Německo po desítkách let změnilo pohled na vlastní bezpečnost. Útok Ruska na Ukrajinu v roce 2022 otřásl evropským bezpečnostním systémem a stal se katalyzátorem historické změny v obranné politice spolkové vlády. Kancléř Olaf Scholz tehdy označil novou éru za „Zeitenwende“ – dějinný zlom. Spolková republika se rozhodla vymanit se z letité stagnace, výrazně zvýšit výdaje na obranu a obnovit připravenost Bundeswehru.

Německá armáda, která byla kdysi silným pilířem NATO v době studené války, trpěla v posledních dekádách podfinancováním a zastaralou technikou. To se nyní mění. Do přezbrojení a obnovy schopností armády byly uvolněny bezprecedentní prostředky – včetně zvláštního fondu ve výši 100 miliard eur. Bundeswehr má být opět moderní, interoperabilní a plně bojeschopnou silou schopnou čelit konvenčním i hybridním hrozbám.

Jedním ze základních předpokladů funkční armády je dostatek personálu. Německo proto plánuje navýšit počet vojáků Bundeswehru na 203 000 do roku 2031. Počet rezervistů by se měl zvýšit ze současných 60 000 na 200 000. Tento cíl však naráží na realitu – armáda dlouhodobě zápasí s náborem. Klíčovou roli proto bude hrát především schopnost nabídnout atraktivní kariéru, moderní výstroj, stabilní zázemí a společenskou prestiž. Kromě profesionálního jádra se také čím dál více hovoří o možnosti návratu základní vojenské služby nebo její hybridní formy. V této souvislosti německý ministr obrany Boris Pistorius navrhl, že každý osmnáctiletý muž obdrží dotazník, ve kterém bude moci vyjádřit svůj názor, zda je ochoten sloužit v armádě. Jeho model počítá s tím, že ze 400 000 oslovených bude 40 000 vybráno k lékařské prohlídce, z nichž pak bude 10 000 přijato do základního výcviku. V roce 2022, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, došlo v oblasti financování obrany k zásadnímu obratu a nedávno Německo oznámilo svůj záměr vydávat na obranu 3,5 procenta hrubého domácího produktu (HDP) a do vojensky využitelné infrastruktury dalších 1,5 procenta HDP.

Pozemní síly (Heer)

Pozemní síly německé armády v současnosti disponují 60 000 vojáky a 34 100 rezervisty. V kategorii těžké obrněné techniky se pozornost Bundeswehru soustředí především na modernizaci tankového parku. Ve výzbroji je momentálně přibližně 313 tanků Leopard 2 (209 kusů A5/A6 a 104 kusů A7V), cílem však je navýšit počet nasaditelných kusů a sjednotit je na moderní standard Leopard 2A8. Čerstvou zprávou je německý záměr pořídit dalších 1000 Leopardů 2A8. Do budoucna se počítá s tankem Leopard 3, jehož první exempláře mají být zavedeny do výzbroje kolem roku 2030. V oblasti bojových vozidel pěchoty Němci disponují 680 BVP, z toho 330 typu Marder 1 A3/A4/A5. Dalších 350 je typu Puma, které by měly v plném rozsahu nahradit dosluhující BVP Marder. Následující obrněnou položkou v inventáři jsou kolové/pásové obrněné transportéry. Pásovou třídu zastupují Bv-206S v počtu 75 kusů a M113 v počtu 37 kusů. V případě kolové třídy se jedná o 331 Boxerů (podle některých zdrojů se uvažuje až o 2500 vozidlech tohoto typu) a 351 „OTéček“ typu Fuchs. Právě nově avizované akvizice obrněnců umožní Německu vytvořit další tankové brigády a divize, a tím zcela přetvořit pozemní složku svých ozbrojených sil ve skutečně respektuhodnou bojovou sílu. Pokud jde o čísla v budoucnu koupených obrněnců (MBT, BVP a OT), jsou v současnosti nejasná. V médiích se objevují jak výše zmíněná čísla, tak i fantastické cifry počítající s nákupem 10 000 obrněnců všech tří jmenovaných kategorií.

Dělostřelectvo Bundeswehru spoléhá zejména na 109 samohybných houfnic PzH 2000 ráže 155 mm, z nichž část byla převedena na Ukrajinu a následně kompenzována novými objednávkami. V plánu je rovněž nákup nových systémů – mimo jiné ve spolupráci s Francií na vývoji dělostřeleckého systému nové generace (projekt Future System Artillery). Raketomety Bundeswehr provozuje v podobě systému amerického M 270 MLRS, kterých má 38 kusů. V oblasti minometů zůstávají standardem 120mm minomety v počtu 98 kusů, přičemž 40 z nich je samohybných na podvozcích z M113. Pro zajímavost uveďme skutečnost, že celé německé hlavňové i raketové dělostřelectvo je méně početné než dělostřelectvo jedné polské divize, která standardně disponuje 120 houfnicemi a 48 raketomety.

V roli bitevních a víceúčelových vrtulníků slouží u německé armády stroje Tiger (51 kusů). Vedle těchto bitevníků disponuje Heer i stroji NH90 v počtu 82 strojů a 26 lehkých helikoptér Bell 206B3, H135 a H145. Protivzdušná obrana je rozvíjena ve všech vrstvách. Pro velmi krátký a krátký dosah slouží systémy Ozelot (Stinger na podvozku Wiesel), kterých je ve výzbroji zhruba 67 kusů. Klíčovým systémem středního dosahu se stává nově zaváděný IRIS-T SLM, jehož prvních několik kusů bylo již objednáno a částečně dodáno. V oblasti strategické PVO byl schválen nákup izraelského Arrow 3, který má zajistit obranu proti balistickým hrozbám na celoněmecké a evropské úrovni. 

Letectvo (Luftwaffe)

Německé letectvo čelí zásadní transformaci, která je reakcí na zhoršující se bezpečnostní prostředí a potřebu plnit alianční závazky v rámci NATO. Modernizace probíhá ve všech oblastech – od bojových letounů přes transportní kapacity až po protivzdušnou obranu. Luftwaffe se snaží skloubit provoz osvědčených platforem s nákupem nejmodernější techniky, a zároveň se zapojit do vývoje budoucích evropských systémů. Živá síla německého letectva v současnosti čítá 27 000 (+4 800 rezervistů) osob.

Luftwaffe momentálně provozuje přibližně 138 stíhacích letounů Eurofighter Typhoon, přičemž bylo objednáno dalších 35 kusů. Ty slouží nejen v roli vzdušné nadvlády, ale jako nosiče přesně naváděné munice pro údery na pozemní cíle. Novější verze Eurofighterů budou vybaveny radary AESA a schopností nést střely dlouhého dosahu Meteor. Zásadním rozhodnutím přijatým po roce 2022 bylo schválení nákupu 35 letounů F-35A Lightning II od americké firmy Lockheed Martin. Ty mají primárně nahradit stárnoucí flotilu Tornado IDS/ECR, a zároveň zajistit schopnost nést jaderné pumy. První F-35A mají být dodány v roce 2026, plná operační způsobilost se očekává kolem roku 2030.

Letouny Panavia Tornado, kterých Luftwaffe provozuje ještě kolem 88 kusů, zůstanou ve službě do konce dekády. Slouží v širokém spektru rolí. Německo v roce 2023 prodloužilo jejich provoz, ale další modernizace již neproběhne – stroje budou nahrazeny F-35 a upravenými Eurofightery ECR. Cvičné letectvo spoléhá na flotilu T-38C Talon v počtu 40 strojů a především na T-6 Texan II v počtu 69 strojů. V oblasti vrtulníků provozuje Luftwaffe především těžké transportní stroje CH-53G (70 kusů), které však přesluhují a budou nahrazeny nově objednanými CH-47F Chinook – celkem 60 kusů.

Transportní kapacitu tvoří 47 letounů Airbus A400M, které slouží jak pro strategickou přepravu, tak pro výsadky a humanitární mise. Německo plánuje navýšit flotilu až na 53 letounů. Doplněk představují menší stroje jako Global 5000/6000 pro přepravu VIP osob a medicínské evakuace. Bezpilotní prostředky se v Luftwaffe začínají etablovat zejména v průzkumné roli. Nejvýznamnějším z nich je Heron TP a Heron 1. Letectvo ale míří k vlastní výrobě v rámci evropského projektu Eurodrone, jehož vývoj probíhá ve spolupráci s Francií, Španělskem a Itálií. Protivzdušná obrana letectva pokrývá krátký a střední dosah díky systému Patriot PAC-3. Nově se k osvědčeným americkým systémům připojují i IRIS-T SLM, jejichž nasazení má umožnit mnohem flexibilnější obranu rozptýlených cílů. V plánu je také zapojení do programu European Sky Shield Initiative, jehož cílem je výstavba komplexní PVO v rámci Evropy.

Námořnictvo (Marine)

Německé námořnictvo prochází obdobím intenzivní modernizace, přičemž hlavní důraz je kladen na rozšíření přítomnosti v Baltském a Severním moři. Bundesmarine má ambici stát se páteří severního křídla NATO v rámci námořních sil, zejména v kontextu rostoucí ruské hrozby v Baltu a Arktidě. V současnosti je tvořeno personálem v počtu 15 350 osob a dalších 2 300 je v záloze.

Nejvýznamnější současnou třídou hladinových plavidel jsou fregaty třídy F125 Baden-Württemberg, určené pro dlouhodobé mise s minimální posádkou. Ve službě jsou 4 kusy. Doplňují je starší, ale modernizované fregaty třídy F124 Sachsen (3 kusy) a F123 Brandenburg (4 kusy), které poskytují schopnosti protivzdušné obrany středního a delšího dosahu. Zcela novou generaci představují připravované raketové fregaty třídy F126 Niedersachsen, které mají být jádrem budoucího německého loďstva. První ze šesti objednaných plavidel má být zařazeno do služby v roce 2028. Fregaty F126, s výtlakem přes 10 000 tun, čímž se z hlediska parametrů fakticky bude jednat o torpédoborce až křižníky. Německo však z politických důvodů podobně jako třeba Japonsko oficiálně neprovozuje „imperialistická“ plavidla, jako jsou letadlové lodě, torpédoborce a křižníky. V oblasti menších plavidel hraje důležitou roli třída korvet K130 (Braunschweig). Prvních 5 kusů je již ve službě, dalších 5 nových jednotek je ve výstavbě a má být postupně zařazeno mezi roky 2025–2027. Pro zabezpečení protiponorkového boje a minových hrozeb disponuje Marine přibližně 12 minolovkami tříd Frankenthal a Ensdorf.

Ponorkové síly představují jednu z klíčových schopností Bundesmarine. Ve službě je 6 ponorek třídy 212A/B, které patří mezi nejtišší diesel-elektrické ponorky na světě, díky pohonu na vodíkové palivové články. Německo spolu s Norskem připravuje nákup nové verze 212CD, přičemž Německo si objednalo 6 kusů, s možností navýšení. Dále je třeba zmínit sílící důraz na námořní letectvo. Ve výzbroji je 8 hlídkových letounů P-3C Orion, které ale dosluhují a budou od roku 2025 postupně nahrazeny 8 novými letouny Boeing P-8A Poseidon. Ty zajistí schopnost námořního průzkumu, protiponorkového boje i sledování hladinových cílů v severním Atlantiku a Baltském moři.  Součástí námořního letectva jsou také vrtulníky Westland Sea Lynx Mk 88 A v počtu 22 strojů, které jsou postupně nahrazovány stroji NH90 NFH, jejichž počet by měl dosáhnout 31 kusů. Do budoucna Bundesmarine očekává, že do roku 2035 dosáhne stavu přibližně 25–30 hlavních hladinových bojových plavidel, 8–10 ponorek a plně integrovaného systému bezpilotních a autonomních prostředků. Součástí rozvoje je i modernizace námořních základen (např. Wilhelmshaven), systémů velení a řízení v kybernetickém prostoru.

Nelichotivé situace německých ozbrojených sil se postupně mění. Donedávna Německo platilo za ukázkovou pseudovelmoc, pokud uvážíme poměr ekonomické a vojenské síly. Tragikomickou situaci německé armády podtrhuje analýza Německého institutu pro obranné a strategické studie (GDIS), ze které vyplynulo, že by z potenciálního konfliktu s postsovětským Ázerbajdžánem Německo jako vítěz pravděpodobně nevyšlo. Nyní se však staví, stejně jako Polsko, do role rychle se militarizující země.

Zdroj: Bundeswehr, hartpunkt, Naval Technology