Vojenská pomoc Ukrajině musí pokračovat. Modernizace ozbrojených sil je nekončící proces

 04. 08. 2022      kategorie: Události
Přidat na Seznam.cz

V přístupu západních zemí k vojenské a další pomoci Ukrajině jsou od začátku neomluvitelné a trvající ruské agrese zřejmé rozdíly. Česká republika patří mezi nejaktivnější státy a kromě všeho zaujímá v přepočtu na počet obyvatel první místo v počtu přijatých ukrajinských uprchlíků (přes 3500 na 100 tisíc obyvatel), těsně následována Estonskem a Polskem. Evropský průměr dosahuje přibližně 750. A ač Ministerstvo obrany, zcela správně, odmítá poskytovat detailní informace o vojenské pomoci, na základě veřejně dostupných informací lze říci, že Česká republika dělá, co může. Všeobecně se ovšem zásoby výzbroje, výstroje, munice a dalšího materiálu, který lze poskytnout nepochybně výrazně tenčí, a to všude v Evropě. 

tankyFoto: V přístupu západních zemí k vojenské a další pomoci Ukrajině jsou od začátku neomluvitelné a trvající ruské agrese zřejmé rozdíly. Česká republika patří mezi nejaktivnější státy. | Open Source Intelligence Monitor defender

V médiích se objevují od začátku různé údaje o počtech a druzích zbraní a techniky, které Česká republika Ukrajině pravděpodobně poskytla. Kromě údaje potvrzeného ještě před zahájením ruské invaze 24. února o počtu 152mm granátů nejsou oficiálně potvrzována, a přirozeně ani ohlašována předem. V obecné míře je uváděna hodnota poskytnutého materiálu, která se nyní blíží sedmi miliardám korun, a i z hlediska výše této pomoci v poměru k HDP patří Česká republika k zemím, které Ukrajinu podporují nejintenzivněji. Podle údajů IFW (Kiel Institute for the World Economy) staví dosavadní výše finančně vyjádřené pomoci (včetně podílu na pomoci Evropské unie) Českou republiku na 6. místo ve světě celkově, v případě vojenské pomoci pak na 7. místo (za Spojené státy, Velkou Británii, Polsko, Německo, Kanadu a Norsko) - jde o údaje publikované k červnu tohoto roku.

pomoc ukrFoto: V případě vojenské pomoci je Česká republika na 7. místě (za Spojenými státy, Velkou Británií, Polskem, Německem, Kanadou a Norskem) | IFW

Pokud jde o konkrétní techniku, pozornost vzbudily původně české bitevní vrtulníky Mi-35, které ukrajinská armáda již nasazuje do bojů – s vlastními výsostnými znaky, ale v původní české kamufláži. V souvislosti s požárem v národním parku České Švýcarsko se v dosud zřejmě nejabsurdnější podobě projevili podporovatelé ruského agresora s dojmem, že by tyto stroje bývaly mohly přispět k boji s živlem. Ve skutečnosti jsou přesně tam, kde mají být, dělají přesně to, k čemu jsou určené, a pro závěrečnou fázi jejich životního cyklu nebylo možné využít je vhodnějším způsobem – a to především s ohledem na jasně formulované bezpečnostní zájmy České republiky. V souvislosti s tím, že 73. tankový prapor v řádu měsíců obdrží první z německou vládou darovaných Leopardů 2A4, a mj. s předáním polských modernizovaných tanků PT-91 Twardy Ukrajině, by nebylo překvapením, kdyby se na Ukrajině výhledově objevily také české T-72M4 CZ – i v jejich případě by šlo o důstojnou tečku za jejich životním cyklem (alternativou je s ohledem na jejich specifičnost rozebrání a sešrotování, nebo muzeum).

Jak bylo řečeno, podrobný seznam vojenské pomoci Ukrajině oficiálně z české strany publikován, na rozdíl například od Německa, nikdy nebyl. Vrtulníky, které budou od příštího roku ve výzbroji AČR nahrazovat víceúčelové a bitevní stroje Venom a Viper, přišly na Ukrajinu v průběhu července. Do začátku června IFW vyjmenovává v případě české vojenské pomoci Ukrajině následující počty: 20 samohybných houfnic DANA, 20 salvových raketometů RM-70, 20 tanků T-72(M1), 5 BVP-1, 160 protitankových zbraní. Vrtulníky Mi-35 (Mi-24) měly být přislíbeny 23. května, a to v počtu sedmi kusů. Seznam zřejmě není úplný. Neobsahuje například 56 původně švédských BVP-1 (Pbv 501A), které Německo povolilo na Ukrajinu vyvézt na přelomu března a dubna. Nejsou tam také protiletadlové systémy 9K35 Strela-10. Kromě toho byly Ukrajině dodány ruční zbraně a střelivo v hodnotě ve stovkách milionů korun, a další vybavení.

Odmítnout jako nepodložené je třeba tvrzení o ohrožení vlastní obranyschopnosti. Odhlédnout nelze od základního argumentu: jedinou reálnou vojenskou hrozbu, kterou by výše uvedená těžká a další výzbroj měla odrazovat/odrážet je ruská. A přesně proti této hrozbě je nyní česká technika nasazována a plní svůj účel. Představa, že by ji měla v nějaké dohledné budoucnosti efektivně využít Armáda České republiky v situaci přímého ohrožení území členského státu NATO nebo dokonce území vlastního, je naivní až zoufalá, a především taková eventualita není myšlena vážně? Přichází od té části veřejnosti, která v Rusku přece žádné nebezpečí nevidí.

To neznamená, že české ozbrojené síly těžkou techniku, včetně dostatečných záloh, nepotřebují. Naopak. Ale potřebují moderní, plně využitelnou, se spojenci plně kompatibilní techniku. A tím se otevírá otázka „kompenzací“. Ale kompenzací od koho, jakým způsobem? 

V červnu požádala vláda Evropskou unii o proplacení některých vojenských darů v celkové hodnotě 3,2 miliardy korun. Z obecného úhlu pohledu evropského daňového poplatníka jde o účetní operaci typu „z kapsy do kapsy“; Evropská unie nemá žádné jiné prostředky, než které získá od členských států, a ty je vyberou na daních. Jde o nástroj, kterým bude pomoc Ukrajině ex-post lépe rozprostřena mezi jednotlivými státy, zcela určitě jde mezi unijními výdaji o ty z vhodnějších, a vláda tuto možnost využít musí nejen s ohledem na napjatou rozpočtovou situaci.

Dále je zde otázka věcné kompenzace Ukrajině předané techniky. Nejzřetelněji je tento proces sledovatelný v Polsku, kde modernizace ozbrojených sil nabrala neuvěřitelné tempo. Patrně díky dlouhodobě budované transatlantické vazbě a velkým akvizicím americké vojenské techniky jako jsou bojové letouny F-16 a F-35, v dubnu oznámený nákup 250 tanků Abrams, lze očekávat, že následný červencový nákup dalších 116 starších tanků tohoto typu byl pro Polsko zvýhodněný a určitou formou kompenzace za Ukrajině předanou techniku ze strany Spojených států. Paralelně se ovšem Polsko dostalo do ostrého střetu s Německem, od něhož očekávalo za poněkud nejasných a rozporných okolností dar čtyř až pěti desítek starších tanků Leopard 2, zatímco Německo nabídlo „jen“ dvě desítky. 

Německý dar 15 tanků Leopard 2A4 České republice lze také do určité míry vnímat jako kompenzaci, a tedy spojenecké solidární převzetí podílu na pomoci Ukrajině. Nejde samozřejmě o charitu: podobně jako je z českého pohledu racionální podpořit Ukrajinu starší dostupnou bojovou technikou, z německého pohledu jde, kromě nepřímé podpory Ukrajiny a posílení partnerské spojenecké armády, o příležitost znovu uvést uloženou starší západní techniku do provozu, s čímž se pojí potřeba údržby a budoucí modernizace. A ač si ministryně obrany Jana Černochová nechává při jednání o nákupu Leopardů 2A7+ pootevřená zadní vrátka, převzetí starších Leopardů bude významným argumentem pro pořízení právě tohoto typu tanku – vydat se polskou cestou, které zavádí do výzbroje kromě existujících Leopard 2PL americké tanky Abrams, jihokorejské tanky K2, a možná i britské Challengery 2, by se AČR vydávat určitě neměla.

V jiných ohledech ale věcné kompenzace spíše očekávat nelze. Víceúčelové a bitevní vrtulníky Venom a Viper, protiletadlové komplety SPYDER, samohybná děla CAESAR jsou ve výrobě; nadzvukové letectvo, moderní tanky a BVP jsou v jednání. Využití prostředků Evropské unie na modernizační/akviziční projekty se nabízí, ale jinak je otázka naší bezpečnosti především v našich rukách. Dostát závazkům, urychlit modernizaci armády a dostat ji co nejdříve na úroveň, díky níž bude schopna, ve spolupráci se spojeneckými ozbrojenými silami, případného (ruského) útočníka odstrašit, přinejhorším odrazit. 

Je třeba přijmout jako fakt, že modernizace ozbrojených sil je nekonečný a nákladný proces. Neexistuje žádný bod „B“, k němuž směřujeme, a jakmile ho dosáhneme, budeme mít splněno. Zásadní roli v něm sehrává obranný průmysl, kterému je třeba v zájmu efektivity rozvoje ozbrojených sil z cesty odstraňovat zbytečné administrativní a jiné překážky. Média možná poněkud přehánějí černé scénáře týkající se nejisté podzimní a zimní reality, kdy zjistíme, do jaké míry je Evropa na ruských surovinách skutečně závislá. Po letních dovolených přijdou vyšší účty za energie, růst inflace zpomaluje, ale inflace stále roste. Přes určitou únavu z válečných zpráv z Ukrajiny je ve vojenské pomoci Ukrajině třeba pokračovat, byť její charakter se nevyhnutelně promění v důsledku vyčerpání zásob starých zbraní. Bezpečnost České republiky není samozřejmost a jsou s ní spojeny náklady, které porostou také. Dívejme se do Polska a do Pobaltí. Země s Ruskem sousedící vědí, co a proč dělají.

Zdroj: ifw-kiel.de, bundesregierung.de, Ministerstvo obrany ČR

 Autor: Jakub Samek