Vývoj globální bezpečnostní situace jasně ukazuje, že kvalitně vycvičený jednotlivec je stále elementární prvek moderního bojiště, na kterého jsou kladeny čím dál větší nároky, zejména s ohledem na technologický vývoj válčiště. Důležité je však nezapomenout, že technologická výhoda nad nepřítelem je plně využita pouze za předpokladu, že staví na pevném pilíři základní dovednosti, které si každý jednotlivec osvojí a dokonale prohlubuje neustálým výcvikem. Platí zde tedy pravidlo, že každý voják, bez ohledu na jeho specializaci, je v první řadě střelec, a proto získání základních dovedností ve střelbě a jejich následné prohlubovaní nedělá jen vojáka vojákem, ale je základní stavební kámen pro transformaci vojáka na válečníka, která je klíčová při přerodu mírové armády do armády válečné. 

Akceschopnost jednotek je základní zadání a úkol pro velitelé druhů sil od Náčelníka Generálního štábu AČR, kde vrchní praporčíci druhů sil a následně pak podřízených útvarů hrají hlavní a nezastupitelnou roli právě v budování těchto individuálních schopností a jejich prohlubování. Pozemní síly, jako největší z druhů sil, jsou rozhodujícím prvkem AČR v pozemní doméně boje, kde základ individuální schopnosti jednotlivců je klíčový stavební kámen pro bojovou schopnost vyšších organizačních celků a také důležitý prvek pro společné vedení pozemních operací vševojskovými jednotkami. 

Jelikož si velení Pozemních sil AČR tento fakt plně uvědomuje, rozhodl Velitel Pozemních sil v rámci ujednocení, zefektivnění a posunutí výcviku ve střelecké přípravě k progresivnímu stylu přípravy o zavedení základního standardu dovedností a schopností příslušníka pozemních sil. Tento standard je postaven jak pro bojové jednotky, tak jednotky bojové podpory a bojového zabezpečení a jedná se o průmět základních střeleckých dovedností v kombinaci s hodem granátu na cíl. Tyto standardy byly vytvořeny a otestovány v prostředí 4. brigády rychlého nasazení a pokrývají základní portfolio ručních zbraní pozemních sil, včetně hodu ručních granátů na cíl, což je plněno v plné taktické výstroji během vlastního střeleckého standardu.

Cesta ke standardu: „Mission Command“ v praxi 

Při tvorbě standardů byl naplno uplatněn přístup decentralizovaného plnění úkolů, kdy byl záměr velitele zpracován do cílové podoby týmem instruktorů střelecké přípravy. Při tvorbě těchto standardů se vycházelo z již zavedených cvičení, které byly do přípravy jednotek brigády rychlého nasazení již postupně implementovány od roku 2018, respektive 2020. Tato cvičení vznikla původně jako validační cvičení pro víceúrovňový systém výcviku, avšak plně pokrývala základní střelecké dovednosti, kde byl následně zvyšován faktor stresu a střelecké náročnosti, což vedlo k plnému propojení vojáka s jeho výstrojí a výzbrojí při zvládání provádění manévru střelbou, pohybem a za plné dovednosti komunikace. 

Standard: Jak to vypadá, jak se plní a jaké má hodnocení

Standard střelecké přípravy příslušníků Pozemních sil AČR je komplexní soubor dovedností, které si musí voják osvojit pro efektivní bojové nasazení. Jeho cílem je zajistit, aby každý voják, bez ohledu na svou specializaci, byl schopen plnit úkoly na bojišti s maximální účinností. Standard je navržen tak, aby reflektoval reálné podmínky boje, zahrnoval pravidelný výcvik a zdokonalování dovedností a umožňoval vojákům přechod od mírového nasazení k válečnému nasazení s minimálním zpožděním.

Standard bojových jednotek je postaven pro všechny hlavní ruční zbraně družstva, tedy kulomet, útočnou pušku a pušku pro přesnou střelbu. Vše je samozřejmě doplněno střelbou z pistole, která je ale plně brána pouze jako záložní zbraň, a munice do pistole je tedy v poměru jedna ku čtyřem oproti počtu ran do útočné pušky. Jak již bylo zmíněno výše, nechybí ani hod granátem na cíl, což u bojových jednotek je dokonce povýšeno na odhod dvou ručních granátů, kdy první se hází ze stoje zpoza překážky, druhý se pak následně hází z kleku a opět zpoza krytu. Pro zaručení propojení schopnosti pohybu při střelbě je do standardu implementována střelba za pohybu, po pohybu a z různých poloh, práce se čtyřmi zásobníky do ÚP a samozřejmě změna vzdálenosti k cíli. 

Celé cvičení začíná signálem timeru, tedy zařízením měřící rychlost střelby, a následně zahájením pohybu střelce, který je vybaven 40 ranami do útočné pušky uloženými ve čtyřech zásobnících po deseti ranách, deseti ranami do pistole v jednom zásobníku a dále pak dvěma kusy ručního granátu. Po překročení první čáry zahájení střelby vede střelec střelbu za pohybu ke skrytu (zástěna) na cíl ve vzdálenosti 10 metrů, kde je zásahovou zónou obdélník 40x30 cm. Po spotřebování pěti ran přenese střelbu v pohybu vpřed (případně již ze skrytu, pokud ukončil přesun) na cíl číslo dvě, který je vzdálen 15 metrů od palebné čáry a střílí znovu pět ran na cíl o velikosti 30x20 cm. Po spotřebování munice v útočné pušce neprovádí s ohledem na situaci vynucené přebití útočné pušky, ale rovnou přechází na záložní zbraň a vede střelbu z pistole na stejný cíl, a to v počtu čtyř ran. Poté přechází na bližší cíl ve vzdálenosti pět metrů od skrytu a vede znovu střelbu čtyřmi ranami, tentokrát na zásahovou zónu 10x15 cm.

V tento moment provede střelec činnost pro opětovné získání situačního povědomí v jeho okolí a rozbití takzvaného tunelového vidění, uložení pistole do pouzdra a nyní je čas na vynucené přebití útočné pušky. Toto přebití se provádí vkleče, ve skrytu. Po přebití útočné pušky dochází k vyjmutí a následnému odhodu prvního granátu na cíl ve vzdálenosti 20 metrů ze stoje, kde zásahová zóna je prostor o velikosti 5x5 metrů. Po výbuchu granátu vede střelec střelbu ze stoje s oporou o zástěnu, která představuje jeho skryt, a to pěti ranami na cíl ve vzdálenosti 120 metrů. Následně přenáší na cíl ve vzdálenosti 170 metrů, na který střílí znovu pěti ranami ze stejné polohy. Oba tyto cíle jsou kovové IDPA figury, které mají okamžitou odezvu při zásahu. Po spotřebování munice v zásobníku jde střelec do skrytu za zástěnu a provede vynucené přebití útočné pušky.

Po tomto přebití je proveden odhod druhého granátu na vzdálenost 20 metrů, kde dle zvolené obtížnosti se buď trefuje stejná plocha 5x5 metrů, anebo okno 1x1 metr, také ve vzdálenosti 20 metrů. Následně střelec zaujímá polohu pro střelbu vleže a znovu vede střelbu po pěti ranách na každý ze vzdálených cílů. Po spotřebování munice střelec provádí vynucené přebití vleže ve skrytu, kde následně vede střelbu z kleče na blízký cíl, zásahová zóna stále obdélník 20x30 cm. Následně střelec zahajuje pohyb vzad a po objevení se nejbližšího cíle vede střelbu za pohybu vzad na první cíl o velikosti 40x30 cm. Po spotřebování munice v útočné pušce provede střelec přechod na záložní zbraň a střílí dvě rány z pistole na cíl 20x30 cm z místa po pohybu. Tímto pak standard končí.

Na celý standard je časová norma 120 sekund, respektive 150 sekund v případě, že se střílí za snížené viditelnosti s prostředky nočního vidění. Hodnocení je diferenciováno do třech kategorií, kde jsou základní kritéria počet zásahů, včetně zasažení zón pro ruční granát. Velký posun vpřed při vedení nácviků ve střelbě je pak zavedení simulační munice UTM, při jejímž využití jsou následně redukovány vzdálenosti k cíli, nicméně umožňuje vést výcvik i mimo armádní střelnice. U kulometu a pušky pro přesnou střelbu jsou pozměněny vzdálenosti a počty nábojů tak, aby reflektovaly na ráži těchto zbraní a tedy jejich efektivní dostřel, následně pak jejich vybavení optickými přístroji. 

U standardu pro jednotky bojové podpory a bojového zabezpečení je logicky zohledněno jejich předurčení a tedy samotný standard zde doznal určitých změn. Nenajdete tady střelbu za pohybu, ale pouze změnu poloh, hází se pouze jeden granát namísto dvou, je zde redukován počet nábojů na 20 pro útočnou pušku a na pět pro pistoli, vzdálený terč je pouze jeden, a to ve vzdálenosti 150 metrů. Avšak možnost využít UTM munici, popřípadě vést střelbu za snížené viditelnosti s prostředky nočního vidění stále zůstává.

Samotné cvičení začíná střelbou na cíl ve vzdálenosti pět metrů, jehož velikost je 10x15 cm. Po spotřebování pěti ran v útočné pušce přechází střelec na záložní zbraň a vede střelbu dvěma ranami na cíl ve vzdálenosti 10 metrů o velikosti 20x30 cm. Následně provede činnosti pro získání situačního povědomí a zjistí cíl na vzdálenost 150 metrů. Přechází do kleku, kde co nejrychleji a simultánně se změnou polohy provádí vynucené přebití útočné pušky a co nejrychleji zahajuje střelbu čtyřmi ranami na cíl ve vzdálenosti 150 metrů. Provede taktické, tedy nevynucené, přebití zbraně a z lehu vede střelbu šesti ranami na stejný cíl. Po odstřílení šesti ran provede střelec vynucené přebití vleže a přípravu na odhod ručního granátu do vyznačeného prostoru 5x5 metrů ve vzdálenosti 20 metrů od střelce. Granát se hází z kleku a jelikož je zde absence krytu a skrytu, do výbuchu granátu setrvává střelec vleže. Následně vede střelbu pěti ranami z kleče na cíl ve vzdálenosti 10 metrů, zásahová zóna obdélník 20x30cm. Po spotřebování munice v útočné pušce provede střelec v pozici klek přechod na záložní zbraň a střílí tři rány na cíl 10x15 cm ve vzdálenosti pět metrů.

Standard jako dovednost pro boj

Zavedení nového střeleckého standardu pro Pozemní síly AČR představuje významný krok k zvýšení bojové efektivity a připravenosti jednotlivců v různých bojových situacích. Tento standard nejenže poskytuje strukturovaný a progresivní přístup k výcviku, ale také zaručuje, že každý voják, bez ohledu na svou specializaci, je vybaven potřebnými dovednostmi a schopnostmi pro účinné plnění úkolů na bojišti. Díky implementaci těchto inovativních metod se armáda stává flexibilnější a schopnější adaptovat se na měnící se podmínky a výzvy moderního válčiště, což je klíčové pro úspěšné provádění operací a ochranu národní bezpečnosti. Tímto přístupem Pozemní síly AČR nejen zvýší bojovou efektivitu, ale také vytvoří pevný základ pro budoucí výcvikové metody, které budou reflektovat aktuální bezpečnostní výzvy.

Individuální schopnost, kolektivní progres, cílová připravenost

Cílem této změny je pouze nastavení základního cílového stavu, který povede k lepší připravenosti a vzájemné integraci jednotek pozemních sil do úkolových uskupení. Jedná se o popis cílových schopností, kterých má každý jednotlivec dosáhnout v oblasti střelecké přípravy, což je základní stavební kámen pro plnění úkolů v reálném boji a budování střelecko-taktické dovednosti. Standard není v žádném případě neměnitelné dogma, ale jedná se o živý organismus, který se bude dále vyvíjet a aktualizovat s ohledem na potřeby a vývoj moderního bojiště. Klíčovou podmínkou bude správné pochopení práce se standardem, otevřená mysl k progresivní změně a následně pak akceptace a přenastavení mysli každého jednotlivce pozemních sil tak, aby cílový stav byla akceptace a touha dosáhnout plné schopnosti aktivního použití přidělených zbraní při plnění reálných bojových úkolů.

Zavedení tohoto standardu je důležitým krokem k vytvoření pozemních sil, které jsou schopny rychle reagovat na nové výzvy moderního bojiště. Vojáci, kteří si osvojí tyto dovednosti, budou nejen lépe připraveni na střet s nepřítelem, ale také budou schopni efektivně využívat technologickou výhodu, kterou jim poskytuje jejich výzbroj a výstroj. Proces výcviku, který zahrnuje pravidelné zvyšování náročnosti a stresu, vede k tomu, že se každý voják stává skutečným válečníkem schopným plnit úkoly s maximálním nasazením, a to jak v mírových, tak válečných podmínkách.