Lednový průzkum analytického ústavu STEM ukazuje, že postoje české veřejnosti k Ukrajině i k ukrajinským uprchlíkům se meziročně zlepšily. Zájem o konflikt neklesá, humanitární pomoc má stabilní podporu a roste i vstřícnost vůči integraci uprchlíků. Zároveň však přetrvává silná politická polarizace u vojenské a finanční podpory a většina společnosti preferuje rychlé ukončení války i za cenu územních ztrát Ukrajiny. Česká veřejnost tak spojuje solidaritu s realistickým očekáváním vývoje konfliktu – podobně jako většina států střední Evropy v rámci NATO.

Válka na Ukrajině trvá již několik let, přesto podle dat STEM z ledna 2026 zájem české veřejnosti o konflikt neklesá. Podíl lidí, kteří se o válku aktivně zajímají, zůstává meziročně stabilní. To je důležité zjištění. Ve většině dlouhotrvajících krizí dochází k postupné informační únavě a oslabování pozornosti. V českém prostředí však konflikt nadále patří mezi klíčová témata veřejné debaty.

Zájem je vyšší mezi muži, vysokoškolsky vzdělanými respondenty a s rostoucím věkem. Významná část veřejnosti uvádí „střední“ míru zájmu, což znamená spíše pasivní konzumaci informací. Menší skupina deklaruje, že se o konflikt nezajímá vůbec – data však naznačují, že často nejde o nezájem, ale o vědomé vyhýbání se tématu.

V evropském kontextu tento vývoj odpovídá trendu, kdy státy geograficky bližší konfliktu (zejména pak ve střední a východní Evropě) vykazují dlouhodobě vyšší míru zájmu než státy západní či jižní Evropy. Česká republika se v tomto ohledu pohybuje spíše v rámci regionálního průměru než na jeho okraji.

Nejviditelnější posun oproti loňsku nastal v hodnocení pomoci Ukrajině a ve vnímání uprchlíků. Většina Čechů souhlasí s tím, že vláda by měla Ukrajině nadále pomáhat. Široká shoda napříč politickým spektrem panuje zejména u humanitární pomoci, zdravotnických dodávek, podpory ekonomické spolupráce a diplomatického či ekonomického tlaku na Rusko. Tyto formy podpory mají nadpoloviční podporu téměř ve všech voličských skupinách.

Zásadní rozdíly se objevují u vojenské a finanční pomoci. Zde je společnost výrazně polarizovaná podle stranické orientace. Tento vzorec není specifický pouze pro Česko. Podobnou politickou fragmentaci lze sledovat i v dalších státech Aliance, zejména tam, kde je zahraničněpolitická orientace součástí vnitropolitického střetu. V zemích jako Polsko či pobaltské státy je vojenská podpora Ukrajiny dlouhodobě výrazně vyšší, zatímco ve státech jižní Evropy nebo v některých západoevropských zemích je rovněž předmětem silnější domácí debaty.

Český případ tak nepředstavuje výjimku, ale součást širšího aliančního vzorce: humanitární pomoc je téměř univerzálně akceptována, zatímco vojenská podpora zůstává politicky citlivá.

Výrazný posun je patrný i ve vnímání uprchlíků z Ukrajiny. Mírně vzrostl podíl těch, kteří je považují za přínos, a ubylo respondentů, kteří nedokážou jejich dopad posoudit. Stále přibližně polovina populace vnímá uprchlíky jako potenciální ohrožení, avšak trend je směrem k větší vstřícnosti.

Klíčové je, že drtivá většina veřejnosti podporuje dlouhodobý pobyt ukrajinských rodin za podmínky integrace – tedy znalosti jazyka, zaměstnanosti a respektu k zákonům. Tento podmíněný souhlas odpovídá i vývoji v dalších členských státech EU a NATO, kde veřejná podpora integrace roste zejména tam, kde je spojena s důrazem na pracovní zapojení a ekonomickou participaci.

Zásadní je rovněž pohled na budoucnost konfliktu. Šedesát osm procent respondentů preferuje rychlé ukončení války i za cenu územních ztrát Ukrajiny. Zároveň tuto variantu považují za nejpravděpodobnější scénář vývoje. Úplné vítězství Ukrajiny je druhou nejpreferovanější možností, avšak většina veřejnosti mu nepřisuzuje vysokou pravděpodobnost.

Česká veřejnost tak vykazuje výrazný prvek realismu: odděluje normativní přání od analytického očekávání.

Data STEM ukazují, že česká společnost prošla třemi fázemi: počáteční mobilizací solidarity, následnou únavou a nyní obdobím stabilizace. Současná fáze se vyznačuje menší emocionalitou a větší pragmatičností.

Solidarita s napadenou zemí přetrvává, avšak není bezpodmínečná. Veřejnost podporuje pomoc, která je srozumitelná, konkrétní a kontrolovatelná. Skeptičtější postoj k vojenské podpoře je zároveň výrazem širší evropské debaty o riziku eskalace, ekonomických nákladech a dlouhodobé bezpečnostní architektuře.

V rámci NATO je tato rovnováha mezi solidaritou a obezřetností klíčová. Aliance je založena na kolektivní obraně, ale její síla závisí i na domácí podpoře členských společností. Česká data naznačují, že veřejnost je ochotna akceptovat dlouhodobé zapojení, pokud je prezentováno jako součást širší bezpečnostní strategie, nikoli jako nekonečný závazek bez jasného cíle.

Zajímavé je také to, že veřejnost si přeje rychlé ukončení konfliktu, i když připouští, že nemusí být spravedlivé. Tento postoj je v evropském kontextu častý a odráží širší obavy z prolongované války na hranicích Aliance.

Průzkum STEM neukazuje radikalizaci ani dramatický obrat. Ukazuje stabilizaci. Česká veřejnost zůstává solidární, ale současně pragmatická. Podporuje humanitární pomoc, přijímá integraci uprchlíků při splnění podmínek a současně realisticky hodnotí možnosti vojenského vývoje.

V aliančním kontextu je tento postoj důležitý. Stabilita podpory je pro NATO zásadnější než krátkodobé emocionální výkyvy. Česká republika se v tomto ohledu nachází spíše v hlavním proudu než na jeho okraji.

Největší výzvou do budoucna nebude samotná ochota pomáhat, ale schopnost politické reprezentace udržet důvěru veřejnosti v to, že pomoc má jasný rámec, cíl a strategický smysl. Pokud se tato důvěra udrží, může česká společnost zůstat stabilním prvkem v širším bezpečnostním aliančním prostoru i v proměnlivém geopolitickém prostředí.

Zdroj: STEM, iDnes, Pew Research, NATO