Jak dál s připravovanou akvizicí nových pásových BVP?

 08. 12. 2021      kategorie: Armáda ČR
Přidat na Seznam.cz

Jedním z posledních rozhodnutí vlády Andreje Babiše v resortu obrany bylo odložení dlouho připravované akvizice nových bojových vozidel pěchoty – a ponechání definitivního rozhodnutí o této akvizici na novou vládu Petra Fialy. Jde o rozhodnutí poměrně očekávané, navíc i logické. Bylo by nešťastné, kdyby o takovém kroku rozhodla již končící vláda, a nová vláda by se k takové akvizici stavěla odmítavě. Přesto je zřejmé, že tento krok přináší nemalé problémy a dál prodlužuje anabázi výběru nových BVP.

modernizaceACR_TITFoto: Jedním z posledních rozhodnutí vlády Andreje Babiše v resortu obrany bylo odložení dlouho připravované akvizice nových bojových vozidel pěchoty – a ponechání definitivního rozhodnutí o této akvizici na novou vládu Petra Fialy. (ilustrační foto) | Ministerstvo obrany ČR

Toto rozhodnutí je ale ještě důležitější, než se může na první pohled zdát. Nejde jen o to, že nových BVP se vojáci dočkají mnohem později (dočkají-li se jich vůbec), a že i nadále budou muset používat zastaralá BVP-2, z nichž lze navíc provozovat jenom část. Jde i o celkové fungování resortu obrany a jeho financování. Vždyť resort obrany v blízké budoucnosti čekají i další, významné akvizice. Již v roce 2025 by podle Dlouhodobého  výhledu pro obranu (DVO 2035) mělo být rozhodnuto o další podobě českého nadzvukového letectva, což samozřejmě sebou ponese nemalé náklady. AČR také čeká akvizice nových tanků, které by mohly konečně nahradit zastarávající tanky T-72M4 CZ, ale i další přezbrojovací programy. Tyto akvizice sice nejsou tak rozsáhlé a tak finančně náročné jako akvizice nových BVP, přesto je zřejmé, že budou vyžadovat od vedení Ministerstva obrany maximální pozornost, ale i patřičné finanční prostředky. I proto by bylo vhodné, aby akvizice nových BVP byla realizována co nejdříve, aby na ni mohly následné výše uvedené akvizice vhodně navazovat. Časový prostor pro rozhodování nového vedení Ministerstva obrany, ale i nové vlády, je tedy poměrně malý.

Situaci navíc dál komplikuje i fakt, že i dnes, de facto ve finální fázi akvizice, se znovu a znovu objevují pochybnosti o účelnosti nákupu nových BVP. Jsou to pochybnosti jak rázu technického (nová BVP jsou koncepčně zcela jiná než stávající BVP-2), tak i rázu ekonomického. Onen plánovaný výdaj 53 miliard Kč na nákup 210 nových BVP jednoduše dráždí. Dráždil i v dobách celosvětové ekonomické prosperity, a dnes, v době covidové krize a sníženého ekonomického růstu, je to ještě silnější. Problém dál zvyšuje i stávající vysoký deficit státního rozpočtu a rostoucí státní dluh, kvůli kterému vláda Petra Fialy deklarovala rozsáhlá úsporná opatření. Objevují se proto návrhy, aby se tato úsporná opatření týkala i resortu obrany a jeho akvizicí, kdy připravovaná akvizice nových BVP je pak nejsnadnějším terčem. Otázka akvizice nových BVP se tak čím dál více politizuje, a je pravděpodobné, že tato politizace bude ještě intenzivnější.

Kolik budou nová BVP stát 

Situaci dál zhoršuje i to, že není zcela jisté, kolik ona nová BVP budou stát. Je sice obecně známa částka 53 mld. Kč, která byla na tento kontrakt plánována, je však otázkou, zda tato částka stále ještě platí. Vždyť k této částce Ministerstvo obrany dospělo již před několika lety, v roce 2018 (v tomto roce podle původních plánů mělo dojít k uzavření kontraktu a v letech 2020-2024 měly proběhnout dodávky, což z dnešního pohledu působí téměř absurdně). Od té doby ovšem výrazně narostla inflace, což se patrně promítne i do ceny této akvizice. Možná ještě víc než inflace samotná ovšem situaci zhoršuje i celkové zvýšení cen některých komponentů (někdy až o desítky procent ročně) a energií. Je proto otázkou, zda oněch 53 miliard bude vůbec stačit.

Již dnes se proto objevují názory, že se cena akvizice nových pásových BVP může vyšplhat až k částce 60 mld. Kč. Je pak diskutabilní, zda bude chtít nová vláda k něčemu takovému přistoupit – a to i přesto, že představitelé jednotlivých stran deklarují postupné zvyšování výdajů na obranu. A to jak z důvodů politických, tak i sociálně ekonomických. Lze očekávat snahu nějakým způsobem snížit cenu, resp. celkové náklady na tento kontrakt, je však otázkou, nakolik je to reálné.

Potřebuje vůbec AČR, resp. Česká republika, nová pásová BVP?

I z výše zmíněných ekonomických důvodů se dokonce objevují návrhy, aby akvizice nových BVP byla zrušena, a aby byla zrušena sama kategorie BVP. Takovýto krok by ale nejspíš přinesl více škody než užitku.

Předně – konflikty poslední doby jasně ukázaly, že bojová vozidla pěchoty mají na dnešním bojišti svůj význam. A mají ho možná ještě větší než před lety. BVP se prokázala jako skutečně univerzální zbraňový systém, schopný plnit nejen úkoly transportu pěchoty, ale i celou řadu dalších bojových úkolů. Částečně dokonce mohou suplovat i tanky, což se ostatně leckde děje. BVP se navíc velice osvědčila i díky své technické odolnosti a pancéřové ochraně, což je faktor, který na dnešním bojišti také hraje čím dál větší roli.

Někdy je v této souvislosti poukazováno na rostoucí význam dronů a bezpilotních prostředků – s tím, že tyto bojové systémy by mohly nahradit BVP, resp. mohly by svými schopnosti kompenzovat jejich vyřazení. Často je také poukazováno na nedávný konflikt mezi Arménií a Ázerbajdžánem, kde drony především ázerbajdžánské armády prokázaly své kvality, a svou nadřazenost nad dalšími systémy. Ani tato zkušenost ale není zcela jednoznačná. Vždyť během tohoto konfliktu byla úspěšně použita i BVP (ázerbajdžánskou armádou výrazně úspěšněji). Právě v tomto konfliktu se navíc projevilo, že největších úspěchů drony dosahují ve spolupráci s dalšími bojovými systémy – s dělostřelectvem, raketomety, ale také právě s BVP. Plně se tak potvrdila zkušenost již z druhé světové války, že je chybné spoléhat se pouze na jeden zdánlivě dokonalý systém, a na jeho úkor zanedbávat ostatní druhy výzbroje. Bylo by proto chybou vnímat drony a bezpilotní prostředky coby nějaké univerzální, zázračné řešení, které by mohlo nahradit tanky a BVP. BVP jako taková proto do jisté míry nemají alternativu.

Za vše mluví celkové rozšíření BVP po světě, a jejich připravované akvizice jednotlivými armádami. Pásová BVP jsou totiž neustále nakupována. Akvizici nových BVP, coby náhrady za stávající BVP M2 Bradley, plánují USA, nová BVP připravují Rusko a Čína. Také evropské státy, politicky spřízněné s ČR, nakupují nová BVP. Jako příklad lze uvést Maďarsko, které nedávno zakoupilo německé BVP Lynx, nová BVP bude kupovat Polsko, Rumunsko, ale i další země. Všechny tyto státy (ale i další) si jasně stanovily, že nová BVP potřebují, což o něčem vypovídá.

Existuje levnější alternativa?

Navíc je třeba si uvědomit, že v kategorii BVP samotné do jisté míry neexistuje žádná technická alternativa. Moderní BVP si jsou totiž velice podobná. Obvykle jde o poměrně rozměrná vozidla, vyzbrojená kanonem 30-40 mm, s pancéřováním obvykle dosahujícím úrovně Level 5 podle normy STANAG 4569, a dosahující hmotnosti cca 40 tun (s trendem růstu až k hranici 50 tun). Nejde jen o ta BVP, která se účastní tendru AČR, tedy typy CV-90, Lynx či Ascod. Podobnými technickými parametry se vyznačují i další moderní BVP, např. nové jihokorejské BVP AS21 Redback či turecká BVP, případně i čínská BVP. To se samozřejmě týká i ceny. Také u vojenské techniky totiž platí základní zákonitost, že výrobky s podobnými vlastnostmi a podobnými parametry budou mít i velmi podobnou cenu.

Stejně tak nemůže být alternativou nahrazení pásových BVP (původní bojové verze) kolovými vozidly, byť tato cesta se do jisté míry nabízí. Hypotetickou možností je nahrazení části plánovaných podpůrných pásových vozidel vozidly Pandur. Ta by proti pásovým BVP měla celou řadu výhod, především nižší pořizovací cenu a nižší provozní náklady. Nemalým pozitivem je i fakt, že vozidla Pandur vyrábí domácí zbrojní průmysl. Vynaložená částka by tak do jisté míry „zůstala doma“, z velké části by se v podobě daní a odvodů vrátila do státního rozpočtu a navíc by takový krok znamenal kýženou podporu domácího zbrojního průmyslu a navýšení zaměstnanosti. Je však třeba vzít v potaz, že kolové obrněné transportéry nikdy nemohou být plnohodnotnou náhradou za pásová BVP (hlavně u bojových verzí) – nemají jejich průchodivost, jejich odolnost. Je ostatně příznačné, že takovouto cestou (zrušení pásových BVP) téměř žádný stát nejde. Určitou výjimkou je např. Francie, která svého času zcela zrušila kategorii pásových BVP, a místo nich používá kolový typ VBCI. Tento krok je však ve Francii dodnes vnímám velice kriticky, a ozývají se zde dokonce hlasy volající po znovuzavedení pásových BVP.  Ukazuje však, že optimální je právě kombinace kolových typů a pásových typů – tak, jak je tomu ostatně i u dnešní AČR, kde 4. brigáda používá kolové Pandury a 7. mechanizovaná brigáda pásová BVP. Je tedy zřejmé, že BVP mají v AČR své místo, a že by bylo chybné kategorii pásových bojových vozidel pěchoty rušit.

Snížení ceny akvizice nových BVP?

Mnohem logičtější, a tedy i pravděpodobnější cestou k vyřešení stávající situace, je snaha o snížení ceny nových BVP, resp. snížení celkové výše kontraktu. Vzhledem k výše zmíněnému trendu neustálého zvyšování cen však ani tato cesta není nijak jednoduchá. Nejčastěji zmiňovanou cestou, jak dosáhnout úspory, je snížení celkového počtu objednaných kusů. Tyto úvahy se ostatně objevují již od samého začátku kontraktu, kdy armáda deklarovala, že chce koupit relativně vysoký počet 210 BVP.

I tato cesta má ale svá úskalí. Lze připomenout, že i sama AČR má s takovýmto přístupem negativní zkušenosti. Tento přístup byl aplikován již např. v případě akvizice obrněných transportérů Pandur, kterých také bylo nakoupeno pouze 107 ks místo původně plánovaných 234 ks. Velikost úspory finančních prostředků ale tomuto snížení počtu objednaných kusů neodpovídala. Již brzy po této akvizici navíc armáda zjistila, že potřebuje další Pandury, které následně musela dokupovat, a to za vyšší cenu.

Je velmi pravděpodobné, že něco podobného by nastalo i v případě akvizice nových pásových BVP. Pokud by byl např. snížen počet objednaných kusů o cca čtvrtinu, rozhodně by nedošlo ke snížení ceny o čtvrtinu, ale o mnohem méně. I nadále by totiž zůstaly výrobci náklady na samotné zahájení výroby atd., které by promítl do celkové ceny kontraktu. Náklady na logistiku atd. by navíc byly téměř stejné jako v případě nákupu 210 ks. Tato cesta tak rozhodně není nějakým zásadním řešením.

Navíc je třeba si uvědomit jeden faktor. Onen počet 210 ks, požadovaných armádou, má svou racionalitu, vychází z běžné struktury podobných jednotek - jde prostě o výzbroj pro pouhou jednu brigádu. Nejde o nějaké umělé číslo! Šlo by např. snížit počet BVP snížením počtu jednotek u mechanizovaných praporů z plánovaných 56 ks. Takto by se daly však uspořit maximálně jednotky kusů. Stejně tak by bylo možné vynechat jednu rotu BVP, která je plánována pro tankový prapor v Přáslavicích. Na druhé straně něco takového jde proti současným trendům, kdy se ukazuje, že je vhodné mít určitý počet BVP i u tankových jednotek. Bylo by také možné uvažovat o nahrazení původně zamýšlených podpůrných pásových vozidel na vozidla kolová.

Další, často zmiňovanou cestou je odložení tohoto kontraktu na příznivější dobu. Něco takového si ale AČR do jisté míry nemůže dovolit. Stávající vozidla BVP-2 provozovaná AČR jsou totiž velice stará, a především opotřebovaná provozem. Nelze je tedy již příliš dlouho provozovat – a to i přesto, že resort obrany nakoupil před časem pro BVP-2 náhradní díly. Česká republika není v situaci, v jaké je např. Rusko, které se sice rozhodlo svá vozidla BMP-2 modernizovat a provozovat údajně až do r. 2035, protože v případě ruských BMP-2 se přinejmenším z části jedná o vozidla BMP-2 z mobilizační rezervy, jakési obdoby tzv. uloženek. Jde tedy o vozidla nikdy nepoužívaná a i přes své stáří de facto nová, s dostatečnou technickou životností. Oproti tomu AČR takovými vozidly nedisponuje.

Další časový odklad by tedy problém jako takový vůbec neřešil. V takovém případě by navíc bylo nutné mít připravený pevný plán, kdy přesně by měl být uzavřen kontrakt, kdy konkrétně by měly být zahájeny dodávky nových BVP atd. Lze pochybovat, zda by se něčeho takového dalo dosáhnout. Navíc je třeba připomenout, že v takovém případě bude v neprospěch akvizice BVP dál pracovat inflace (je nepravděpodobné, že by se ji podařilo nějak zásadně snížit, když jde navíc o celosvětový jev), a pokud by se AČR k takové akvizici vrátila např. za 5 let, ona cena by byla výrazně vyšší než cena stávající.

Je také nepravděpodobné, že by se dosáhlo nějakého snížení ceny kontraktu výběrem levnějšího typu BVP tím, že by AČR dala maximální důraz na co nejnižší cenu. Výrobci totiž mají vzhledem k situaci na světových trzích pro nějaké manévrování s cenou velmi omezený prostor. Zde navíc hrozí nebezpečí, že by výrobce kupříkladu přislíbil nižší jednotkovou cenu, tu by si však později kompenzoval „nečekaným“ zvýšením ceny některých zdánlivě vedlejších, ale přesto klíčových komponentů, některých prvků software atd. Této cesty je třeba se vyvarovat.

Zdánlivě jednoduchým řešením by bylo rozložení splátek za nová BVP do delšího časového období. Je i pravděpodobné, že k něčemu takovému by výrobci ve své snaze získat kontrakt přistoupili. Ono rozložení by však nemohlo být nějak výrazně odlišné od toho stávajícího – lze předpokládat, že by prodloužilo splátkový kalendář pouze o jeden rok či dva (jak je tomu i u jiných, obdobných akvizicí v zahraničí). Ani tento přístup tedy problém jako takový příliš neřeší.

Dalším občas praktikovaným krokem je to, že se v rámci kontraktu sníží počet některých komponentů, celkové množství náhradních dílů – s tím, že tyto součásti se nakupují až později, v průběhu služby. Také tímto přístupem se dá uspořit určitá část nákladů. Právě v dnešní situaci se však ukazuje, že tento přístup je velice ošemetný, protože cena takových komponentů může nečekaně, někdy až několikanásobně stoupnout. Někdy také mohou být zcela nedostupné. V praxi by to mohlo pak znamenat, že kvůli absenci určité komponenty v hodnotě tisíců korun by bylo neschopné služby celé BVP v hodnotě desítek milionů korun. Případ je o to závažnější, že tato BVP musejí být neustále připravena pro případ nějaké krizové bezpečnostní situace, která může přijít zcela nečekaně. I této alternativy je tedy třeba se spíše vyvarovat.

Jak tedy nyní postupovat v akvizici nových BVP? Pokud nebude možné udržet kontrakt v jeho stávající podobě, pak bude nutné přistoupit k nějakým úsporným opatřením, a je zapotřebí se na to již nyní připravit. Z výše uvedeného je zřejmé, že neexistuje žádné zázračné řešení, které by problém řešilo skutečně komplexně, takové řešení ani existovat nemůže. Možným řešením by ale byla kombinace výše zmíněných přístupů.

Je důležité, aby AČR disponovala bojovými vozidly pěchoty, a aby akvizice nových BVP jako taková i nadále pokračovala i za cenu jistých modifikací. Její případné zrušení by totiž bylo nezodpovědným hazardováním s obranyschopností a bezpečností České republiky a něco takového si Česká republika za dnešní bezpečnostní situace v Evropě nemůže dovolit.             

 Autor: David Khol