Ázerbájdžán už nechce být pouze odběratelem zahraniční vojenské techniky, stále výrazněji požaduje lokalizaci výroby, transfer technologií a dlouhodobé průmyslové partnerství. Zářijový veletrh ADEX v Baku tento posun názorně ukázal. Turecko vedle nových kontraktů rozšiřuje společnou výrobu přímo v zemi a izraelská ARI Arms zde zahájila produkci pušek typu M4. Česká skupina CSG pak připravuje lokalizaci výroby samohybných houfnic v projektu s obchodním potenciálem 1,8 miliardy eur během sedmi let. Ázerbájdžán se tak stává stále zajímavějším trhem pro evropský obranný průmysl. Jeho atraktivitu však doprovází složitá geopolitická situace a rozdílný přístup jednotlivých evropských zemí k vývozu vojenského materiálu.

V Baku se na konci září konal obranný veletrh ADEX, nejvýznamnější zbrojní veletrh regionu, na němž se letos prezentovali vystavovatelé ze čtyř desítek států, včetně USA, Velké Británie, Číny, Turecka, Izraele, Německa, Polska a Slovenska. Českou republiku zastupovaly mimo jiné Colt CZ Group SE, CSG a výrobce kulometů DSS. „Ázerbájdžán patří k zemím s rostoucím významem pro regionální i evropskou bezpečnost, pro Českou republiku je pak kvůli dovozu ropy významným partnerem v ekonomické a obchodní oblasti. Naším cílem je, aby nabyla na významu i oblast obranné a obranně-průmyslové spolupráce obou našich států,“ vysvětlil náměstek ministra obrany Radovan Vích.

Ázerbájdžán je třetím největším producentem ropy z bývalých republik SSSR a roste také význam jeho těžby zemního plynu. V roce 2024 byl největším dovozcem ropy do ČR. Obrannou spolupráci obou zemí dosud upravovala dohoda mezi ministerstvy obrany z roku 2009. Letos na jaře proběhly v Baku bezpečnostní konzultace a na okraji ADEXu byla podepsána nová mezivládní dohoda o vojensko-technické spolupráci. Dohodu podepsali velvyslanec ČR Milan Sedláček a ministr obranného průmyslu Vugar Mustafajev. K jejím cílům patří rozvoj vojensko-technické spolupráce a podpora exportu českého obranného průmyslu.

Pro české firmy představuje Ázerbájdžán příležitosti zejména v oblasti dodávek a modernizace výzbroje, techniky a materiálu, oprav a náhradních dílů. Obranné výdaje země letos dosahují téměř 5,1 mld. USD. Ázerbájdžán zároveň spolupracuje s NATO a vyčleňuje techniku a vojáky do záchranných i vojenských operací. Český vývoz vojenského materiálu do Ázerbájdžánu roste. V roce 2024 přesáhl 5,5 milionu eur, zatímco vloni přesáhl 12 milionů eur.

„Ázerbájdžán se dlouhodobě snaží zbavit se závislosti na zastaralé vojenské výzbroji, technice a materiálu. Zájem a šanci prosadit se zde má řada českých firem včetně těch nejvýznamnějších,“ upřesnil náměstek ministra obrany Radovan Vích.

Rostoucí zájem českého obranného průmyslu o ázerbájdžánský trh dokládají aktivity skupiny CSG, která v souvislosti s veletrhem ADEX oznámila podpis dohod o založení svého druhého společného podniku v Ázerbájdžánu. Nový joint venture má vzniknout letos v prosinci a postupně lokalizovat výrobu samohybných houfnic, jejíž zahájení je plánováno na rok 2027. CSG vyčíslila hodnotu projektu na 1,8 miliardy eur během sedmi let. S odvoláním na závazky týkající se důvěrnosti přitom nezveřejnila jméno ázerbájdžánského partnera, typy houfnic ani plánované objemy výroby. Nový projekt navazuje na první společný podnik VEXA DS, LLC, oznámený v dubnu 2026, jenž se zaměřuje na opravy, servis a modernizaci stovek obrněných vozidel a další pozemní vojenské techniky v hodnotě stovek milionů eur.

„Podpis dohod směřujících k založení našeho druhého společného podniku v Ázerbájdžánu potvrzuje, že zde budujeme dlouhodobou průmyslovou přítomnost. Po servisu a modernizaci pozemní techniky nyní rozšiřujeme spolupráci také o lokalizaci výroby,“ řekl Jan Marinov, výkonný ředitel CSG Defence Systems. „Projekt s obchodním potenciálem 1,8 miliardy eur v následujících sedmi letech představuje významnou dlouhodobou příležitost pro CSG. Náš model přitom není založen pouze na exportu hotových výrobků, ale na kombinaci vlastních technologií, lokální výroby, transferu know-how a dlouhodobého průmyslového partnerství.“

Významnou část kontraktů uzavřených během ADEXu představovala také spolupráce Ázerbájdžánu s Tureckem. 30. září došlo za účasti ázerbájdžánského ministra obrany Zakira Hasanova a šéfa turecké Agentury pro obranný průmysl Haluka Görgüna k podpisu smlouvy v hodnotě přes 425 mil. eur, která zahrnuje dodávku 14 cvičných letounů Hürkuş-II od Turkish Aerospace Industries, vyčkávací munice Mızrak společnosti Baykar doplněné o systémy Antidot, pobřežního obranného systému Barbaros od Roketsanu a připravovanou dodávku radarů ALP-100 společnosti Aselsan. Ještě významnější je však důraz na lokalizaci výroby. Aselsan a ázerbájdžánský NOVASIS se dohodly na záměru vybudovat výrobní závod v Nachičevanské autonomní republice, jež má vyrábět laserové naváděcí soupravy, munici TOLUN a systémy protivzdušné obrany KORKUT. Další dohody o spolupráci uzavřely turecké společnosti MKE, Otokar, Kayı Defense a Boğaziçi Defense s ázerbájdžánskými firmami Miras a NOVASIS. Volba Nachičevanu je přitom strategicky významná, protože tato ázerbájdžánská exkláva oddělená od zbytku země arménským územím přímo sousedí s Tureckem.

Obdobný posun od prostých dodávek k lokalizaci výroby lze též pozorovat ve spolupráci s Izraelem, který dlouhodobě patří mezi hlavní dodavatele výzbroje Ázerbájdžánu. Izraelská společnost ARI Arms zahájila počátkem října v Ázerbájdžánu výrobu pušek za účasti prezidenta Ilhama Alijeva a viceprezidentky Mehriban Alijevové. Státní závod, jenž dosud vyráběl pouze pušky Kalašnikov, se tak stal prvním v zemi zaměřeným na produkci pušek typu M4. Výroba probíhá ve společném podniku ARI Arms, ázerbájdžánského ministerstva obranného průmyslu a státní společnosti Iqlim Scientific-Production Enterprise, která vyrábí také pistole a odstřelovací pušky. První kontrakt má podle dostupných informací zahrnovat desítky tisíc pušek v hodnotě desítek milionů amerických dolarů a podmínkou dohody je jejich plná lokální výroba. ARI Arms, jež dodává izraelským ozbrojeným silám pušku OR-4, přitom s ázerbájdžánským obranným sektorem spolupracovala již dříve.

Z geopolitického hlediska představuje Ázerbájdžán pro zbrojní průmysl mimořádně atraktivní, ale současně politicky citlivý trh. Baku disponuje díky příjmům z ropy a zemního plynu značnou kupní silou a fiskální rezervou. Uhlovodíky na konci roku 2025 tvořily přes 90 % exportu, přibližně třetinu HDP a 44 % příjmů státu. Slábnoucí postavení Ruska přitom mění strukturu dodavatelů: vedle tradičně silných partnerů, především Turecka a Izraele, Baku diverzifikuje nákupy směrem k Česku či Pákistánu. Právní překážky jsou dnes menší než v minulosti. Dobrovolná výzva OSCE z roku 1992 k embargu na dodávky silám bojujícím v Náhorním Karabachu nebyla plošným zákazem vývozu do Ázerbájdžánu a think tank SIPRI ji považuje od roku 2025 fakticky za překonanou. Německo odstranilo Arménii a Ázerbájdžán ze svého národního embargového seznamu již v říjnu 2024 a Spojené království své embargo ukončilo v říjnu 2025. To ovšem neznamená automatickou obchodovatelnost každé vojenské technologie, protože evropské a další západní státy nadále posuzují vývozní licence zejména s ohledem na regionální stabilitu, konečné užití a riziko dalšího konfliktu.

Rozložení účasti na ADEXu proto do značné míry odráží geopolitické vztahy jednotlivých zemí k Baku. Zatímco Turecko, Izrael a stále více středoevropské státy vidí v Ázerbájdžánu solventního zákazníka a strategického partnera, Francie stojí prakticky na opačné straně regionální rovnice. Paříž po ázerbájdžánských vojenských operacích v letech 2020 a 2023 výrazně prohloubila obranné vztahy s Arménií, včetně dodávek 36 samohybných houfnic CAESAR, radarů GM200 a jednání o systémech Mistral. Francouzsko-ázerbájdžánské vztahy se po září 2023 dostaly do bezprecedentní krize, byť od roku 2025 obě strany obnovují politický dialog. Historická blízkost Francie k Arménii a silná arménská diaspora tento politický kontext dále posilují, takže rozsáhlejší francouzské dodávky Baku jsou dnes politicky obtížně představitelné.

U Skandinávie je situace odlišná. Její slabší přítomnost nelze vysvětlovat konkrétním embargem vůči Ázerbájdžánu, ale spíše tradičně restriktivnější kulturou vývozní kontroly, která klade výrazný důraz na lidská práva, riziko konfliktu a konečné užití. Severské státy již v minulosti kvůli těmto kritériím zastavovaly licence i lukrativním zákazníkům. Nad Baku navíc stále visí bezpečnostní riziko vztahů s Arménií. Po získání úplné kontroly nad Náhorním Karabachem v září 2023 sice původní teritoriální konflikt zásadně změnil charakter, napětí a zbrojení obou zemí však nezmizely. Právě tato kombinace vysoké solventnosti, strategické polohy, poptávky po modernizaci a lokalizaci na jedné straně a politického a exportně-kontrolního rizika na straně druhé vysvětluje, proč je ázerbájdžánský trh velmi atraktivní pro Turecko, Izrael, Česko či Pákistán, zatímco část západní a severní Evropy k němu přistupuje podstatně zdrženlivěji.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR, Jamestown, CSG, SIPRI