V tzv. "Desateru pro obranu", které 10. ledna představila nová ministryně obrany Jana Černochová (ODS) a v programovém prohlášení vlády najdeme mj. zřízení zvláštního investičního fondu, do kterého budou vyčleňovány prostředky na strategické modernizační projekty ozbrojených sil. Ministerstvo obrany předloží návrh na dlouhodobě stabilní a efektivní financování armády a její modernizace do konce roku 2022. Obecnou inspirací jsou v tomto směru obranné fondy zřízené za první republiky. Ty poskytovaly tehdejšímu Ministerstvu národní obrany mimořádné finanční prostředky určené na materiální vybavení armády. O potřebě stanovit výdaje na obranu zákonem hovořila Jana Černochová jako předsedkyně sněmovního Výboru pro obranu opakovaně.

Foto: Ministerstvo obrany předloží návrh na dlouhodobě stabilní a efektivní financování armády a její modernizace do konce roku 2022. Obecnou inspirací jsou v tomto směru obranné fondy zřízené za první republiky. (ilustrační foto) | Ministerstvo obrany ČR

První "Fond pro věcné potřeby národní obrany" byl ustaven zákonem č. 240/1926 Sb. ze 17. prosince 1926. Šlo o fond dotovaný ze státního rozpočtu. Podle zákona měl každý rok ministr financí po dobu 11 let počínaje rokem 1927 zařazovat do státního rozpočtu částku 315 milionů Korun československých. V období 1927-1937 šlo tedy o celkovou sumu 3,465 miliardy korun pevně zákonem stanovených výdajů s vymezeným způsobem využití. Fond bylo možné dále podporovat dary, odkazy, sbírkami, apod.

Správa fondu a využití prostředků spadalo pod ministerstvo národní obrany v součinnosti s ministerstvem financí, a prostředky byly využívány podle "výstrojního, výzbrojního a stavebního programu" sestaveného ministrem národní obrany v dohodě s ministrem financí. Bylo zapovězeno využít těchto prostředků k jiným účelům, roční účty podléhaly kontrole nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu. Rozpočet ministerstva národní obrany pak byl od roku 1927 omezen na 1,4 miliardy korun, ovšem s výhradou, že jej bude možné navýšit v případě, že si nové zákony vyžádají větších nákladů. 

Účinnost zákona z roku 1926 byla 27. června 1934 zákonem č. 127/1934 Sb. prodloužena o dalších deset let. Současně, ve zřejmé souvislosti s neblahým mezinárodním vývojem, umožňoval nový zákon uvolnit prostředky k plnění stanovených účelů ještě předtím, než do fondu přijde příslušná dotace ze státního rozpočtu - ministr financí pak zajišťoval předčasně potřebné peníze úvěrovými operacemi, nebo zálohou z pokladních hotovostí. Pro roky 1938-1947 pak tento zákon představoval teoretickou sumu 3,15 miliardy korun. Do konce října 1938 bylo z celkové sumy stanovené pro roky 1927-1937 vyčerpáno 3,508 miliardy (101,2 %), a z výdajů plánovaných do roku 1947 pak plných 2,929 miliardy (93 %).

Vlastní rozpočet ministerstva národní obrany stál zvlášť, v podstatě šlo o oddělení investičních výdajů od ostatních kapitol rozpočtu ministerstva obrany s tím, že minimální výši této kapitoly garantoval stát zákonem, zatímco výši zbývajících kapitol pro běžné fungování zastropoval.

Pro srovnání: V roce 1926 činily plánované výdaje státního rozpočtu 10,07 miliardy korun. Výdaje ministerstva národní obrany, tedy před zřízením fondu, měly činit 1,935 miliardy, bezmála tedy pětinu. Poměr výdajů na obranu vůči výdajům státního rozpočtu od roku 1919 osciloval mezi 13,5 a 19,2 %. Po zřízení fondu v roce 1927 se ustálil na přibližně 14 %, a od roku 1934 pak převýšil 16 %, aby v kritickém roce 1938 dosáhl 20,7 % (2,098 miliardy korun z celkových 10,117). K těmto výdajům v oblasti provozních a mandatorních pak přistupovaly investiční financované jednak obranným fondem podle zákonů z let 1926 a 1934, a jednak úvěry z let 1936 a 1937 (první v plánované výši 8,775 miliardy - vyčerpáno bylo 5,578 miliardy, druhý 5,648 miliardy se již stihl realizovat jen ve zlomkové výši 0,248 miliardy korun). Porovnáme-li tato čísla vůči HDP, pak tam, kde my dnes kulhavě míříme ke 2 %, k nimž jsme se v rámci Aliance zavázali před mnoha lety, první republika vynakládala v roce 1937 9 % a v roce 1938 11,5 % HDP na obranu.

Celkové výdaje všech kapitol státního rozpočtu ČR za rok 2020 činily 1618,1 miliardy a Ministerstvo obrany se na nich podílelo až jako páté s částkou 75,5 miliardy korun, tedy přibližně 4,67 %. Struktura státních výdajů v letech 1919-1938 byla s dnešním stavem samozřejmě neporovnatelná, a na první pohled působí tehdejší výdaje na obranu poněkud excesivně, jakkoli důvod je zřejmý. Podobně jako nacistické Německo se svým znovuvyzbrojením dostalo do dluhové pasti, z níž hledalo únik rozpoutáním války s plánem zahojit se finančně na poražených, i v ČSR byl podobný (okolnostmi vynucený) vývoj ekonomicky zhoubný, a stav byl dlouhodobě neudržitelný. Přičteme-li, že v důsledku politických rozhodnutí ve vrcholných fázích krize roku 38 přišly veškeré oběti a náklady uplynulých let vniveč, ale dokonce byly ve značné míře využity nepřítelem proti spojencům, lze výsledek snadno označit za katastrofu. Chtěli jsme mír, válku jsme připravovali takřka na hranici sebeobětování. Ale kvůli neefektivně ustaveným mezinárodním vztahům a v jejich důsledku izolovanosti a vratké bezpečnostní pozici jsme si odnesli porážku a ponížení.

Pokud se ale vrátíme k nastavení systému obranného fondu, vidíme, že podíl investičních výdajů byl de facto poměrem každoroční dotace do obranného fondu stanoven od roku 1927 na minimálně 22,5 % celkových obranných výdajů. To odpovídá dnešnímu doporučení v rámci NATO vydávat na investice (programové financování) alespoň 20 %. Na rozdíl od provozních a mandatorních výdajů jsou právě výdaje investiční náročné z hlediska času - zejména významné strategické projekty se plánují řadu let a jejich realizace pak také další řadu let trvá. Armáda volá po stabilním finančním rámci - a vznik obranného fondu po vzoru první republiky, tedy de facto oddělení kapitoly programového financování od vlastního rozpočtu MO, je možnou cestou, jak toho dosáhnout.

Zdroj: armada.vojenstvi.cz; MF ČR, MO ČR