Čínské oslavy 80. výročí konce druhé světové války se staly připomínkou historického vítězství nad Japonskem a současně výrazným geopolitickým signálem. Pekingská vojenská přehlídka konaná 3. září 2025 na náměstí Nebeského klidu, druhá svého druhu od nástupu éry Si Ťin-pchinga, potvrdila trend využívání historických výročí pro demonstraci síly a upevnění mezinárodního postavení. Oslavy, prezentované jako připomínka vítězství ve válce čínského lidu proti japonské agresi a ve světové válce proti fašismu, doplňovala rétorika o celosvětovém míru. Jejich podtext přesto jasně ukazoval čínskou připravenost vojensky čelit geopolitickým výzvám současnosti.

Dominantní moment představovalo společné vystoupení tří autoritářských lídrů – čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, ruského prezidenta Vladimira Putina a severokorejského vůdce Kim Čong-una. Poprvé od roku 1959 se v Pekingu sešli představitelé těchto tří mocností, což symbolicky připomnělo éru bipolárního světa a soupeření bloků. Prezident Si ve svém projevu prohlásil, že „svět stojí před volbou míru nebo války“ a zdůraznil, že „obrození čínského národa je nezastavitelné“. Tento výrok zněl v kontextu současného napětí ve vztazích mezi Čínou a Spojenými státy jako jasné varování a zároveň sebevědomé potvrzení čínských ambicí stát se globálním hráčem na úrovni supervelmoci.

Přehlídka samotná představovala masivní demonstraci vojenské síly. Čínská lidová osvobozenecká armáda předvedla více než sto typů domácí výzbroje, což dokládá její technologickou soběstačnost a vysoký stupeň modernizace. Mezi nejvýznamnější novinky patřily strategické zbraně, které posilují čínskou jadernou triádu. Poprvé se veřejně objevil mezikontinentální balistický raketový systém DF-61, který pravděpodobně překonává parametry svého předchůdce DF-41 a je schopen zasáhnout celé území USA. Spolu s ním se představila SLBM (submarine-launched ballistic missile) JL-3 s prodlouženým dosahem, umožňujícím čínským ponorkám útočit na tichooceánské cíle z Jihočínského moře bez nutnosti přibližovat se k Pacifiku. Dalším(Další) významnou zbraní na přehlídce byla raketa DF-5C – kapalným palivem poháněná mezikontinentální balistická raketa s doletem přes 20 000 km a schopností nést až deset jaderných hlavic. Toto ukazování svalů sloužilo k prezentaci čínské plnohodnotné strategické výzbroje, která má odstrašit jakýkoli přímý útok proti Říši středu.

Přehlídka dále ukázala hypersonické zbraně, například střelu YJ-21 přezdívanou „zabiják letadlových lodí“, schopnou zasáhnout americká plavidla rychlostí až Mach 10. Vedle ní se objevily i rakety se střední(středním) doletem DF-26D a DF-17, což signalizuje čínskou připravenost zasáhnout americké základny (např. Guam) v případě útoku na Tchaj-wan. Silně zastoupeny byly rovněž bezpilotní systémy, autonomní hladinová a podmořská plavidla, pozemní technika včetně tanku Type 100 a nová vojenská vozidla s hybridním elektrickým pohonem. PVO systémy reprezentovaly HQ-9C, HQ-22A a HQ-29, přičemž posledně jmenovaný je podle čínských zdrojů schopen zasáhnout hypersonické střely i nízko obíhající satelity.

V západních metropolích čínské oslavy vyvolaly smíšené reakce, od obav po ironii. Americký prezident Donald Trump reagoval na sociální síti Truth Social slovy: „Pozdravujte Putina a Kim Čong-una, až budete spřádat plány proti Spojeným státům americkým.“ Tento komentář odrážel skutečnost, že Peking, Moskva a Pchjongjang demonstrovaly soudržnost tváří v tvář Západu.

Z evropského pohledu se však v Pekingu odehrál ještě jiný příběh – příběh rozpadající se Visegrádské čtyřky. Zatímco Česká republika a Polsko se držely linie solidarity s EU a NATO a na akci nevyslaly žádné oficiální představitele, Slovensko reprezentoval premiér Robert Fico a Maďarsko ministr zahraničí Péter Szijjártó. Jejich přítomnost nebyla náhodná, ale vyplynula z dlouhodobého odklonu těchto dvou zemí od konfrontační politiky vůči Rusku a Číně. Fico při setkání s Putinem ocenil „spolehlivé dodávky plynu přes TurkStream“ a zdůraznil, že Slovensko „zůstává neutrální a odmítá se nechat vtáhnout do konfliktu“. Tento postoj Fico opakovaně zdůrazňuje i doma tvrzeními typu „Slovensko nebude posílat zbraně na Ukrajinu“ a upřednostňováním „mírového řešení před pokračováním války“. Péter Szijjártó při odletu do Pekingu zase prohlásil, že „Maďarsko má zájem na civilizované spolupráci mezi Východem a Západem, nikoli na nové dělbě světa na bloky“.

Tyto postoje kontrastují s Varšavou a Prahou, které vnímají Čínu i Rusko především jako bezpečnostní hrozbu a patří k nejhlasitějším podporovatelům Ukrajiny. Česká vláda Petra Fialy i polská vláda Donalda Tuska zdůrazňují euroatlantické spojenectví a vidí spolupráci s Pekingem jako riziko.

Pro pochopení významu tohoto rozdílu je třeba se vrátit ke kořenům Visegrádské čtyřky. Skupina vznikla v roce 1991 v maďarském Visegrádu jako platforma spolupráce Polska, Maďarska a tehdejšího Československa. Jejím cílem byla integrace do euroatlantických struktur, přechod na tržní hospodářství a koordinace zahraniční politiky. Po vstupu všech členských států do EU a NATO v první dekádě 21. století se její role transformovala – z původně integrační platformy se stala regionálním uskupením pro prosazování společných zájmů v rámci Unie. V roce 2015 sehrála V4 významnou roli při odmítání povinných migračních kvót, což posílilo její obraz jednotného bloku.

Tato jednota se však postupně rozpadla. Hlavním sporným bodem se stala ruská agrese proti Ukrajině a vztah k Číně. Zatímco Česko a Polsko zastávají tvrdou linii vůči Moskvě a otevřeně podporují Kyjev, Slovensko pod vedením Roberta Fica volí politiku pragmatismu a odmítá dodávky zbraní Ukrajině. Maďarsko Viktora Orbána jde ještě dále, otevřeně kritizuje sankce, prosazuje výjimky v energetické politice a posiluje ekonomické vazby na Čínu. Tyto vazby nejsou jen symbolické, jelikož Maďaři hospodářsky profitují z čínských investic. Společnost BYD na maďarském území staví svou první evropskou továrnu na elektromobily, projekt vysokorychlostní železnice Budapešť–Bělehrad je financován čínskými úvěry a Huawei provozuje v Maďarsku své evropské logistické centrum. Pro Orbánovu vládu je čínský kapitál důležitým prvkem strategie „východního otevření“.

Tyto rozdíly přerostly z taktických neshod ve strategický rozkol, který oslabuje relevanci V4 jako jednotného hlasu v EU. Dnešní Visegrádská čtyřka nepůsobí jako akceschopný blok, ale spíše jako volné fórum bez schopnosti prosazovat společné zájmy v oblasti bezpečnosti a zahraniční politiky.

Čínská přehlídka v Pekingu tento stav názorně ukázala. Přítomnost premiéra Fica a ministra Szijjártó po boku Putina a Si Ťin-pchinga není jen diplomatickým gestem, nýbrž i signálem, že část střední Evropy vyznává alternativní geopolitická spojenectví. Pro EU a NATO to znamená komplikaci, protože jednotná linie vůči autoritářským mocnostem se tříští. Visegrádská čtyřka, která kdysi symbolizovala společný cíl návratu do Evropy, se nyní stává symbolem rozdílných priorit a geopolitických strategií.

Zdroj: The Diplomat, Defense News, Hungarian Conservative, BalkanInsight