Jan Lipavský: Budoucnost naší armády a tuzemského obranného průmyslu

 14. 05. 2020      kategorie: Rozhovory

Současná situace kolem koronaviru vyvolává ohledně budoucnosti naší armády a tuzemského obranného průmyslu řadu otázek, proto jsme se na ty nejaktuálnější zeptali místopředsedy poslaneckého Výboru pro obranu Jana Lipavského.

48131941692_aa7bc5eb87_c
Foto: Místopředseda poslaneckého Výboru pro obranu Jan Lipavský | archiv Jana Lipavského

1) Pane poslanče, představte nám, prosím, svoji pozici ve výboru a dosavadní práci

V poslanecké sněmovně jsem místopředseda dvou parlamentních výborů, zahraničního výboru a, ten je pro Vás a Vaše čtenáře zajímavější, výboru pro obranu. Jde o parlamentní platformu, která se v první řadě zabývá zákony, zprávami o cvičeních, přeletech a přejezdech cizích vojsk a především důslednou kontrolou vlády v oblasti vnější obrany našeho státu. Nejaktivněji se momentálně věnujeme problematice armádních zakázek, ale neopomíjíme i jiná témata, třeba kybernetickou bezpečnost. Stejně důležité je i setkávání se se zahraničními hosty, například jsme měli na půdě výboru setkání vojenskými atašé z jiných zemí, které seznamujeme s prací výboru a oni nás naopak informují o bezpečnostní politice svých států 

2) Premiér Babiš v minulosti prakticky odepsal nákup nových BVP. (V rámci včerejší tiskové konference zas prohlásil, že si nemůžeme dovolit modernizaci armády zastavit a neplnit naše spojenecké závazky.) Diskutoval tuto skutečnost s výborem? Jaká byla vaše reakce?

Své rozhodnutí premiér Babiš, stejně jako většinu svých dalších rozhodnutí týkajících se obrany naší země, s výborem nekonzultoval a po kritice z něj zase začal couvat. Chápu, že v době pandemie musíme investovat především do záchrany naší ekonomiky a podpory domácího průmyslu. Vláda ale přesto musí umět najít kompromisní řešení mezi modernizací armády, závazkem těžké brigády vůči NATO a ekonomickými možnostmi České republiky.

3) Co nyní nastane? Budeme v očích koaličních partnerů plnohodnotným spojencem plnícím závazky?

Česko své závazky vůči NATO, vůči svým spojencům musí umět splnit. Naši vojáci jsou na slovo vzatí odborníci, kteří jsou našimi státními partnery vnímáni velmi pozitivně. Získali jsme si velmi dobrou mezinárodní pověst například díky našemu působení na zahraničních misích v Afghánistánu a v současnosti v Mali a v Pobaltí. 

Bohužel naší armádě ale dost často chybí jasné politické zadání, což je chyba  vlády a především ministra obrany Metnara. A nejde o první vládní krok, který je vnímán našimi partnery negativně. Veřejné prohlášení premiéra Babiše podpořené vicepremiérem Hamáčkem, že Česko odstupuje od závazku investovat 2 % HDP na obranu bylo, především americkou stranou, vnímáno velmi negativně. 

4) Není na čase přepsat KVAČR?

KVAČR byl schválen na podzim loňského roku a už tehdy jsem na výboru upozorňoval, že nesedí střednědobý výhled rozpočtu pro rok 2020 a očekávané výdaje na obranu modelované ve KVAČR. I přes tento zjevný rozpor byly oba dokumenty přijaty ve stejném období vládou. Náčelník generálního štábu Aleš Opata říká, že KVAČR určuje směr a koncepci armády. V tom má pravdu, my ale už víme, že KVAČR 2030 není plně realizovatelný. Pak si tedy kladu otázku, které části z KVAČR nebudou realizovány a proč? A pokud nebude naplněn celý plán, tak bychom měli znát odpověď na otázku, které schopnosti armády budou upozaděny a jak vlastně probíhá prioritizace jednotlivých schopností. V té souvislosti mně například přijde nekoncepční budovat výsadkový pluk, jehož výstavba mimojiné nevede k naplňování závazků vůči NATO.

Součástí řešení by mělo bezpochyby být maximální snaha o začlenění domácího průmyslu do procesu přezbrojení a modernizace naší armády. Je to velká příležitost pro investice do obranného a bezpečnostního výzkumu přispívajícího k tvorbě průmyslu s vysokou přidanou hodnotou. Ten zahrnuje mimo jiné biologickou bezpečnost, tedy výzkum, vývoj a výrobu ochranných pomůcek. Stát by tím mohl přispět k podpoře domácí ekonomiky a proexportní politiky státu.

5) Pane poslanče, jste členem podvýboru pro obrannou, kybernetickou a bezpečnostní politiku a strategické koncepce ČR a v komisi pro kontrolu Vojenského zpravodajství. Když se podíváme na takzvanou Chytrou karanténu. Jsou data občanů opravdu v bezpečí? Má tato karanténa smysl s ohledem na potřebu instalace aplikace, zapnutí bluetooth aj.? Nehrozí případné zneužití?

Armádě patří velké díky za její nasazení při koronavirové krizi. Patří ji i velké díky za to, že se zapojila a pomohla rozjet systém chytré karantény. Ukazuje se, že systém krajských hygienických stanic nebyl na takovou krizi připravený a potřeboval pomoci o silné organizace. Armáda z mého pohledu tento úkol splnila na jedničku. 

Zastávám názor, že kontrolu údajů sbíraných v rámci chytré karantény by měla vykonávat Stálá komise pro kontrolu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, použití sledování osob a věcí a rušení provozu elektronických komunikací, které se této problematice již věnuje v ostatních oblastech a má pro to vhodnou praxi a znalostní zázemí.

Chytrá karanténa je teď takový mediálně populární termín, který hodně rezonuje ve veřejném prostoru. Nejde ovšem o jeden nástroj, například o jednu aplikaci jak si to mnozí představují. Jde o komplexní škálu opatření, jejichž cílem je nahradit plošná opatření a v ideálním případě pomoci k ukončení pandemie. Mezi tyto opatření patří dostupnost ochranných pomůcek, rychlé trasování, efektivní testování, dodržování izolace nakažených a samozřejmě také, jak správně říkáte, digitální složka. Tu pro stát vytvořila jako neziskový projekt dobrovolná iniciativa Covid19Cz, která vznikla na popud nejúspěšnějších manažerů a nejtalentovanějších odborníků z oblasti vědy a technologie, které Česko může nabídnout. Jde o vzpomínkové mapy, které mají pomoci upozornit lidi se kterými nakažený přišel do styku o možném riziku ohrožení; mobilní aplikace eRouška; a dobrovolného ukládání polohy aplikaci v Mapy.cz. 

Autoři projektu v médiích opakovaně ujišťují veřejnost o tom, že veškeré informace o jejich pohybu a kontaktech poskytnou operátoři pouze po výslovném udělení uživatele a veškerá data aplikace eRouška zakóduje tak, aby byla pro třetí stranu nečitelná. Veškerá poskytnutá data jsou zároveň bezprostředně po notifikaci všech ohrožených kontaktů mazána, a to do 6 hodin od kontaktu s hygienickou stanicí. Toto je produkt, který Covid19Cz předává ministerstvu zdravotnictví. Jak s ním vláda dále naloží a zda bude schopna ochránit data uživatelů, je otázka, na kterou odpoví až praxe. 

6) Jaká opatření s ohledem na využití moderních technologií jsou podle Vás potřebná v boji s koronavirem a jeho šířením?

V první řadě je důležité si říct, že pandemie nám pouze potvrdila, že problémy na jejichž řešení pracujeme dlouhodobě, jsou skutečně důležité a je potřeba je vyřešit co nejdříve. Potvrdila se nedostatečná digitalizace státu a s ní související nízká technologická gramotnost státních zaměstnanců. Je potřeba to zlepšit ať už na úrovni ministerstev a úřadů či škol a nemocnic. Z bezpečnostního hlediska se nám opět potvrdilo, že nevojenský způsob vedení boje, takzvané hybridní hrozby, jsou nový, se stávají stále populárnějším způsobem útoků. Kybernetické útoky na naše nemocnice se během pandemie zvýšili. Obyvatelé nejen v Česku, ale po celém světě čelí intenzivní dezinformační kampani. Ta pak třeba vede k tomu, že americký prezident doporučuje lidem aby si vstřikovali do žil dezinfekci, nebo lidé po celé Velké Británii rozbíjejí telefonní sloupy, protože se bojí, že se nakazí virem skrze 5G sítě. 

7)  Jste také členem komise pro kontrolu činnosti Úřadu pro zahraniční styky a informace a byl jste (do loňského roku) i v podvýboru pro akvizice Ministerstva obrany, obchod s vojenským materiálem a inovace AČR. Jak se díváte na domácí obranný průmysl, ale také na řadu vývozních embarg? Bohužel, je pravidlem, že řada zemí, včetně kupříkladu Francie, nemá problém dodávat i do zemí, která jsou tzv. na black listu. Nemyslíte si, že je na čase, s ohledem na případné propady ekonomiky, zabojovat, aby do těchto zemí mohl dodávat dle vlastního uvážení kdokoliv nebo naopak nikdo a to striktně? Domácí firmy přichází o zakázky a zahraniční se smějí…

Domnívám se, že problém není ve státní politice vůči vývozním licencím, ale v sortimentu, který český obranný průmysl produkuje. Musíme se více zaměřit na technologie s vysokou přidanou hodnotu. Ty si od nakoupí členské země NATO, či jinak spřátelené země. Vývoz technologicky zastaralé či dokonce repasované vojenské techniky do Afriky považuji za slepou uličku. Jakékoliv pokusy o nátlak ze strany producentů či AOBP, aby takové exporty do nebezpečných zemí povoloval, pak považuji za krajně nevhodné. Nakonec jsou to čeští vojáci, kteří nasazují své životy v zemích jako Afghánistán či Mali, aby zde pomohli zajistit mír a bezpečí. Český stát má tedy plné právo rozhodovat o vývozních licencích. 

8)  Jak se jako člen podvýboru pro migraci a azylovou politiku díváte na migrační krizi, zejména pak na turecko-řecké hranice? Je možné, aby se členský stát NATO choval způsobem, jako se chová Turecko, včetně výhružek Evropě, podněcování k násilí, ale i z dřívějška zdokumentované podpory islamistických skupin?

Situace v Turecku je dlouhodobě velmi znepokojivá. Prezident Erdogan dlouhodobě pracuje na podkopání sekulárního, demokratického státu, dědictví prezidenta Atatürka. A nesouvisí to pouze s migrační krizí, ale celkově nestandardně úzkou vojenskou spolupráci, kterou Turecko jako člen NATO s Ruskou federací vede.

Nebojme se si otevřeně říct, že Turecko používá imigrační krizi jako nástroj k vydírání Evropské unie. Využívat lidské utrpení milionů uprchlíků jako politickou páku mi připadá ohavné. Přál bych si, aby Evropa dokázala na podobně opovrženíhodné praktiky dát Turecku jasnou a silnou odpověď. Bohužel, obávám se, že na to jsme jako mezinárodní společenství příliš rozhádaní a pohroužení do vlastních problémů. 

9)  Řešíte Turecko i na mezinárodní půdě? Dlužno podotknout, že ve vězení v Turecku je kupříkladu i Markéta Všelichová a Miroslav Farkaš. Na ně se ovšem nebude stahovat nedávná amnestie prezidenta Erdogana. Jsou to de facto političtí vězni. Jsou ze strany ČR vyvíjeny ještě nějaké tlaky, zejména na mezinárodním poli? Jaké?

Turecko se samozřejmě i na mezinárodní půdě řeší. Je to velké téma, jehož důležitost přehlušilo jenom současné vypuknutí pandemie. Pokud chceme jako mezinárodní společenství přetrvat, musíme na politický tlak Turecka najít jasné řešení. Na Imigrační krizi, která Evropu hluboce poznamenala, se nám bez Turecka dlouhodobě udržitelné a funkční řešení najít nepodaří. 

Případ Markéty Všelichové a Miroslava Farkaše, Čechů, které turecký soud poslal na více než šest roků do vězení za kontakt se syrskými milicemi, znám. Jejich propuštění je v otázce česko-tureckých vztahů jednou z priorit. O jejich propuštění či alespoň zlepšení životních podmínek usiloval i premiér Babiš během své státní návštěvy v září 2019. Bohužel bližší kroky, které ministerstvo zahraničí v této věci podniká nemohu komentovat.

 Autor: Michal Pivoňka