Válka na Ukrajině změnila řadu zažitých vojenských postupů a taktik. Jednou z důležitých změn, na které poukázala i válka na Ukrajině, je přednemocniční péče. Samotná válka se stala katalyzátorem nejvýznamnější přeměny postupů v moderní vojenské medicíně, ale také ve vnímání přípravy civilního obyvatelstva na krizové scénáře. Velká intenzita dělostřelecké palby, spojená s masivním nasazením bezpilotních prostředků a absencí vzdušné převahy, ukázala limity západních doktrín jak pro vojenskou medicínu, tak pro civilní připravenost obyvatel. Poznatky z tohoto konfliktu začínají sloužit jako základ pro výcvik ozbrojených sil, ale také pro nové standardy civilního integrovaného záchranného systému (IZS) a celé laické společnosti.

Do války na Ukrajině byl při první pomoci uplatňován princip takzvané „Zlaté hodiny“. S tímto pojmem přišel doktor R. Adams Cowley již v roce 1975, ale až v roce 2009, během války s terorem, byl tento koncept zařazen do základních principů polní medicíny americké armády tehdejším ministrem obrany Robertem Gatesem. Základem myšlenky „Zlaté hodiny“ je přesvědčení, že raněného lze v rámci daného času rychle přepravit z místa zranění k vyšší úrovni lékařské péče. Dalo by se říci, že v civilním prostředí takto funguje například i sanitka. Z vojenského hlediska byl tento koncept funkční během asymetrického konfliktu, jako byl Afghánistán nebo Irák, a umožnil spojeneckým silám rychlé letecké evakuace díky vzdušné převaze.

Jak je však zřejmé, symetrický konflikt, zvláště s použitím moderních technologií, jako je válka na Ukrajině, brání uplatnění konceptu „Zlaté hodiny“. V prostředí, kde je obloha plná dronů, se stává jakákoli rychlá evakuace extrémním rizikem. Podle některých odhadů mohou drony za až 80 % ztrát na Ukrajině, přičemž právě drony silně pomohly ke zkrácení pozorovacího a útočného cyklu. Právě rychlost, spojovaná dříve se záchranou života, může dnes na bojišti přispět k odhalení a následnému útoku i na evakuační tým.

Možnost transportu a samotný transport raněných se tak značně prodlužuje až v rámci několika hodin a někdy i dnů. Odborná studie americké armády z roku 2025 odhaduje, že bojový zdravotník bude muset být schopen stabilizovat raněného až 72 hodin. Udržování raněného naživu po tak dlouhou dobu je velmi náročný standard pro bojové zdravotníky, na který je nutné je vycvičit a materiálně připravit. Data za rok 2024 ukazují, že průměrný čas evakuace těžce raněných trval kolem 14,9 hodin a u méně až středně raněných byl průměrný čas evakuace okolo 35 hodin. Za těchto podmínek se z principu „Zlaté hodiny“ stává spíše „Zlatý den“, který klade na bojové zdravotníky obrovský tlak.

Na bojišti se pro podání první pomoci využívá protokol TCCC (Tactical Combat Casualty Care), který původně vznikl pro potřeby speciálních jednotek. Povaha moderních hrozeb v podobě válečného konfliktu na hranicích Evropy přes terorismus až po útoky aktivních střelců si vynutila potřebu, aby takovéto principy rychlé první pomoci znali nejen vojáci, ale i široká společnost. Vznikla tedy varianta TCCC, která se jmenuje TECC (Tactical Emergency Casualty Care). Tento systém je upraven pro potřeby v civilním prostředí, ale stejně jako TCCC vychází z vojenského modelu MARCH, jehož prioritou je řešení masivního krvácení.

Jedním ze zásadních poučení z Ukrajiny je nepochybně problematika rozsáhlého využívání zaškrcovadel, zvláště nedostatečně trénovanými jedinci, jak civilisty, tak vojáky samotnými. Je nepochybnou pravdou, že moderní zaškrcovadla v podobě kvalitních turniketů zachránila řadu životů. Současně se ale ukázalo, že nesprávné a masivní využívání zaškrcovadel v kombinaci s nesnadnou včasnou evakuací způsobuje značné sekundární následky. Dlouhodobé zaškrcení končetin vede k ischémii (nedokrevnost), nekróze tkání a někdy i poškození nervů.

Po uvolnění zaškrcovadel po dlouhé době dojde k masivnímu vyplavení toxických látek z odumírající končetiny zpátky do těla, a to představuje další ohrožení. Data ukazují, že pokud byl turniket na končetině utažený déle než 14 hodin, tak ve více než 64 % případů muselo dojít k amputaci. Samozřejmě situaci zhoršuje využívání nekvalitních a necertifikovaných turniketů, které v kritických situacích mohou selhat. I této problematice je nutné věnovat u přípravy obyvatelstva pozornost, protože v případě krize to může hrát zásadní roli. Dalším zajímavým číslem z Ukrajiny je zjištění, že až u 75 % raněných nebyla aplikace samotných turniketů z lékařského hlediska potřebná. Zbytečné aplikování turniketů opětovně představuje problém při samotné evakuaci, protože zvyšuje čas samotné evakuace.

Jak válka na Ukrajině ukázala, řešení takto složitých problémů první pomoci v nebezpečném prostředí není jen věcí armády a IZS, ale celého obyvatelstva. Tato představa se odráží i v nové Koncepci přípravy občanů k obraně státu (POKOS). Celospolečenský přístup se zdá v současné době jako nutný. AČR má za úkol v současné době přípravu na symetrický konflikt vysoké intenzity a v takovém případě bude nutné, aby základy první pomoci obohacené o zkušenosti z Ukrajiny se dostaly k co nejvyššímu procentu obyvatel, kteří jako vždy budou hrát klíčovou roli v odolnosti celého státu. Z nejnovějšího dokumentu POKOS je jasné, že v rámci přípravy obyvatelstva AČR přebírá důležitou roli v budování společenské odolnosti. To se například projeví tak, že namísto pouhé prezentace techniky žákům dojde ke školením pedagogů v oblasti první pomoci a dalších nezbytných znalostí, které poté mohou efektivněji předávat studentům.

Válka na Ukrajině je důkazem toho, že koncept „Zlaté hodiny“ naráží v současné době na své omezení. Rychlá záchrana není v současném konfliktu vysoké intenzity zcela možná a přichází proto nástup prodloužené přednemocniční péče a extrémních nároků na bojové zdravotníky. Zároveň nadužívání a špatné využití turniketů ukázaly, jak špatně naučená první pomoc může vést až ke kontraproduktivním výsledkům. Znalost moderních postupů první pomoci již nemůže zůstat pouze v rukou složek IZS, ale musí být co nejvíce rozšířena mezi obyvatelstvo. Budování odolné společnosti a systematické vzdělávání za pomoci programů, jako je právě POKOS, se tak ukazují jako nezbytnost pro zvládání budoucích krizí.

Zdroj: Koncepce POKOS 2025-2030, Army University Press