Čtyři týdny, během kterých vyměnili tenisky za kanady a prázdninovou pohodu za vojenský výcvik. Studenti středních škol z celé republiky právě dokončili Dobrovolné vojenské cvičení (DVC), které jim nabídlo jedinečnou zkušenost – stát se na čas součástí ozbrojených sil České republiky.

Nešlo o náborovou akci a už vůbec ne o výcvik budoucích vojáků. Cílem bylo ukázat, že armáda je moderní zaměstnavatel, který poskytuje zajímavou a dobrodružnou práci a umí přinést do života mladých lidí hodnoty, na které se dnes často zapomíná: disciplínu, odpovědnost, statečnost, odolnost a soudržnost.

Video: Dobrovolné vojenské cvičení 2025 u 72. mechanizovaného praporu a 102. průzkumného praporu / CZ DEFENCE

Za cvičení náleží studentům peněžní odměna ve výši cca 33 tisíc korun, která by měla být sice druhotnou, ale určitě podstatnou motivací. „Na první pohled ty peníze vypadají fakt dobře, ale když si to člověk přepočítá, tak bych si u nás na koupališti točením zmrzliny za stopade na hodinu vydělal stejně. A k tomu bych měl volné večery a pohodlí mamahotelu,“ směje se vojín Tadeáš. „Jenže tady jsem si sáhl na dno. Čtyři týdny nonstop zápřah, bez mobilu a bez možnosti opustit kasárna. Ale dost jsem se naučil a fakt mě to chytlo, že vážně přemýšlím, že bych do armády jednou nastoupil naplno.“

Během cvičení si účastníci prošli teoretickou i praktickou přípravou. V učebnách a na cvičištích se učili poskytovat první pomoc, orientovat se v terénu, zvládat základy topografie, taktiky, přežití v přírodě, ale i střelby z ručních zbraní. Postupně vše přenesli do reálného prostředí ve vojenských výcvikových prostorech, kde si osahali, co znamená fungovat v týmu pod tlakem, překonávat únavu, hlad i nepohodlí – a zároveň se nevzdat.

Většina studentů vystoupila ze své komfortní zóny. Zažili chvíle, kdy si sáhli na dno, ale i momenty radosti, když překonali sami sebe. Našli nové přátele, sdíleli společné výzvy a vytvořili tým. A i když se s některými potkali poprvé právě až v kasárnách, na konci výcviku odcházeli jako součást perfektně sehrané jednotky.

„Ze začátku jsem měla respekt. Nevěděla jsem, co mě čeká, bála jsem se, že mi to nepůjde a budu ostatní zdržovat. Ale nakonec to bylo v pohodě – musela jsem na sobě hodně makat a hodně mi pomohli kamarádi z čety. Bylo i dost teorie a únavu ani nekomentuju. Sáhla jsem si na dno, ale posílilo mě to. A spát pod širákem? Dřív bych do toho nešla, a teď? Zbytek prázdnin plánuju prožít pod stanem, nebo i jen tak, bez něj,“ směje se vojínka Karolína.

Kuráž, kterou ukázali, a ochota obětovat část prázdnin pro službu něčemu většímu, než jsou oni sami, jsou jasným signálem, že naší společnosti nechybí potenciál – jen jej občas musíme probudit.

A přestože se většina z nich možná nikdy profesionálním vojákem nestane, zkušenosti, které si odnesli, využijí v běžném životě – ať už v každodenních situacích, nebo v krizových chvílích, kdy bude třeba poskytnout první pomoc, zorientovat se v terénu či uplatnit základy přežití v přírodě.

Dobrovolné vojenské cvičení jim nabídlo dobrodružství, které si budou pamatovat celý život. Nejen kvůli nošení maskáčů, střelbám nebo pochodu s plnou polní, ale kvůli novému úhlu pohledu na svět, na společnost i na sebe samotné. Dobrovolně se přihlásili, zvládli to – a díky tomu jsou silnější, odolnější a sebevědomější.

Letos se dobrovolné vojenské cvičení pro středoškoláky konalo celkem v osmi výcvikových prostorech po celé České republice. Jedním z výcvikových míst bylo i Velitelství výcviku - Vojenská akademie Vyškov, proto jsme položili řídícímu cvičení podplukovníku Tomáši Vašíčkovi následující otázky:

V porovnání s ostatními útvary, kde se DVC konalo, jste měli několikanásobně vyšší počet cvičících. Byla to pro vás v něčem výzva? Objevily se komplikace?

Ve Vyškově jsme zvyklí zvládat velké počty cvičících – je to naše specializace. Jsme vstupní branou do armády a disponujeme infrastrukturou, zkušenostmi i know-how pro kompletní proces výcviku od A do Z. Největší výzvou tentokrát bylo, že jsme do výcviku středoškoláků vstoupili až ve chvíli, kdy kapacity ostatních útvarů nestačily, a bylo potřeba rychle zareagovat. Termín pro DVC připadl zrovna na období mezi běžnými kurzy základní přípravy, a proto se organizace musel ujmout jiný úsek, než který má tuto přípravu běžně na starosti. Navíc jsme požádali o posily z jiných útvarů AČR – dorazili vybraní vojáci, které jsme rychle proškolili a zapojili jako pomocné instruktory. S jejich pomocí jsme zadaný úkol zvládli, a někteří dokonce zvažují, že by se k nám přidali natrvalo.

Výcvik byl hodně medializovaný a ne všude měl stejnou podobu. Někde působil spíše „zážitkově“. Mluvili o tom s vámi i samotní cvičící?

Ano, občas to studenti zmínili, ale spíše okrajově. Je potřeba zdůraznit, že samotný výcvik je koncipován tak, aby byl všude stejný – jeho absolvováním získají účastníci splněný základní výcvik potřebný pro vstup do armády. Díky tomu mohou po nástupu do služby plynule pokračovat.

Samozřejmě některé dny – typicky víkendy – byly věnovány ukázkám schopností a vybavení AČR, takže byl prostor i pro zážitkové prvky. Ty se lišily útvar od útvaru: dělostřelci představovali děla, výsadkáři moderní zbraňové systémy, vrtulníkáři zase vrtulníky. A to je naprosto v pořádku.

U nás jsme záměrně zařadili aktivity podporující motivaci, týmovou spolupráci a odhodlání překonávat překážky. Studenti si prošli Dráhou bojovníka, zdolali vodní překážku a zažili unikátní moment – pocit, když nad nimi v okopu přejede bojové vozidlo pěchoty. Tyto zážitky v nich zanechaly silný dojem a upevnily jejich vztah k armádě.

Zdroj: VeV-VA, Armáda ČR