Den památky válečných veteránů

 06. 11. 2019      kategorie: Události

Při procházkách Vaším městem či vesnicí jste si možná v posledních pár dnech povšimli zvláštní ozdoby, kterou lidé nosí na klopě svých svrchních oděvů – květu vlčího máku. Pokud jste doposud netušili jaký význam vlčí mák nošený na začátku listopadu má, či byste se chtěli dozvědět víc, jste tu správně. Sepsali jsme pro vás krátkou historii a význam tohoto symbolu.

denveteranu_01
Foto: Při procházkách Vaším městem či vesnicí jste si možná v posledních pár dnech povšimli zvláštní ozdoby, kterou lidé nosí na klopě svých svrchních oděvů – květu vlčího máku | archiv autora

Vlčí mák je symbol vzpomínky na všechny, kteří bojovali ve válečných konfliktech za svou vlast, a má původ v básni „Na flanderských polích“ kanadského vojenského lékaře Johna McCrae, který jí napsal v roce 1915, během druhé bitvy u Ypres:

In Flanders fields the poppies blow
Between the crosses, row on row,
That mark our place; and in the sky
The larks, still bravely singing, fly
Scarce heard amid the guns below.

We are the Dead. Short days ago
We lived, felt dawn, saw sunset glow,
Loved and were loved, and now we lie
In Flanders fields.

Take up our quarrel with the foe:
To you from failing hands we throw
The torch; be yours to hold it high.
If ye break faith with us who die
We shall not sleep,
though poppies grow
In Flanders fields.

Volně přeloženo: Poklidně, pod vlčími máky a dlouhými řadami křížů, za zpěvu skřivanů a dunění dělostřelby, my padlí spočíváme na polích flanderských. My padlí, kteří ještě před chvílí jsme žili, milovali a byli milováni. My v momentě smrti vhodili jsme pochodeň svého boje do rukou těch, kteří po nás přichází. Snad nezanevřou na nás – ať můžeme navěky klidně spát, v polích flanderských.

Báseň, která neměla být nikdy publikována, se stala mementem válečných utrpení vojáků na takřka nehybné frontové linii, ve válce, která postrádala směr, a s oběťmi, které mnohdy postrádaly smysl. Tato pochmurná a bezútěšná báseň se nicméně pro veřejnost ve své době stala symbolem solidarity se svými vojáky. V roce 1918 pak americká profesorka a básnířka Moine Michael vydala báseň „Nadále věříme // We shall keep the faith„, která odpovídala (a takřka použitým básnickým stylem navazovala) na báseň Johna McCrae, nicméně nyní s jednoznačně oslavným a životabudivým nádechem. Již nejde o manifestaci zoufalosti, bezvýchodnosti a marnosti obětí minulých, i těch, kteří přijdou po nich. Jde o oslavu hrdinství a chrabrosti těch, kteří padli, o vyjádření vděčnosti, a o ujištění, že oběť jejich nejvyšší nebyla marná, neb jejich odkaz bude vzpomínán navždy.

Oh! you who sleep in Flanders Fields,
Sleep sweet - to rise anew!
We caught the torch you threw 
And holding high, we keep the Faith
With All who died.

We cherish, too, the poppy red
That grows on fields where valor led;
It seems to signal to the skies
That blood of heroes never dies,
But lends a lustre to the red
Of the flower that blooms above the dead
In Flanders Fields.

And now the Torch and Poppy Red
We wear in honor of our dead.
Fear not that ye have died for naught;
We'll teach the lesson that ye wrought
In Flanders Fields.

Volně přeloženo: Vy, co spíte v polích flanderských, spěte sladce, ať povstat znovu můžete. Pochodeň hrdě držíme, a nezanevřem na vás, co jste padli. Ve cti máme vlčí mák z polí prosáknutých chrabrostí, jež ukazuje nebesům, že krev hrdinů neumírá, a osvětluje rudou září zemi nad těmi co padli na polích flanderských. Vaši pochodeň a vlčí mák ponesem k Vaší poctě. Nebojte, že Vaše smrt je marná, poučíme se z oběti, kterou jste přinesli na flanderských polích.

Moine Michael se ve své básni přihlásila k nošení vlčího máku k poctě padlým. Tato myšlenka se rychle rozšířila, a vlčí mák se již ve 20. letech stal symbolem upomínky jejich oběti. Postupem času přestala být vzpomínka spojována pouze s Velkou válkou (neboli první světovou válkou), a rozšířila se na padlé a veterány obecně.

denveteranu_02
Foto: Podpis příměří v Compiègne, 11. 11. 1918, 11 hodin pařížského času | Public domain

Stejně jako symbol vlčího máku je i doba vzpomínek pevně symbolicky spojena s Velkou válkou. Podle české zvyklosti se vlčí mák nosí mezi 1. a 11. listopadem. 11. listopad je přitom uznáván jako mezinárodní den válečných veteránů, popřípadě den vzpomínek (Rememberance day). Právě tohoto dne v roce 1918 uzavřelo ve francouzském Compiègne Německo, poslední z centrálních mocností, která po zhroucení Osmanské říše, Habsburské monarchie a Bulharska ještě byla schopná bojovat, příměří s Dohodovými mocnostmi – Velkou Británií, Francií a Spojenými státy.

Skončil tak konflikt, který za sebou zanechal 10 milionů padlých vojáků, 8 milionů padlých civilistů, a 24 milionů válečných invalidů, stejně jako rozvrácenou střední a východní Evropu, Anatolii a Rusko, kde všude ještě dlouho po válce byl nastolován pořádek proléváním krve, nastolováním práva silnějšího a utlačováním slabších – způsobem, který o dvacet let později vedl k mnohem hrůznějšímu a krvavějšímu konfliktu, než byla Velká válka.

V České republice začal být Den válečných veteránů oficiálně připomínán v roce 2001. Každoročně probíhá řada připomínkových akcí a sbírek. O odkaz válečných veteránů se starají například spolek Vlčí máky, který podporuje současné české válečné veterány, a organizace Post Bellum se svým projektem Paměť národa, který se stará o zachycování příběhů českých válečných veteránů z druhé světové války i z pozdějších misí.