Zkratka CBRN (chemické, biologické, radiologické a jaderné hrozby) byla dlouho vnímána optikou studené války a později spíše jako nástroj asymetrického terorismu. S ohledem na současný vývoj bezpečnostní situace, návrat konvenčních konfliktů vysoké intenzity a překotný technologický pokrok se však hrozba použití těchto látek státními aktéry stává opět reálnou. Pro NATO a moderní ozbrojené síly je tak ochrana proti zbraním hromadného ničení (ZHN) klíčovou součástí celkové strategie odstrašení. Její podstatou navíc není pouhé pasivní přežití, ale zachování schopnosti efektivně vést bojové operace i v kontaminovaném prostředí.

Základní architektura CBRN ochrany stojí na třech pilířích. Prvním z nich je prevence. Ozbrojené síly musí být neustále připraveny odepřít nepříteli přístup k CBRN materiálům a nosičům. V případě eskalace konfliktu se od nich vyžaduje schopnost zneškodnit ZHN přímo v operačním nasazení, eliminovat zdroje útoků a degradovat útočné kapacity agresora. To zahrnuje provádění specializovaných zadržovacích operací a operací proti šíření ZHN (a to včetně těch námořních), jež hrají ústřední roli v globální snaze omezit proliferaci nebezpečných materiálů a technologií.

V případě samotného nasazení nastupuje na scénu druhý pilíř: ochrana. Všechny složky nasaditelných sil NATO musí být v prvé řadě schopny vlastní ochrany před širokým spektrem hrozeb v nebezpečném operačním prostředí. To vyžaduje integrovanou podporu základních, vylepšených i úzce specializovaných obranných kapacit. Pro plnění nejnáročnějších úkolů jsou pak vyčleněny speciální jednotky CBRN, které zajišťují doplňkové a vysoce odborné schopnosti. Lze je flexibilně přizpůsobovat specifickým misím – od přímých operací proti ZHN až po zajištění podpory rozsáhlých kombinovaných operací v zamořeném prostoru.

Třetím a neméně důležitým pilířem je obnova. Vojenské kapacity v této fázi slouží k co nejrychlejšímu zotavení sil po případném CBRN incidentu, udržení bojeschopnosti a následné podpoře obnovy zasaženého území, obyvatelstva i dalších jednotek. Stěžejním prvkem pro úspěšný návrat do normálu jsou akceschopné vojenské zdravotnické složky. Zdravotnický personál proto musí být systematicky vzděláván a cvičen k bleskovému rozpoznání povahy hrozby, poskytnutí efektivní specializované péče a k zajištění včasné biologické reakce v rámci komplexního zvládání rizik.

Technologický pokrok zásadně mění samotnou povahu CBRN operací. Cílem je transformovat obranu z čistě reaktivní disciplíny na vysoce mobilní a prediktivní systém. Vzhledem k tomu, že hlavní prioritou je ochrana lidských životů, klade se stále větší důraz na nasazení bezpilotních a robotických platforem. Vysílání pozemních dronů a robotů do epicenter zamoření za účelem průzkumu a odběru vzorků nejenže chrání samotné specialisty, ale také řeší problém extrémního fyziologického vyčerpání vojáků, kteří jinak musí pracovat v těžkých a neprodyšných izolačních oblecích.

Moderní senzorika dnes navíc umožňuje detekovat hrozbu kontaminace se značným předstihem. Díky pokročilým systémům už není nutný přímý kontakt s nebezpečnou látkou; senzory ji dokážou analyzovat na dálku a poskytnout jednotkám kritický čas na přípravu. Transparentní bojiště současnosti však přináší riziko informačního přehlcení z obrovského množství senzorů. Zde se ukazuje obrovský potenciál umělé inteligence (AI), která by z reaktivní obrany mohla vytvořit aktivní a předvídavý systém. Algoritmy AI dokážou ve zlomcích sekundy analyzovat masivní objemy dat, učí se spolehlivě filtrovat falešné poplachy a dokážou matematicky modelovat i predikovat šíření hrozby.

Jednou z největších překážek v CBRN operacích zůstává logistika. Typickým příkladem je nutnost zajištění obrovského množství vody pro proces dekontaminace. Inovace v této oblasti proto mají jasný cíl: udržet vojáka bojeschopného po co nejdelší dobu a minimalizovat logistickou zátěž. Mezi slibné novinky patří vývoj pokročilých materiálů pro ochranné oděvy, jež snižují tepelný stres. V medicínské sféře se zavádějí látky usnadňující vyloučení radiace z těla (např. pruská modř) a intenzivně se pracuje i na zdokonalení metod efektivní bezvodé dekontaminace.

V kontextu zbraní hromadného ničení představuje válka na Ukrajině varovnou erozi mezinárodního práva. Ruské síly v konfliktu prokazatelně nasadily dráždivé látky, což je v přímém rozporu s Úmluvou o zákazu chemických zbraní. Taktika shazování granátů se slzným plynem z dronů přímo do zákopů nutí obránce k neustálému nošení plynových masek. Použití těchto látek již potvrdila Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) na základě analýzy vzorků. Ačkoliv se zatím jedná „pouze“ o dráždivé plyny určené primárně k potlačování davů, vzbuzuje tento precedens vážné obavy z postupné eskalace a budoucího využití vysoce toxických bojových látek.

Realita moderního transparentního bojiště na Ukrajině navíc ukazuje, že budování rozsáhlých a centralizovaných dekontaminačních středisek je do budoucna takticky neudržitelné. Vývoj tak směřuje k nutné decentralizaci CBRN schopností, kdy průzkum a lokální očista budou muset probíhat primárně na úrovni malých taktických uskupení.

Česká republika hraje v globální architektuře CBRN ochrany mimořádně důležitou roli. Kromě renomovaného 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany zde sídlí alianční centrum excelence JCBRN Defence COE (Joint Chemical, Biological, Radiological and Nuclear Defence Centre of Excellence). Česko má proto značný vliv na celkovou podobu alianční obrany v této sféře. Právě zde se formují nové doktríny, vyhodnocují se operační poznatky, stanovují se mezinárodní standardy a zajišťuje se interoperabilita. Centrum má rovněž na starosti výcvik a vzdělávání specialistů z celé Aliance.

Hrozba zbraní hromadného ničení se po letech, kdy byla po skončení studené války spojována primárně s asymetrickým terorismem, jednoznačně vrací do mezistátní sféry. Měnící se mezinárodní řád a válka na Ukrajině nás nutí tuto realitu plně akceptovat. Budoucnost CBRN ochrany bude záviset na vědeckém pokroku, inovacích a schopnosti ozbrojených sil flexibilně se adaptovat na nové podmínky – včetně nutnosti decentralizace. Nelze totiž zapomínat na to, že případné použití těchto zbraní by mělo devastující dopad nejen na vojska v poli, ale i na životy civilistů daleko za frontovou linií.