Informace, inteligence, čas rozhodnutí: Moderní obrana potřebuje vlastní digitální schopnosti i odvahu rozhodovat

 21. 11. 2026      kategorie: Události

Dokáže Česká republika v době umělé inteligence zachovat kontrolu nad vlastními bezpečnostními systémy? Může se armáda spoléhat na zahraniční technologické platformy, nebo potřebuje vybudovat vlastní digitální schopnosti? A dokáže člověk přijímat správná rozhodnutí v prostředí, kde množství informací neustále roste, ale čas na jejich vyhodnocení se zkracuje? Také tyto otázky otevřel druhý ročník odborné konference Informace, inteligence, čas rozhodnutí, který se uskutečnil 19. listopadu na půdě CEVRO Univerzity v Praze. Setkání odborníků z bezpečnostní komunity, akademického prostředí, státní správy a průmyslu se zaměřilo na digitální a strategickou suverenitu České republiky, využívání umělé inteligence a odpovědnost za rozhodování v podmínkách rostoucích bezpečnostních hrozeb.

Foto: 19. listopadu proběhl na půdě CEVRO Univerzity v Praze 2. ročník odborné konference Informace, inteligence, čas rozhodnutí | Jan Zilvar / CZ DEFENCE
Foto: 19. listopadu proběhl na půdě CEVRO Univerzity v Praze 2. ročník odborné konference Informace, inteligence, čas rozhodnutí | Jan Zilvar / CZ DEFENCE

Druhý ročník konference Informace, inteligence, čas rozhodnutí uspořádaly Centrum rozvoje informačních kompetencí (CRIK) při CEVRO Univerzitě a pracovní skupina Intelligence České pobočky AFCEA. Zatímco první ročník v listopadu 2025 se věnoval především získávání a vyhodnocování informací, letošní setkání posunulo diskusi k digitální suverenitě, strategické odolnosti státu a schopnosti institucí zachovat si rozhodovací autonomii. CEVRO Univerzita je soukromá vysoká škola zaměřená mimo jiné na právo, politologii, mezinárodní vztahy, veřejnou správu a bezpečnostní studia. AFCEA (Armed Forces Communications and Electronics Association) je mezinárodní odborná nezisková organizace podporující spolupráci ozbrojených sil, bezpečnostních institucí, průmyslu a akademického prostředí v oblasti informačních a komunikačních technologií, kybernetické bezpečnosti a obranných schopností. Její česká pobočka působí od roku 1993. Hlavním partnerem letošní konference byla průmyslová skupina Czechoslovak Group (CSG).

Ústředním tématem byla skutečnost, že technologický rozvoj zásadně mění podmínky rozhodování. Moderní systémy dokážou během několika sekund zpracovat obrovské množství informací, což však automaticky nezaručuje kvalitnější výsledky. Pro obranu a bezpečnost státu má tato problematika mimořádný význam. Zkušenosti z války na Ukrajině ukazují, že rychlost získávání a vyhodnocování dat zásadně ovlivňuje schopnost vojenských jednotek reagovat na činnost protivníka.

Od množství informací ke společnému obrazu situace

V úvodním vystoupení prezident České pobočky AFCEA Tomáš Müller připomněl činnost pracovní skupiny Intelligence, která vznikla v roce 2018. Její původní aktivity se zaměřovaly na transformaci dat do informací a znalostí, postupně se však rozšířily o otázky bezpečnosti, obrany a strategického rozhodování. Müller upozornil na paradox současné informační společnosti. Přestože máme k dispozici nebývalé množství informací, jejich dostupnost nemusí znamenat lepší porozumění skutečnosti. Naopak může vést k informačnímu zahlcení nebo vytváření uzavřených prostředí, v nichž lidé přijímají především informace potvrzující jejich dosavadní názory. „Žijeme v době informační exploze,“ připomněl Müller a položil otázku, zda rostoucí množství informací skutečně přispívá ke kvalitnějšímu rozhodování.

Ve vojenské terminologii přirovnal potřebný přístup k vytváření společného operačního obrazu. Nejde pouze o technické zobrazení situace, ale o schopnost pracovat s ověřenými informacemi a rozumět jejich souvislostem. „Společný obraz situace ale neznamená, že všichni budeme mít jeden názor,“ zdůraznil Müller. Tento princip má přímý význam pro velení a řízení vojenských operací. Ozbrojené síly pracují s informacemi z radarů, družic, bezpilotních prostředků, elektronického průzkumu a dalších senzorů. Umělá inteligence může jejich propojení a vyhodnocení výrazně urychlit, rozhodovací proces však musí zůstat transparentní a odpovědný.

Jiří Hynek: Bez odvahy rozhodovat nepomohou ani nejlepší technologie

Na odpovědnost za rozhodování se zaměřil prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky Jiří Hynek. Využil historický příklad norského plukovníka Birgera Eriksena, který v dubnu 1940 velel pevnosti Oscarsborg chránící přístup k Oslu. Během německé invaze do Norska se Eriksen ocitl před zásadním rozhodnutím. K pevnosti se blížila neidentifikovaná válečná loď a její velitel neměl dostatek informací ani času, aby spolehlivě určil její příslušnost. Přesto zahájil palbu. Výsledkem bylo potopení německého těžkého křižníku Blücher a zdržení německého postupu, které přispělo k evakuaci norského krále a vlády. Hynek ukázal, že schopnost správného rozhodování nelze redukovat pouze na dostupnost informací. Stejně důležité jsou odborné znalosti, zkušenosti, analytické myšlení a především ochota převzít odpovědnost. „Přemíra informací vás může opravdu paralyzovat,“ upozornil.

Foto:Jiří Hynek | Jan Zilvar / CZ DEFENCE
Foto:Jiří Hynek | Jan Zilvar / CZ DEFENCE

Za zásadní problém označil schopnost přiřazovat informacím správnou váhu. Pokud člověk některým přikládá nepřiměřenou důležitost a jiné přehlíží, může rozhodnout chybně navzdory dostatku podkladů. V praxi se navíc podle Hynka často setkáváme s odkládáním rozhodnutí nebo přenášením odpovědnosti na jiné osoby. „Skutečná odvaha nespočívá v tom, že se člověk nebojí udělat chybu, ale v tom, že je ochoten převzít odpovědnost za své rozhodnutí a jeho důsledky,“ uvedl Hynek. Připomněl také význam časového faktoru a rozdíl mezi odpovědností za rozhodnutí a jeho výsledek. „Špatný výsledek nemusí znamenat špatné rozhodnutí,“ zdůraznil. V podmínkách moderního bojiště tyto úvahy získávají další význam. Bezpilotní prostředky a přesně naváděná munice výrazně zkracují dobu mezi odhalením cíle a možností jeho zasažení. Armáda proto potřebuje nejen kvalitní informační systémy, ale také velitele schopné rozhodovat pod tlakem. Umělá inteligence může jejich činnost podpořit, nemůže však nahradit odborný úsudek ani odpovědnost.

Petr Mlejnek: Česká armáda potřebuje vlastní digitální mozek

Jedno z nejkonkrétnějších vystoupení z hlediska obrany České republiky přednesl bývalý ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace Petr Mlejnek. Jeho prezentace nesla název Nechceme Palantir. Chceme vlastní digitální mozek české armády a zaměřila se na technologickou závislost ozbrojených sil na zahraničních softwarových platformách. Mlejnek připomněl, že válka na Ukrajině zásadně změnila představy o vedení vojenských operací. Vedle tradičních zbraňových systémů stále více rozhoduje schopnost rychle propojit informace z průzkumných prostředků a senzorů s analytickými nástroji a prostředky ničení. „Stále významnější je schopnost propojit senzory, data, umělou inteligenci a prostředky ničení do jednoho jediného funkčního systému,“ uvedl Mlejnek.

Foto: Petr Mlejnek | Jan Zilvar / CZ DEFENCE
Foto: Petr Mlejnek | Jan Zilvar / CZ DEFENCE

Klíčovým předpokladem budoucích operačních schopností AČR proto podle něj bude odpovídající digitální infrastruktura umožňující vytvářet společný operační obraz a podporovat rozhodování velitelů. Otevřel otázku, zda má Česká republika využívat především zahraniční technologie, nebo vybudovat vlastní národní platformu.

Významnou část přednášky věnoval americké společnosti Palantir Technologies, jejíž systémy slouží k datové integraci, analytice a podpoře rozhodování. Zdůraznil, že jeho výhrady nesměřují proti technologické kvalitě těchto produktů ani proti spolupráci se Spojenými státy. Riziko podle něj vzniká ve chvíli, kdy se zahraniční platforma stane natolik významnou součástí kritické infrastruktury, že ji nelze bez zásadních komplikací nahradit. „Podle mého názoru je největším rizikem strukturální závislost,“ upozornil Mlejnek. Pokud stát na jediné platformě vybuduje operační obraz, datové propojení a část systému velení a řízení, může její nahrazení vyžadovat rozsáhlé změny technické i organizační infrastruktury. Za zvlášť citlivé označil zpracování údajů souvisejících s mobilizací, protivzdušnou obranou nebo dalšími kritickými funkcemi státu. Současně upozornil na nutnost rozlišovat mezi potenciálním rizikem a prokázaným neoprávněným přístupem k utajovaným informacím. „Musíme mít vlastní systém velení a řízení na území České republiky,“ zdůraznil Mlejnek. To podle něj nevylučuje interoperabilitu s aliančními prostředky, kterou české jednotky při společných operacích NATO nezbytně potřebují.

Národní systém, který dokáže fungovat i bez spojení

Mlejnek představil také základní architekturu českého řešení. Jejím základem by mělo být národní technologické jádro zahrnující data, pravidla, komunikační rozhraní, bezpečnostní mechanismy a vlastní vývoj. Na něj by navazovala modulární integrace radarů, bezpilotních prostředků, geografických informací, elektronického průzkumu, logistických systémů a umělé inteligence. Jednotlivé senzory by bylo možné připojovat prostřednictvím standardizovaných rozhraní. Systém by automaticky propojoval informace o stejném objektu z různých zdrojů a vyhodnocoval jejich věrohodnost. Současně by umožňoval porovnávat varianty vojenského rozhodnutí podle informací o terénu, vlastních silách, logistice nebo činnosti protivníka. Umělá inteligence by fungovala jako analytický asistent velitele, například při identifikaci anomálií, propojování zpravodajských poznatků nebo simulaci důsledků možných rozhodnutí. Výsledky by však musely být ověřitelné a zpětně dohledatelné. „Musí rozhodnout člověk,“ zdůraznil Mlejnek.

Představená architektura počítá také s distribuovaným provozem a zachováním základních funkcí v degradovaném prostředí. Systém by tak musel fungovat při výpadku centrálního spojení, nedostupnosti serverů nebo narušení komunikační infrastruktury. Mlejnek proto navrhuje uspořádání s centrálními, regionálními a taktickými uzly. Samostatným prvkem návrhu je rozhraní NATO Gateway zajišťující řízenou interoperabilitu s aliančními systémy včetně platformy Maven. Za zásadní princip označil možnost vyměnit technologického dodavatele bez ztráty národní operační schopnosti. Mlejnek zdůraznil rovněž potřebu budovat vlastní datové soubory pro vývoj a testování vojenských aplikací AI a širší zapojení českých technologických a obranných společností. Ty by mohly využít existující zkušenosti se systémy velení a řízení, komunikacemi, kybernetickou bezpečností a datovou analytikou.

Jako inspiraci připomněl ukrajinský systém DELTA propojující informace z průzkumných a senzorových prostředků do společného situačního obrazu. Za důležitý další krok považuje zpracování případové studie a bezpečnostní analýzy porovnávající možnosti domácích a zahraničních řešení.

Martin Uher: Největším rizikem umělé inteligence může být pohodlnost uživatelů

Na technologickou problematiku navázal bezpečnostní expert Martin Uher ze společnosti ARBATAX, který se dlouhodobě zabývá bezpečností lidského faktoru a implementací informačních systémů. Ve své prezentaci Nesnesitelná lehkost pohodlí: kde je odpovědnost uživatele? upozornil na rizika související se způsobem používání umělé inteligence. Vycházel ze zkušeností s implementací AI nástrojů ve velkých organizacích a ukázal, že uživatelé mohou postupně přenášet na technologie nejen rutinní činnosti, ale také odpovědnost za kontrolu výsledků. Jedním z problémů je nekritické přijímání automaticky vytvořených odpovědí, zejména pokud potvrzují očekávání uživatele. Podobně nebezpečné je vytváření zdánlivé jistoty. Organizace někdy požadují jednoznačné závěry, přestože skutečná míra nejistoty zůstává vysoká. Odstranění upozornění na nejistotu z výsledného textu však neznamená, že tato nejistota zmizela. Uher upozornil také na přenášení neefektivních postupů do nových technologií. Samotná automatizace neznamená skutečnou digitální transformaci. Pokud organizace převede nefunkční postup do nového systému, může dosáhnout pouze rychlejšího opakování stejných chyb.

Foto: Martin Uher | Jan Zilvar / CZ DEFENCE
Foto: Martin Uher | Jan Zilvar / CZ DEFENCE

Představil rovněž kompetence nezbytné pro bezpečné používání AI. Vedle odborných znalostí zahrnují analytické myšlení, řízení rizik, ověřování výsledků, strategické plánování, právní odpovědnost, nákupní procesy a audit. Zásadní je předem určit, kdo odpovídá za zadání úkolu, kdo kontroluje výsledek a kdo může automatizovaný postup zastavit. Dalším rizikem je postupná ztráta schopnosti pracovat bez automatizovaných nástrojů. Výpadek systému pak může výrazně omezit provoz celé organizace. Uher proto zdůraznil význam záložních postupů a jejich skutečného procvičování. Pro armádu a bezpečnostní instituce je tato schopnost nezbytná zejména v prostředí kybernetických útoků, narušeného spojení nebo výpadku digitální infrastruktury.

Kognitivní suverenita: Technologie nenahradí hodnoty ani kritické myšlení

Významnou součástí konference byla také kognitivní suverenita, tedy schopnost jednotlivce i společnosti samostatně uvažovat, kriticky hodnotit informace a rozhodovat se bez nepřiměřeného vnějšího ovlivňování. Lukáš Sedláček z European Leadership & Academic Institute otevřel otázky identity jednotlivce i státu v prostředí rychlého technologického rozvoje. Upozornil, že umělá inteligence může člověku nastavovat zrcadlo a pomáhat mu porozumět vlastnímu myšlení a hodnotám. Současně vzniká otázka, zda si lidé dokážou zachovat vlastní identitu, pokud technologie postupně přebírají činnosti dosud považované za výhradně lidské.

Foto: Lukáš Sedláček | Jan Zilvar / CZ DEFENCE
Foto: Lukáš Sedláček | Jan Zilvar / CZ DEFENCE

V souvislosti s Českou republikou zdůraznil potřebu aktivnějšího strategického směřování. Stát by podle něj neměl pouze přebírat zahraniční modely, ale vytvářet vlastní řešení a formulovat samostatnou vizi. Připomněl přitom význam české zahraniční politiky v devadesátých letech a její mezinárodní postavení. Na problematiku identity a hodnot následně navázal ekonom a filozof Tomáš Sedláček vystoupením Duch versus duše – srdce vs. mozek aneb kognitivní suverenita po době AI. Zdůraznil význam hodnotového přesvědčení, odpovědnosti a schopnosti postavit se převládajícím názorům. Připomněl také odkaz Václava Havla a koncept moci bezmocných.

Foto: Tomáš Sedláček | Jan Zilvar / CZ DEFENCE
Foto: Tomáš Sedláček | Jan Zilvar / CZ DEFENCE

Za důležitou přednost české společnosti označil schopnost kriticky přistupovat k autoritám a ideologiím. Z bezpečnostního hlediska mají tyto úvahy význam především v souvislosti s hybridními hrozbami, dezinformačními kampaněmi a psychologickým působením.

V diskusích zazněla také otázka vzdělávání a proměn mladé generace. Radim Polčák z Masarykovy univerzity zdůraznil význam širokého vzdělání rozvíjejícího nejen odborné znalosti, ale také samostatný úsudek a kritické myšlení. Martin Kvapilík z TOSHULIN Group otevřel otázku, zda si společnost při rostoucím využívání umělé inteligence dokáže zachovat vlastní znalosti a schopnost nezávislého rozhodování. Pokud budou lidé přenášet stále více činností na automatizované systémy, mohou postupně ztrácet schopnost rozpoznat jejich nesprávné závěry.

Foto: Martin Kvapilík | Jan Zilvar / CZ DEFENCE
Foto: Martin Kvapilík | Jan Zilvar / CZ DEFENCE

Technologická suverenita: Data, cloud a rozhodování státu

Třetí programový blok se zaměřil na technologické předpoklady suverenity v éře umělé inteligence. Miroslav Nečas, analytik dozoru AI ČTU, otevřel geopolitickou rovinu využívání AI, tedy otázku, jak rozvoj této technologie mění vztahy mezi státy a jejich strategickou autonomii. Zdeněk Jiříček (DIA) navázal tématem katalogu cloud computingu a digitální suverenity. V obou případech jde pro bezpečnostní instituce o zásadní problém: nestačí mít přístup k výkonným technologiím, důležité je vědět, kdo ovládá jejich provoz, kde jsou zpracovávána data a jaké možnosti má stát při výpadku služby nebo změně podmínek dodavatele.

Právní a institucionální rozměr rozvinul Jaroslav Dočkal ze SŠ informatiky poštovnictví a finančnictví Brno tématem odpovědnosti v řetězci autonomních agentů. Jestliže AI systém postupně zadává úkoly dalším nástrojům, připravuje podklady a navrhuje rozhodnutí, vzniká otázka, kdo v takovém procesu skutečně jedná jménem veřejné instituce, kdo určuje hranice jeho oprávnění a kdo nese odpovědnost za výsledek. Pro státní správu i armádu je proto podstatné nejen technické zabezpečení, ale také nastavení pravomocí, kontroly a možnosti zásahu člověka.

Artur Bergman (CEO & co-founder, KnowYourData) do programu přinesl pohled na využívání umělé inteligence v prostředí, kde musí citlivá data zůstat pod kontrolou jejich vlastníka. Téma je relevantní zejména pro obranné a bezpečnostní organizace, které potřebují pokročilé analytické schopnosti, ale současně musejí chránit provozní a utajované informace. Václav Snášel (rektor VŠB Ostrava) pak blok uzavřel tématem vztahu mezi umělou inteligencí a algoritmy v praxi. Vedle otázky dostupnosti nástrojů se tak do popředí dostala schopnost institucí rozumět jejich fungování a posuzovat hranice jejich použití.

Společným jmenovatelem těchto témat je rozdíl mezi technologickou suverenitou a odolností. Suverenita znamená možnost samostatně určovat cíle a rozhodovat bez nepřijatelné závislosti; odolnost schopnost zachovat základní funkce i při narušení běžného provozu. V praxi nejde o úplnou domácí soběstačnost, ale o přesné určení kritických kapacit, u nichž by závislost na jediném dodavateli mohla omezit vlastní rozhodování státu.

Odolnost člověka a informační prostředí jako bezpečnostní problém

Čtvrtý blok přesunul pozornost od digitální infrastruktury k člověku a schopnosti společnosti odolávat informačnímu tlaku. Psycholožka Lenka Čadová se ve svém příspěvku věnovala psychofyziologickým základům odolného rozhodování a vztahu resilience ke kognitivní autonomii. Mentální kouč a psycholog Kamil Polák na téma navázal konceptem VISIO, který zasazuje kognitivní odolnost do širšího rámce bezpečnosti státu. Pro vojenské prostředí je tato rovina důležitá: i při dostupnosti kvalitních dat zůstává rozhodnutí závislé na schopnosti člověka zachovat si úsudek v podmínkách únavy, stresu a časového tlaku.

Dalším tématem byly informační operace a nové možnosti manipulace veřejného prostoru. Tomáš Kolomazník z Katedry bezpečnostních studií CEVRO Univerzity se zaměřil na nástroje státu při čelení takzvané slopagandě, tedy zaplavování informačního prostředí množstvím nekvalitního nebo uměle vytvářeného obsahu. V bezpečnostních souvislostech nejde jen o rozpoznání jednotlivé nepravdivé zprávy, ale také o schopnost institucí udržovat důvěryhodnou komunikaci a předcházet zahlcení veřejné debaty.

Jindřich Karásek (Rapid7) doplnil praktický technologický pohled prostřednictvím tématu EOLAS VAULT a zkušeností s nasazováním velkých jazykových modelů. Důraz programu směřoval k práci s kontextem a ke snižování rizika, že model vytvoří přesvědčivě znějící, avšak nepodložené výstupy. To se přímo dotýká využívání AI při analýze informací: bez ověřitelných zdrojů a odpovědné interpretace může rychlost automatizovaného zpracování paradoxně zvýšit riziko chybného závěru.

Závěrečná diskuse a další kroky

Na čtyři tematické bloky navázal společný panel zástupců státní, akademické a komerční sféry, který moderovali Aleš Špidla a Jakub Bareš. Jeho smyslem bylo propojit pohledy na digitální infrastrukturu, institucionální rozhodování a lidskou odolnost, které se během dne objevovaly v různých souvislostech. Závěrečné shrnutí a doporučené závěry měl na programu Tomáš Vejlupek ze společnosti Tovek, statutární předseda pracovní skupiny Intelligence AFCEA ČR.

Foto: Ivan Langer (vlevo), Aleš Špidla (uprostřed) | Jan Zilvar / CZ DEFENCE
Foto: Ivan Langer (vlevo), Aleš Špidla (uprostřed) | Jan Zilvar / CZ DEFENCE

Organizátoři chtějí na konferenci navázat odbornými kulatými stoly a analytickým dokumentem s pracovním názvem Rozhodujeme rychleji, než rozumíme. Připravovaný podnět pro Radu vlády pro informační společnost má otevřít také otázku podpory domácích technologických kapacit. Konference tak nemá skončit pouhým shrnutím vystoupení; cílem je převést odbornou debatu do konkrétních doporučení, která bude možné dále diskutovat se státem, průmyslem a akademickou sférou.

Druhý ročník konference tak připomněl, že digitální suverenita není pouze otázkou vlastnictví dat, softwaru nebo výpočetní infrastruktury. Je především schopností státu samostatně porozumět bezpečnostní situaci, formulovat vlastní zájmy a rozhodovat o jejich prosazování.

 Autor: Jan Zilvar

Spolupracujeme sCZ- LEXCZ - AOBPCZ -VOP