Národní památník na Vítkově prochází proměnou, která jej má přiblížit původnímu poslání z doby první republiky. Vojenský historický ústav Praha postupně upravuje nejen samotný objekt a prostor Hrobu neznámého vojína, ale především připravuje novou expozici Symboly státnosti. Ta má propojit československou a českou historii, tradici legií, druhého odboje i novodobé zahraniční operace Armády České republiky. O změnách přímo na Vítkově hovořili ve speciálním podcastu CZ DEFENCE ředitel Vojenského historického ústavu Praha brigádní generál Aleš Knížek a ředitel Odboru muzeí VHÚ plukovník Michal Burian. Druhým velkým tématem rozhovoru byla spolupráce VHÚ s Etiopií, kde čeští odborníci pomáhají vytvářet vojenské muzeum, zachraňovat historické sbírky a stále také pátrají po československém tanku, který byl do této africké země dodán před druhou světovou válkou.

Video: Vítkov se vrací k původnímu poslání. Má připomínat ty, kteří se zasloužili o náš stát / CZ DEFENCE

Proměna Národního památníku je patrná už při příchodu k Hrobu neznámého vojína. Nová instalace u vstupu i obnovené prvorepublikové státní znaky podle vedení VHÚ zdůrazňují význam místa, které bylo původně koncipováno jako symbol československé státnosti. „Ten památník nebyl nikdy postaven proto, aby tady byl uložen první dělnický prezident Klement Gottwald, ale památník byl postaven jako oslava vzniku Československé republiky a vlastně poděkování všem za to, že naše Československá republika v říjnu roku 1918 vznikla,“ připomíná brigádní generál Aleš Knížek. Protože je Vítkov národní kulturní památkou, podléhají změny přísným pravidlům památkové ochrany. Novou instalaci proto musel schválit také Národní památkový ústav. Podle plukovníka Michala Buriana se podařilo vytvořit řešení, které nejen zvýrazňuje vstup k Hrobu neznámého vojína, ale současně připomíná původní ideu celé stavby. „Je to vlastně takový chrám republiky,“ říká plukovník Burian. Vítkov podle něj představoval určitý protipól Pražského hradu a chrámu svatého Víta jako symbolů předchozí monarchie. Památník měl reprezentovat nově vzniklou Československou republiku a zároveň se stát místem posledního odpočinku nejvýznamnějších osobností spojených se vznikem státu v roce 1918, včetně legionářů. 

Výjimečné postavení má Hrob neznámého vojína. Jeho historie přitom začala jinde než na Vítkově. Ostatky neznámého vojína od Zborova byly v roce 1922 uloženy na Staroměstské radnici. Za německé okupace byly v roce 1942 odstraněny a zničeny. Na Vítkově byly proto v roce 1949 uloženy ostatky neznámého bojovníka od Dukly. Teprve v novém tisíciletí se podařilo získat nové ostatky neznámého vojína ze zborovského bojiště a symbolicky tak na jednom místě propojit první a druhý československý odboj. Plukovník Burian označil Hrob neznámého vojína za „nejpodstatnější místo naší armády“, tedy nejen dnešní Armády České republiky, ale i její československé předchůdkyně. 

Jména padlých jako spojení generací

Proměnou prochází také bezprostřední okolí hrobu. Vedle praporů československé armády a Armády České republiky zde návštěvníci uvidí texty vojenských přísah. Významnou novinkou mají být elektronické seznamy padlých, které vznikají ve spolupráci s Vojenským ústředním archivem.„Na těch obrazovkách budou seznamy jmen, seznamy padlých českých a československých vojáků v konfliktech první světové války, v meziválečném období a ve druhé světové válce a vojáků našich, kteří položili život v zahraničních operacích Armády České republiky,“ popsal generál Knížek. Seznamy se budou průběžně doplňovat a návštěvníci u jednotlivých jmen naleznou také konkrétní příběhy. Symbolický význam má rovněž sloup obsahující zeminu z bojišť českých a československých vojáků. I ten má být dále upravován a doplňován o místa spojená se současnými zahraničními operacemi AČR. Podle plukovníka Buriana je cílem vytvořit symbolické propojení prvního odboje, druhého vojenského i domácího odboje a současných zahraničních operací. „Ten vstupní prostor do Národního památníku by se měl stát takovým symbolickým místem připomínky nebo vzpomínky na ty, kteří položili svoje životy za náš samostatný stát. Ať už to bylo v roce 1918, v roce 1945 anebo i v posledních letech,“ řekl ředitel Odboru muzeí VHÚ. 

Tento motiv pokračuje i na červeném schodišti. Jména padlých zde podle generála Knížka „tečou jako voda“ a vytvářejí symbolické propojení života a smrti. Právě odsud návštěvník postupuje do horních prostor památníku.

Symboly státnosti nabídnou originály i moderní technologie

Jedním z nejdůležitějších projektů je nová expozice Symboly státnosti. Její umístění na Vítkově není náhodné. Samotný komplex budov dnešního VHÚ na úpatí kopce a Národní památník byly už za první republiky koncipovány jako jeden celek.„V roce 1925, když Památník osvobození spolu se sborem pro zbudování sochy Jana Žižky z Trocnova vypsaly soutěž na vybudování komplexu budov, tak ta soutěž byla jednotná,“ připomíná plukovník Burian. Na úpatí Vítkova měly vzniknout archiv, muzeum a kanceláře, zatímco na vrcholu měl stát reprezentativní panteon – „chrám republiky“. Podle Buriana se tak VHÚ nyní fakticky vrací k původnímu smyslu celého komplexu. Samotná slavnostní síň měla být otevřena k 20. výročí republiky 28. října 1938. Mnichovská krize tento záměr překazila. Cenná prvorepubliková výzdoba však přežila okupaci i komunistické období, mimo jiné díky zaměstnancům tehdejšího Památníku osvobození, kteří mozaiky a další prvky zakryli. Německá armáda přitom během války objekt využívala převážně jako skladiště.

Nová expozice má být postavena na kombinaci původní architektury, autentických historických artefaktů a moderních muzejních technologií. Mezi nejvýznamnější exponáty má patřit originál slavnostního provedení Ústavy Československé republiky z roku 1920 zapůjčený z archivu Poslanecké sněmovny. Návštěvníci uvidí také unikátní návrhy státních symbolů, včetně návrhů vlajky a práce předních českých umělců. Mezi exponáty má být i návrh Milana Rastislava Štefánika z května 1918, který vznikl v Římě v souvislosti s československými legiemi v Itálii. „Návštěvník se tady bude moct seznámit s kompletní historií českých státních symbolů nebo původně československých státních symbolů,“ řekl plukovník Burian. Připomněl přitom, že jediným státním symbolem používaným ve stejné podobě od roku 1920 je česká státní vlajka.Samostatnou součástí expozice bude audio box věnovaný hudbě spojené s českou státností. Vedle státní hymny zde zazní například Svatováclavský chorál či Ktož jsú boží bojovníci. Připomenuty mají být rovněž skladby, které získaly mimořádný symbolický význam v kritických okamžicích moderních dějin – například Přísaha republice spojená se sokolským sletem roku 1938 nebo Modlitba pro Martu z roku 1968. VHÚ ale nechce výklad historie ukončit druhou světovou válkou nebo rokem 1989. Důležitou součástí příběhu jsou novodobé zahraniční operace AČR.

Jedním z autentických exponátů bude takzvaný totem ze základny českých vojáků v Kábulu s názvy českých měst a obcí a údaji o jejich vzdálenosti od domova. Na velkoplošné obrazovce zároveň zazní výpovědi vojáků, kteří působili v zahraničních operacích od Perského zálivu po Mali.„To jsou lidé, na kterých Armáda České republiky také staví svoji novodobou historii,“ zdůraznil generál Knížek. Podle plukovníka Buriana je filosofií VHÚ kombinovat tradiční muzejnictví s moderními výstavními prostředky. Technika však nemá nahradit autentický exponát. Právě originální předměty, které byly přímými svědky českých a československých dějin, jsou podle něj tím, co návštěvník nikde jinde neuvidí. Expozice má být slavnostně otevřena 28. září a veřejnosti zpřístupněna od následujícího dne. 

Z Vítkova do Addis Abeby

Druhá část speciálního podcastu CZ DEFENCE se věnuje spolupráci Vojenského historického ústavu s Etiopií. Také zde podle generála Knížka nastal během posledního roku výrazný posun. Pod metodickým vedením českých odborníků etiopská strana otevřela první část výstavy vojenských zbraní a současně vojenský archiv. Ještě před několika lety podle Knížka  vojenské muzeum prakticky neexistovalo a archiv byl uložen v nevyhovujících prostorách. Nová veřejně přístupná výstava v Addis Abebě už představuje mimo jiné československé lehké kulomety z období první republiky. Čeští odborníci ale nepomáhají pouze s koncepcí muzea. Při návštěvách etiopských vojenských základen a skladů vyhledávají předměty historické hodnoty, které by bez odborné péče mohly nenávratně zmizet.

Pátrání po československém tanku pokračuje

Pro VHÚ má spolupráce ještě jeden mimořádně zajímavý rozměr – hledání československé vojenské techniky, která se v minulosti do Etiopie dostala. Ve sbírkách a skladech se podařilo identifikovat řadu československých zbraní vyvážených do země ve 30. letech i po druhé světové válce. Podle Buriana obdržela Etiopie po válce například přibližně 15 tisíc německých pušek Mauser vyráběných během okupace ve Zbrojovce Brno. VHÚ proto doufá, že se mu podaří získat také některá bohemika, která v jeho současných sbírkách chybějí. Největší pozornost ale stále přitahuje pátrání po československém tanku. Podle generála Knížka bylo do Etiopie dodáno dvacet těchto strojů a VHÚ se snaží nalézt alespoň torzo některého z nich. Do hledání se zapojili představitelé etiopského ministerstva obrany, lidé spojení se vznikajícím vojenským muzeem i český zastupitelský úřad. Nově chce VHÚ využít rovněž spolupráce s Asociací etiopských patriotů a prostřednictvím jejích kontaktů dostat fotografie a popis hledaného stroje do různých částí země.„Je to jako hledat jehlu v kupce sena v Etiopii,“ připouští generál Knížek. Pátrání zatím úspěšné nebylo, naděje však podle obou představitelů VHÚ trvá. Při jedné z návštěv základny u somálských hranic čeští odborníci viděli vrakoviště obsahující desítky až stovky historických zbraní a vozidel od období první světové války až zhruba po válku ve Vietnamu. Podle Buriana šlo o soubor, který by si do svých sbírek rádo převzalo prakticky kterékoliv vojenské muzeum na světě. 

Tradice, která začala před téměř stoletím

Spolupráce VHÚ se navíc rozšiřuje také směrem k etiopskému památníku bitvy u Adwy v Addis Abebě. Podle generála Knížka jde svým významem do jisté míry o etiopskou obdobu českého Národního památníku na Vítkově. Připomíná vítězství Etiopie nad italskou invazní armádou na konci 19. století a představuje jednu z nejdůležitějších událostí etiopských dějin. Československo-etiopské vztahy mají dlouhou tradici. „Ta tradice vlastně je veliká právě už od těch třicátých let, kdy naše lehké kulomety bránily Etiopii před italskou invazí v roce 1936,“ připomíná plukovník Michal Burian. Po únoru 1948 navíc do Etiopie zamířili někteří bývalí českoslovenští piloti RAF prchající před komunistickým režimem. Stali se poradci císaře Haile Selassieho a podíleli se na budování etiopského letectva.

Na tuto historii podle obou představitelů VHÚ navazuje i současnost. V Etiopii jsou stále provozovány československé letouny L-39 Albatros a na jejich udržování se podílejí čeští specialisté. Česká stopa v zemi tak není pouze muzejním exponátem, ale živou součástí vztahů obou zemí.

Na Vítkově se VHÚ snaží vracet jednomu z nejvýznamnějších českých památníků jeho původní význam a uchovávat příběh české a československé státnosti. V Etiopii čeští vojenští historici pomáhají obdobným způsobem uchovat historickou paměť země, s níž Československo pojily intenzivní vztahy už před téměř stoletím.

Více informací o památníku na Vítkově, či o práci našich vojenských historiků v Etiopii se dozvíte ve videorozhovoru v úvodu tohoto článku.