Ruská invaze na Ukrajinu z února 2022 přinesla už mnohokrát skloňovanou změnu způsobu boje ve formě masivního zapojení bezpilotních prostředků do bojových operací. Jedním z nejvíce využívaných bojových nástrojů ve válce na Ukrajině se staly FPV drony, které si získaly významnou roli díky schopnosti zneškodnit nepřátelské cíle sebevražedným náletem s nesenou výbušninou i několik kilometrů od místa vyslání. Tato relativně jednoduchá, ale velmi efektivní taktika umožňuje udeřit na kritická místa nepřítele bez nutnosti nasazovat lidské životy za nepřátelskými liniemi. Jedná se o jednu z největších proměn bojových postupů a mnoho vojenských analytiků se shoduje, že posun ve způsobu vedení boje ovlivní podobu konfliktů i v nadcházejících letech. Přestože se do popředí zájmu armád po celém světě čím dál častěji dostávají právě malé FPV drony, svou nenahraditelnou roli stále zastávají i drony kategorie MALE (Medium-Altitude Long-Endurance). Pro vojenské využití je klíčový zejména jejich dlouhý dolet, který může být i více než tisíc kilometrů, schopnost vydržet ve vzduchu v řádu až desítek hodin, výrazně vyšší nosnost nákladu a také výška, ve které tyto drony operují a díky které nejsou tak zranitelné vůči kinetickému sestřelení pozemní technikou nebo pěchotou. Tyto vlastnosti z tohoto typu dronů činí skvělý prostředek pro komplexní průzkumné, sledovací a pátrací mise i pro provádění přesných útoků na cíl bez rizika ztráty pilotovaných letounů a jejich posádky.

Moderní bezpilotní letecké prostředky (Unmanned Aerial Vehicle, UAV) kategorie MALE jsou součástí výzbroje moderních armád západního střihu již několik desítek let. Za tu dobu nesčetněkrát potvrdily, že významně zvyšují bojeschopnost a operační kapacity v konfliktech všech druhů, od blízkého východu přes střední Asii až po Ukrajinu. Přestože válka na Ukrajině a její intenzivní medializace strhla pozornost celého světa spíše k malým FPV dronům, ještě neznamená, že jejich větší sourozenci odpočívají nevyužité v hangárech.   

Jedním z posledních případů, kdy došlo k významnému nasazení MALE dronů, je ozbrojené střetnutí mezi Státem Izrael a Íránskou islámskou republikou z června 2025, nazývaného také jako dvanáctidenní válka. Tento konflikt odstartoval 13. června dlouho plánovaným úderem Izraelských obranných sil (IDF) na Írán a je specifický tím, že až 70 % izraelských vzdušných sil tvořila flotila bezpilotních leteckých prostředků. Klíčovou taktickou roli v úspěšné bleskové operaci s oficiálním názvem Rising Lion sehrály MALE drony díky své schopnosti pohybovat se v letové výšce několik tisíc metrů nad mořem, což je činilo prakticky neviditelnými pro íránskou protivzdušnou obranu. Předním nástrojem této kategorie UAV byl Hermes 900 izraelské společnosti Elbit Systems, kterému se u Izraelských leteckých sil (IAF) přezdívá „Kochav“ (v překladu Hvězda). Tyto drony, schopné operovat ve výšce až devět tisíc metrů nad mořem, dokázaly nad území Íránu doletět přímo z Izraele, tedy na vzdálenost delší než 1 600 kilometrů. Drony Hermes 900 operující vysoko nad územím Íránu nepřetržitě poskytovaly zpravodajské, sledovací a průzkumné (ISR) schopnosti. Díky tomu bezpilotní letouny umožňovaly okamžitou detekci cílů v reálném čase a tím tak sehrály zásadní roli nejen při lokalizaci desítek skrytých íránských odpalovacích zařízení balistických raket, ale i při kombinovaném útoku na íránské protivzdušné obranné systémy, radiolokační stanoviště a muniční sklady. Díky vysokému užitnému zatížení o hmotnosti až 470 kilogramů mohly Izraelské obranné síly Hermes 900 vybavit i přesně naváděnou municí a tím ještě zvýšit jejich útočnou kapacitu. Drony Izrael následně použil k preciznímu, synchronizovanému úderu, který cílil především na takticky zásadní objekty kritické pro obranyschopnost země. Tímto taktickým krokem si Izrael dokázal získat rozhodující převahu hned na samotném začátku konfliktu.

Tento učebnicový takticko-strategický úder pod taktovkou IDF nemohl uniknout pozornosti evropských států, které chtějí posílit své bezpilotní letecké kapacity a paralelně s investicemi do malých FPV dronů ve své výzbroji počítají s akvizicemi a využitím větších bezpilotních dronů. Významný kontrakt na pořízení dronů kategorie MALE nedávno uzavřelo Srbsko, v jehož rámci srbské letectvo získá právě drony Hermes 900. Jeden z těchto strojů byl srbské veřejnosti představen na vojenské přehlídce Srbské armády v Bělehradě v září loňského roku. Celkový objem srbského kontraktu, který zahrnoval i další technologie společnosti Elbit, jako např. raketomety PULS, dosáhl celkové hodnoty 335 milionů dolarů.

Bezpilotní letoun Hermes 900 koncepčně vychází z velmi úspěšného modelu Hermes 450. Řadí se do kategorie MALE – tedy dronů operujících ve středních letových hladinách s dlouhou výdrží. Mezi hlavní předností dronů řady Hermes 900 je výdrž až 33 hodin bez nutnosti přistání a schopnost operovat až na vzdálenost 1 600 kilometrů. Maximální vzletová hmotnost činí přes 1 200 kilogramů, přičemž užitečné zatížení činí 470 kilogramů, díky kterým může tento dron plnit jak sledovací a průzkumné, tak i bojové role. Díky schopnosti přenosu videozáznamu v reálném čase, podporou sledování cíle ve více spektrech – mimo jiné denním, nočním a termálním – a vybavením vícekanálovými optickými a infračervenými senzory (EO/IR) doplněným radarem a prostředky pro elektronický průzkum (ELINT/COMINT), se tento UAV osvědčil jako ideální nástroj pro průzkumné a monitorovací účely. Jako jeden z mála dronů své kategorie splňuje Hermes 900 striktní požadavky civilní certifikace, což umožňuje jeho provoz v civilním vzdušném prostoru. Varianta Hermes 900 StarLiner je navíc jediným plně civilním bezpilotním vzdušným prostředkem, který splňuje přísnou normu letové způsobilosti NATO 4671. Bojem prověřený dron během konfliktu v Íránu předvedl, proč je o něj obrovský zájem ze strany klientů napříč kontinenty. Izraelský výrobce uzavřel více než třicet kontraktů na své UAV s přibližně dvaceti různými zákazníky, přičemž část z nich tyto drony objednala opakovaně mimo jiné i díky dlouhodobé komplexní servisní podpoře. Vedle srbské armády patří mezi přední země, které rozšířily svou bezpilotní flotilu právě o Hermes 900 například Brazílie, Švýcarsko, Kanada, Thajsko, Indie, Mexiko, Chile, Filipíny nebo Kolumbie.

Některé evropské země, jako např. Chorvatsko, při koncipování své dronové flotily sáhly po útočných tureckých dronech Bayraktar TB2, které byly ve velké míře využívány na začátku války na Ukrajině. I přes jejich popularitu během prvních měsíců konfliktu se od nich náhle upustilo, protože se je ruská armáda naučila efektivně detektovat a následně jednoduše neutralizovat. Polsko pak na dlouhodobou zápůjčku dronů MQ-9A Reaper od General Atomics navázalo akvizicí nové generace strojů MQ-9B. Avšak i u dronů MQ-9 už došlo k významným ztrátám, například Letectvo Spojených států amerických ztratilo několik bezpilotních systémů u pobřeží Jižní Koreje, v Afghánistánu nebo 7 kusů v průběhu jednoho a půl měsíce nasazení v Jemenu. Hermes 900 tak statisticky zůstává jako jeden z nejúspěšněji bojově nasazených bezpilotních prostředků.

Příležitost pro českou armádu?

Pozadu však nezůstává ani česká armáda. Ta plánuje významné investice do nákupu dronů v celkové hodnotě bezmála půl miliardy korun. Armáda v této fázi poptává spíše drony menších váhových kategorií a také soupravu upoutaného UAS, ale vývoj bezpečnostní dynamiky v Evropě má potenciál dostat do popředí zájmu české armády i dalších evropských ozbrojených složek i drony s vyšší užitnou hmotností.