Střelecká příprava příslušníků AČR a nové trendy

 11. 12. 2020      kategorie: Rozhovory

V souladu s pořizováním a zaváděním nových sofistikovaných taktických soubojových simulátorů v Armádě České republiky se samozřejmě nesmí zapomínat na pro vojáky naprosto základní umění - umění střelby . V této souvislosti jsme položili pár obecných otázek člověku, který pravidelně připravuje (nejen) příslušníky AČR před výjezdem do zahraničních operací ohledně taktiky, střelby a boje zblízka. Náš respondent má bohaté zkušenosti s různými výcviky a spolupracemi se zahraničními, dnes již často legendárnimi, jednotkami i jednotlivci.

instruktor_02
Foto: V této souvislosti jsme položili pár obecných otázek člověku, který pravidelně připravuje (nejen) příslušníky AČR před výjezdem do zahraničních operací ohledně taktiky, střelby a boje zblízka. | soukromý archiv CZ DEFENCE (se souhlasem autora)

1) Umět střílet je asi pro většinu lidí to první, co si pod pojmem voják, většina lidí představí jako první. Jak moc se v průběhu času tato dovednost změnila?

Válčení jde s člověkem ruku v ruce již od starověku v rámci různých nájezdů, invazí, zákopových válek, občanských válek, gerilových válek, válek náboženských atd. V rámci válčení vždy docházelo k rychlému vývoji a technika střelby se vyvíjela spolu se zdokonalováním technických možností střelných zbraní. Tento trend samozřejmě platí i dnes a stále pokračuje. Zbraně, taktika, vybavení, dovednosti, účinky a možnosti zbraní, balistika, bojiště atd. - to vše určuje vývoj a nové trendy v oblasti střeleckého výcviku. Abych se přiznal, nechtěl bych např. stát nebo klečet v řadě v době napoleonských válek. Za tu dobu se střelecký výcvik rapidně změnil. Možnosti, které dnes jsou, jsou obrovským skokem v kontrastu s tím, co dokázaly první pušky. Dnes můžeme vidět, na kolik metrů a kilometrů je možné z ručních střelných zbraní střílet, jaké množství střel vyletí z hlavně v průběhu několika vteřin, dnes dokážeme střílet v noci a s obrovskou škálou munice dokážeme věci, o kterých se našim předkům ani nezdálo. A k tomu všemu je třeba mít také adekvátní výcvik, aby šance na přežití byly daleko větší než tomu bylo kdysi. Je důležité si říci, že vždy bude u střelných zbraní rozhodovat lidský faktor, tedy potenciál a výcvik jednotlivce. Můžete mít supermoderní pistoli či pušku, ale když nebudete umět tuto zbraň bezpečně a spolehlivě ovládat (a to jak v klidovém režimu tak pod stresem), je vám zbraň skoro k ničemu.


2) Taktická situace na bojištích, stejně jako vlastnosti zbraní, se neustále mění, odráží se v tomto duchu také střelecký výcvik? Odkud čerpáte nové poznatky a nepřipravují se dnes vojáci v rámci střelecké přípravy na "minulou válku"?

 Taktická situace se na bojištích opravdu mění, ale přijde mi, že trvá mnoho let, než se na to začne adekvátně reagovat v rámci výcviku ozbrojených složek. Vše záleží na lidech a na těch, kteří mohou systém změnit. Bohužel se do toho příslušným lidem moc nechce. Dnes vím, že něco prosadit "od spodu" je skoro nemožné a většinou narazíme hlavou do hodně tlusté a vysoké zdi. Je ale pár jednotek a jedinců, co mají oči otevřené a chtějí se učit nových věcem osvědčených v boji a proto jejich střelecký výcvik vypadá úplně jinak než u běžných jednotek.

Ohniskem dnešních konfliktů jsou významná města s různorodou infrastrukturou a početným obyvatelstvem. Zastavěný prostor je vnímám jako velmi složitý terén a k tomu by měl být nasměrován i odpovídající střelecký výcvik. Kdo má v tomto navrch, jsou většinou speciální jednotky všech ozbrojených složek. Tito lidé se pohybují na mezinárodním poli a vyměňují si bohaté zkušenosti s lidmi, kteří skoro každý den vyžívají tyto znalosti a dovednosti v reálném boji či nasazení. Těchto poznatků je třeba okamžitě využívat.

Od roku 1994 se věnuji výcviku vojáků v oblasti taktiky, střelby, boje zblízka atd. Celý svůj život se zajímám o tyto věci a stále se snažím v nich zdokonalovat. K tomu vám nestačí pouze pracovní doba, musíte tohle všechno trénovat ve svém volném čase a musí to být pro vás priorita a životní cesta. Vývoj jde stále dopředu a komu ujede vlak, tak už ho jen těžko dožene.

Měl jsem vždy velké štěstí na lidi, kteří mě mohli učit a vždy jsem vyhledával ty nejlepší z nejlepších. Ať už se jedná o civilisty nebo instruktory speciálních jednotek ozbrojených složek různých států. Vše je o lidech. Jestli se chce člověk posouvat, tak mu pracovní doba opravdu nemůže stačit. Důležité je být otevřen novým dovednostem a trendům. Příslušníci ozbrojených složek nemají při výcviku moc na výběr. Cvičí jen to, co jim nadřízení dovolí a ne každý střelecký instruktor, instruktor taktiky nebo boje zblízka, je zárukou kvalitního výcviku.

Je velký rozdíl střílet na palebné čáře střelnice nebo v otevřeném prostoru, v lese, v domě, v zástavbě apod. Proto mnoho příslušníků, pokud se tedy chtějí zdokonalovat, ve svém volném čase navštěvují různé střelecké kurzy a výcviky u různých civilních výcvikových společností. Někteří mají to štěstí (ale to jsou většinou speciálové), že je zaměstnavatel vyšle na opravdu kvalitní výcvik do zahraničí ke světově uznávaným odborníkům. A nemyslím tím ke sportovním střelcům. Protože příslušníci ozbrojených složek nejsou sportovní střelci. Ti se musejí se zbraní v ruce naučit život brát a jiným zase dávat. Při nasazení se pohybují mezi opravdovými lidmi a často v zastavěných oblastech, kde nejsou papírové ani kovové terče. Tam už opravdu nejde nic vrátit zpět na palebnou čáru.  

3) Jak moc se liší umění střílet a zasahovat protivníka při výcviku a pak v reálu pod stresem v přímé konfrontaci s protivníkem. Dá se tohle vůbec naučit a připravit se na to?

Ono je vůbec důležité při výcviku zasahovat jakýkoliv určený cíl. Podle mě se může skoro každý naučit zasahovat cíl, jen k tomu potřebuje detailní informace, jak má co dělat a dobrého instruktora, který mu dokáže poradit a odstranit jeho chyby. Stres patří jak ke střelbě, k boji zblízka i k taktice. Jde zde o život a psychika zde hraje obrovskou roli.

V dnešní moderní době počítačů existuje několik programů, které studují vaše chování ve stresových situacích a zároveň tyto informace dokáží vyhodnocovat pro následnou zpětnou vazbu a posunutí střelce zase o krok dál, blíže realitě. Pomocí interaktivních tréninkových cvičení dochází ke zlepšení koordinace ruky a oka, biomechaniky a mentální efektivity. Připravit se dá v podstatě na cokoliv, záleží jaké má člověk možnosti. Ve světě je dnes několik velice moderních virtuálních střeleckých simulátorů, které jsou schopny vyhodnocovat veškeré potřebné informace. Některé simulátory dokáží způsobit i elektrický šok při zásahu z pozice teroristy. Jaká však bude pak realita, to pozná člověk až ve skutečném boji, kdy není žádná druhá šance na opakování.
    
4) Poznatky spolu s novými trendy se, předpokládám, sdílejí napříč spojeneckými  armádami. Liší se tyto poznatky nějak významněji např. mezi příslušníky AČR, United States Armed Forces či izraelskou armádou

Spousta střeleb vypadá tak, že se střílí na kovové a papírové terče. Pro začátek je to dobré, ale pro posun vpřed je třeba využívat moderních terčů, jako jsou např. realistické kopie lidských postav s možností zraňujích prvků (krev atd.) nebo pohybující se terče všema směry.

V naší armádě v posledních letech došlo k velkému posunu v oblasti střelecké přípravy. Několik nadšenců a velice dobrých střelců vytvořilo střeleckou příručku s cílem posunout střelecké a manipulační dovednosti na úplně jinou úroveň. Vznikla střelecká škola, jako školící centrum pro nové instruktory. To vše je posun vpřed, což je také vidět na mezinárodním poli. Ale jak jsem již říkal, ne každý instruktor je vždy zárukou kvality, což ovšem platí ve všech oborech. Bohužel, u nás není velký počet dobře vybavených střelnic, kde můžete střílet pod různým výškovým úhlem, do všech možných stran apod. Schází prostory pro testování různých materiálů, které v případě střelby poskytují vojákům krytí, jako je třeba vozidlo, stěna, strom, dům. Jde o to, aby se opravdu reálně zjistilo, co bude a co nebude při ostré střelbě fungovat jako bezpečné krytí.

Schází zde také výcvikový komplex, kde se dá trénovat střelba v budovách a v ulicích. Zeptejte se příslušníků ozbrojených sborů, kolik z nich má zkušenosti s tréninkem s Simunition FX, nebo střelbou z vozidla přes sklo, či střelbou na jedoucí vozidlo. Ono to ale ani v té Americe není nic slavného, když se podíváte na klasickou armádu kromě speciálních jednotek.

instruktor_01Foto: Schází zde také výcvikový komplex, kde se dá trénovat střelba v budovách a v ulicích. Zeptejte se příslušníků ozbrojených sborů, kolik z nich má zkušenosti s tréninkem s Simunition FX, nebo střelbou z vozidla přes sklo, či střelbou na jedoucí vozidlo. | soukromý archiv CZ DEFENCE (se souhlasem autora)

Izraelci mají úplně jinou mentalitu, co se přístupu k výcviku týče. Celá jejich historie je o přežití a bojování. Musejí držet krok a nejspíš i první místa, aby přežili. Myslím, že vystřílejí daleko více munice než u nás. Opět si ale myslím, že záleží na tom, o kterou jednotku se jedná. Některé vystřílí 7000 nábojů za týden a někdo třeba za 5 let. Izraelci mají reálné zkušenosti, které se každým dnem navyšují. Aby měl voják v dnešní době daleko větší šance na úspěch, musí se prolínat střelba jako taková s bojem zblízka a taktikou a k tomu vám pouhé střílení na různorodé terče prostě nestačí. Myslím, že by naše spolupráce s Izraelem, jakožto zkušeným válečníkem, mohla být v rámci mezinárodní úrovně mnohem intenzivnější.

5) Jak rychle se nové trendy v AČR zavádějí a je ve výcviku pro ně vůbec prostor?

Než se zavedla manipulace, jak ji znají naši vojáci dnes (podle armádní příručky), učil jsem ji již nějakou dobu "průzkumáky" a nadřízení se mi tehdy smáli, co to je za blbosti. No a dnes to musejí dělat všichni vojáci. Pokrok to určitě je, ale problém je s tím, jak to koho tzv. chytne a zdali je dotyčný ochoten jít dál. Ten, kdo nejde vpřed, prostě stále stojí na místě a jede stále ty začátečnický věci stále dokola.

Ohledně soudobých nových trendů hodně záleží na jednotkách. Speciálové mají svůj svět i odlišný přístup. Mají mnoho zahraničních kurzů  a jejich zkušenosti a kontakty se zahraničními kolegy jim dávají nové obzory a informace. Běžný voják je pak v rámci zlepšování svých schopností odkázán na různé střelecké kurzy. Myslím si, že jsou tu prostě nevyužité možnosti zkušených lidí a celkově posun vpřed prostě vázne už několik let.

Výcvik jako takový by mohl být daleko realističtější a smysluplnější. Jsou možnosti jak jít vpřed, ale. Jak už jsem říkal dříve, schází moderní výcvikový komplex střelnic a budov, kde by se nové trendy mohly cvičit a někde scházejí i dobří instruktoři. Proto ti srdcaři, co chtějí jít dál ve své odbornosti či koníčku, navštěvují střelecké a výcvikové kurzy u civilních firem a v zahraničí. Kde jinde si můžete vyzkoušet v týmu taktiku CQB a využívat možnosti ostré střelby Vojáci na to nemají budovy. Nějaký prostor tu i přes všechny ty nesnáze je, ale to je opravdu u malých specializovaných jednotek s dobrým velením.

6) Jak souvisí nové střelecké trendy s nástupem nových střelných zbraní (nejen) v AČR?

Mnoho prvků v rámci manipulace a metod výcviku pochází od lidí, co mají nejvíce zkušeností. Mají svá pravidla a doporučení na různé druhy zbraní. Ve světě je mnoho druhů zbraní a některé vyžadují svoji specifickou manipulaci. Nástupem nových zbraní do naší armády přišel i nový trend v jejich ovládání a používání.

7) Jak vidíte budoucnost z pohledu střelce v souvislosti se zatím jen zkoušenou, ale časem možná i zavedenou přesnou municí u ručních zbraní (různé zaměřovací systémy, manévrující střely, apod.)? Je to hudba daleké budoucnosti nebo je potřeba se už dnes nad tímto zamýšlet?

Jakákoliv modernizace bude vždy závislá na úrovni výcviku jednotlivce. Ať budeme v rukách držet sebemodernější zbraň, budeme s ní muset vždy umět bezpečně a rychle manipulovat a přesně střílet, protože je na tom závislý náš život a nebo život někoho jiného. Jak tak pozoruji vývoj zbrojního průmyslu, ani si nedovedu představit, kam se dostaneme třeba za 100 let. Bude to asi pěkné sci-fi, co budou v budoucnosti vojáci držet v rukách.

Závěr

Člověk a jeho dovednosti rostou pouze v případě, že to, co dělá, ho baví a naplňuje. Další podmínkou je narazit na ty správné učitele a mít možnosti využívat prostory, které poslouží k reálnému pohledu na věc. Netvrdím, že vše izraelské je nejlepší, ale měl jsem jedinečné štěstí se učit od těch nejlepších z nejlepších instruktorů izraelských speciálních jednotek. Jednotky Navy Seals, Lotar, Duvdevan, Sajeret Matkal či jednotka Jamam mě posunuly úplně do jiného světa a pohledu na bezpečnost a válčení.

Musím zde zmínit i policejního instruktora zásahové jednotky PČR, který mi otevřel oči v rámci výcviku a možností jak učit lidi. Výcvik s instruktory naší dnes již zrušené protiteroristické jednotky SOG a mnoho dalších mezinárodně uznávaných instruktorů mě posunulo v těchto dovednostech a v této cestě obecně. Členství v International Military Combatives Organization (IMCO), která sdružuje vybrané vojenské a policejní instruktory bojových dovedností, kde se probírají a studují nové poznatky z oblasti válčení a boje proti terorismu, považuji za odměnu v rámci mé celoživotní práce v oboru, který mě baví a naplňuje.

Díky bojovým uměním, kterým se věnuji už 34 let, se mi otevřely dveře k jugoslávským a korejským instruktorům speciálních sil. Byl jsem také pozván velitelem thajských speciálních sil na jejich základnu, abych se seznámil s jejich výcvikovým programem a zařízením, kde trénují.

Několik světově uznávaných organizací, zabývajích se výcvikem ozbrojených sil a příslušníků speciálních sil, mě přizvalo mezi sebe a po několika letech jsem se mohl stát mezinárodním instruktorem Protect Israeli Security Solutions, Federation Israeli Martial Arts, International Military Combatives Organization. Díky těmto organizacím tak mohu čerpat v podstatě nekonečné množství informací a dovedností. Proto mě také mnoho jednotek využívá na svůj výcvik.

Jednotky připravující se do zahraničních operací využívají mých dovedností např. při výcviku do Afghánistánu či Mali. Nedávno mě oslovili ke spolupráci i Speciální síly. Na rok 2021 chtějí strážníci Městské policie připravit koncepci pro výcvik jejich strážníků se zaměřením na střelecký a  taktický výcvik a boj zblízka.

Tohle mě opravdu baví, tohle miluji. Beru to jako mé životní poslání. Ve volném čase se věnuji trénování bojových umění pro děti a snažím se je vést tím správným lidským směrem a brannou výchovou.

 Autor: Michal Pivoňka