Na nedávném 13. ročníku bezpečnostní konference Naše bezpečnost není samozřejmost vystoupil také nový poradce vlády pro národní bezpečnost Hynek Kmoníček. Ve svém projevu mimo jiné konstatoval, že strategické priority české národní bezpečnosti je nutné posuzovat především optikou reality – nikoli její politické interpretace. Právě schopnost realisticky vyhodnotit geopolitickou situaci podle něj tvoří základ každé bezpečnostní strategie.

„Hlavní strategickou prioritou v každé národní bezpečnosti je naučit se žít v realitě a nikoli v její politické interpretaci, protože ta je vždy ovlivněna tím, kdo a z jakého pohledu se na ní dívá,“ uvedl Kmoníček na konferenci věnované bezpečnostní politice. Připomněl také, že bezpečnostní politika každého státu je především odrazem jeho geografické polohy. „Realita každého státu, tedy i České republiky, je z tohoto pohledu dána prostě naší geopolitickou pozicí. Už od dob Českého království žijeme ve střední Evropě, v prostředí menších států, které vzájemně soupeří o vliv a současně jsou vystaveny svým velkým konkurentům na východě či na západě,“ řekl poradce vlády pro národní bezpečnost.

Podle Kmoníčka je dnes střední Evropa pevnou součástí Západu a právě tato orientace určuje strategické priority České republiky. Od vojenské bezpečnosti přes energetiku až po stabilitu společnosti. „Je zřetelné, že naší nejvýraznější hrozbou je dnes logicky Ruská federace a bylo tomu tak i před zahájením otevřeného konfliktu na Ukrajině,“ uvedl. Historická zkušenost podle něj ukazuje, že bezpečnost státu úzce souvisí s geografickou vzdáleností od Ruska. „Ať už naše vztahy s Ruskem byly historicky na vrcholu nebo na dně, vždy platilo, že čím je Rusko od nás geograficky dále, tím vyšší je naše vlastní bezpečnost,“ řekl Kmoníček. Z toho podle něj vychází také podpora Ukrajině, která čelí ruské agresi. „Z toho také nutně musí vycházet podpora bojující Ukrajině, která je v zájmu bezpečnostních priorit našeho státu,“ dodal.

Vedle vojenské bezpečnosti upozornil také na složitost otázky energetické bezpečnosti. Podle něj se po odklonu od ruského plynu a ropy ukázalo, že situace je komplikovanější, než se původně zdálo. „Po odtržení od ruského plynu a ropy tyto komodity k nám neproudí přímo, ale dostávají se na naše území oklikou,“ uvedl a připomněl, že část dodávek se například zpracovává v rafinériích v Polsku. „Paradoxně tak platby Ruské federaci často ještě narostly,“ dodal. Podle něj by proto měla být důležitou prioritou ekonomické bezpečnosti snaha o evropský konsensus v otázce klimatických politik. „Zelené ekologické politiky nesmí znamenat ekonomickou sebevraždu Evropy ve chvíli, kdy její podíl na světové hospodářské produkci poklesl na zhruba 16 procent,“ uvedl.

Ekonomická síla je podle něj zároveň nezbytnou podmínkou pro budování obrany státu. „Máme-li být bezpeční před nebezpečím z Východu a Dálného východu, musíme mít silnou armádu. A nad ní musí mít stát takové finanční prostředky, jaké dokáže naší ekonomikou vydělat,“ řekl. Nedílnou součástí bezpečnosti je podle něj také vnitřní stabilita společnosti. „Nedílnou součástí české národní bezpečnosti musí být i funkční společenská smlouva, tedy konsensus na tom, co lidé od státu v oblasti bezpečnosti očekávají a kolik jsou za to ochotni odevzdávat,“ uvedl. Podle něj je právě v této oblasti česká společnost výrazně rozdělena. „Naše společnost je v těchto otázkách často vnitřně rozdělena na dvě skoro symetrické poloviny. Vybudování takového konsensu by pak mělo být u nás stejnou prioritou, jako je třeba obranný rozpočet,“ dodal. 

Za podceňovaný prvek bezpečnosti označil Kmoníček také mezinárodní viditelnost České republiky. Opřel se přitom o vlastní zkušenost z diplomatické služby, včetně působení ve Spojených státech. „Jedním z nejdůležitějších a možná nejvíce podceňovaných prvků naší bezpečnosti je naše vlastní viditelnost, případně neviditelnost,“ uvedl. Podle něj často panuje mylná představa, že svět věnuje českému dění mnohem větší pozornost, než tomu ve skutečnosti je. „Český pocit, že svět vstává každé ráno s tím, že si otevře český internet, aby zjistil poslední výroky českých politických představitelů, je hluboká mýlka,“ řekl. Pokud o stát nikdo nejeví zájem, může to mít podle něj v krizových situacích zásadní důsledky. „Koho neznáte, o koho se nestaráte, jeho zániku pak vlastně doopravdy ani nelitujete,“ poznamenal Hynek Kmoníček.

Podle poradce vlády pro národní bezpečnost by proto Česká republika měla více investovat do své mezinárodní přítomnosti. „Česká republika jako desetimilionový stát se musí snažit investovat do své viditelnosti tolik, abychom někdy někomu třeba vždycky chyběli,“ uvedl. Součástí této viditelnosti je podle něj nejen kultura a sport, ale také aktivní diplomacie. Připomněl přitom, že rozpočet české diplomacie patří dlouhodobě k nejnižším kapitolám státního rozpočtu. „Podíváte-li se na nejmenší kapitolu státního rozpočtu, pravidelně je to ministerstvo zahraničních věcí. Funkční rozpočet české diplomacie je tak již dlouhá léta menší než obvyklá výše kapitoly projektové dokumentace budoucích staveb na ministerstvu dopravy,“ uvedl Kmoníček.

Poradci pro národní bezpečnost Hynkovi Kmoníčkovi jsme po konferenci položili několik následujících otázek:

Pamatujete všech 13 ročníků konference Naše bezpečnost není samozřejmost. Jak se podle vás tento narativ v názvu v průběhu let změnil?

Změnil se v tom, že to, co bylo kdysi na okraji zájmu, je dnes součástí celospolečenské diskuse na toto téma, kterou nutně změněná bezpečnostní situace vyvolala.

Česká bezpečnostní strategie dlouhodobě zdůrazňuje kolektivní obranu v rámci NATO. Jak se podle vás proměňuje role národních bezpečnostních struktur v době, kdy se stále více hrozeb v podobě hybridních operací a kybernetických útoků odehrává pod prahem klasického ozbrojeného konfliktu?

Nový charakter bezpečnostních hrozeb samozřejmě diktuje i podstatně širší roli národních bezpečnostních struktur. Klasický ozbrojený konflikt je obvykle až poslední fází celého komplexu podprahových bezpečnostních hrozeb, které si partneři vzájemně mohou vyměňovat. Zároveň se tím ale národní bezpečnostní struktury dostávají ke hranicím takových oblastí, které v minulosti nikdy neovlivňovaly a které budou přirozeně rezistentní případným bezpečnostním omezením. Klíčová je proto otevřená demokratická diskuse o tom, co jako hrozbu skutečně vnímáme a na jak vysokém stupni ohrožení taková hrozba je, aby odpověď národních bezpečnostních struktur byla adekvátní a nebyla vnímána jen jako nedokonale zakrytá forma cenzury.

V posledních letech se v Evropě stále více hovoří o strategické autonomii a posilování evropského pilíře NATO. Jak by měla Česká republika podle vás balancovat mezi transatlantickou vazbou a rostoucími ambicemi evropské obranné spolupráce?

Česká republika bude muset reagovat na stoupající strategickou autonomii a posilování evropského pilíře severoatlantické aliance, kterému se z důvodu měnících se priorit USA prostě nedokážeme vyhnout. Americká strana, ať chceme nebo nechceme, bude nadále posilovat svoji přítomnost v pacifickém prostoru, což nutně omezí velikost její přítomnosti v prostoru atlantickém. Tam ji budou muset nahradit evropské kapacity. Česká republika bude muset být součástí těchto kapacit, aniž bychom se zároveň snažili oslabovat celkovou sílu NATO včetně klíčového amerického pilíře.

Bezpečnostní prostředí se stává stále více technologicky determinované. Od umělé inteligence přes kosmické systémy až po kvantové technologie. Jakou roli by měla podle vás hrát česká věda, výzkum a obranný průmysl v dlouhodobém budování bezpečnostní odolnosti státu?

Česká věda a výzkum se budou pravděpodobně stále více angažovat v našem obranném průmyslu, a to nejenom z důvodu budování dlouhodobé bezpečnosti a celkové odolnosti státu, ale též z důvodu hledání potřebných velkých finančních nákladů, které tento typ výzkumu s sebou obvykle přináší ve chvíli, kdy se zbraňové technologie a jejich výrobci stávají páteřní ekonomickou silou českého státu podobně, jako se jimi už v minulosti stal automobilový průmysl. Je celkem jasné, že výdaje na vědu a výzkum půjdou tam, kde budou ty nejdůležitější granty pro jejich pole výzkumu. Ty budou v budoucnosti nejpravděpodobněji v obranném průmyslu a aplikovaných technologiích dvojího využití.

Česká republika patří mezi státy, které od roku 2022 výrazně podporují Ukrajinu. Jak podle vás tato zkušenost proměnila české strategické uvažování o odstrašení, připravenosti a dlouhodobé obranyschopnosti?

Válka na Ukrajině je českým hranicím nejbližším otevřeným válečným konfliktem od konce druhé světové války. Plně ukázala též změnu charakteru bojových operací, kdy bitvy dronů nahradily tankové bitvy posledního světového konfliktu. Ukazuje se, co funguje a co naopak nefunguje jako odstrašení, jak je nutné nově definovat připravenost. Tato válka plně odhalila mezery, které v oblasti moderního vedení válečného konfliktu má Česká republika stejně jako většina našich spojenců.

Funkce poradce pro národní bezpečnost je často vnímána jako most mezi politickým rozhodováním, zpravodajskou komunitou a ozbrojenými silami. Jak chcete tuto roli pojmout vy a jaké priority si pro první období v této funkci stanovujete? 

První mé dva měsíce v této funkci se odehrávají ve znamení pokračujícího válečného konfliktu na Ukrajině a znovuobnoveného válečného konfliktu v Íránu. Dennodenní agenda, kterou tyto konflikty přinášejí, samozřejmě zabere většinu času mé kanceláře. Na delší filozofující strategické úvahy tedy zatím nebyl čas a v situaci, kdy každý měsíc vzniká další otevřený válečný konflikt, je poměrně těžké navrhovat nějaké dlouhodobé priority. Čas ukáže.