Hrozby na Blízkém východě: Rozhovor s expertem na kulturní aspekty bezpečnosti

 03. 06. 2021      kategorie: Rozhovory
Přidat na Seznam.cz

Bezpečnost je komplexním fenoménem, který není založen pouze na využívání hrubé síly a na prostředcích, jako jsou například vojenská síla, zbraně, nebo strategické myšlení. Bezpečnost zahrnuje i kulturní a sociální aspekty, které jsou důležité pro pochopení rozličných bezpečnostních prostředí v různých částech světa. Ovšem tato podmnožina bezpečnosti je často opomíjená, a to může vážně ovlivnit podobu samotného konfliktu v mnoha ohledech. Roli chápání odlišných kultur v bezpečnostním managementu přiblíží Ibrahim Guirguis, expert z Transition Security Academy, občan Nizozemska žijící na Slovensku, jehož kořeny sahají na Blízký východ a své zkušenosti z bezpečnostní oblasti se prostřednictvím kurzů snaží předat veřejnosti.

shutterstock_82006081Foto: Odlišné kultury po celém světě mají různé normy a vzorce chování, které jsou součástí komunikace. Pokud jsme schopni efektivně komunikovat, můžeme konflikt vyřešit v mírovém duchu. Vždy se sám sebe ptám „Proč je Blízký východ téměř vždy ohniskem konfliktu? (ilustrační foto) | Shutterstock

Můžete prosím přiblížit, co bylo hlavním faktorem a motivací pro Vaši činnost v bezpečnostní oblasti?

Je těžké zmínit jenom jeden hlavní faktor, ale zdůraznil bych dva aspekty. Prvním byl pocit zodpovědnosti. Jako bývalý voják cítím tento pocit směrem ke své zemi a taky vůči lidským bytostem. Obyčejně se bývalí vojáci snaží odejít z armádního života a vykonávat obyčejná povolání. Můj případ to ale nebyl. Když jste aktivním vojákem, Vaše země na Vás spoléhá, že dokážete ochránit hranice a lidi, kteří v zemi žijí. Podobně to funguje i v případě osobních strážců a příslušníků bezpečnostních složek. Ti jsou taky zodpovědní za život svých klientů nebo civilistů obecně a jejich úkolem je postavit se mezi civilisty a hrozby. Každá osoba, on nebo ona, se může dostat do situace, kdy čelí výhružkám ze strany někoho silnějšího a někoho, kdo se jemu nebo jí chystá ublížit. Mám s tím osobní zkušenost jak svědek, tak i účastník. Na jedné straně jako instruktor cítím potřebu mluvit o možných hrozbách a jejich důsledcích. Na straně druhé se na situaci dívám i z pohledu osobního strážce. Jestli chcete něco učit, musíte s tím mít osobní zkušenost. Já osobně cítím pocit štěstí a spokojenosti, když můžu, řekněme, vykonávat spravedlnost mezi lidmi. Je to pro mě potěšení a čest, když se mi podaří zastavit agresora nebo nebezpečnou osobu a přesvědčit ji, že její chování není správné. Těší mě, když mohu potenciální oběti či cíli vrátit „pozitivní image“. 

Dalším důvodem bylo bezpečí. Každá osoba si zaslouží cítit se bezpečně. Myslím si, že je jakousi povinností každého člověka přispět nejvyšší možnou mírou k podpoře a ke zlepšení vnitřní bezpečnosti. Jak jsem už zmínil, v životě jsem se setkal s násilím a snažím se o tom šířit povědomí. Představte si, že každá osoba by měla pocit zodpovědnosti směrem ke své zemi. Jak bezpečný by takový stát byl? Nezáleží na tom, kde žijete nebo kde jste se narodil. Záleží na tom jak moc se o bezpečnost a ochranu zajímáte a jak moc cítíte svou odpovědnost za bezpečné prostředí. Kdyby takhle přemýšlel každý, žili bychom v ráji.

V rámci Vaší činnosti se zaměřujete mimo jiné na pochopení blízkovýchodní kultury. Jakou roli hraje pochopení jiné kultury v řešení konfliktu a v managementu konfliktu? 

Odlišné kultury po celém světě mají různé normy a vzorce chování, které jsou součástí komunikace. Pokud jsme schopni efektivně komunikovat, můžeme konflikt vyřešit v mírovém duchu. Vždy se sám sebe ptám „Proč je Blízký východ téměř vždy ohniskem konfliktu? Je to kvůli jeho charakteru, nebo jde o obranný mechanismus vůči Západu? Jde o akci nebo reakci? Proč armády posílají na Blízký východ své vojáky? Je to proto, aby vytrénovali a otestovali schopnosti vojáků, nebo chtějí zjistit něco o kultuře svého nepřítele na Blízkém východě s účelem ukončení konfliktu? A proč války nikdy nekončí?“ Tady se do pozornosti dostává kultura. Představme si, že chceme konflikt řešit mírovou cestou. V takovém případě je nezbytné naučit se a pochopit jiné kultury, protože kultura formuje naše životní hodnoty. Tyto hodnoty jsou specifikem identit, které se od sebe liší. Kultura definuje, co je možné považovat za normální a neobyčejné, co je běžné a co výjimečné. Kultura nám taky může pomoci pochopit, co se skrývá za slovním spojením „v naší kultuře je to normální“. 

Můžete vyjmenovat nějaké základní rysy Blízkovýchodní kulturního myšlení a vzorců chování?

Je těžké vybrat ty nejhlavnější, protože ty mohou být ovlivněny mnoha faktory, jako je například úroveň vzdělání, které se jednotlivci dostane. Jako jednu z nejhlavnějších charakteristik bych ale poukázal na obraz muže. Jestli někdo chce být na Blízkém Východě nazván mužem, musí mít několik vlastnosti, které ho odlišují od běžného samce. Muž musí být nebojácný, respektován, obávaný, nesmí cítit bolest a nesmí plakat. Tyhle vlastnosti však můžou muže učinit nebezpečným a násilným. Lidé na Blízkém východě také více věří v osobnost, a ne v instituce. Každá urážka vůči osobě je brána osobně bez ohledu na to, jak byla myšlena nebo jak byla prezentována. 

Jaký přínos mohou mít znalosti odlišných kultur a vzorců chování pro bezpečnostní struktury?

Zaprvé, naučí se identifikovat hlavní fenomény, jako například kam se dívat a na co se zaměřit. Příkladem může být rušné město s několika vstupy a východy, kde z domů vedou vyvrtané tunely směrem k rozličným, zpravidla odlehlým, místům, jako třeba les. Obdobná tajná struktura je vybudována o několik stovek metrů dál, která opět končí například v obchodě nebo na hřbitově. Jednotky vybavené kvalitními poznatky o kultuře jsou pak schopny zachytit a najít začátek těchto komplexů a schémat, protože každé z míst je preferováno především na základě kulturní orientace. Egyptská vláda se třeba intenzivně snaží zničit terorismus již v jeho kořenech. Ovšem dochází k problémům, když žijete v zemi, kde jsou si kultury podobné a rozlišit tak dobro od zla bez civilních obětí je nesmírně náročné. Tady ve východní Evropě jsou kulturní rozdíly stále viditelné a každá neobyčejná aktivita může být identifikována jednodušeji než na Blízkém východě.

 Jak byste na základě Vaší osobní zkušenosti zhodnotil úroveň Evropanů, co se pochopení jiných kultur týče?

Můžeme vidět rozdíly i mezi lidmi v Evropské unii, například v oblasti vzdělání, v cílech a úmyslech, sebepoznávání, jazycích, ras, hodnot, nebo v prostředích. Rozdíly mezi evropskými a blízkovýchodními kulturními a behaviorálními vzorci je ještě výraznější. Jde o dva odlišné světy, přičemž první se soustředí na zlepšení kvality života, zatímco druhý je čistě o přežití. První svět je mírumilovný a hezký, ve druhém světě se lidi soustředí zejména na to, co bude po smrti. Rozdíly jsou velké. Kromě zmíněných rozdílů, evropští hostitelé a cizinci se často setkávají i s komunikačními překážkami nebo společenskou izolací. 

Myslíte si, že kulturní aspekt se často přehlíží nebo je podceňován, pokud jde o posuzování hrozeb na Blízkém východě?

Obecně bych řekl, že platí fráze: „Pokud nevíte, jak přemýšlím já, jak budete pracovat na protiopatřeních?“ Obdobně to platí i pro Blízký východ a pro mnoho lidí, kteří z této oblastí přichází. Jedním z příkladů je utečenecký tábor. Strážce v tomto táboře, pokud nemá dostatečné znalosti o chování a kultuře, tak možná nebude schopen identifikovat možného agresora v táboře nebo bude takzvaného „tichého provokatéra“ podceňovat. Další rozdíly můžeme vidět kupříkladu u žen, prodavaček. Když se na Vás v Evropě žena prodavačka usměje, je to součást pracovního postupu a zákaznického servisu. Představme si teď, že se prodavačka usmívá na lidi na Blízkém východě. V tomto případě jde o osobní náklonnost k osobě nebo o projevení zájmu o danou osobu, a daná osoba pak od prodavačky očekává něco víc, třeba telefonní číslo. Tím chci říct, že pokud máme znalosti o kulturách, dokážeme dekódovat důležité informace, které pramení z neverbální komunikace.

Dnes žijete na Slovensku. Byly nějaké konkrétní důvody, proč jste se rozhodl žít právě na Slovensku?

Jsem občanem Nizozemska s kořeny na Blízkém východě. Ve vší úctě k Nizozemsku, které nesmírně respektuji, tamní, téměř neustálý, déšť není mým šálkem čaje. Slovenský životní styl, kuchyň nebo vysokohorská turistika jsou věci, které mi víc sedí a líbí se mi. Samozřejmě hlavním důvodem, proč jsem tady je, že mám manželku ze Slovenska. 

Bylo to pro Vás těžké přizpůsobit se novému životnímu stylu a kulturnímu prostředí a myšlení?

Ano, nebylo to jednoduché. Zejména šlo o problémy s jazykem a tím pádem i o komunikační bariéru. Bez mé ženy bych nebyl schopen mnoho věcí udělat sám. Mnoho lidí na Slovensku nemluví nebo se stydí mluvit anglicky, je těžké například zavolat doktorovi a domluvit si prohlídku, zavolat opraváře, volat na úřady nebo svépomocně jít na poštu.

Samozřejmě jsem se potkal i s kulturními odlišnosti a překážkami, protože například nepiji pivo. Mám raději víno a když se potkám se slovenskými přáteli, se zvyšující se hladinou alkoholu mají tendenci mluvit jenom slovensky. Není tady taky mnoho slunce a chybí mi vitamín D. Klima má vliv i na můj výkon, soustředění a stav mysli. Někdy se cítím osamoceně, na druhé straně si ale říkám, že v každé zemi budu cizincem, tak proč se nesnažit o zlepšení. 

Již nějaký čas žijete na Slovensku, dokázal byste zhodnotit povědomí Slovenska v souvislosti s kulturními vzorci bezpečnosti?

Řekl bych, že toto povědomí je hodně chabé. Nakolik tady předtím nikdy nebyla žádná skutečná hrozba, protiopatření jsou zatím jen ve formě teorie. Ano, někteří specialisté mohou odejít na výcvik na Blízký východ a učit se místní kulturu, ale co s těmi potenciálními radikály, kteří se tady narodili? Ztratily sice vzorce, ale jsou stále spojeni s jednou misí, a proto bychom měli být ostražití.

 Autor: Otto Dóka