Generálmajor Petr Milčický řídí Sekci rozvoje sil Ministerstva obrany ČR. V rozhovoru pro CZ DEFENCE hodnotí priority Armády České republiky, rozvoj protivzdušné obrany, zavádění nových technologií i limity současné legislativy. Hovoří o potřebě integrované protivzdušné a protiraketové obrany, zkušenostech z války na Ukrajině, roli umělé inteligence na bojišti i o tom, proč se armáda bez dlouhodobého plánování neobejde. Podle Milčického má Česká republika mimořádně schopný obranný průmysl, jehož technologie by armáda dokázala využít prakticky okamžitě, naráží však především na finance a pomalé procesy.

Video: Genmjr. Petr Milčický: Legislativní změny jsou nezbytné pro rychlé zavádění nových technologií do praxe / CZ DEFENCE

Pane generále, jak se změnila definice hlavních priorit Armády České republiky v horizontu příštích 10 až 15 let?

Definice priorit se podle mě nezměnila. Armáda České republiky je tady od toho, aby byla připravená, bojeschopná, akceschopná, nasaditelná na obranu České republiky a zapojitelná do kolektivní obrany v rámci Aliance. A jestli někde jsou definované priority výstavby armády, tak je to právě bojeschopnost a s ní související konkrétní schopnosti bojových útvarů a podpůrných jednotek, bez kterých nelze na současném bojišti existovat.

Takže priority se podle mého názoru nezměnily, byť možná jeden příklad bych mohl uvést. Přestože jsme už před pěti nebo šesti lety začali intenzivně měnit strukturu a podobu schopností v oblasti protivzdušné obrany, válka na Ukrajině nám předložila další požadavky na budoucí schopnosti a my jsme museli doplnit i oblast, kterou jsme do té doby neřešili. A to je ochrana a obrana proti dronům, tedy ochrana na té nejnižší vrstvě. Začali jsme připravovat podklady pro to, abychom protivzdušnou obranu budovali ve větší kapacitě a v širším měřítku, než jsme původně předpokládali. Tam se ty priority asi částečně změnily.

Dá se říct, že protivzdušná obrana patří mezi největší priority armády v současnosti?

U nás vojáků zcela nepochybně. Více než rok jsme pracovali na tom, abychom na základě zkušeností z konfliktu na Ukrajině byli schopni předložit, jaké schopnosti by armáda měla mít a do jaké míry je třeba tyto schopnosti rozšířit, abychom byli schopni se bránit. Navíc celá Severoatlantická aliance definovala pro všechny státy potřebu rozšířit protivzdušnou obranu do schopnosti, které se dnes říká integrovaná protivzdušná a protiraketová obrana (Integrated Air and Missile Defense), jako komplexní schopnost Aliance. Na základě všech těchto poznatků jsme na sklonku loňského roku předložili panu ministrovi obrany vojenské doporučení, jak dál s touto schopností nakládat. Předložili jsme tři možné varianty řešení a jednu z nich, tu nejschůdnější, jsme doporučili jako nejvhodnější z našeho pohledu.

Jaká je potřeba časová dotace na naplnění tohoto cíle?

Časová dotace se vždy odvíjí od robustnosti požadavku. První věc, která s ní souvisí, je rychlost rozhodnutí, zda něco chceme pořizovat, co chceme pořizovat a v jaké podobě. Na to se následně zpracovává velké množství byrokratických podkladů, což může trvat i dva roky. Potom musíme rychle reagovat na aktuální nabídku na trhu, protože schopnosti protivzdušné obrany dnes chtějí v podstatě všechny státy světa. Pokud předložíte požadavek včas a dnes už standardně složíte i finanční zálohu na první investice do projektu, dostanete se do pořadníku výroby. Pokud ne, může dodání trvat i deset let.

Když reagujete včas a máte finanční prostředky, dá se celý proces zkrátit třeba na pět let. My jsme některé věci měli předpřipravené, protože při pořizování náhrady starých sovětských systémů KUB jsme pořídili izraelský systém SPYDER pro krátkou vzdálenost. Už do smlouvy jsme ale zakomponovali možnost rozšířit pořizovanou komoditu až o 50 % a pořídit další schopnost o jednu vrstvu výš, tedy schopnost středního dosahu. K tomu bohužel letos nedošlo, protože nám byly odebrány finanční prostředky, se kterými jsme kalkulovali.

Velké očekávání panuje kolem aktualizované Koncepce výstavby Armády České republiky do roku 2035. Přinese nějaký zásadní zlom nebo nový směr? Bude to právě rozvoj PVO?

Nejsem schopen říct, jestli aktualizace Koncepce výstavby Armády České republiky přinese nějaký zásadní zlom, kromě samotného důvodu, proč jsme novelizaci navrhli. KVAČR 2035 jsme dokončili před rokem, ale následně se v rámci Aliance objevily nové požadavky, mimo jiné právě na rozšíření protivzdušné obrany a dalších schopností. Po dvou letech analýz a definování minimálních budoucích požadavků vznikly nové cílové schopnosti, takzvané Capability Targets 2025. To byl hlavní důvod, proč jsme požádali o aktualizaci dokumentu. Je tam robustní navýšení požadavků na schopnosti a s tím samozřejmě souvisejí i finanční prostředky. Co z toho bude politickým vedením státu akceptováno a do jaké míry bude možné dokument napsat v plné šíři, nejsem schopen říct. Z našeho pohledu se Generální štáb snaží do dokumentu promítnout vše, co je nezbytně nutné a co odpovídá rizikům, která jsme analyzovali, i požadavkům Aliance.

Nabízí se otázka, zda mají při současné dynamice vývoje nových zbraňových systémů a technologií vůbec smysl dlouhodobé strategie.

Právě naopak. Rychlý rozvoj technologií dlouhodobé plánování nezbytně vyžaduje. Pokud bychom neměli strategii, jaké schopnosti chceme v budoucnu mít a jak je budovat, nebyli bychom schopni připravovat personál, infrastrukturu, garážová stání, výcvikové prostory, simulátory ani další technologie potřebné pro výcvik a provoz.

Druhý aspekt je ten, že když dlouhodobou strategii máme, můžeme vše přizpůsobovat nejaktuálnějším technologickým upgradům. Problém jsou takzvané přelomové technologie, kde je vývoj tak rychlý, že téměř nic nelze predikovat. Typickým příkladem je umělá inteligence, se kterou teď velmi zápasíme.

Přijali jsme ale řadu opatření. Například jsme uzavřeli smlouvu s ČVUT o využití výpočetní kapacity kvantových technologií, abychom byli schopni učit se zadávat úkoly do kvantových výpočetních systémů a postupně vyhodnocovat výsledky. Umělá inteligence a práce s velkými daty na moderním bojišti představují obrovský oříšek. Je to něco, na co se prostě musíme připravit.

Jak vás poslouchám, tak jednou z nutných podmínek je držet časový rámec a posloupnost úkolů. Vidíte někde dramatický skluz v naplňování schopností Armády České republiky?

Dramatický skluz nevidím. Všechno, co bylo plánováno do letošního roku, se začalo rozpracovávat. Mnoho projektů už bylo zasmluvněno. Máme smlouvy na pořízení celé řady moderních zbraňových systémů, které nahradí zastaralou techniku. Přezbrojujeme 7. mechanizovanou brigádu na nové tanky Leopard 2A8, máme podepsanou smlouvu na pásová bojová vozidla CV90 a řadu dalších projektů. Jednotlivé schopnosti budujeme po konkrétních balících. Například těžká mechanizovaná brigáda neznamená jen tanky a bojová vozidla pěchoty. Potřebuje také dělostřelectvo, minomety, ženijní zabezpečení, mostní systémy, zdravotnické zabezpečení a další podpůrné schopnosti. To všechno musí být synchronizováno tak, aby například ke konci roku 2030 byla 7. mechanizovaná brigáda kompletně přezbrojená a bojeschopná podle požadavků současného bojiště.

Ke zpoždění ale letos došlo. Nová vláda deklarovala, že není schopna armádě v letošním roce poskytnout plánovaný objem finančních prostředků. Některé projekty se proto odložily o rok. Nyní čekáme, zda bude možné plánované schopnosti promítnout do nové koncepce výstavby armády a zda od příštího roku dostaneme dostatek financí pro jejich realizaci.

Armáda na konci loňského roku navrhla tři varianty dalšího rozvoje protivzdušné obrany, z nichž jednu doporučila zapracovat do aktualizované koncepce výstavby armády. Změní se nějak role systému SPYDER v celém mixu protivzdušné obrany?

Nezmění, právě naopak. Musím ale zdůraznit, že hovoříme o pozemní protivzdušné obraně. Původní protivzdušná obrana státu počítala i se schopnostmi letectva, ale tu dnes v plném rozsahu nemáme. Pozemní protivzdušná obrana však v posledních letech prošla výraznou rekonstrukcí. Prvním krokem bylo vybudování schopnosti na nejkratší vzdálenost, v terminologii PVO se jedná o takzvanou velmi krátkou vzdálenost, tedy přibližně do 10 až 15 kilometrů. Tuto schopnost dnes zabezpečujeme systémem RBS-70. Druhým krokem bylo právě přezbrojení na systém SPYDER, který pokrývá další vrstvu protivzdušné obrany, tedy krátký dosah. A systém SPYDER má navíc možnost dalšího rozšíření prostřednictvím varianty „all in one“, která umožňuje pokrýt i střední dosah, tedy další vrstvu PVO. Právě s touto variantou jsme kalkulovali pro letošní rok. Počítali jsme se zahájením kontraktace a následným budováním této schopnosti tak, abychom ji měli do čtyř let dokončenou. Kvůli nedostatku finančních prostředků ale došlo k odkladu.

Když jsme spolu mluvili naposledy po cvičení Odolné Česko, říkali jsme, že ukázalo potřebu rychlejšího zavádění inovací a změn legislativy. Podařilo se už něco posunout?

Už předchozí KVAČR hovořil o potřebách legislativních změn a bude o nich mluvit i aktualizovaná verze. Pokud je ale něco běh na dlouhou trať, tak jsou to změny zákonů. Celý proces je velmi složitý a dlouhý. Přitom právě legislativní změny jsou nezbytné pro rychlé zavádění nových technologií do praxe. Nebavíme se přitom o velkých zbraňových systémech, ale o softwarových aplikacích, duálních technologiích nebo rychlých inovacích stávajících systémů. Typicky jde o situaci, kdy zadáte vědecko-výzkumný úkol, vznikne prototyp a ten by měl být rychle aplikovatelný do praxe. Jenže právě tady narážíme na zákon o zadávání veřejných zakázek. Paragraf 187 nám v podstatě znemožňuje navázat na vývoj rychlou výrobou a zavedením do armády. Po dokončení vývoje musíme znovu vypisovat veřejnou soutěž. To celý inovační řetězec zásadně zpomaluje. Návrh změny zákona jsme předložili. Co se bude dít dál, nedokážu předpovědět. Zároveň ale hledáme jiné cesty. Velmi intenzivně spolupracujeme s CzechInvestem, Technologickou agenturou ČR a dalšími institucemi. Jedním z kroků je například vznik Národního kompetenčního centra pro obranný výzkum, které by mělo celý proces výrazně urychlit.

Překvapilo vás, jak rychle vyrostl sektor firem zaměřených na dual-use technologie?

Nepřekvapilo. Celý život se zabývám válkou a vývojem zbraní a vím, že každý válečný konflikt radikálně urychluje inovační procesy. To, co mě překvapuje, je množství běžně dostupných technologií, které lze vojensky využít. Když komunikujeme s ukrajinskou armádou, vidíme, že od okamžiku, kdy někdo zjistí možnost úpravy komerčního dronu nebo vytiskne nový komponent na 3D tiskárně, do zavedení do bojové činnosti uplynou třeba jen tři nebo čtyři dny. Mnoho těchto technologií je pro nás velmi využitelných a některé zásadně mění způsob vedení války.

A když to propojíme se schopnostmi českého obranného průmyslu – jak dnes vnímáte domácí trh?

Máme úžasný obranný průmysl. Je až neuvěřitelné, jak rychle se české firmy probudily, adaptovaly a začaly rychle vyvíjet a inovovat. Velmi intenzivně to monitorujeme, pravidelně komunikujeme s průmyslem a pořádáme průmyslové dny, kde firmy prezentují své schopnosti a technologie, často už ověřené ve válce. Prakticky téměř všechny tyto produkty bychom byli schopni okamžitě začlenit do Armády České republiky. Problémem jsou zatím především finance.

Umělá inteligence – jak velký game changer dnes na bojišti představuje?

Podle mě je to nepopsatelná změna. Velitel v bojové situaci musí pracovat s obrovským množstvím dat a informací. Rozhoduje o nasazení zbraňových systémů, reakcích na vzdušné hrozby nebo útoky protivníka. Takové množství dat není člověk schopen zpracovat tak rychle jako současné systémy umělé inteligence. Ty dokážou dělat rychlé analýzy, třídit data a v některých případech už i rozhodovat v poloautonomním nebo autonomním režimu.

Často slýcháme, že budoucnost války bude digitální a bez těžkých zbraní. Jak realistický podle vás takový scénář je?

Nevím, jak jsme na tom jako globální společnost, ale člověk dosáhl obrovského technologického pokroku. Technologie, které jsme před deseti nebo dvaceti lety znali jen z filmů, dnes existují. Jestli ale války v budoucnu povedeme bez těžkých zbraní a bez vojáků, to nedokážu říct. Je ovšem zřejmé, že vojáci budou stále více obsluhovat moderní technologie na větší vzdálenosti. Nemyslím si však, že bychom během deseti nebo patnácti let dospěli k autonomním robotickým brigádám, které bez zásahu člověka obsadí území protivníka. Co už ale bylo na bojišti prokázáno, je schopnost některých robotických systémů převzít část úkolů při výrazně menším riziku pro vojáky.

Jak se armádě daří připravovat nové vojáky na práci s takto sofistikovanými systémy?

Musíme rozlišovat různé skupiny vojáků. Základní výcvik ve Vyškově naučí vojáka ovládat osobní zbraň a základní vojenské dovednosti. Poté pokračuje do odborných kurzů podle specializace.

Klíčovou roli ale hrají důstojníci a specialisté přicházející z Univerzity obrany. Jsou to inženýři s kvalitním vzděláním a dnešní mladá generace má obrovský zájem o nové technologie a nové způsoby vedení války. Právě s těmito lidmi dnes hledáme nové cesty, nové taktiky a nové způsoby využití technologií. I proto nyní zakládáme experimentální jednotku při Vojenské akademii ve Vyškově, která bude testovat nové technologie, zejména duálního charakteru, a hledat způsoby jejich rychlého zavádění do praxe Armády České republiky.

Velmi intenzivně přitom spolupracujeme nejen s českým obranným průmyslem, ale také s civilními vědecko-výzkumnými pracovišti a Univerzitou obrany.