Propojení společností Airbus, Thales a Leonardo představuje jeden z největších evropských kroků v oblasti kosmického průmyslu za poslední desetiletí. Sloučením svých vesmírných divizí vytvářejí nový konglomerát s ročním obratem kolem 6,5 miliardy eur a přibližně 25 000 zaměstnanci, čímž se stane evropským šampionem v oblasti satelitních a navigačních systémů. Tento krok není pouze ekonomickým manévrem, ale především strategickou reakcí na globální vývoj v podobě dominance amerického SpaceX a rostoucích ambicí Číny. Evropa se snaží získat zpět kontrolu nad svou pozicí v kosmu, jenž se stává jednou z nejvýznamnějších domén pro komunikaci, zpravodajství i vojenské řízení. Fúze zároveň signalizuje posun směrem k integrovanější evropské obraně a k průmyslovému modelu, který může v příštích letech určovat podobu evropské technologické autonomie.

Dlouhodobá roztříštěnost Evropy, kdy každá země rozvíjela vlastní satelitní či družicové technologie, se blíží ke konci. Nový podnik navazuje na model úspěšné konsolidace MBDA v oblasti řízených střel a má zajistit, aby Evropané byli schopni konkurovat americkým a čínským společnostem. S dokončením fúze se počítá do roku 2027. Společný podnik se zaměří na výrobu satelitů, vývoj pozemních systémů, navigační infrastruktury a zpravodajských služeb. Rozdělení podílů 35 % pro Airbus a 32,5 % pro Thales i Leonardo zaručí vyváženost a zároveň předejde dominanci jednoho z partnerů.

Pro Česko je tato transakce důležitá z hlediska integrace do evropského technologického ekosystému. Česká republika, od roku 2008 člen Evropské kosmické agentury (ESA – European Space Agency) a od roku 2010 sídlo Agentury Evropské unie pro Kosmický program (EUSPA – EU Agency for the Space Programme), je dnes administrativním centrem evropské vesmírné politiky. České firmy jako SAB Aerospace, Frentech Aerospace, Aerotech Czech, MCE Slaný nebo UNEX Uničov již dnes spolupracují s významnými regionálními hráči (např. s Airbusem na nosných raketách Ariane 6 nebo na družicích programu Copernicus). Tato spolupráce se hospodářsky vyplácí, podle think tanku Aspen Institute přináší každé euro vložené do vesmírného průmyslu dalších dvě až pět eur pro domácí ekonomiku.

Konsolidace Airbus–Thales–Leonardo může tento pozitivní trend dále posílit. Vznikne-li jednotný průmyslový partner, schopný realizovat projekty typu IRIS² (zabezpečený satelitní komunikační systém s 290 družicemi), nabídne to menším členským zemím možnost vstoupit do nového dodavatelského řetězce. České firmy se specializují zejména na optiku, mechaniku, zpracování dat a miniaturizaci satelitních komponent, které evropský konglomerát bude jistě potřebovat. Příklad českého satelitu SATurnin-1, vypuštěného na oběžnou dráhu v lednu 2025, dokládá schopnost domácího průmyslu vyvíjet špičkové průzkumné systémy nezávislé na neevropských technologiích.

Z vojensko-strategického hlediska znamená fúze posílení evropské suverenity. Vesmír se stal pátou operační doménou NATO, rovnocennou s pevninou, mořem, vzduchem a kyberprostorem. Satelitní systémy dnes určují efektivitu schopnosti velení, řízení i včasného varování. Česká republika proto v roce 2018 otevřela Satelitní centrum Vojenského zpravodajství, které využívá družicová data pro armádu, krizové řízení nebo civilní ochranu. Právě rozšiřující se evropský vesmírný průmysl nabízí prostředí, v němž se mohou české obranné kapacity dále rozvíjet přímou účastí na programech ESA a NATO.

Současně je však nutné vidět i rizika centralizace. Zatímco technologické a ekonomické synergie nelze přehlédnout, rozhodovací moc se bude nadále koncentrovat v západoevropských zemích. Menší členské státy (Česká republika, Maďarsko, Slovensko či pobaltské země) mohou mít omezený vliv na průmyslové priority, směřování výzkumu nebo přidělování zakázek. To připomíná situaci v leteckém konsorciu Airbus, kde se o klíčových investicích rozhoduje ve Francii a Německu.

Fúze navíc není jen technickým, ale i geopolitickým činem. V době, kdy Spojené státy prostřednictvím Starlinku de facto kontrolují podstatnou část globální orbitální infrastruktury a kdy se Čína chystá na vlastní megakonstelace, představuje evropský vesmírný konglomerát pokus o získání strategické nezávislosti. V praxi to znamená schopnost vyvíjet a provozovat vlastní satelitní sítě bez závislosti na amerických nebo čínských poskytovatelích. Evropská komise tento směr podporuje investičními pobídkami a novými fondy, do nichž se mohou zapojit i české subjekty. Český podíl v těchto iniciativách se odvíjí od schopnosti průmyslu nabídnout špičkové komponenty a výzkumnou kapacitu, například v oblasti umělé inteligence pro zpracování satelitních dat (jedna ze specializací tuzemské VZLU Aerospace).

Kromě přímých ekonomických efektů má vznik evropského vesmírného šampiona širší dopad na evropské plánování budoucích schopností. Spojením tří největších hráčů vzniká jednotný rámec pro budoucí obranné projekty v oblasti C4ISR (Command, Control, Communications, Computers, Intelligence, Surveillance and Reconnaissance). To umožní lépe koordinovat vývoj mezi civilním a vojenským sektorem a připravit půdu pro propojení evropských družic s moderními systémy velení NATO. České ozbrojené síly, které se v posledních letech zaměřují na integraci moderních komunikačních a průzkumných prostředků, z toho mohou profitovat v rámci aliančních projektů sdílení satelitních dat.

V neposlední řadě se konsolidace dotýká i akademické a výzkumné sféry. Technické univerzity (ČVUT, VUT Brno či Univerzita obrany) již dnes spolupracují na projektech ESA a EUSPA v oblastech družicové navigace, optiky a kybernetické bezpečnosti. Nově vzniklá společnost pravděpodobně vytvoří otevřený rámec pro další spolupráci s univerzitami a start-upy. Pro české výzkumníky to znamená šanci podílet se na mezinárodních projektech s hmatatelným technologickým výstupem. Tato integrace do evropského výzkumného prostoru by mohla navíc urychlit i přechod české ekonomiky směrem k high-tech inovacím a snížit závislost na „montovnách“.

Rovněž v kontextu zvyšování výdajů na obranu členů NATO mohou investice do vesmírných technologií sehrát důležitou roli. Česká republika doposud investovala do vesmíru zlomek svého obranného rozpočtu, nové politické vedení země tento fakt možná změní. Pokud bude Praha aktivně využívat vazby na nového evropského vesmírného obra, má šanci se stát významným článkem při vývoji komunikačních a průzkumných systémů jak pro ESA, tak i pro alianční mise NATO. Zakázky pro domácí vesmírné firmy Praha možná svede obhájit jako výdaje na obranu.

Fúze Airbus–Thales–Leonardo představuje zásadní posun v evropské kosmické architektuře. Posiluje technologickou soběstačnost kontinentu a vytváří prostor pro propojení civilních, komerčních i obranných iniciativ. Pro Českou republiku to znamená nové příležitosti k průmyslové spolupráci, vyšší prestiž a možnost spoluurčovat evropské priority v oblasti vesmíru. Současně však bude nutné ohlídat, aby se rozhodovací mechanismy neuzavřely pouze do rámce „velké trojky“. Úspěch českého zapojení závisí na schopnosti vlády, průmyslu a vědy jednat koordinovaně, propojovat své zájmy a podporovat zakázky pro domácí průmysl. Pokud se to podaří, může být česká stopa ve vesmíru symbolizovaná družicí SATurnin-1 předzvěstí nové éry, kdy se české technologie stanou nedílnou součástí nové evropské obranné a vesmírné infrastruktury.

Zdroj: CEA Law Review, Aspen Institute, CZDefence, TechStock², Thales, Defense News