Zbrojní firmy rostou, armáda nabírá rekordní počty lidí a Česko posílá munici na Ukrajinu. Přesně tato témata se ale zároveň stala terčem organizovaných dezinformačních kampaní. Cílem není jen matoucí zpráva na sociální síti. Jde o pokus podlomit důvěru v konkrétní instituce, firmy a spojenectví, na kterých dnešní obranná politika stojí.

Ruská invaze na Ukrajinu proměnila i to, jak vypadá vlivové působení ve střední Evropě. Kampaně dnes běžně kombinují falešné weby, napodobené účty politiků a obsah generovaný umělou inteligencí, což ztěžuje jejich rychlé odhalení. Autoři navíc často nepoužívají otevřeně proruskou rétoriku. Místo toho hledají téma, které společnost už tak štěpí, a přiživují ho zevnitř. Cílem bývá oslabit ochotu společnosti nést náklady spojené s obranou, ať jde o vyšší rozpočet, nábor do armády nebo podporu Ukrajině.

Že jde o osvědčenou taktiku, ukazuje i starší kauza Vrbětic. Za pachatele výbuchů muničních skladů z roku 2014 označila česká vláda v roce 2021 agenty ruské vojenské rozvědky GRU, tedy tutéž jednotku, kterou spojují i s otravou Sergeje Skripala v Británii. Praha tehdy vyhostila ruské diplomaty a spojenci se za ni postavili: Spojené státy, Británie, Slovensko, Polsko i Německo veřejně vyjádřily podporu českému postupu. NATO samo označilo případ za další ukázku nebezpečného ruského chování. Cíl útoku, tedy sklad munice pro export, přitom předjímal to, co dnes vidíme u obranného průmyslu znovu: čím důležitější se odvětví stává, tím zajímavější je jako terč.

Krátce před loňskými sněmovními volbami na to upozornil finský expert na dezinformace Pekka Kallioniemi. Varoval, že Kreml se pokusí oslabit podporu pro českou muniční iniciativu. Jde o program, díky kterému Česko shání dělostřeleckou munici pro Ukrajinu po celém světě. Podle Kallioniemiho Rusko nepotřebuje Čechy přesvědčit, aby ho měli rádi. Stačí najít rozdělující téma a nechat ho žít vlastním životem. Za nejcitlivější označil poslední dva týdny před hlasováním, kdy se falešné příběhy šíří nejrychleji.

Podobný mechanismus se objevil i v kampani namířené proti česko-polským vztahům. Na Facebooku se objevil falešný účet, který inzeroval protipolskou demonstraci v Třinci, ačkoliv místní radnice žádnou takovou akci neevidovala. Někdo se současně vydával za českého velvyslance v Polsku a vytvořil k tomu falešné dokumenty. Útočníci pak prolomili web polského rozhlasu a vydali na něm článek s tvrzením, že Varšava chce obsadit šest set hektarů českého území. Polský správce domén NASK později uvedl, že postup odpovídal metodám spojovaným s ruskou stranou, aniž by ale konkrétního pachatele formálně potvrdil.

Třetí případ ukazuje, že terčem může být přímo firma. Když se česká zbrojařská skupina CSG v roce 2024 ucházela o americkou muniční divizi, dnes známou jako The Kinetic Group, narazila v USA na tvrdou PR kampaň. Podpořil ji tehdejší americký senátor James David Vance i Národní asociace šerifů USA. Padala tvrzení o vazbách CSG na Rusko a na Vladimira Putina. Mluvčí CSG na obvinění reagoval přímo: firma je podle něj sama cílem dezinformační kampaně. Vedení zároveň zdůraznilo, že do zásobování Ukrajiny municí plánuje investovat další stovky milionů dolarů.

Čtvrtý případ ukazuje, že Česko může být pro takovou operaci i základnou, nejen jejím cílem. Bezpečnostní informační služba v roce 2024 odhalila síť kolem pražské platformy Voice of Europe, kterou financoval ukrajinský oligarcha Viktor Medvedčuk, blízký spojenec Vladimira Putina. Síť podle zjištění BIS cíleně šířila narativy zpochybňující schopnost Ukrajiny se bránit a platila novináře i volební kandidáty v šesti evropských zemích. Žádný český politik podle BIS zapojen nebyl. I tak jde o připomínku, že informační válka o podporu Ukrajině se vede i z českého území, nejen proti němu.

Paradox je v tom, že Česko rychle plní nové požadavky NATO a staví obranný průmysl. Jeho vlastní kapacita bránit se slovní a obrazové manipulaci ale prochází spíš přeskupováním než posilováním. Úřad vlády zrušil svůj Odbor strategické komunikace státu, tedy útvar, který měl tuto agendu koordinovat napříč státní správou. NATO o tom podle ministerstva zahraničí ani nebylo formálně informováno, protože k tomu prý nemá povinnost. Od ledna 2026 je hlavním kontaktním bodem pro NATO Strategic Communications Centre of Excellence ministerstvo obrany. Jde o reorganizaci, ne o rezignaci na agendu, jak zdůrazňuje samo ministerstvo zahraničí. Přichází ale v době, kdy podle bezpečnostních expertů roste tlak právě na témata spojená s obranou a podporou Ukrajiny. Dezinformace tak nejsou jen doprovodný šum k válce. Jsou nástrojem, jak zpomalit nábor vojáků, znejistit investory zbrojních firem nebo rozeštvat spojence navzájem, tedy přesně to, co se v posledních dvou letech v Česku a jeho okolí opakovaně dělo.

Pokud mají český obranný průmysl a armáda dál růst tempem, jaké teď vidíme, nebude stačit stavět jen kapacity na výrobu munice nebo nábor vojáků. Instituce jako ministerstvo vnitra s jeho Centrem proti terorismu a hybridním hrozbám budou muset systematicky spolupracovat s obranným resortem. Hranice mezi vojenskou a informační bezpečností totiž mizí, ať už jde o sklad munice, jako například ve Vrběticích, nebo o mediální platformu v centru Prahy. Nejzajímavější posun příštích let možná nebude technický, ale organizační: kdo v Česku ponese jasnou odpovědnost za obranu veřejné debaty o obraně samotné.

Zdroj: Česká televize, iRozhlas, Ekonomický deník, MZv ČR, Seznam Zprávy, Aktuálně.cz