Vozidla UAZ v AČR již přesluhují, armáda by si už dávno zasloužila nová terénní vozidla

 13. 05. 2020      kategorie: Armáda ČR

S ohledem na výsledek tendru na nákup až 1200 nových terénních vozidel pro AČR se naši vojáci zatím musí smířit s faktem, že stovky zastaralých vozidel UAZ 469 budou dál v Armádě České republiky sloužit ještě řadu let. Náhrada je v nedohlednu a tak jde, spolu s vozidly Land Rover Defender, stále o hlavní terénní vozidla ve službách vlasti.

uaz
Foto: Vozidla UAZ v AČR již přesluhují, armáda by si už dávno zasloužila nová terénní vozidla. | army.cz

Úžas, ale i Úděs. UAZ si za svá léta vysloužil mnoho přezdívek. Jde bezesporu o unikátní automobil, který měl v době svého vzniku co nabídnout. Uljanovský automobilní závod začal do světa chrlit tyto vozy od roku 1971. Produkce putovala samozřejmě převážně do tehdejší armády SSSR, ale i do zemí Východního bloku, tedy i do tehdejšího Československa. Hromadná výroba skončila v roce 1985. Tedy dva roky předtím, než se narodil současný vrchní praporčík AČR, Peter Smik a v době, kdy současný náčelník Generálního štábu AČR, armádní generál Aleš Opata studoval teorie řízení a použití bojových jednotek na Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově. 

defender
Foto:  Náhrada je v nedohlednu a tak je UAZ, spolu s vozidly Land Rover Defender (na snímku), stále hlavní terénní vozidlo ve službách vlasti. | army.cz

UAZ 469, nástupce GAZu, slouží dále v Chorvatsku, Srbsku (speciální policejní jednotky) a Finsku. Blízký východ rovněž brázdí značné množství těchto vozidel v armádách Sýrie, Iráku, Íránu, Egypta a Jemenu. Dalšími státy jsou Afghánistán, Mongolsko, Vietnam, Laos, Kambodža, KLDR, Etiopie, Angola, Mosambik, Kuba a Nikaragua. Dá se tedy říci, že co do kvality autoparku terénních vozidel se naše armáda vyrovnává výše uvedeným zemím, což není nic, čím bychom se mohli chlubit.

Nicméně  UAZu nelze upřít fakt, že v terénu  jde o velice schopný vůz, který se svou průchodivostí terénem vyrovná většině současné konkurence. Průchodivost je sice špičková, nicméně o pohodlí si může nechat posádka jen zdát. Stará vozidla logicky postrádají jakékoliv moderní prvky výbavy.

Co se spotřeby týče, ta je udávaná v průměru 12,1 litru na 100 km. Nicméně reálná spotřeba na silnici činí přes 20 litrů, v těžkém terénu je jedna z dvou 39 litrových nádrží pokořena klidně během 100 kilometrů, což ovšem umí spotřebovat  i moderní, mnohem výkonnější terénní vozy. Avšak s ohledem na fakt, že UAZ u nás brázdí především silnice výcvikových prostorů a posádek, jde ve finále o dost náročný vůz na spotřebu. Většina konkurence je schopna se dostat i na polovinu výše uvedené 20-24 litrové spotřeby. Vzhledem ke stáří vozidel je také nutné brát v úvahu nemalé náklady spojené s údržbou a provozem.

Ani rychlost přesunu UAZu po silnici není nic závratného, maximální rychlost se sice udává 100 km/h, ale v praxi UAZu dochází síly již při devadesátce. Pokud se podíváme na vozidla, jako jsou Land Rover, Mercedes třídy G nebo Škodu Kodiaq, je zde v rychlosti znatelný rozdíl. 

Jaké je tedy Resumé. UAZ je i v dnešní době schopen se v těžkém terénu vyrovnat svým konkurentům, nicméně znatelně  ztrácí při silniční jízdě jak spotřebou, tak rychlostí. Moderní prvky výbavy ve starém UAZu zcela chybí, bezpečnost posádky, či celkový komfort je tak diskutabilní.

Naše armáda by si už dávno zasloužila nová terénní vozidla a dlouhodobá neschopnost tyto pořídit je vskutku ostuda.

 Autor: Martin Šiška