Co dělá z vojáka výsadkáře, který obstojí pod tlakem? S velitelem 43. výsadkového pluku plk. Petrem Tesaříkem jsme si povídali o psychické odolnosti výsadkářů, o motivaci a schopnosti nevzdat se při prvním nezdaru. Dozvíte se také o roli pluku v silách rychlé reakce, spolupráci se spojenci a o zpoždění modernizace vojenské techniky. Zaměříme se i na to, jak se změnila například komunikace mezi veliteli a vojáky.

Video: Rozhovor s velitelem 43. výsadkového pluku plk. Petrem Tesaříkem / CZ DEFENCE

Fyzická připravenost je základ. V tom se výsadkáři neliší od ostatních vojáků. Podle plk. Tesaříka se však u výsadkářů hraje ještě o něco navíc – o hlavu, odolnost a vnitřní motor, který se nerozsype při prvním škobrtnutí. „U nás je klíčová psychická odolnost, zvládat stres, pracovat pod tlakem,“ říká velitel výsadkářů a dodává: „Správný výsadkář by měl mít tah na branku a nějaký cíl, který si stanoví a splní ho.“

Právě cíle, ambice a schopnost jít si za nimi se podle něj v čase mění – ne tak, že by nová generace byla slabá, spíše reaguje jinak. Podle Tesaříka je toto vidět velmi konkrétně například při výběrových řízeních a kariérových kurzech. „Stává se nám, že voják při výběrovém řízení má tendenci to po prvním nezdaru vzdát,“ popisuje plukovník, avšak zároveň odmítá jednoduché soudy s tím, že se nejedná o většinu, ale spíše o část lidí, které je potřeba umět vést. To souvisí i s tím, jak se dnes v armádě pracuje s vysvětlením a smyslem úkolu. „Prostor na to je. Vysvětlujeme asi víc, než jsme to dělali dřív,“ připouští velitel výsadkářů. Podle něj se v minulosti mnohem častěji něco nařídilo a lehce vysvětlilo, avšak dnes se spíše vysvětluje a teprve pak nařizuje. Na otázku, zda je to dobře, plk. Tesařík přiznává: „Někdy je to časově náročné.“

43. výsadkový pluk staví svou identitu na rychlosti a variabilitě. „Je to jednotka malá, ale rychle nasaditelná a variabilní,“ popisuje plk. Tesařík hlavní charakteristiku útvaru. V praxi to znamená připravenost plnit úkoly sil rychlé reakce doma i v aliančním rámci. Podle něj se základní úkoly nemění, spíše přibývá důraz na pohotovost a schopnost rychle se sbalit a vyrazit. V této souvislosti Tesařík připomíná praktické zkušenosti z posledních let: „Už jsme prováděli v roce 2022 přesun na Slovensko a loni jsme byli dvakrát aktivovaní, z toho jednou ostře.“

K rychlosti ale patří i technika, a tady pluk naráží. Pokud jde o jednotlivce, je podle velitele výsadkářů situace solidní: „Výzbroj a výstroj jednotlivce, tam jsme na tom v rámci Armády České republiky poměrně dobře. Jenže kde nás tlačí bota, to je technika,“ vysvětluje plk. Tesařík. Zpožděný nákup lehkých útočných vozidel je pro výsadkáře více než administrativní nepříjemnost, protože s novou technikou měl přijít i balík nových schopností. „Součástí dodávky měla být i dodávka těžkých zbraní, protitankové komplety, těžké zbraně jako ‚fifty cal‘, granátomety. Tohle nás v současné době asi nejvíce omezuje, protože ty těžké zbraně právě nemáme,“ říká velitel 43. výsadkového pluku otevřeně a pokračuje: „Jedinou těžkou zbraň, kterou máme, je minomet a Carl Gustav M3.“ Ohledně nových vozidel pro výsadkáře plk. Tesařík prozrazuje, že by v rámci americké pomoci mělo být v tomto roce 43. výsadkovému pluku dodáno 46 vozidel Flyer. Tato vozidla podle něj perfektně doplní dvě výsadková komanda, avšak velitel výsadkářů zároveň zdůrazňuje, že se nejedná o náhradu za systémové řešení: „Pořád počítáme s nákupem lehkých útočných vozidel pro celý pluk někdy v roce 2031.“

V rozhovoru jsme se také zeptali na schopnost výsadkářů bojovat proti obrněné technice nebo vzdušným cílům. Plk. Tesařík v této souvislosti připomenul, že výsadkáři nejsou primárně jednotka určená pro boj s obrněnými cíli nebo vzdušnými prostředky. Přesto podle něj musí mít alespoň určité prostředky ochrany. „Zmínil jsem Carl Gustav, ten lze použít primárně pro boj s obrněnými cíli. Je to spíše pro ochranu nebo obranu,“ vysvětluje Tesařík. U vzdušných cílů je pak podle velitele výsadkářů situace horší: „Máme 12,7 kulomet, ale trefit vrtulník tímto lehkým kulometem se limitně blíží nule.“

Zajímalo nás, s jakou intenzitou výsadkáři cvičí. Plukovník odpovídá bez okolků: „Myslím si, že víc než všichni ostatní.“ A upřesňuje, že jde jak o národní, tak o mezinárodní cvičení. Z aliančních partnerů zmiňuje Poláky, Američany, Slováky i Rumuny. Právě Rumunsko je pro něj příkladem toho, jak se hledají nové možnosti specializace: „Máme dvě komanda pro horský výcvik a dvě komanda pro výcvik CQB v zastavěné oblasti. V Rumunsku se nám otevřely možnosti atraktivního výcviku v horském prostředí.“ V rámci výcviku hrají důležitou roli také kontakty a porovnávání schopností se zahraničními výsadkáři: „Máme tak zvané jumpy, jezdíme na seskoky do Německa nebo k Polákům, a naopak zveme lidi k nám, třeba v rámci Airborne Triathlonu.“

K samotným seskokům se váže i drobný postřeh, který vystihuje výsadkářskou mentalitu. Může se zdát, že skákat do sněhu je snadné a příjemné – ale jen do chvíle, než člověku dojde, co je pod ním. „Ono to někdy vypadá, že je to skok do peřin,“ usměje se velitel, aby vzápětí zvážněl: „Problém ale je, že nevíte, co pod tím sněhem je. Může tam být třeba kámen,“ vysvětluje velitel výsadkářů s tím, že sám absolvoval několik seskoků do sněhu.

Ve srovnání se spojenci pak plk. Tesařík chválí české řešení padáků. „Myslím si, že naše padáky patří ke světové špičce, co se týče komfortu přistání a schopnosti padák řídit,“ říká. Ve zbraních a výstroji podle něj u výsadkářů platí obecné pravidlo: „Výsadkáři vedle speciálních sil zpravidla dostávají to nejlepší vybavení, které je dostupné na trhu.“

U 43. výsadkového pluku dnes slouží zhruba 850 vojáků a stále jsou zde volná místa. Nábor však naráží na typický problém – mnoho uchazečů chce „na střelce“, zatímco útvar nutně potřebuje i jiné profese, bez nichž se žádná bojová jednotka neobejde. „Problém máme zejména s rekrutací opravářů, kuchařů, mechaniků,“ přiznává velitel. Často se tak stává, že lidé nastoupí do bojových funkcí a teprve časem se přesunou do zabezpečení. Výběrové požadavky se podle Tesaříka v posledních letech upravily, avšak odmítá tvrzení, že jsou nyní podmínky vstupu do pluku zvládnutelné pro každého. „Vloni proběhlo médii nešťastně, že jsme snížili limity a že do Chrudimi může každý. Není to tak,“ říká velitel výsadkářů. Úprava podmínek má spíše dát motivovaným lidem šanci se zlepšit: „Je to upravené tak, aby měli tři pokusy a aby na ten třetí pokus to byl opravdu schopný člověk udělat. Když to někdo zvládne na třetí pokus, je to signál, že něco chce, je schopný se k tomu dokopat a namotivovat sám sebe,“ říká Tesařík a zároveň upozorňuje na fakt, že u uchazečů se dnes častěji objevují potíže v psychologických testech. „V každém běhu výběrového řízení minimálně jeden až dva lidé nezvládnou psychotesty. To v minulosti nebylo tak časté,“ říká velitel.

Své náborové aktivity výsadkový pluk směřuje i ke školám. „V únoru jsme navštívili asi 28 až 30 středních škol. Cílem byla osvěta, jak to funguje v armádě,“ uvádí plk. Tesařík a připomíná, že po zrušení základní služby část mladých lidí nemá o službě v armádě reálnou představu a žije ve stereotypech. „Padaly například dotazy, jestli může jít ve čtyři domů a kde se spí,“ vzpomíná velitel výsadkářů. 

Letos chce výsadkový pluk cílit více na odbornosti, které mu chybějí, třeba na elektrotechniku, a ukázat mladým lidem navazující perspektivu: „Mají předpoklady být piloty bezpilotních prostředků,“ říká Tesařík.

Dobrovolné vojenské cvičení velitel výsadkářů vnímá jako atraktivní ochutnávku, ale zároveň varuje před iluzí, že z toho automaticky vznikne kariéra. Podle něj toto cvičení bere mnoho účastníků jen jako zkoušku.

Velitel 43. výsadkového pluku dále v rozhovoru zhodnotil významné události za posledních pět let: „Za posledních pět let jsme vystavěli čtyři nové budovy, navýšila se ubytovací kapacita na nějakých 540 míst, přistavili jsme garáže, máme 70 krytých stání,“ uvádí plk. Tesařík s tím, že útvarová posilovna je asi nejlepší v rámci celé Armády České republiky.

V rámci zásobování jednotek vysazených v týlu nepřítele se podle velitele výsadkářů učinil velký posun. „Udělal se obrovský kus práce. V současnosti máme dva druhy nákladních padáků – jeden na 250 kilogramů, druhý má nosnost tunu. A chtěli bychom schopnost rozšířit tak, abychom byli schopni házet až dvoutunový náklad – třeba čtyřkolky nebo těžké zbraně,“ dodává plukovník.

Pokud se chcete dozvědět více, pusťte si celý rozhovor v úvodu tohoto článku.