Evropská protivzdušná obrana vstupuje do další fáze strukturální proměny. Zkušenosti z Ukrajiny odhalily limity tradičních systémů protivzdušné obrany – technologicky vyspělých, ale finančně nákladných. Ty se naplno projevují ve chvíli, kdy musí čelit masovým útokům levných bezpilotních prostředků, improvizovaných útočných dronů a jednoduchých efektorů. Ekonomika obrany se dostává pod tlak, proti cílům v řádu tisíců eur jsou často nasazovány prostředky v hodnotě milionů. Na tuto disproporci reaguje iniciativa LEAP (Low-Cost Effectors and Autonomous Platforms). Ve formátu zemí E5 ji spustily Francie, Itálie, Německo, Polsko a Spojené království. Jejím cílem je změnit ekonomiku vzdušné války ve prospěch obránce. Pro Českou republiku, která disponuje překvapivě uceleným portfoliem C-UAS technologií, to představuje strategickou příležitost, ale také výzvu v oblasti politické a průmyslové proaktivity.

Státy E5 hodlají podle serveru Politico do roku 2027 zahájit produkci nízkonákladových dronů a prvků pro ničení cílů. Jejich účelem bude efektivnější eliminace hrozeb ve vzduchu, než jak to umožňují dnešní technologie PVO. Britský náměstek ministra obrany Luke Pollard hovořil o nutnosti „match the cost of the threat with the cost of defense“, tedy sladit cenu obrany s cenou hrozby. Pokud útočník dokáže produkovat levné drony ve velkém množství, obránce musí být schopen reagovat obdobně škálovatelným způsobem.

Iniciativa, kterou podle internetových stránek Hartpunkt iniciovalo Spojené království, klade důraz na rychlost vývoje, otevřenost průmyslovým partnerům a adaptabilitu. „Namísto dlouhých vývojových cyklů se do popředí musí dostat rychlost a schopnost přizpůsobení se,“ uvedl německý ministr obrany Boris Pistorius. „Chceme rychle vyvíjet inovativní systémy obrany proti dronům a levně je vyrábět ve velkých počtech.“ Tato formulace jasně vyjadřuje odklon od tradičních akvizičních procesů a důraz na průmyslovou mobilizaci. LEAP má podle něj oslovit „nejlepší společnosti v našich zemích“, tedy nejen velké koncerny, ale i menší inovativní firmy schopné rychlého vývoje.

Politická dimenze projektu je neméně důležitá. „Jsme lídři obrany v Evropě. Účelem této skupiny je určovat směr obranného průmyslu, pokud jde o interoperabilitu a investice,“ zdůraznil širší ambici formátu E5 polský ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz při prezentaci LEAP. V jiné části vystoupení pak otevřeně konstatoval: „Evropa se probudila. Je motivována více investovat do obrany. Evropa je odpovědná sama za sebe.“ Uvedené výroky definují projekt LEAP jako technický záměr i význačné politické gesto. Vedoucí evropské státy jím dávají najevo vůli převzít větší odpovědnost za vlastní konvenční odstrašení především v oblasti ochrany vzdušného prostoru před novými asymetrickými hrozbami.

Masové nasazení dronů, včetně rojů a autonomních platforem s prvky umělé inteligence, bezesporu zásadně mění podobu vzdušného prostoru nad bojištěm i nad kritickou infrastrukturou. Právě ochrana infrastruktury se stává klíčovým tématem i v českém prostředí. Loňská konference Resilience 2025 potvrdila, že problematika bezpilotních prostředků již není výlučně vojenským tématem. Diskuse se soustředila na ochranu energetických zdrojů, letišť, logistických uzlů či průmyslových areálů. Tedy prvků, jejichž vyřazení může mít strategické dopady bez ohledu na formální stav války. Zazněla potřeba propojení armády, policie a civilních provozovatelů infrastruktury a vytvoření jednotné koncepce ochrany vzdušného prostoru v nízkých výškách.

Praktická ukázka ve Vojenském újezdu Březina představila integrovaný řetězec schopností od detekce přes klasifikaci až po soft-kill neutralizaci malých UAS. Zástupci Armády ČR konstatovali, že české firmy disponují technologiemi na světové úrovni, problémem je spíše jejich systémové propojení a dlouhodobé koncepční ukotvení. Tato skutečnost je důležitá i ve vztahu k LEAP. Česká republika sice není členem E5, nicméně disponuje průmyslovými kapacitami, které by mohly významně doplnit vznikající evropskou architekturu nízkonákladové obrany.

Významnou roli v tomto kontextu hraje společnost Retia ze skupiny Czechoslovak Group, která vyvinula komplexní systém ReCAS. Toto řešení představuje mozek i smysly obrany – modulární, vícevrstvý systém schopný detekovat, sledovat a neutralizovat široké spektrum bezpilotních hrozeb včetně rojů a autonomních platforem. Základ tvoří kombinace 3D AESA radaru ReGUARD, pasivního rádiového senzoru ReSCAN a elektrooptického ReCAM pro detekci, sledování a klasifikaci cílů. Jako klíčový prvek funguje vlastní velitelské a řídicí centrum ReCUBE, které zajišťuje fúzi dat, vytváří společný operační obraz a umožňuje integraci senzorů i efektorů třetích stran. Právě otevřená architektura zajišťuje nezbytnou budoucí interoperabilitu v rámci evropských projektů, jako je iniciativa LEAP. Efektorová část zahrnuje jak soft-kill řešení ReJAMM, umožňující cílené rušení GNSS, řídicích a video kanálů, tak fyzickou likvidaci cíle ReMIKAZE. ReCAS nabízí škálovatelné využití od ochrany jednotlivého objektu po vícebodové rozmístění s centrálním řízením, což odpovídá požadavku LEAP na masově nasaditelné a flexibilní systémy.

Roli integrátora může sehrát také pardubický JISR Institute prostřednictvím systému C4PER. Ten byl během Resilience 2025 prezentován jako senzorově a efektorově nezávislá platforma, schopná propojovat radarové prostředky, rádiové detektory, optoelektronické systémy i různé typy neutralizačních prostředků do jednoho taktického obrazu. Výhodu tohoto přístupu představuje modularita a otevřenost, C4PER není vázán na konkrétního výrobce. Slouží jako nadřazený integrující prvek, který „přeloží“ data z různých národních systémů do jednotného taktického obrazu. V kontextu LEAP, kde se předpokládá zapojení širokého spektra průmyslových subjektů, je právě schopnost rychlé integrace klíčová. JISR Institute zároveň zdůrazňuje důležitost dokumentace incidentů, analytického vyhodnocování a zpětné vazby do vývoje, což odpovídá filozofii rychlé adaptace inspirované ukrajinským bojištěm.

Dalším významným hráčem je URC Systems z Držovic, specializující se na elektronický boj, rádiové rušení a elektronické sledování. Portfolio firmy zahrnuje přenosné, mobilní i stacionární systémy schopné detekovat, klasifikovat a aktivně neutralizovat UAV i rádiově odpalované nástražné systémy. Řada STAR představuje ochranné rušiče určené pro bojová vozidla, zatímco systémy SYMON slouží k detekci a lokalizaci neoprávněně působících bezpilotních prostředků. Firma otevřela nový výrobní provoz zaměřený na produkci těchto systémů, což signalizuje schopnost navyšovat kapacity. Pro LEAP, který akcentuje nízkonákladové a rychle vyrobitelné efektory, může být právě segment elektronického boje ekonomicky efektivním řešením, zejména proti komerčně dostupným dronům.

Specifickou kategorii představuje pražská firma Fly System Company, výrobce ruční protidronové pušky Sokil SPS100. Tento systém, vyvážený mimo jiné na Ukrajinu, vytváří rádiové rušení v širokém frekvenčním pásmu a umožňuje neutralizovat běžné komerční drony na vzdálenost až 1,5 kilometru. Jeho výhodou je mobilita, relativně nízká cena a jednoduchost použití. V kontextu LEAP, který hledá způsoby, jak ekonomicky čelit masovým hrozbám, mohou právě takovéto ruční či lehké prostředky představovat důležitou vrstvu obrany, zejména při ochraně jednotek v poli nebo menších objektů.

Technologickou hloubku v oblasti senzoriky a zbraňových stanic přináší navíc EVPÚ Defence se sídlem v Uherském Hradišti. Její elektrooptické systémy SIRIUS a MIZAR kombinují denní a termovizní kamery, laserové dálkoměry a v některých konfiguracích i radar, což umožňuje detekovat malé drony na vzdálenost několika kilometrů a následně je přesně sledovat. Integrace do dálkově ovládaných zbraňových stanic GLADIUS vytváří možnost hard-kill reakce s využitím kulometů či kanónů s programovatelnou municí. Modularita těchto systémů umožňuje jejich nasazení na statických i mobilních platformách. V rámci budoucí evropské architektury by mohly představovat klíčový článek mezi detekcí a fyzickou neutralizací cíle.

Česko má v rukou všechny karty, od radarů přes software až po samotné zbraně. To otevírá prostor pro zapojení do LEAP jako subdodavatel senzoriky, integrátor C2 systémů nebo výrobce konkrétních efektorů. Teď je řada na politicích. Česká republika musí aktivně hledat cestu k účasti, ať už prostřednictvím evropských programů, bilaterálních dohod s členy E5 nebo zapojením do širších rámců EU zaměřených na společné vyzbrojování.

LEAP je testem schopnosti Evropy reagovat na změněnou realitu vzdušné války. Česká republika má technologický potenciál stát se jeho součástí. Pokud se podaří propojit národní strategii, průmyslové kapacity a diplomatickou aktivitu, může se český obranný sektor stát významným dodavatelem komponent nové generace nízkonákladové protivzdušné obrany. Pokud ale stát nevyvine dostatečnou diplomatickou aktivitu, hrozí, že zatímco se bude tvořit nová architektura evropské obrany, české firmy zůstanou na střídačce.

Zdroj: Hartpunkt, Politico, Polská armáda – YouTube, MZV, JISR Institute