V posledních letech se otázka protivzdušné obrany (PVO) stala jedním z klíčových témat evropské bezpečnostní politiky. Prudký technologický vývoj, rostoucí počet vzdušných hrozeb, včetně dronů a řízených střel, a především ruská agrese vůči Ukrajině přinutily řadu evropských států přehodnotit svou dosavadní obrannou strategii. Česká republika, stejně jako neutrální Rakousko a Švýcarsko, dlouhodobě zanedbávala oblast PVO a spoléhala se na zastaralé nebo omezené kapacity. Teprve v posledních letech tyto státy zahájily rozsáhlé investice do moderních systémů a připojily se k německé iniciativě European Sky Shield Initiative (ESSI), která má za cíl vytvořit vícevrstvou evropskou protivzdušnou obranu.

Česká PVO má bohatou historii, která sahá hluboko do období studené války. V době existence ČSSR byla budována podle sovětského modelu. V 80. letech minulého století patřil k jejím nejvýznamnějším systémům S-200 sloužící jako obrana proti strategickým bombardérům NATO. Československé armádě se ještě před rozpadem federace podařilo získat jednu baterii modernějšího kompletu S-300 PMU, exportní verze pokročilého sovětského systému dlouhého dosahu. Vzhledem k politickým a vojenským dohodám, které probíhaly v souvislosti s rozpadem Československa, kompletní funkční systém S-300 v roce 1993 získala Slovenská republika. Praha tak tento komplet nikdy plně nezařadila do výzbroje.

Systémy S-200 Armáda České republiky (AČR) vyřadila v 90. letech 20. století jako zastaralé. AČR se v následujících desetiletích nedočkala náhrady a musela se spoléhat na řešení s kratším dosahem či stíhací letectvo. Základními prostředky české PVO se staly sovětské samohybné komplety 2K12 KUB a přenosné prostředky velmi krátkého dosahu RBS-70 vyráběné švédskou firmou Saab Bofors Dynamics. Systémy KUB pocházející z 60. a 70. let minulého století prošly v roce 2007 modernizací (úprava naváděcího radaru SURN na verzi SURN CZ), která umožnila digitální zpracování signálu, napojení na systémy velení a kompatibilitu se standardy NATO. AČR se v letech 2020-2021 rovněž dočkala modernějších systémů RBS-70NG, které umožňují automatické navádění střel pomocí laserového paprsku.

Zásadní kvalitativní změnu ovšem přineslo až rozhodnutí Prahy z října 2021, a to zakoupit systém SPYDER izraelské společnosti Rafael Advanced Defense Systems. Tento protiletadlový komplet krátkého (střely Python-5) a středního (střely Derby) dosahu se stane páteřním prvkem české PVO na minimálně dalších dvacet let. Čtyři baterie SPYDERů za 13,7 miliardy korun v příštích několika letech postupně nahradí sovětské KUBy. Do projektu se také zapojuje český průmysl, izraelské systémy budou postaveny na podvozcích Tatra. Hlavním uživatelem nových kompletů se stane 25. protiletadlový raketový pluk se sídlem ve Strakonicích. Tento útvar se dělí na 251. protiletadlový raketový oddíl aktuálně vybavený systémy KUB (v budoucnu převezme SPYDERy) a 252. oddíl využívající systémy RBS-70 a RBS-70NG.

V roce 2022 začala další vývoj české PVO dramatickým způsobem ovlivňovat geopolitická situace ve východní Evropě, a sice ruská únorová invaze na Ukrajinu. Strategickým cílem Prahy již není prosté nahrazování zastaralých technologií, ale vybudování plně funkční, vícevrstvé a NATO-kompatibilní struktury protivzdušné obrany. Na základě zkušeností z ukrajinsko-ruské války lze akvizici SPYDERů označit za první krok v transformaci české PVO, jenž bude následovat výběr protiletadlových raketových kompletů velkého dosahu a prostředků pro boj proti malým dronům či dělostřelecké munici. Pokud se v rozpočtu ministerstva obrany najdou vedle nákladné akvizice stíhaček F-35 další volné finanční prostředky, možná poputují na modernizaci PVO.

Tento vývoj naznačuje zapojení České republiky do německé iniciativy European Sky Shield Initiative (ESSI) v říjnu 2022. Iniciativa si klade za cíl vytvořit vícevrstvou evropskou PVO a počítá se zapojením systémů Skyranger 30 (krátký dosah), IRIS-T SLM (střední dosah), Patriot (dlouhý dosah) a Arrow 3 (velmi dlouhý dosah). AČR aktuálně není uživatelem těchto systémů, ale zvažuje budoucí zapojení zejména do vyšších vrstev obrany (v informačním prostoru se často skloňují americko-izraelské systémy David's Sling, izraelský Barak MX nebo americký Patriot). ESSI nepředpokládá úplné sladění vojenských technologií a neznamená ani přímou vojenskou integraci, její role je spíše koordinační. Od účastnických států očekává sladění výcviku, výzkumu a případně nákupů.  

K iniciativě ESSI se dosud přidalo 24 evropských států, mimo zůstávají především Francie, Itálie a Španělsko. Paříž německou snahu kritizuje z důvodu údajného malého zastoupení evropských technologií a zvyšování strategické závislosti na neevropských státech. Na druhé straně se k ESSI přidaly neutrální Rakousko i Švýcarsko, jejichž výchozí pozice (tj. dlouholeté zanedbávání PVO) připomíná Českou republiku.    

Vídeň si navzdory rostoucí mezinárodní spolupráci a zapojení do ESSI chce nadále udržet neutralitu (ale nikoli bezbrannost) ve vojenské oblasti. Vstup do NATO Rakušané v příštích letech vylučují, nicméně pod vlivem ukrajinsko-ruské války zrychlují tempo modernizace svých ozbrojených sil. Proto vznikl plán rozvoje armády Aufbauplan 2032, který klade důraz i na rozšíření schopností PVO v krátkém, středním i dlouhém dosahu. Cílem této transformace se má stát zajištění schopnosti autonomní ochrany klíčových objektů, měst a infrastruktury před útoky řízenými střelami, drony a dalšími vzdušnými prostředky.

Rakouský Bundesheer dosud disponoval pouze velmi omezenými prostředky k ochraně svého vzdušného prostoru. Proti útoku ze vzduchu může dnes nasadit jen systémy velmi krátkého dosahu (VSHORAD). Vedle samohybných dvojitých 35mm kanónů Oerlikon (Oerlikon 35-mm-Zwillingskanone) mají Rakušané ve výzbroji ještě přenosné protiletadlové raketové komplety Mistral. Nové akvizice ovšem již byly odsouhlaseny a rakouské protiletadlové jednotky vyhlížejí dodávky nových systémů. Vídeň předloni odsouhlasila akvizici systémů IRIS-T v hodnotě dvou miliard eur (přibližně 50 miliard korun) a v minulém roce si objednala 36 nových moderních systémů protivzdušné obrany krátkého dosahu Skyranger 30. Posledně zmiňované komplety budou umístěné na podvozcích Pandur 6x6 EVO.

Na nové systémy dlouhého dosahu si však Bundesheer bude muset počkat. Jejich nákup prozatím zůstává ve fázi příprav, dokončení této fáze rakouská vláda předpokládá v roce 2028. V informačním prostoru se spekuluje hlavně o americkém systému Patriot, izraelsko-americkém Arrow-3 či blíže nespecifikované „evropské alternativě”. Vídeň si na tuto akvizici vyhradila částku čtyři miliardy eur (cca 100 miliard korun). Všechny plánované rakouské nákupy zapadají do technologického konceptu iniciativy ESSI. Kromě pozemní PVO hrají důležitou roli i letecké síly, Rakousko dnes spoléhá na stíhačky Eurofighter, jejichž životnost končí v roce 2035. Vláda již jedná o jejich náhradě, ve hře jsou americké F-35 i evropské varianty. Rozhodnutí má padnout do několika let, nové stroje by měly být rakouskému letectvu k dispozici do roku 2033.

Také Švýcarsko po desetiletích spoléhání se na zastaralé technologie nyní investuje miliardy franků do moderních systémů krátkého, středního i dlouhého dosahu. Tento cíl je součástí širšího modernizačního programu „Air2030“, který kromě PVO zahrnuje nákup nových stíhacích letounů F-35, modernizaci radarových systémů a komunikační infrastruktury.

Bern začal již v roce 2022 jednat se Spojenými státy o pořízení systému dlouhého dosahu Patriot a nakonec se rozhodl pro pět baterií za téměř dvě miliardy franků (asi 54 miliardy korun). Švýcaři očekávají první dodávky v roce 2028. V kategorii systémů se středním dosahem se helvétská republika letos téměř jistě chystá podepsat smlouvu s německou firmou Diehl Defence na akvizici čtyř až pěti kompletů IRIS-T SLM. Pro obranu na krátké vzdálenosti se švýcarská armáda zajímá o systém Skyranger 30, vyvinutý ve spolupráci německé firmy Rheinmetall a švýcarského Oerlikonu. K jeho případnému nákupu má podle současných úvah dojít po roce 2030. Stejně jako Vídeň i Bern sladil nákupy protivzdušných systémů s koncepcí německé iniciativy ESSI. 

Rakušané a Švýcaři čelí kvůli zapojení do projektů mezinárodní bezpečnostní spolupráce typu ESSI vnitřnímu pnutí. Některé politické strany tyto aktivity vnímají jako oslabení neutrality. Rakouská FPÖ dokonce varovala před „polotajným přistoupením k NATO”. I přes tyto překážky rakouská i švýcarská armáda činí rozhodné kroky ke zvýšení své schopnosti bránit vzdušný prostor v součinnosti se spojenci z ESSI.

Zkušenosti z nedávných ozbrojených konfliktů, technologický pokrok a důraz na kolektivní bezpečnost zásadně proměnily přístup evropských zemí k protivzdušné obraně. Česká republika, stejně jako neutrální Rakousko a Švýcarsko, dlouhodobě zanedbávala tuto oblast, avšak v posledních letech začala dohánět deficit rozsáhlými investicemi do moderních systémů a aktivním zapojením do iniciativy ESSI. Všechny tři země dnes usilují o vybudování vícevrstvé a interoperabilní PVO, která jim umožní chránit své území i občany před současnými a budoucími hrozbami. Česká republika nákupem systému SPYDER zahájila klíčovou fázi modernizace, avšak pro skutečně komplexní obranu bude nutné pokračovat v akvizici dalších systémů – zejména v segmentu kompletů dlouhého dosahu. Pokud bude trend modernizace pokračovat, mohou se Česko, Rakousko i Švýcarsko stát plnohodnotnými součástmi ESSI, která bude schopna účinně čelit i těm nejsofistikovanějším hrozbám 21. století.

Zdroj: Defense News, Bund, Defence-Network, OÖNachrichten, OE24, Ministerstvo obrany ČR