Tomáš Kopečný dlouhodobě sleduje vývoj války na Ukrajině z bezprostřední blízkosti. Dříve vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny dnes působí jako poradce v oblasti business development a public advisory a jeho pracovní prostor setrvává mezi Kyjevem, Bruselem a Washingtonem. V tomto díle pořadu CZ DIALOGY Kopečný hovoří o dopadech ruských útoků na energetickou infrastrukturu, o rozdílu mezi politickými deklaracemi a skutečnou pomocí Ukrajině i o proměně ukrajinské společnosti během již přes čtyři roky trvající války.

Video: Rozhovor s bývalým vládním zmocněncem pro rekonstrukci Ukrajiny Tomášem Kopečným  / CZ DEFENCE

Tomáš Kopečný dnes již nepůsobí ve vládní funkci, Ukrajina však stále zůstává jeho hlavním předmětem zájmu. Jak sám říká, po odchodu ze státní správy chtěl zůstat v prostředí, které dobře zná. „Radím dobrým lidem dobré věci,“ shrnuje s nadsázkou svou současnou roli Kopečný a pokračuje: „Chtěl jsem se pracovně vydat do oblasti business development a public advisory. Pomáhám lidem dostávat se ke kontaktům, dostávat se k těm správným lidem, aby jejich aktivity mohly vzkvétat. A moje zóna operací je Ukrajina, Brusel a Washington.“ Díky svým pravidelným cestám na Ukrajinu vidí Kopečný rozdíl mezi tím, jak situaci vnímá Evropa, a jak ji prožívají samotní Ukrajinci. Jedním z nejviditelnějších příkladů je dopad ruských útoků na energetickou infrastrukturu. „Co málokdo, kdo tam nejezdí, vnímá, je dopad poslední zimy a zničení energetické infrastruktury na Ukrajince a na každodenní život,“ upozorňuje Tomáš Kopečný.

Podle něj nejde jen o vojenskou strategii, ale především o tlak na civilní obyvatelstvo. Zatímco armáda na frontě se dokáže relativně rychle adaptovat, velká města jsou na centrální energetické infrastruktuře existenčně závislá. „Na frontě si jednotky často pomohou generátory a různými improvizovanými řešeními. Ale velká města jsou na centrální distribuci energie závislá naprosto zásadně,“ vysvětluje. Právě tato strategie se podle něj promítá do každodenní reality ukrajinské společnosti. „To, co lidi z domovů skutečně vyhání, není jen absence elektřiny nebo tepla, ale hlavně absence vody. Když dva nebo tři dny nemáte přístup k pitné vodě, prostě musíte odejít,“ říká Kopečný. Dodává, že rozsah poškození infrastruktury je obrovský a jeho dopady se kumulují. „Nejde o jeden útok nebo jednu zimu. To je rok a půl systematických útoků na elektrárny, transformátory, trafostanice a přenosovou soustavu,“ vysvětluje bývalý vládní zmocněnec.

Kopečný zároveň připomíná, že Evropa si těchto problémů všímá a reaguje na ně. Jako příklad uvádí i české občanské iniciativy: „V Česku si toho všimlo několik desítek tisíc lidí velmi aktivně. Ve sbírce Dárek pro Putina se vybraly stovky milionů korun. Ukazuje to, že i když reakce státu může být někdy pomalejší, reakce společnosti je velmi silná.“ Vedle humanitárního rozměru se v debatě o Ukrajině stále častěji objevuje otázka vojenské pomoci. Kopečný připomíná, že jedním z dlouhodobých problémů je rozdíl mezi politickými deklaracemi a reálnými dodávkami. „Slibem nezarmoutíš je pravda,“ říká otevřeně. Zároveň ale upozorňuje, že situace není černobílá. „Ve většině případů se ti velcí donoři skutečně snaží, aby ten slib nakonec dorazil. Problém je v tom, že někdy dorazí pozdě,“ popisuje Kopečný. Podle něj se tento rozdíl nejvíce projevil v prvních dvou letech války. „Často jsme slyšeli uklidňující prohlášení, která ale dlouhé měsíce nebyla doprovázena konkrétními činy,“ připomíná. Ukrajinské vedení podle něj někdy reagovalo velmi emotivně. „Občas tam bylo cítit až zoufalství. Ukrajinci říkali: Evropa nám to slíbila, Američané nám to slíbili, ale nepřichází to,“ vzpomíná Tomáš Kopečný. Zároveň upozorňuje, že realita podpory je složitější i z metodologického hlediska. „Je velmi těžké přesně kvantifikovat, kdo co slíbil a kdo co skutečně dodal,“ říká. Často se totiž stává, že stejná pomoc je deklarována několika institucemi zároveň – například Evropskou unií a jednotlivými členskými státy.

Česká republika podle Kopečného sehrává v podpoře Ukrajiny specifickou roli. „Naše úloha byla často v tom, že jsme dokázali dodat spoustu věcí, ale v drtivé většině případů za peníze někoho jiného,“ vysvětluje. Přesto to považuje za důležitý příspěvek. „Bez toho by Ukrajinci tu techniku, kogenerační jednotky nebo vybavení nemocnic prostě neměli,“ vysvětluje Tomáš Kopečný.

Velkým tématem je také obnova země. Kopečný však upozorňuje, že je zavádějící mluvit o rekonstrukci až po skončení války. „Ukrajina se neustále obnovuje, rekonstruuje, protože ta míra destrukce je obrovská,“ říká. Dodává, že projekty se řídí jednoduchým principem: „Build back better – postavit znovu a lépe.“ Tato obnova ale probíhá paralelně s pokračující destrukcí. „Je to běh na dlouhou trať. Rekonstrukce bude trvat desetiletí, ale zároveň jde o neustálé doplňování toho, co je průběžně ničeno,“ upozorňuje Kopečný.

Podle Tomáše Kopečného se zároveň mění i přístup českých firem k ukrajinskému trhu. V prvních letech války byl podle něj zájem velmi vysoký. „Spousta firem tam jela s nadějí, že objeví nový trh a že válka brzy skončí,“ říká. Dnes je situace střízlivější. „Ten prvotní průzkum trhu už mají za sebou a teď čekají na to, co se bude dít dál,“ vysvětluje. Pro úspěch na Ukrajině podle něj existují tři základní podmínky. „První je mít partnera, který opravdu chce vaše zboží. Druhá je mít někoho na místě, kdo vás ochrání před složitou legislativou. A třetí je přijít s lepším financováním, než za kolik by si to Ukrajinci koupili sami,“ popisuje bývalý vládní zmocněnec. Velký potenciál vidí především v technologických oborech. „V civilní části je to energetika, vodohospodářství nebo zdravotnictví,“ říká. Energetika je podle něj klíčová, protože Ukrajina musí zásadně proměnit celý systém výroby a distribuce energie. „Lidé platí účty za elektřinu, za teplo, za plyn. To je sektor, kde se investice vyplatí,“ říká Kopečný.

Současně upozorňuje, že válka zásadně proměnila i samotnou ukrajinskou společnost. „Ukrajina se obrátila naprosto zásadně,“ říká. Změna je podle něj patrná například ve vztahu k Rusku. „Nikdo dnes nesnáší Rusy tolik jako ruskojazyční východní Ukrajinci,“ popisuje Kopečný. Podle něj se zároveň rodí nová národní identita. „Dřív byli největší protiruští odpůrci na západě země. Dnes už to tak jednoznačně neplatí,“ říká. Ukrajinci podle něj zároveň stále více zdůrazňují vlastní historii a kulturní identitu. „Ukrajinská identita je primárně spjatá s kulturou a historií. A právě o tu se dnes také bojuje,“ popisuje. Válka podle Tomáše Kopečného mění i ekonomické a společenské chování. „Mladí podnikatelé jsou velmi alergičtí na staré sovětské praktiky,“ říká. Korupce podle něj zůstává problémem, ale zároveň roste tlak společnosti na změnu. „Pro mnoho Ukrajinců je dnes korupce vnímána jako pošpinění památky padlých,“ vysvětluje Kopečný.

Přesto bývalý zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny nepředpokládá, že by konflikt brzy skončil. „Ta fronta se hýbe velmi pomalu, srovnatelně snad jen s první světovou válkou,“ říká. Rusko podle něj zatím nemá politickou motivaci válku ukončit. „Nevidím politickou vůli na ruské straně, proč by to mělo zastavovat,“ říká. Zároveň ale připouští, že v delším horizontu může dojít alespoň k dočasnému příměří. „Myslím, že během jednoho nebo dvou let můžeme vidět posun, který povede k nějakému příměří,“ věří Kopečný. Podle něj bude záležet především na vývoji na bojišti. „Bude záležet na tom, jak úspěšně budou Ukrajinci útočit na ruskou ekonomiku, například na rafinérie,“ nastiňuje.

Navzdory všem negativním zprávám si však Tomáš Kopečný zachovává určitou míru optimismu. „Evropa už dnes mnohem lépe chápe ruské ambice a schopnosti,“ říká a zároveň připomíná, že se ještě krátce před invazí v NATO vedly spory o to, zda Putin skutečně zaútočí. „To už máme za sebou. Dnes každý náčelník generálního štábu říká, že se na možný konflikt musíme připravovat,“ vnímá změnu bývalý zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny.

A právě tato změna podle něj může být jedním z nejdůležitějších důsledků celé války. „Evropa se pomalu probouzí, a to je možná nejdůležitější lekce, kterou si z této války odnášíme,“ uzavírá Tomáš Kopečný.

Pokud se chcete dozvědět více, pusťte si celý rozhovor v úvodu tohoto článku.