Od začátku letošního roku mají Pozemní síly Armády ČR nového velitele, kterým je generálmajor Josef Trojánek. Do této hodnosti byl povýšen na nedávném řádovém dnu u příležitosti 80. výročí konce 2. světové války. Generála Trojánka čeká v jeho nové pozici mnoho práce, zejména v rámci modernizace pozemních sil. K zásadnímu nárůstu schopností by mělo dojít například u dělostřelectva, a to zavedením nových zbraňových systémů CAESAR, včetně systému řízení palby. Naše jediná těžká brigáda, kterou je 7. mechanizovaná brigáda, přechází na tankovou platformu Leopard 2 a moderní švédská pásová bojová vozidla pěchoty CV90. Dosavadní vozidla Pandur II 8x8 CZ sloužící u 4. brigády rychlého nasazení pak budou pravděpodobně nahrazena novými kolovými obrněnci. Klíčovým parametrem naplnění úkolů pozemních sil je personální otázka, především zlepšení podmínek služby v armádě, udržení dosavadních zkušených profesionálů a zároveň zefektivnění náboru nových vojáků. Nejen těmto tématům jsme se věnovali v následujícím rozsáhlém rozhovoru s generálem Josefem Trojánkem.

Video: Rozhovor s velitelem Pozemních sil Armády České republiky generálem Josefem Trojánkem / CZ DEFENCE

Pane generále, před časem jste představil svoji vizi a priority týkající se Pozemních sil Armády České republiky. Jak chcete těchto cílů dosáhnout?

Ta vize je v podstatě jednoduchá. My bychom chtěli zejména pozvednout řekněme vážnost a kredibilitu pozemních sil v rámci Armády České republiky. Představujeme 63 % Armády České republiky, tudíž jsme dle mého názoru jedním z hlavních hráčů a naše požadavky na definování našich potřeb by mělo být něco, co určuje směřování naší armády. Moje vize je být plnohodnotným hráčem v rámci Armády České republiky a od toho se pak odvíjí řada priorit, na které se chceme zaměřit.

Já hned zmíním jeden problém, a tím je rekrutace. Jaké máte z úrovně velitelství pozemních sil možnosti, jak zatraktivnit službu v armádě? Je něco nadstandardního, co byste mohli nabídnout novým vojákům?

Myslím, že jsou to dvě oddělené oblasti. Jednak se bavíme o rekrutaci, kde lze vnímat, že se v médiích objevují velké kampaně na posílení zájmu o službu v AČR. Zvyšují se některé benefity, i když to asi není to pravé slovo, pro nové příslušníky Armády České republiky. Nás jako pozemní síly zajímá, jak stabilizovat personál, který v současné době máme. Naplněnost není úplně radostná. Odliv personálu od pozemních sil stále probíhá a my si klademe poměrně intenzivně otázku: Jak to zastavit? Abych byl upřímný, nástrojů, které máme k dispozici, není mnoho. Minimálně je to podpora vojenského zaměstnání v oblasti rozvoje kultury organizace. Lidé se k sobě mohou chovat slušně, profesionálně. Vojáci budou vědět, že jejich velitelé o problémech vědí a že se je snaží řešit. Pak jsou některé omezené možnosti, jak zlepšit atraktivitu nebo kvalitu vojenského života v posádkách, byť v omezené míře. Jsou to sice drobnosti, ale i ty jsou nějakou informací, že s tímto problémem pracujeme a že se ho snažíme řešit.

Jaké útvary jsou na tom nejhůře? Jaká profese, respektive odbornosti vás trápí?

Armáda je o bojeschopnosti. My jsme pozemní síly, to znamená, že někde na pomyslném piedestalu by měla být bojeschopnost či připravenost k plnění operačního úkolu. Abychom toho byli schopni, musíme mít základní stavební jednotku pozemních sil, a to je voják, bojovník. V současné době máme poměrně sofistikované zbraňové systémy a do budoucna plánujeme poměrně intenzivní akvizice – ať už je to hlavní bojový tank, nové dělo, náhrada kolové platformy Pandur. Kromě bojovníků tedy potřebujeme i vojáky, kteří ovládají tyto moderní systémy jak u manévrových jednotek, tak jednotek bojové podpory a zabezpečení. V současné době existují dvě kategorie, které nám nejvíce chybí – jde o řidiče a obsluhy těchto zařízení plus vojáci, bojovníci.

Když to vezmeme optikou takzvané generace Z, přináší s sebou komunikace s touto cílovou skupinou nějaké změny, jiné potřeby, jiný způsob myšlení?

Asi ano. Ale je potřeba si uvědomit, že ten stávající personál není ještě úplně generace Z. Pracujeme s věkovým průměrem 36 a 37 let. To je náš stávající personál, který máme a se kterým musíme pracovat. A samozřejmě musíme se připravit na generaci Z. Škatulkování úplně nemám rád. Každá generace má nějaká specifika. My jsme je měli bezesporu taky, aniž bychom byli zařazeni dogmaticky do nějaké kategorie. Myslím, že jde o to vědět, co ti lidé očekávají. Být si vědomi toho, co jim můžeme nabídnout. A jsme zpátky u komunikace a vojenské profesionality, v přeneseném slova smyslu nějaké lidské slušnosti. Jsem přesvědčen, že když se s lidmi bude jednat férově a slušně, potom úplně nemusíme dogmaticky řešit, jestli je to generace Z, X, Y nebo jakákoliv jiná.

Proměnil se voják za tu dobu, co sloužíte u armády?

Bezesporu. Sloužím od roku 1993, kdy jsem ukončil Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově a už jen ta doba se strašlivě zrychlila, přenos informací se zrychlil. My jsme informace složitě hledali někde v pomyslném éteru, teď je vojáci mají v podstatě v reálném čase. Zase to akcentuje tu důležitost komunikace, a to jednak směrem ven, ale nás prioritně zajímá komunikace směrem dovnitř. A není to jen o tom, že budeme komunikovat pozitivní témata, my máme také své problémy a víme o nich. Některé jsou řešitelné, některé jsou částečně řešitelné, některé jsou – buďme upřímní – neřešitelné. My ale musíme umět komunikovat i tato negativní témata.

Když mluvíme o problémech, jedním z nich je pořizování výstroje. Tento problém u armády přetrvává dlouhou dobu. Do jaké míry by mělo být například umožněno vojákům pořizovat si výstroj vlastní cestou?

Můj pohled je vcelku jednoduchý. Co se týká ručních zbraní, tam je ta problematika poměrně příznivá. Ruční zbraně máme. Pokud se budeme bavit o ochranných balistických prostředcích, výstroji a podobně, tak buď jsme schopni jako organizace tento materiál vojákům zabezpečit, nebo v případě, že toho schopni nejsme, nemůžeme ještě hledat nějaké obstrukce, jak vojákům zabránit nahrazovat tento materiál svými vlastními prostředky. Podle mě by bylo velice nemoudré jim v tom bránit, na druhou stranu je však třeba říct, že je potřeba stanovit nějaké standardy. Naštěstí veškerý vojenský materiál je v nějaké kamufláži, barevném provedení a podobně. Vždycky poznáte, že to je vojenský materiál. Takže za mě povolit, pokud nejsme schopni zabezpečit, a ono se to, upřímně, děje už spoustu let. Velitelé na taktické úrovni toto povolují, snaží se to řešit náhradními způsoby. Neříkám, že to je úplně ideální, ale mají své decentrální prostředky. V řadě oblastí, kde mohou, se to snaží řešit.

Jaká je současná situace u pozemních sil v této oblasti?

Pokud nechci použít slovo katastrofální, tak je špatná. Všichni si to uvědomujeme. Já stále prosazuji myšlenku, že voják je opravdu základní stavební buňkou pozemních sil. Z těchto jednotlivců pak budeme stavět sekce, družstva, čety, roty a vyšší organizační celky. Každý voják musí mít uniformu, boty, přilbu, balistickou ochranu, spojovací prostředky, ochranné prostředky – ať už jsou to brýle či chrániče loktů, kolen – a to je alfa a omega celé záležitosti. Bez toho se neobejdeme. Nás to strašlivým způsobem brzdí, protože jestliže chceme stanovovat základní taktický standard použití výstroje a výzbroje, potřebujeme na základě nějakých zásad učit vojáky výstroj a zbraně používat. Pokud nám něco z té mozaiky vypadne, tak nás to zase vrací o několik kroků zpátky. A z úrovně pozemních sil s tím v současné době nejsme schopni nic moc udělat, i když to možná zní alibisticky. My si tu problematiku velice bedlivě hlídáme. Snažíme se minimálně zjistit informace, kdy budou dodávky realizované, abychom byli připraveni a schopni vše okamžitě distribuovat k útvarům. Nejdříve ale potřebujeme ten materiál fyzicky mít.

Dobrovolné vojenské cvičení pro středoškoláky paří mezi povedené projekty. Jak ho hodnotíte a máte nějaký plán jeho dalšího rozvoje?

Je nutné vnímat jednu věc. Pozemní síly byly organizátorem dobrovolného vojenského cvičení v roce 2024, teď ho lze označit za pilotní projekt a v současné době už je angažovaná celá Armáda České republiky. Tentokrát už se budou podílet teritoriální síly, vzdušné síly, bude do toho vtažena Vojenská akademie ve Vyškově, a to poměrně zásadním způsobem. Myslím, že s nějakou kapacitou 300 vojáků. Zvedli jsme kapacitu na 800, což je razantní nárůst oproti minulému roku. Jako pozemní síly jsme se snažily maximálně poskytnout co největší penzum informací tak, aby další dobrovolná vojenská cvičení proběhla co nejlépe. Děláme si vždycky rychlé vyhodnocení a pak si děláme vyhodnocení po nějakém časovém úseku, už se zahrnutím všech aspektů i logistického a jiného zabezpečení. Minimálně ty první reakce byly velice pozitivní a někteří středoškoláci vstoupili do služebního poměru vojáka z povolání. Na druhou stranu, abychom dostali nějaká relevantní data, nebude to asi otázka jednoho či dvou ročníků. Budeme muset počkat tři, čtyři, pět ročníků a spočítat si, kolik lidí jsme použili k zabezpečení, jaké byly náklady, kolik lidí prošlo dobrovolným cvičením a kolik lidí nejenom vstoupilo do armády, ale stále v ní slouží. Domnívám se tedy, že na relevantní statistická data je trochu brzy.

Ono to však může mít sekundární efekt v tom, že se bude zodolňovat společnost jako taková. Tedy i ti lidé, kteří do armády nevstoupí.

Samozřejmě, v minulosti jeden z mých kolegů říkal, že i špatná zkušenost je zkušenost. Když to transformuji, minimálně desítky či stovky osob nám prochází elementárním výcvikem. Takže určitě v tomto směru tam nějaký pozitivní dopad je. Nevím, jestli na celou společnost, ale když vezmeme roky 2024 a 2025, tak to bude tisíc absolventů. Když někdo vstoupí do armády nebo do činné služby, je to za mě super zpráva. A ten zbytek může minimálně šířit pozitivní PR o Armádě České republiky.

Současné konflikty s sebou přinášejí nové taktiky i nové technologie. Máte vy jako pozemní síly šanci tyto poznatky vtělit do výcviku a operačních výstupů? A jakým způsobem je to řízeno?

Před pár měsíci jsme rozjeli takový projekt, říkáme tomu pracovně „šérování“ nebo sdílení informací. My informace samozřejmě máme. Z mého pohledu je tady ale jeden problém, že každá komunita si sdílí své vlastní informace, ať už v oblasti dělostřelectva, nějakých základních taktických postupů, použití dronů, elektronického boje a podobně. Takže naším cílem je tyto jednotlivé vstupy sjednotit, udělat něco jako jednotný portál, kde by byl k těmto informacím centralizovaný přístup. To je první věc. No a samozřejmě ta druhá věc je, že se ty informace šíří i různými, řekněme, bilaterálními zkušenostmi. My se například podílíme v rámci mise EUMAM na výcviku ukrajinských ozbrojených sil.

A je šance s ukrajinskými vojáky komunikovat?

Jistě, že je šance s nimi komunikovat a vyměňovat si zkušenosti. Intenzivnější to bylo samozřejmě ze začátku, s pokračujícím konfliktem nám sem chodí více nováčků než zkušených vojáků. Ale například dělostřelecká komunita, ženijní komunita a tak dále ty informace mají, lze je sdílet. Myslím si, že hlavní výzvou armády – nejen Pozemních sil Armády České republiky – bude tomu dát nějaký řád a, řekněme, doktrinální podporu tak, aby to bylo centralizovaně řízeno. V současné době to není úplně stoprocentní. Jsme si toho na pozemních silách vědomi a minimálně na naší úrovni bychom některé věci chtěli koordinovat. Chtěli bychom stanovovat priority, standardy. Rád bych zde podtrhl ještě jednu věc. Máme velice zkušené velitele na taktické úrovni. Jsou to lidé, kteří mají potřebnou iniciativu, potřebný drive a tah na branku a oni úplně nečekají na nějaké centralizované řízení a snaží se věci implementovat do praxe téměř okamžitě – minimálně třeba v taktických postupech nebo v něčem podobném.

To mě zajímá, jestli jsou nějaké nové taktické postupy právě na základě zkušeností z války na Ukrajině, kde jsou používány nové technologie, umělá inteligence a tak dále. Změnilo se něco?

No samozřejmě, změnilo se téměř všechno. Operační prostředí se změnilo úplně drastickým způsobem. A myslím si, že řada vojáků, kteří slouží stejně jako já, si to ještě ani před třemi lety nedokázala představit. Technologický boom na bojišti je neskutečný. Myslím, že to vidíme všichni. Zavádění dronů a protiopatření vyvolávají zase, řekněme, kvalitnější využití a tak dále. Domnívám se, že je i docela problém sledovat tempo těchto změn, které v současné době na bojišti probíhají.

Je vůbec šance toto integrovat do výcviku, aby si vojáci osvojili nové postupy?

Některé věci bezesporu. Celá koncepce míst velení, tak jak jsme na to byli zvyklí, se ukázala jako absolutně neefektivní. To znamená, že musíme přejít z našich velkých velitelských stanovišť do malých mobilních, která budeme schopni skrývat, využívat k tomu civilní infrastrukturu a tak dále. Dopad je opravdu okamžitý. A toto jsou schopni si třeba velitelé praporu řešit i na vlastní úrovni, byť, přiznávám, do jisté míry improvizovaným způsobem. A je samozřejmě velice těžké na to tempo technologických změn reagovat, protože i ty akviziční procesy, které jsou v Armádě České republiky realizovány, zaberou nějaký čas. I když třeba máme z aktuálního ozbrojeného konfliktu zkušenosti s drony, civilní legislativa nám úplně neumožňuje zavádět tyto změny tak rychlým tempem, jak bychom si představovali. Ale abych to nějakým způsobem uzavřel. Informace k dispozici jsou a my se snažíme nastavit systém tak, abychom je byli schopni sdílet v rámci pozemních sil. Jakmile budeme mít tento systém nastavený, tak se těm již v současné době sdíleným informacím a využívaným zkušenostem budeme snažit dát nějaký řád a standardizovat jej.

Zastavme se ještě u dronů, které pozemní síly používají ke své práci. Předpokládáte nějakou akvizici vyššího počtu dronů pro efektivnější fungování pozemních sil?

V naší sestavě je 533. prapor bezpilotních prostředků, který v současné době nějaké drony kategorie mini a small má. V případě akvizic nechci zacházet do detailů, ale nějaké jsou připravovány. V kategorii mini je připravován poměrně masivní nákup tak, aby byly drony ve prospěch nejen jednoho praporu bezpilotních prostředků, ale aby byly k dispozici manévrovým praporům. Akvizice se připravují i v kategorii small.

Je na místě v rámci dronů uvažovat i o takzvaném simulačním výcviku? To znamená, že se drony neobjeví ve vzduchu, protože máme problémy s legislativou, ale cvičí se třeba na počítačích?

O tom určitě uvažovat lze. Je to jednoznačně asi ta nejlevnější cesta. Nejsem úplně odborník na drony, takže bych tady nerad uváděl nějaké zavádějící informace. U nás je prozatím gestorem sekce zpravodajského zabezpečení, která samozřejmě úzce spolupracuje jak s pozemními silami, tak i ostatními druhy sil. Ještě si nějaký čas počkáme a uvidíme, jaká bude koncepce obecného použití dronů, a nejen dronů, ale i protidronové obrany a podobně. 

Pojďme ke kybernetické bezpečnosti. Jak v současnosti funguje kybernetická ochrana pozemních sil a pozemních operací?

Snažíme se v masivním měřítku zavádět utajené systémy tak, abychom byli schopni převádět utajené informace a myslím si, že do jisté míry a úrovně velení a řízení se nám to daří. Bohužel, nedaří se nám to na nejelementárnější úrovni praporů, rot a čet. Tam máme stále ještě v mnoha případech neutajené spojení. V rámci pozemních sil vytváříme tzv. dvě brigádní úkolová uskupení. Je to specificky organizovaná vojenská jednotka, kde jedním z těchto prvků jsou příslušníci informačních a kybernetických sil, kteří jsou odborným garantem kybernetické bezpečnosti. Co nás asi trápí v současné době nejvíc, je uvědomění si nutnosti bezpečnosti. Pokud vojáci budou stále používat sociální sítě, mobilní telefony a tak dále i při výcviku, získávají tak špatné návyky, které se nám v ostrém bojovém použití jednoznačně vymstí, což ukazuje válka na Ukrajině.

A je to řešitelné domluvou nebo výcvikem, aby vojáci nepoužívali mobilní telefony?

Je to řešitelné osvětou, výcvikem, tréninkem, vysvětlováním a zejména velkou mírou uvědomění si z úrovně uživatelů.

Hodně se hovoří o tom, že mezi novými úkoly Armády České republiky bude zajištění tzv. Host Nation Support. Jak do toho zapadají úkoly Pozemních sil Armády České republiky?

Velice okrajově. Jak jsem již zmínil, vyčleňujeme dvě brigádní úkolové uskupení, což je poměrně masivní úkolové uskupení. Máme však jednotky, které zabezpečují Host Nation Support. Máme prapor podpory nasaditelných sil, který se bude do budoucna rozšiřovat na pluk tak, aby postihl veškeré úkoly, které jsou před něj postaveny. Ale Host Nation Support není jenom o alokaci jednotlivých zdrojů k zabezpečení pohybu nebo přítomnosti jednotek na našem území. Je to celá řada aspektů, které v současné době nejsou jen armádními problémy. Vojáci potřebují někde ošetřit, odpočívat, čerpat palivo a tak dále. Ale zpět k vaší otázce. Když budeme mít volné síly a prostředky, jsme schopni vypomoci dle potřeb a kapacit Armády České republiky. Ale že bychom měli nějak striktně daný úkol v rámci House Nation Support, to teď není úplně priorita pozemních sil. My prioritně připravujeme dvě brigádní úkolová uskupení k nasazení mimo území České republiky, a to je nutné vnímat. To je náš primární úkol a to nám odčerpá velice výraznou kapacitu pozemních sil.

Pozemní síly velmi intenzivně spolupracují s integrovaným záchranným systémem. Jak hodnotíte úroveň této spolupráce? A vidíte tam nějaká možná potenciální zlepšení?

Prostor pro zlepšení je logicky vždycky. Armáda je historicky v případě, že dojde k nutnosti posílení integrovaného záchranného systému, schopna v poměrně krátkém čase reagovat a vyčlenit potřebné síly a prostředky. Připravenost armády potvrdily například loňské povodně. Na druhou stranu je potřeba si říct, jakékoliv použití armády v rámci integrovaného záchranného systému nám vždy ukazuje, kde máme silné a slabé stránky. Měli bychom být schopni si identifikovat negativa a do budoucna určitě zapracovat na zlepšení. Ať už je to materiál, procesy, systém řízení či koordinace aktivit.

Současné konflikty přinášejí spoustu nových poznatků. Jak budou podle vás vypadat pozemní síly v budoucnu a s jakými úkoly by se měly umět poprat?

Je to definováno KVAČRem, který náčelník generálního štábu poměrně často na různých fórech cituje. To znamená, měli bychom se připravovat na konflikt vysoké intenzity s technologicky vyspělým protivníkem vybaveným jadernými zbraněmi. A to říká v podstatě vše.