Nedávný summit NATO v Haagu představuje jak důležitý milník v transformaci Severoatlantické aliance, tak i zásadní bod zlomu pro obrannou politiku České republiky. Rozhodnutí aliančních lídrů navýšit výdaje na obranu na úroveň 5 % HDP (z toho 3,5 % na jádrové obranné výdaje a 1,5 % na související bezpečnostní položky) je výrazem nového bezpečnostního realismu, vyvolaného pokračující válkou na Ukrajině a rostoucí nejistotou ohledně dlouhodobého závazku Spojených států vůči evropské bezpečnosti. Česká republika se během summitu zařadila mezi ty členské státy, které aktivně podpořily nový strategický kurz a prezentovaly konkrétní kroky pro jeho zavedení.

Česká delegace vedená prezidentem Petrem Pavlem a složená z ministryně obrany Jany Černochové, ministra zahraničí Jana Lipavského a náčelníka Generálního štábu Karla Řehky vystoupila na summitu jednotně a rozhodně. Navýšení výdajů na obranu čeští představitelé bez váhání podpořili. „Česká republika posílení výdajů na obranu podporuje,” uvedla ministryně obrany Černochová. „Musíme reagovat na agresivní a expanzivní politiku Ruska a posílit odstrašující potenciál Aliance.“ Vláda ČR přitom už v březnu 2025 schválila plán každoročního zvyšování obranného rozpočtu o 0,2 % HDP s cílovou hodnotou 3 % v roce 2030.

Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský zdůraznil geopolitický rozměr české angažovanosti: „Třicet dva spojenců potvrdilo odhodlání bránit území NATO před kremelským imperialismem. Naší společnou odpovědností a bezpečnostním zájmem je zajistit, aby Ukrajina měla se spojeneckou podporou vše potřebné k obraně svého území. Čím silnější Ukrajina, tím slabší Rusko a jeho schopnost vést další agresi.“ Tato formulace reflektuje českou pozici jako aktivního stoupence ukrajinského odporu vůči ruskému násilnému imperialismu i jako člena Severoatlantické aliance, který si je vědom přímé souvislosti mezi obranyschopností sousedního státu a vlastní bezpečností.

Na opačném pólu se na summitu ocitlo Španělsko. Premiér Pedro Sánchez v dopise adresovaném generálnímu tajemníkovi NATO Marku Rutteovi odmítl závazek na výdajovou hranici 5 % HDP s argumentem, že Madrid „nemůže učinit takto specifický závazek“. Namísto toho se španělská vláda chystá schopnosti požadované NATO naplňovat i při výdajích kolem 2,1 % HDP. Tento postoj vyvolal nelibost řady spojenců a především Spojených států. Prezident Donald Trump dokonce pohrozil uvalením vyšších cel vůči Španělsku, čímž má být nižší rozpočet na obranu kompenzován.

Rozdíl mezi Českem a Španělskem do značné míry určuje odlišné geografické i geopolitické ukotvení. Zatímco Praha vnímá bezprostřední ruskou hrozbu jako existenční výzvu a v kolektivní obraně spatřuje základní pilíř své bezpečnosti, Madrid je od ruského ohniska konfliktu vzdálen a svou bezpečnostní prioritu stále spojuje více s jižním směrem (Afrika, migrace, terorismus). Ekonomická situace rovněž hraje roli: Španělsko dlouhodobě patří ke státům s nejnižším obranným rozpočtem v NATO a strukturální nezaměstnanost a dluhová zátěž činí skokové výdaje obtížně politicky obhajitelnými.

Kromě otázky zvyšování obranných rozpočtů se jedním z nejzásadnějších výstupů summitu stalo potvrzení nových Cílů výstavby schopností NATO (Capability Targets – CT2025). Ty určují konkrétní požadavky na jednotlivé členské státy v rámci kolektivní obrany. Pro Českou republiku znamenají tyto cíle potřebu razantního nárůstu investičních a organizačních nároků.

Za nejdůležitější novinky lze považovat:

• Zřízení dvou nových brigád (těžké mechanizované a střední brigády) a jednoho ženijního praporu.
• Přechod na letectvo 5. generace v horizontu 6-15 let prostřednictvím akvizice letounů F-35.
• Posílení protivzdušné obrany včetně schopností pokrýt větší část území ČR moderními systémy.
• Výstavbu nových základen a logistických kapacit.
• Zajištění strategických zásob a munice.
• Zvýšení počtu profesionálních vojáků z cca 24 000 na více než 37 000 (posílit bude nutné i aktivní zálohy).

Tato opatření jsou nejen logisticky a finančně náročná, ale vyžadují i hlubokou strukturální přeměnu Armády ČR a státní správy jako takové, zejména v oblasti krizového plánování, obranného průmyslu a personálního managementu.

Nárůst obranných výdajů nicméně zůstává politicky kontroverzní. Zatímco vládní představitelé jej prezentují jako nezbytnost v kontextu ruské hrozby, levicová opozice jej vnímá jako hrozbu pro sociální stát. Předsedkyně SOCDEM Jana Maláčová označila rozhodnutí summitu za „ekonomickou apokalypsu“, jež ohrozí základní veřejné služby. Podle ní by investice na úrovni 5 % HDP „nenapravitelně rozvrátily sociální stát budovaný po generace“. Tento názor reflektuje hlubší hodnotový střet ve vnitropolitické debatě o roli státu, prioritách veřejných výdajů a vnímání bezpečnostních hrozeb.

Současně ovšem realizace CT2025 může přinést pozoruhodné příležitosti pro český průmysl. Ministerstvo obrany spojuje posílení obranných kapacit s investicemi do domácích firem, včetně tradičních zbrojních výrobců, stavebnictví, zdravotnictví a IT sektoru. Obranný průmysl se dnes podílí na tvorbě HDP jedním procentem, což by se v příštích letech mohlo výrazně zvýšit.

Z českého pohledu summit v Haagu potvrzuje trend postupného přebírání větší odpovědnosti Evropou za vlastní bezpečnost. Prezident Petr Pavel tento posun dlouhodobě podporuje a na veřejných fórech upozorňuje, že „žádná evropská země nedokáže vybudovat plnohodnotné obranné kapacity sama“. Největší státy v EU jsou dle jeho názoru schopné poskytovat páteřní průmyslové kapacity, zatímco menší státy mohou pomoci maximalizovat jejich potenciál. Tento přístup v budoucnu povede k posílení obranné spolupráce mezi ČR a většími evropskými státy (např. Německem nebo Francií) a současně umožní efektivnější sdílení obranných kapacit v rámci Unie.

Znepokojivým aspektem zůstává trvající nejasnost ohledně budoucího nasazení amerických jednotek v Evropě. Přestože americký prezident Donald Trump na summitu opakovaně ujistil o platnosti článku 5 Severoatlantické smlouvy, jeho rétorika zůstává dvojznačná. Vyjádření typu „pomůžeme jim chránit jejich země“ byla evropskými diplomaty vnímána jako zneklidňující. Česká republika se tak stejně jako další spojenci musí připravit na variantu oslabení americké přítomnosti v Evropě.

I když se otázka Ukrajiny na summitu v Haagu řešila v kuloárech spíše neoficiálně, Česká republika zůstává jedním z jejích nejaktivnějších podporovatelů. Během jarních měsíců ČR dodala Kyjevu 650 000 kusů munice a přislíbila další vlny pomoci. Tento závazek nebyl v Haagu oslaben, byť byl formálně zatlačen do pozadí kvůli prioritnímu důrazu na obranné rozpočty a soudržnost Severoatlantické aliance tváří v tvář americkým požadavkům.

Summit NATO v Haagu potvrdil nový kurz transatlantické obranné politiky, ve kterém bude na evropských spojencích ležet mnohem větší díl odpovědnosti. Česká republika se k tomuto trendu nejen přihlásila, ale aktivně se na jeho formování podílí. Vysoké investice, náročné reformy a výrazné politické sázky představují skutečný přelom. Zároveň však spouštějí i důležitý test: dokáže česká společnost přijmout nový bezpečnostní konsensus a provést transformační změny bez ztráty vnitřní soudržnosti? Odpověď na tuto otázku bude jistě zásadní pro říjnové parlamentní volby a následně pro další dekádu české bezpečnostní politiky.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, NATO, Politico