Lehké dělo pro Armádu České republiky

 17. 04. 2020      kategorie: Armáda ČR

Lehká děla představují poněkud specifickou, často přehlíženou kategorii dělostřelecké techniky. Význam těchto děl ale v posledních letech spíše roste, lehká děla se navíc ukazují jako velice univerzální bojový systém, schopný plnit širokou škálu úkolů. I proto by možná stálo za úvahu, zda by lehké dělo nebylo vhodné i pro Armádu České republiky.

Lehká děla v současnosti

Lehká děla jsou do jisté míry ve stínu moderních samohybných děl 155 mm. Vzhledem ke své menší ráži mají nižší dostřel, nevýhodou je i nižší účinek v cíli. I proto byla lehká děla po dlouhou dobu vnímána jako zbraň vhodná spíše jen pro různé lehké, speciální jednotky atd. Tato situace se ale v poslední době začíná měnit.

Je to především v důsledku moderních asymetrických konfliktů, ve kterých se ukázalo, že používání výkonných 155 mm typů není vždy zcela vhodné, a někdy není ani technicky možné. Během těchto konfliktů tak opakovaně došlo i k masovému nasazení lehkých děl. Široce jsou používány kanony L118 či LG1, stejně tak byla ale nasazena i starší americká děla M101/102 (viz dále). A během  konfliktu na Ukrajině či Sýrii byly v úloze lehkých děl použity dokonce starší protitankové kanony, jako např. T-12 či D-44/48. Protitankové kanony jsou ovšem vzhledem k svým specifickým vlastnostem pro roli lehkého děla méně vhodné. Přesto i jejich úspěšné nasazení v této roli ukazuje na význam důležitosti lehkých děl.

1280px-Royal_Artillery_Firing_105mm_Light_Guns_MOD_45155621
Foto: Široce jsou používány kanony L118 (na snímku) i LG1 | Wikimedia Commons

Vše navíc podtrhuje i fakt, že podobných asymetrických konfliktů bude bohužel spíše přibývat. Stejně tak roste i význam lehkých pěších a speciálních jednotek. Analogicky tomu roste i význam lehkých děl.

Lehká děla ovšem ve výzbroji dnešní AČR zcela absentují. Posledním dělem, které by odpovídalo ideji lehkého děla, bylo známé dělo D-30, a toto dělo navíc svými charakteristikami a ráží 122 mm stálo spíše někde mezi lehkými děly a mezi děly standardní ráže 155/152 mm. AČR tak v tomto případě – na rozdíl od jiných druhů techniky, jako jsou tanky či BVP, nepotřebuje stávající zbraňový systém nahrazovat novým, jde spíše o budování nových schopností. I proto na případnou akvizici má AČR dost času. Přesto již dnes stojí za to se podívat, jaké jsou možnosti výběru mezi moderními lehkými děly, a co by si AČR případně mohla koupit.

Předně je třeba podotknout, že moderní lehká děla používají především ráži 105 mm, ostatní ráže téměř vymizely. Výhodou ráže 105 mm je především to, že je pro ni k dispozici široká škála moderní munice, standardizované v NATO. V této ráži existuje hned několik děl, která by mohla být zajímavá i pro AČR.

Velice rozšířená jsou např. známá americká děla M101/M102. Ačkoliv tato děla byla zkonstruována již před druhou světovou válkou, dodnes se nacházejí ve výzbroji celé řady států, a to včetně zemí NATO. Z nových členských států NATO si tato děla pořídila např. Litva. I přesto jsou děla M101/102 dnes již zastaralá, a nehodí se tedy pro zavedení do výzbroje AČR. Obdobně zastaralé je i italské dělo OTO Melara Modello 56 či srbské dělo
M-56.

1280px-M101-105mm-howitzer-camp-pendleton-20050326
Foto: Velice rozšířená jsou např. známá americká děla M101/M102. | Wikimedia Commons

Mnohem modernějším typem lehkého děla je britské dělo L118 „ Light gun“. To používá prakticky stejnou munici jako děla M102, díky své modernější konstrukci ale dosahuje výrazně lepších výkonů, především pak vyššího dostřelu až 17,2 km. Výhodou děla  L118 je i poměrně nízká hmotnost pouze 1860 kg, takže k jeho tažení mohou být používány např. automobily Landrover. I díky těmto vlastnostem dosáhlo dělo L118 celé řady úspěchů. Jako typ M119 jej zavedla americká armáda, která jej ale již částečně nahradila děly M777 ráže 155 mm. Stejně tak se ale L118 dostalo do výzbroje i celé řady dalších států, a to jak členských zemí NATO, tak i různých rozvojových zemí.  Výhodou tohoto děla je i jeho nízká cena.

V lecčem obdobnou konstrukcí je francouzské lehké dělo LG1 firmy Giat (dnes Nexter). Také dělo LG1 představuje poměrně nenáročnou, a přitom efektivní konstrukci. Francouzské dělo je ale oproti dělu L119 ještě o něco lehčí (1520 kg), přitom ale dosahuje prakticky stejného dostřelu (až 18,5 km při použití munice s dnovou složí). Výhodou je i to, že toto dělo si vyžaduje méně početnou obsluhu. I pro tyto své vlastnosti je dělo LG1 vysoce oceňováno, jeho výroba navíc stále probíhá – poslední dodávky směřují do Malajsie. Akvizice děla LG1 by tedy po stránce čistě technické byla bezproblémová, což dál umocňuje i jeho nízká cena.

Jak dělo L118/M119, tak i dělo LG1 ovšem představují poměrně letitou konstrukci, jejich vývoj začal již v sedmdesátých letech minulého století. V moderní době ale došlo k několika pokusům o vytvoření moderního 105 mm děla.

lg1
Foto: Francouzské lehké dělo LG1 | Canadian Armed Forces

Příkladem moderního lehkého 105 mm děla je jihoafrický kanon G7 známé firmy Denel. Na první pohled tento kanon zaujme dlouhou hlavní (52 ráží, s úsťovou brzdou 58 ráží), díky čemuž je schopen dostřelit až 32 km. Přesto kanon G7 nedosáhl obchodního úspěchu a nedočkal se ani sériové výroby. Ukázalo se, že pro úkoly lehkého děla je příliš těžký a zbytečně výkonný – a naopak účinek jeho 105 mm munice nepostačoval pro úkoly palby na tak vysokou vzdálenost.

Zřejmě nejpozoruhodnějším lehkým dělem či spíše dělostřeleckým systémem ráže 105 mm je americký typ Hawkeye. Na rozdíl od zmíněných děl L118 či LG1, představující klasická děla se zákluzem hlavně, typ Hawkeye představuje novátorskou konstrukci. Jde totiž o dělo s předkluzem hlavně – tzv. systém soft recoil. U tohoto systému je hlaveň před výstřelem stažena pomocí vratníku do zadní polohy. Při výstřelu pak dochází k uvolnění hlavně, která se následně pohybuje vpřed. Zpětný ráz poté vrací hlaveň do původní polohy a ta je připravena k dalšímu výstřelu. Toto řešení zásadně omezuje zpětný ráz, a tedy i zlepšuje chování děla při palbě. Významná je i úspora hmotnosti.

Velkou výhodou děla Hawkeye je především jeho univerzálnost. Dělo Hawkeye může střílet přímou palbou, což je schopnost, která je v současnosti opět oceňována. Při plnění těchto úkolů dosahuje relativně vysokých výkonů, čímž se dělo Hawkeye liší od minometů, jako jsou např. ruské minomety NONA, které sice mohou pálit přímou palbou, ale jen na malou vzdálenost. Stejně tak ale dělo Hawkeye může pálit i horní skupinou úhlů, a de facto tak plnit úkoly minometu 120 mm. To může být zajímavé právě pro AČR, která v plánech svého rozvoje deklaruje i zájem nakoupit nové 120 mm minomety. 

mac
Foto: Zřejmě nejpozoruhodnějším lehkým dělem či spíše dělostřeleckým systémem ráže 105 mm je americký typ Hawkeye (na snímku) | military-today.com
 

Výhodou děla Hawkeye je i jeho velmi nízká hmotnost pouze 1100 kg, která spolu s nízkým zákluzem dovoluje osadit toto dělo i lehké podvozky. Dělo Hawkeye tak již bylo předvedeno na podvozku terénního automobilu Mack Sherpa. Lze jej ale osadit prakticky na jakýkoliv obdobný podvozek. Dělo Hawkeye by bylo možno osadit např. na podvozky automobilů TATRA – a to samozřejmě nikoliv na těžký typ TATRA 815-7, ale na mnohem lehčí a levnější podvozek TATRA Tactic. Stejně tak by jej bylo ale možno osadit i na podvozek odvozený od terénních a obrněných automobilů, vyráběných v současné době na území České republiky. Výsledkem by bylo velice lehké a zároveň levné samohybné dělo. Stejně tak je ale možno dělo Hawkeye používat i jako tažené, což jen podtrhuje jeho univerzálnost.

Je ovšem nutno podotknout, že dělo Hawkeye se dosud nedostalo do sériové výroby, a nezavedla jej dosud ani samotná americká armáda. Vše ale naznačuje tomu, že se tak v blízké době stane. Důvodem pro zavedení do výzbroje jsou právě vysoké výkony děla Hawkeye, ale i to, že jeho vývoj byl již dokončen, jak ukázaly jeho úspěšné zkoušky. Stejně tak i americká armáda zjistila, že ne všechna děla M119 lze nahradit děly M777, ne vždy je také účelné používat dělo ráže 155 mm. Pokud tomu tam skutečně bude a dělo Hawkeye se dostane do sériové výroby, bylo by zajímavou alternativou i pro AČR.

Má si AČR pořídit lehké dělo?

Samozřejmě, klíčovou otázkou je, jestli si AČR, limitovaná relativně omezeným rozpočtem, má vůbec pořizovat nějaké lehké dělo. Vše ale naznačuje, že ano.

Velkou výhodou lehkých děl je především jejich univerzálnost. Lze je použít pro přímou palbu, tedy i pro boj s obrněnými cíly. Lehká děla nedokáží prorazit čelní pancíř moderních tanků, dokáží si ale poradit s pancířem BVP a OT – a to včetně těch nejmodernějších a nejtěžších typů. Stejně tak je lze použít pro nepřímou palbu. Tyto schopnosti by pro AČR byly velmi přínosné.

Lehká děla jsou univerzální i ve způsobu jejich nasazení. Lze je použít v různých zahraničních misích, ostatně pro tento úkol jsou používána nejčastěji. Stejně tak je ale možné je použít pro obranu vlastního území. Lehká děla navíc svým charakterem a vlastnostmi (nízká hmotnost, snadná obsluha) jsou přímo ideální zbraní pro různé pomocné, záložní jednotky, jako jsou v České republice Aktivní zálohy. Lehká děla tak představují systém, který možná není tak efektní a „mediálně atraktivní“, ale o to užitečnější.

V neposlední řadě je výhodou lehkých děl i jejich relativně nízká cena, výrazně nižší než u moderních 155 děl. Jistě, tato cena je vykoupena nižšími schopnostmi. Pro celou řadu úkolů, které jsou dnes kladeny na dělostřelectvo, jsou ale lehká děla postačující. A díky jejich nízké ceně by případná akvizice byla snadno realizovatelná.

Je navíc třeba si uvědomit, že samohybná děla, jejichž akvizici AČR již nyní plánuje, budou nakoupena jen v poměrně malém množství. To je samozřejmě velkým negativem pro AČR, jejíž slabinou jsou mj. i nedostatečné početní stavy. Nějaké lehké dělo by tyto nedostatky mohlo alespoň částečně kompenzovat.

Lehká děla si ale zaslouží pozornost i vzhledem ke struktuře AČR. Nová samohybná 155 mm děla se totiž vzhledem ke svým charakteristikám a výkonům budou hodit především pro podporu těžké 7. mechanizované brigády, vybavené tanky a pásovými BVP. Vedle toho ale AČR disponuje i 4 brigádou rychlého nasazení, vybavenou kolovými OT Pandur, které také potřebují palebnou podporu. Tu by mohla zajišťovat právě lehká děla. Nějaké lehké dělo by patrně potřeboval i v současnosti budovaný výsadkový pluk.

Vše tak naznačuje tomu, že AČR nějaké lehké dělo potřebuje, byť v relativně malém počtu. I proto by stálo za to nad možností zavedení nějakého lehkého děla do výzbroje Armády České republiky začít vážně uvažovat.

Přidat na Seznam.cz

 Autor: David Khol