Bývalý náčelník generálního štábu AČR generál Jiří Šedivý v rozhovoru o stavu ukrajinské armády popisuje, co by jako hypotetický velitel dělal jinak než její dosavadní šéf generál Oleksandr Syrskyj. Šedivý hovoří i o budoucnosti tzv. muniční iniciativy, nedůstojném chování evropských lídrů vůči prezidentu Trumpovi i obavě, aby do výdajů na obranu nebyly započítávány cyklostezky.

Začněme trochu netradičně myšlenkovým experimentem. Jaké kroky by učinil generál Šedivý, kdyby byl v srpnu 2025 jmenován velitelem ukrajinských ozbrojených sil? 

Předně bych vyhodnotil, jaká je reálná situace na bojišti. Na základě takového hodnocení bych rozhodl, které úseky fronty je účelné bránit a udržovat a které naopak nikoli. Samozřejmě bych je nechal opustit až ve chvíli, kdy by bylo vybudované další postavení, které by zajistilo, že Rusové již dál nepostoupí.

Za druhé bych udělal vše pro to, aby se omezily vedlejší zájmy různých podnikatelů a obchodníků tak, aby vojáci dostávali to, co mají dostat. Zároveň bych si ověřil, zda velitelé a členové štábů jsou lidé na svých místech, lidé odborně vzdělaní, kteří za sebou mají úspěšnou kariéru vhodnou na danou pozici a že to nejsou jen lidé, kteří tam byli dosazeni jenom proto, že někde mají dobré kamarády. Kdybych byl velitelem armády, tak bych se zároveň snažil mnohem úžeji propojit pozemní síly se vzdušnými silami a dalšími komponenty armády. Velmi často se mluví o kybernetice, mluví se o vesmírných technologiích apod. Samozřejmě bych se snažil dostat do armády co nejvíce nových technologií, což nejsou nezbytně jenom drony, jak se někdy zúženě říká, ale ty, které skutečně armáda potřebuje a budou plnit tu roli, kterou plnit mají. 

V bojových aktivitách a strategii bych pokračoval v tom, co dnes dělají Ukrajinci, to znamená likvidace nebo omezování schopnosti Rusů vyrábět a dopravovat na bojiště ruské armádě zbraně, munici náhradní díly apod. Čili odstřihnout linii bojovou od linie logistické. To neznamená, že se budou dělat za každou cenu údery vzdálené tisíc, dva tisíce kilometrů, ale spíš bych se soustředil na oblasti bližší frontové linii. Je to z toho důvodu, že na menší dostřel, třeba na vzdálenost sto, dvě stě, tři sta kilometrů má ukrajinská armáda více prostředků, než že provede jeden unikátní perfektní zásah tisíc kilometrů od fronty. Ale nemusí to být zároveň nejefektivnější cesta. Samozřejmě údery do hloubky tím nevylučuji. Ale platí, že když Rusové dostanou třeba zásah rafinérie, tak její kapacitu nahradí jinou. Kdyby se podařila izolace bojiště, tak se domnívám, že by to mělo větší efekt.

Zmínil jste několik faktorů, resp. oblastí, které byste jako hypotetický velitel ukrajinské armády dělal jinak než její současné vedení. Pojďme je rozebrat detailněji. Podle vás tedy Ukrajinci některé úseky fronty zbytečně drží a krvácejí tam a nakonec se stejně budou muset stáhnout? Které máte na mysli?

Dnes se v tomto smyslu mluví především o Pokrovsku, Kupjansku a některých dalších městech, které Ukrajinci brání. My se na to díváme z Prahy, díváme se na to pochopitelně jinýma očima, ale jaký smysl mělo tak dlouho bránit Mariupol, když všichni věděli, že ho neubrání? Ty tisíce vojáků, kteří tam zahynuli, nebo byli zajati, pak nemohli plnit svou roli tam, kde jich bylo potřeba. V důsledku pak chyběli v průběhu dalšího boje. Ten samý problém byl s Bachmutem. Argument, že se brání proto, aby Rusům způsobili co největší ztráty, je sice formálně správný, jenže za jakou cenu? Dnes je to téma Pokrovsku. Nevím, zda Ukrajinci mají kvalitně vybudovanou další linii obrany. Již se tam bojuje dlouho, tak by ji měli mít. Zkrátka je třeba mít vyhodnocená kritická místa a zároveň připravený ústupový manévr, který musí proběhnout na pozici, která je dobře připravená. 

Dále jste zmínil nekompetenci některých členů velitelských struktur ukrajinské armády…

Zprávy, které přicházejí od samotných vojáků upozorňují, že někteří velitelé ukrajinské armády do své funkce nedorostli a svými špatnými rozhodnutími způsobují Ukrajincům velké ztráty. Příkladem byl celý plán kurské operace, kde její velitelé podlehli politickému tlaku. Nakonec to stálo nejenom obrovské množství lidských životů a materiálu, ale hlavně měla kurská operace negativní dopad na morálku ukrajinských vojáků a občanů, když z ní byla ukrajinská vojska nakonec vytlačena.

Podle vás Ukrajinci nemají dostatečně propojené pozemní síly s těmi vzdušnými?

Za prvé se musí vytvořit nový koncept použití obrněné techniky. Říci dnes, že obrněná bojová vozidla nemají svůj význam na bojišti, není správné. Každý prostředek, který nějak chrání vojáky, je dobrý, ale nelze jej používat masově tak, jako v minulosti. Je třeba vytvořit taková uskupení, která hlavní zbraňové systémy brání a umožní jim, aby splnily svůj úkol. To například znamená, že každý takový prostředek musí být kvalitně bráněn proti úderům dronů a proti pozorování, aby následně nebyly ničeny palbou dělostřelectva nebo letectva. Domnívám se, že v tom mají Ukrajinci velké slabiny. Na internetu můžeme najít „tisíce“ různých záběrů, jak dron honí vojáka po poli. Ale to je málo. Domnívám se, že potenciál klasických zbraní tu prostě je a není dostatečně využitý. To platí i ve vztahu k letectvu, které sice mají, ale většinou se používá k operacím proti dronům. 

Tak přece nechtějí, aby jim ta letadla sestřelili!

To musí jít ruku v ruce. Ukrajinci stále mluví o patriotech, protileteckých a protiraketových systémech. Ale oni musí bránit kvalitně i bojovou sestavu. Samozřejmě jsem si vědom toho, že je to složité a že se nám to z Prahy jednoduše říká, jak jsem již výše uvedl. Ale dnes musí být bojová sestava mnohem komplexnější a výkonnost zbraňových systémů, které používají kinetický způsob ničení, jako jsou kanóny, kulomety, rakety země-země, ale i vojskové prostředky vzdušného úderu, bitevní vrtulníky apod., to všechno musí být skutečně propojené a musí to být chráněné podpůrnými systémy včetně prostředků radioelektronického boje. Nejdůležitější je totiž nakonec „pěšák“, ať se to někomu líbí, nebo ne, který přijde s praporem v ruce a vztyčí ho někde na kopci. A všichni musí dělat všechno proto, aby se tam dostal a ten prapor tam vztyčil. 

V rámci vašeho hodnocení ukrajinské armády jste ale nezmínil otázku nedostatku ukrajinských vojáků a otázku mobilizace. To je přece na Ukrajině velké téma.

To ale není problém velení vojáků! To je problém strategického řízení obrany státu. Ale jako velitel armády bych vyvíjel tlak na vedení státu, aby důsledně realizovalo mobilizační úkoly a zároveň vyvíjelo tlak na své spojence, aby zajistili, že Ukrajinci schopní vojenské služby byli posláni zpět na Ukrajinu. A to se neděje. Neděje se to i proto, že nejen Česká republika profituje z pracovní síly Ukrajinců na svém území. Prezident Zelenský by měl na své spojence tlačit, aby vytvořili legislativní podmínky pro to, aby vojenské služby schopní Ukrajinci byli odesláni zpět na Ukrajinu. Podle mého názoru by se tím z velké části vyřešil problém doplňování stavu ukrajinské armády. Jsem si vědom faktu, že by nejenom Česká republika měla v některých segmentech ekonomiky problémy s chybějící pracovní silou, ale pokud se zhroutí mobilizační systém doplňování ukrajinské armády, všechna dřívější pomoc Ukrajině bude zbytečná.

Ještě zůstaňme u otázky lidských zdrojů ukrajinské armády. Posledně jste mi říkal, že Ukrajina by potřebovala funkční cizineckou legii. Nevypadá to ale, že by se něco v tomto směru změnilo, spíše naopak. Zahraniční bojovníci na Ukrajinu ve větším měřítku nemíří. Válečný reportér Matyáš Zrno, který se nedávno z frontových linií Ukrajiny vrátil, mi říkal, že to je proto, že je to tam naprostý masakr, na který třeba veteráni z Afghánistánu nebo Iráku prostě nejsou zvyklí a nechtějí jej podstupovat. Je to tak? 

Afghánistán, Irák nebo Sýrie, tam to byla absolutní převaha. To byl nerovný boj, kde jsme měli absolutní vzdušnou nadvládu. Na Ukrajině je to diametrálně odlišné. Dnes už nemají Rusové takovou vzdušnou nadvládu jako na začátku konfliktu, ale pořád ji mají a intenzita samotných bojů je tam neuvěřitelně vysoká. Je třeba i zmínit, že zkušenosti zahraničních vojáků, kteří nastoupili do cizinecké legie jako dobrovolníci, byly velmi negativní. Ukrajinští velitelé jim nevěřili a celý systém ukrajinské armády na to nebyl připravený.

Jak vnímáte celní dohodu Evropské komise se Spojenými státy? Musela Evropa Trumpovi ustoupit i kvůli tomu, aby USA nechaly roztažený bezpečnostní deštník nad Evropou a byly aktivnější v podpoře Ukrajiny?

Trumpův tlak na Evropu byl silný a evropské státy se začaly chovat dost podřízeně. Už celý Haagský summit NATO byl, jako když přijdeme do Vatikánu políbit papežův prsten. Podle mého názoru to bylo až nedůstojné: raději zkrátíme summit, aby se prezident Trump nerozčílil, že je to moc dlouhé a předčasně neodjel. Kdyby odjel, tak bychom se přece nezbláznili a mohli v jednání pokračovat dál. Všichni tam přijeli a kromě Španělska odsouhlasili 5 % HDP na obranu. Já s tím zvýšením souhlasím, protože to má své důvody. Ale kdyby Trump neřekl 5 %, tak všichni řekli 3 %, o kterých se mluvilo předtím…

Dobře, ale v těch 5 % jsou i výdaje na infrastrukturu a širší bezpečnost, to je zase přece trochu takové evropské švejkování.

Je to 1,5 % na zvýšení obranyschopnosti státu. Jen je potřeba počkat, jak se k tomu jednotlivé státy reálně postaví. Když to trochu zkarikuji, nemůže se stát, že z toho postavíme cyklostezky, kde budou vojáci jezdit na kole. Nemůže se také stát, že do těch 1,5 % se budou započítávat věci, které s obranou státu nesouvisejí. Navíc se do toho bude započítávat i pomoc Ukrajině. Je to krásné, ale ve své podstatě to zase znamená, že část financí na obranu České republiky půjde na Ukrajinu a bude se to zdůvodňovat, že tím bráníme ČR a armádě tyto prostředky budou chybět.

Myslíte si, že po podzimních volbách bude pokračovat tzv. muniční iniciativa a obecně i pomoc Ukrajině? Národní bezpečnostní poradce Tomáš Pojar mi říkal, že každá vláda, které záleží na zájmech ČR, by měla tuto inciativu podporovat, protože nejde jen o pomoc Ukrajině, ale také o vztahy s partnery, s kterými se na ní podílíme, a nakonec je to i dobrý byznys pro české zbrojovky. Ale představitelé ANO říkají, že muniční inciativu po volbách, pokud budou sestavovat vládu, zruší.

Domnívám se, že v muniční iniciativě pokračovat bude a je úplně jedno, jestli tomu bude pan Babiš, pokud se stane premiérem, říkat muniční inciativa, nebo iniciativa NATO. Babiš svým způsobem chování a přístupem k takovým otázkám tohoto umně využije, kdy sice řekne, že se to muselo přepracovat, dá k tomu nějaký komentář, ale nakonec to bude jeho vlajková loď v tomto období. Věřím, že z různých důvodů ta iniciativa nějakým způsobem pokračovat bude. Ať se nám to líbí, nebo ne, tak hnutí ANO je stále demokratická strana. Počkejme ale, až jak dopadnou volby. Asi se změní rétorika a způsob komunikace, ale slovenský nebo maďarský scénář u nás nehrozí. Česká mentalita a český přístup k Rusům, předtím Sovětům, je úplně jiný než třeba u Slováků.