Česká republika se v posledních letech posouvá z periferie geopolitického zájmu do prostoru, kde velmoci soupeří o budoucí podobu evropské bezpečnosti. Střední Evropa se proměňuje v testovací pole, v němž se střetávají alianční závazky, technologická závislost a tlak autoritářských mocností usilujících o oslabení euroatlantického prostoru zevnitř. Tento článek se zabývá systematickým působením Čínské lidové republiky v takzvaných „frontline states“, jež charakterizuje pevné ukotvení v NATO a Evropské unii, technologická vyspělost a komunistická minulost. Peking zde využívá kombinaci otevřených trhů, složitých dodavatelských řetězců a demokratických omezení, v nichž lze bezpečnostní rizika maskovat jako běžnou ekonomickou spolupráci.

Čínské působení v postkomunistické Evropě sleduje dlouhodobou a koordinovanou strategii. Technologická expanze, právní závazky firem vůči státu, ekonomické páky a hybridní operace tvoří propojený celek s cílem systematicky pronikat do kritických součástí evropské infrastruktury. Kybernetický a technologický prostor poskytuje ideální nástroje pro takové působení, protože umožňuje sběr dat, mapování systémů a vytváření budoucích výhod bez nutnosti otevřené konfrontace. Česká republika na tuto realitu reaguje stále otevřeněji, což dokládají veřejná varování bezpečnostních služeb i konkrétní politická rozhodnutí.

Výrazným signálem změny evropského uvažování se stal krok Polska z loňského prosince. Varšava tehdy oznámila, že řeší vážné hrozby pro národní i evropskou bezpečnost spojené s možným sledováním a sabotáží prostřednictvím čínských chytrých automobilů dovážených do země. Chytré vozy vyráběné v Čínské lidové republice (ČLR) dle polských zdrojů disponují technologiemi schopnými shromažďovat rozsáhlé objemy osobních a geolokačních dat. Tento fakt ostatně potvrzují i čínské úřady (např. Národní komise pro standardizaci). Údaje z chytrých automobilů mohou sloužit ke „zpravodajským analýzám, hodnocení vojenské a civilní infrastruktury a analýzám aktivit v obranné a ekonomické oblasti“, což Poláci vnímají jako přímé riziko pro státní bezpečnost.

Polský případ ilustruje zásadní posun v povaze technologických hrozeb. Automobil přestává být dopravním prostředkem a mění se v mobilní senzorovou platformu. Kamery, radarové systémy, GPS moduly a připojení ke cloudovým službám vytvářejí nepřetržitý tok dat o pohybu, infrastruktuře i chování uživatelů. V prostředí, kde výrobce podléhá zákonné povinnosti spolupracovat se státními bezpečnostními složkami, získávají tato data strategický význam. Debata se tím přesouvá od technických parametrů k otázce politické loajality a právního rámce, v němž daná technologie vzniká.

Americký think tank Jamestown Foundation zdůrazňuje, že podobné případy tvoří součást širší čínské mnohovrstevné strategie vůči zmíněným „frontline states“. Technologická penetrace se prolíná s ekonomickými vazbami a hybridními operacemi. Tradiční soupeření Ruska a kolektivního Západu ve střední Evropě nyní výrazně ovlivňují nastupující aktivity Pekingu. Stále více vyčerpaný kremelský režim, který se navíc stal na Říši středu technologicky a hospodářsky závislým, zřejmě vítá jakoukoliv protizápadní činnost. I kdyby tomu bylo naopak, dnes mu již chybí schopnosti, jak čínskému pronikání zabránit. Čínští vojenští analytici rovněž získávají z války na Ukrajině cenné poznatky o fungování autonomních systémů, bezpilotních platforem a odolnosti moderní infrastruktury. Tyto znalosti mají přímou relevanci pro případný konflikt v indo-pacifickém prostoru. Peking přitom nadále vystupuje jako odpovědný globální aktér, zatímco v praxi systematicky testuje slabiny evropské bezpečnostní architektury.

Významnou roli v čínském úsilí hraje práce jednotné fronty, prostřednictvím níž Komunistická strana Číny v zahraničí buduje sítě vlivu mezi podnikateli, akademiky a politickými aktéry. Toto úsilí navazuje na vytváření technologických závislostí skrze podíly v civilní infrastruktuře, která ale současně může sloužit ke zpravodajské činnosti. Ekonomický rozměr doplňuje iniciativa Pás a stezka, prezentovaná jako investiční příležitost, jež v praxi často generuje dlouhodobou strukturální závislost.

Státy mezi Německem a Ruskem reagují postupným zpřísňováním obranných opatření. V září 2025 vydala skupina zemí, včetně České republiky, Finska, Polska a USA, společné hodnocení globálních špionážních aktivit sponzorovaných ČLR. Tyto aktivity se zaměřují na telekomunikace, státní správu, dopravu, ubytovací zařízení i vojenskou infrastrukturu. Česká republika již v březnu 2025 zablokovala čínské společnosti Emposat provozování pozemní družicové stanice na svém území po varování Bezpečnostní informační služby. Tento krok odráží rostoucí obezřetnost vůči čínským technologickým projektům v citlivých segmentech.

Zásadním faktorem zůstává právní rámec Říše středu. Čínské společnosti podléhají zákonu o státní zpravodajské činnosti a zákonu o kybernetické bezpečnosti, které ukládají povinnost podporovat a spolupracovat se státními zpravodajskými orgány. Data shromážděná prostřednictvím technologických projektů mohou být na vyžádání zpřístupněna bezpečnostním složkám. Tento fakt zásadně mění bezpečnostní kalkulaci evropských států a zpochybňuje předpoklad technologické neutrality.

Rumunsko představuje příklad radikálnější reakce. Již v roce 2020 zrušilo dohodu s čínskou státní společností China General Nuclear Power Corporation o výstavbě nových reaktorů v jaderné elektrárně Cernavodă. Ve stejném roce následoval zákaz působení společnosti Huawei. O rok později vláda vydala memorandum vylučující účast firem z ČLR na tendrech a investicích do kritické infrastruktury. Bukurešť tento krok odůvodnila nízkou kvalitou prací i systémovou výhodou plynoucí ze státní podpory. Rozhodnutí zapadlo do snahy udržet důvěru partnerů v EU a NATO v situaci, kdy Spojené státy zařadily řadu čínských subjektů na sankční seznam.

Česká zkušenost potvrzuje, že čínské působení překračuje hranice ekonomické spolupráce. V květnu 2025 česká vláda obvinila Peking z dlouhodobé kybernetické kampaně vedené proti Ministerstvu zahraničních věcí. Vyšetřování identifikovalo skupinu APT31, napojenou na Ministerstvo státní bezpečnosti ČLR, která zasáhla instituci zařazenou mezi prvky kritické infrastruktury. Následovalo obecné varování pro provozovatele kritické infrastruktury před riziky spojenými s přenosem dat a vzdálenou správou z Říše středu, včetně chytrých senzorů, telefonů, elektroniky a některých elektromobilů. Americké ministerstvo spravedlnosti identifikuje APT31 jako program řízený bezpečnostním aparátem provincie Chu-pej se sídlem ve Wu-chanu, s historií útoků proti institucím ve Finsku a Norsku.

Podobná opatření přijaly i pobaltské státy. Litva v roce 2021 zablokovala dodávky letištních skenerů od společnosti Nuctech s odkazem na její zákonnou povinnost spolupracovat s čínskými zpravodajskými službami. Ve stejném roce litevské ministerstvo obrany doporučilo veřejným institucím a spotřebitelům vyhýbat se čínským chytrým telefonům po odhalení cenzurních funkcí a bezpečnostních slabin. Estonsko odmítlo projekt podmořského tunelu mezi Tallinnem a Helsinkami financovaný čínským kapitálem. Lotyšsko do roku 2025 přistoupilo k budování pohraničního monitorovacího systému zcela bez čínských komponent.

Bezpečnostní obezřetnost se promítla i do kontrarozvědné roviny. Estonský soud v roce 2021 odsoudil vědce spolupracujícího s NATO za spolupráci s čínskou vojenskou rozvědkou. Tento případ patří k vzácným veřejným odhalením čínského zpravodajského aktiva v členském státě Aliance.

Zvlášť znepokojivý rozměr získává koordinace ČLR a Ruska v oblasti podmořské infrastruktury. Obě mocnosti se podílejí na aktivitách zaměřených na plynovody a telekomunikační kabely v Baltském a Arktickém regionu i v okolí Tchaj-wanu. V Baltském moři čínské komerční lodě figurovaly v případech poškození kritických kabelů prostřednictvím vlečených kotev v součinnosti s ruskou stínovou flotilou. Tyto kabely zajišťují hlavní energetické a datové toky pro vojenské i civilní fungování států NATO.

Celkový obraz o čínském působení ve „frontline states“ zůstává jednoznačný. Peking systematicky proniká do bezpečnostních domén euroatlantického prostoru. Kombinace technologické expanze, sběru dat, právního nátlaku a pragmatické spolupráce s Ruskem vytváří dlouhodobou strukturální výzvu. Česká republika se tak ocitá v situaci, kdy otázka technologií, dat a dodavatelských řetězců představuje výzvu pro národní bezpečnost a test politické odolnosti státu v prostředí narůstající geopolitické konfrontace.

Zdroj: Jamestown, MZV, NÚKIB, Evropská komise