Zájem o dobrovolné vojenské cvičení (DVC) pro středoškoláky překonává očekávání Armády České republiky. Z původně plánovaných 800 míst musela armáda kapacitu navýšit až na 1060 účastníků. Podle zástupce velitele Velitelství pro operace Armády ČR generálmajora Jaroslava Míky nejde jen o náborový nástroj, ale především o budování odolnosti společnosti a dlouhodobé posilování záloh. V rozhovoru pro CZ DEFENCE hovoří o motivaci mladých lidí, psychické odolnosti, limitech výcviku i o tom, proč bude obranyschopnost České republiky v příštích letech stát na schopnosti připravit společnost na krizové scénáře. 

Video: Genmjr. Jaroslav Míka: DVC je to víc o hlavě než o fyzické zátěži / CZ DEFENCE

Ještě před několika lety by málokdo očekával, že armáda bude řešit opačný problém než nedostatek zájemců. Dobrovolné vojenské cvičení pro mladé lidi ale ukazuje, že část nastupující generace má o vojenskou zkušenost zájem a je ochotná vystoupit z komfortní zóny. „V loňském roce jsme plánovali cvičit 525 účastníků a nakonec jsme kapacitu navýšili až na 800. Letos jsme začínali s plánem 800 lidí, ale zájem byl tak obrovský, že jsme museli opravdu vyždímat ze systému úplně všechno, co jsme mohli, a kapacitu jsme navýšili na 1060 cvičících,“ říká generálmajor Jaroslav Míka. Právě masovost považuje za největší rozdíl oproti předchozím ročníkům. 

Podle něj je důležité připomenout, že nejde o klasické dobrovolné vojenské cvičení určené všem občanům. Program cílí specificky na mladé lidi ve věku 18 až 22 let, tedy absolventy nebo studenty středních škol. „Směřujeme na skupinu mladých lidí, kteří právě dokončují nebo už dokončili střední školu, tak aby se nám ta generace potkala. Tím je to cvičení odlišné od ostatních forem dobrovolného vojenského cvičení,“ vysvětluje. 

Často se přitom objevují debaty o tom, zda je dnešní generace méně odolná než předchozí. Generálmajor Míka podobná srovnání odmítá. „Já ta srovnání nemám rád, protože my jsme byli v očích našich rodičů také jiná generace,“ říká. Připouští ale, že dnešní osmnáctiletí vyrůstali v úplně odlišném prostředí. „My jsme se narodili do analogové doby a snažíme se orientovat v digitální. Dnešní mladí se narodili už do digitálního světa.“ 

Právě odpojení od technologií podle něj představuje jednu z největších zkušeností, kterou si účastníci dobrovolného vojenského cvičení odnášejí. „Zjistí, že nepotřebují mít mobil v ruce a že se dá žít i bez něj. A podle zpětné vazby to vnímají velmi pozitivně,“ popisuje zkušenosti z předchozích ročníků. Výcvik přitom není jen o fyzické zátěži nebo osvojování vojenských návyků. V určitém smyslu jde i o střet s realitou mimo permanentní digitální prostředí. Několik týdnů intenzivního režimu, disciplíny a kolektivní odpovědnosti vytváří zkušenost, kterou mnozí mladí lidé dosud nezažili.

S dobrovolným vojenským cvičením bývají spojeny také obavy rodičů. Část veřejnosti si stále vybavuje vojenskou službu minulých dekád se všemi negativními asociacemi. Generálmajor Míka ale zdůrazňuje, že dnešní systém funguje zcela odlišně. „Nemůžou si představovat styl výcviku ze sedmdesátých nebo osmdesátých let spojený se šikanou. Je to profesionální výcvik založený na zkušenostech a standardech, které jsou nastavené nejen u nás, ale i v alianci,“ vysvětluje. Současně připomíná, že armáda účastníky nevnímá jako děti. „To nejsou děti, to jsou dospělí lidé. Je jim více než osmnáct let a prvotní informace mají dostávat oni,“ říká. 

Výcvik je podle něj náročný, ale profesionálně vedený. Rizika existují stejně jako při jakékoliv jiné fyzické aktivitě. Může se stát, že si někdo podvrtne nohu nebo nedodrží bezpečnostní opatření. Ale v běžné míře rizika spojené s výcvikem můžeme garantovat maximální prevenci,“ dodává.  Jedním z dlouhodobých trendů je zhoršující se fyzická připravenost mladé populace. Generálmajor Míka tento vývoj spojuje především se změnou životního stylu. „Za nás bylo trestem domácí vězení. Dnes by možná bylo trestem poslat mladého člověka ven,“ poznamenává s nadsázkou.  Současně ale upozorňuje, že na dobrovolné vojenské cvičení nepřichází reprezentativní vzorek populace. Jsou to lidé, kteří tam jdou dobrovolně a dopředu pro to něco dělají. Připravují se fyzicky,“ říká. 

Armáda sleduje fyzickou výkonnost účastníků na začátku i na konci kurzu. Výsledky podle něj ukazují výrazné zlepšení. Během čtyř týdnů došlo k ohromnému progresu. Organismus mladých lidí je ještě velmi tvárný,“ konstatuje. Přesto část účastníků výcvik nedokončí. Statistiky z minulého roku ukazují, že z přibližně 715 nastoupivších dokončilo kurz 636 lidí. Důvod je podle Míky překvapivě častěji psychický než fyzický. Ze dvou třetin jde o psychickou stránku. Organismus to většinou zvládne, ale je to o vůli. Je to víc o hlavě než o fyzické zátěži,“ říká. Psychická odolnost se tak ukazuje jako jeden z nejdůležitějších aspektů moderní vojenské přípravy. Dobrovolné vojenské cvičení přitom podle něj není pouze možností „zkusit si vojnu“. Člověk na sebe bere závazek. Stává se automaticky součástí záloh pro případ mobilizace,“ připomíná. Vedle přímého náboru profesionálních vojáků nebo vstupu do aktivních záloh tak armáda získává širší základnu připravených občanů. Pro nás je přínosem i to, když absolvent vstoupí do aktivních záloh,“ doplňuje. 

Přesto současný model nepovažuje za dostatečný vzhledem k potřebám budoucnosti. Pokud chceme budovat desetitisícové zálohy, tak tisíc lidí ročně představuje relativně malé číslo,“ upozorňuje. Podle něj probíhá širší debata o systémových změnách, které by mohly přípravu obyvatelstva rozšířit. Současně připomíná i další rozměr projektu – posilování vztahu mezi armádou a regiony. „Chceme, aby armáda nepředstavovala jen velké posádky, ale aby i místní obyvatelé cítili sounáležitost s útvary ve svém regionu,“ vysvětluje. 

Rozšiřování kapacit však naráží na personální limity. Ideální poměr je jeden instruktor na pět cvičících,“ říká generálmajor Míka. Instruktoři přitom nejsou specialisté pouze na výcvik záloh. Plní vlastní úkoly, účastní se cvičení i dalších činností armády. „Naši vojáci nejsou stroje. Mají pracovní dobu, dovolenou i rodinný život,“ připomíná. Právě proto považuje dlouhodobé navyšování kapacit bez změny systému za neudržitelné.

V rozhovoru se také dotýkáme otázek obrany státu. Generálmajor Míka upozorňuje, že budoucí bezpečnostní prostředí bude klást mimořádné nároky především na logistiku. Logistika vyhrává války,“ shrnuje. Nejde pouze o přesuny jednotek, ale také o zásobování, infrastrukturu, železniční síť, přepravní kapacity nebo schopnost dlouhodobě udržet nasazené síly. Významnou zkouškou má být alianční cvičení Steadfast Defender společně s národním cvičením Odolné Česko 27.„Prověří to limity dopravní infrastruktury i schopnost společnosti podpořit vlastní obranu,“ upozorňuje. Do scénářů budou zapojeny také aktivní zálohy.

Zpátky k DVC. Odpověď na otázku, co bude úspěchem letošního ročníku, je překvapivě jednoduchá. „Budeme rádi, když ti, kteří se na cvičení dostanou, opravdu nastoupí. Když někdo nepřijde, vezme místo někomu jinému, kdo chtěl,“ říká Míka. Stejně důležité je podle něj i to, aby účastníci překonali vlastní limity. „Aby zatnuli zuby a zvládli to,“ uzavírá. 
Zkušenosti z předchozích let ukazují, že zpětná vazba dosahovala až 95 procent pozitivních hodnocení. A právě to může být nejvýraznější důkaz, že dobrovolné vojenské cvičení se postupně stává nejen nástrojem přípravy záloh, ale i způsobem, jak budovat odolnější společnost pro dobu, která bude z hlediska bezpečnosti výrazně náročnější než období, na které si Evropa v posledních desetiletích zvykla.

Pokud se chcete dozvědět více, pusťte si celý videorozhovor v úvodu tohoto článku.