Význam lehkých salvových raketometů

 01. 04. 2021      kategorie: Vojenská technika

Salvové raketomety představují jednu z nejzajímavějších, a zároveň nejperspektivnějších kategorií bojové techniky. Byly nebo jsou nasazeny prakticky v každém současném konfliktu, a to obvykle s velkým úspěchem. A vše naznačuje tomu, že význam salvových raketometů bude i nadále stoupat.

Sama kategorie salvových raketometů je přitom nejen velmi početná, ale zároveň až neuvěřitelně pestrá. Zahrnuje celé stovky typů různých ráží a různých výkonů, od malých, téměř primitivních typů, přes klasické středorážové typy, jako je ikonický ruský typ BM-21, až po nejmodernější velkorážní raketomety schopné odpalovat rakety vybavené naváděcími zařízeními, které mohou plnit úkoly taktických či dokonce operačně-taktických raket.

Poněkud ve stínu těchto mohutných a fotogenických velkorážových raketometů existují i další podkategorie salvových raketometů. Čím dál větší popularity a tedy i vyššího významu nabývají i lehké malorážové raketomety, jejichž ráže nepřekračuje 100 mm, přestože tyto raketomety byly ještě nedávno označovány za zastaralé. Stojí proto za to se jimi blíže zabývat.

Historie salvových raketometů

Lehké salvové raketomety se velice rozšířily před i za 2. světové války. Jednalo se o raketomety letecké i pozemní, jejichž ráže nepřekračovala 100 mm, a často byla tato výrazně menší (obvykle 70-80 mm). Rakety menších ráží se samozřejmě svým dostřelem a účinkem nemohly rovnat raketám, jako byly např. M-13 ráže 132 mm, odpalované ze známých raketometů „Kaťuša“, ale i přesto se ukázalo, že tyto raketomety mají svůj význam.

Kariéra lehkých salvových raketometů pokračovala i po 2. světové válce. Zajímavým, poněkud opomíjeným, typem pozemního lehkého salvového raketometu je americký typ Slammer, zkonstruovaný na počátku sedmdesátých let minulého století. Slammer byl přitom jedním z prvních amerických salvových raketometů zkonstruovaných po 2. světové válce. Tento raketomet představoval atypickou konstrukci.

slammerFoto: Zajímavým, poněkud opomíjeným, typem pozemního lehkého salvového raketometu je americký typ Slammer | US Army | CC BY-NC-ND

Pozoruhodné je především to, že tento raketomet byl odvozen od raketometů určených pro letouny - používal totiž známé letecké neřízené protizemní rakety Mighty Mouse ráže 70mm (2,75 palců). Pro použití v pozemním raketometu byl ovšem jejich dolet úpravou raketového motoru prodloužen, a to z 6 km na téměř 10 km. Tyto rakety byly odpalovány ze šesti spojených standardních leteckých raketometů M-200, z nichž každý měl devatenáct hlavní. Raketomet Slammer tak měl celkem 114 hlavní a nabízel tedy výraznou palebnou sílu, byť mohl střílet na relativně krátkou vzdálenost.

Raketomet Slammer se dočkal jen velmi omezeného rozšíření. To bylo ale dáno především tím, že v dané době USA salvové raketomety jako takové spíše opomíjely; až mnohem později USA přikročily k vývoji moderních, mnohem výkonnějších raketometů MLRS. Přesto má raketomet Slammer značný význam. Dalo by se dokonce říci, že tento raketomet do jisté míry předběhl svou dobu. V posledních letech se totiž objevila hned celá řada pozemních salvových raketometů, které vycházejí z raketometů, resp. raketnic určených původně pro použití na bojových letounech či bitevních vrtulnících.

Improvizované lehké salvové raketomety

Vznik řady novodobých salvových raketometů je přímo spojen s některými asymetrickými konflikty současnosti, především s občanskými válkami probíhajícími v Sýrii a Libyi. Pro tyto konflikty je totiž typické používání různých provizorních konstrukcí. Je to dáno i tím, že jednotlivé strany mají nedostatek výzbroje a klasická konvenční výzbroj, pocházející obvykle ještě z let studené války, je navíc pro tyto konflikty méně vhodná. Pro zmíněné konflikty je také typické, že letectva daných států jsou omezena embargy a nedostatkem náhradních dílů a mnohé letouny jsou proto uzemněny. A proto se jak povstalci, tak vládní vojska, snaží využít výzbroj těchto uzemněných letounů a bitevních vrtulníků. Často jsou využívány především lehké neřízené rakety. Jde hlavně o známé sovětské rakety S-5 ráže 57 mm, odpalované z raketnic UB-16-57 či UB-32-57, nebo rakety S-8 ráže 80 mm odpalované z raketnic B-8, používané u vrtulníků Mi-24, ale i u letounů MiG-21 atd. Stejně tak jsou využívány i některé západní neřízené letecké rakety.

Vznikla tak celá řada konstrukcí, které však mají společné některé základní rysy. Obvykle jsou použity přímo celé původní letecké raketnice; jindy jsou použity jen samotné rakety, pro které je následně vytvořen speciální raketomet. Tyto raketnice jsou často osazeny na nějaký typ terénního automobilu, např. Toyota Land Cruiser, Toyota Hilux či Land Rover. Jde tak de facto o jednu z četných variant tzv. technicals (improvizovaná bojová vozidla), která je velmi oblíbená v moderních asymetrických konfliktech, kdy jednou z variant může být právě lehký samohybný salvový raketomet.

Takovéto provizorní lehké raketomety na nás mohou působit poněkud úsměvně, avšak praxe jasně ukázala, jak jsou tyto lehké raketomety úspěšné. Ostatně, i proto vznikají stále nové konstrukce.

Úspěšnost lehkých salvových raketometů v asymetrických konfliktech

Úspěch lehkých raketometů je do jisté míry dán asymetrickým charakterem moderních konfliktů. Pro tyto konflikty je totiž příznačné, že boje probíhají ve velice nepřehledném, často městském či horském terénu, a to na relativně krátkou vzdálenost 5-8 km, leckdy i méně. Roste tedy potřeba mít zbraňový systém působící na tuto vzdálenost. Obvykle jsou pro tyto účely používány minomety, ty ale jsou vzhledem ke svým základním charakteristikám, především schopnosti pálit horní skupinou úhlů, vhodné jen pro plnění části těchto úkolů.

Pro asymetrické konflikty je navíc typické i to, že v nich neprobíhají nějaké jasné bojové linie. Protivník se proto objevuje zcela nečekaně, leckdy i v zádech bojujících vojsk. Vzniká proto potřeba reagovat co nejrychleji, a protivníka doslova „zahltit palbou.“

Technologický pokrok

Stejně tak je úspěch lehkých raketometů určen i technologickým pokrokem, který lze pozorovat u salvových raketometů a především u samotných neřízených raket. Prakticky pro všechny ráže moderních raketometů je příznačným rysem čím dál výraznější prodlužování dostřelu. Týká se to i např. známého raketometu BM-21. Tento raketomet měl ve své původní podobě, s původními raketami, dostřel pouze 20 km. Novější rakety 122 mm určené pro tento raketomet (případně různé jeho odvozeniny) mají dostřel již 40 km, a objevily se i rakety, které mají dostřel až 50 km. Nelze přitom vyloučit, že díky technologickému pokroku budou rakety 122 mm dosahovat dostřelu ještě vyššího.

Existence takto výkonných raket ráže 122 mm ovšem mění i nasazení těchto raketometů. Tím, že i běžné 122 mm raketomety jsou schopny pálit na takovou vzdálenost, přesouvají se k úkolům, které dřív příslušely spíše velkorážním raketometům (raketomety BM-27 měly dosah 45 km, stejný dostřel mají raketomety LAR-160 ráže 160 mm, modernizované BM-21 se jim tedy dostřelem vyrovnají, byť ne účinkem v cíli).

Na druhou stranu jsou tyto raketomety již méně vhodné pro útok na cíle nacházející se v menší vzdálenosti (do 10 km), a na cíle méně významné. Jejich potenciál v takovém případě není využit, a někdy navíc může být vysoký účinek 122 mm raket spíše na škodu.

Svou roli samozřejmě hraje i ekonomika. Ony moderní rakety 122 mm dosahující dostřelu až 50 km jsou totiž výrazně dražší než klasické starší typy pocházející leckdy ještě ze zásob sovětského bloku. Jejich nasazení proti méně významným či málo chráněným cílům (např. kolona terénních vozidel vyzbrojených kulomety) je tak velmi neekonomické.

Lehké salvové raketomety ve výzbroji současných vyspělých armád

Jak již bylo zmíněno, u většiny lehkých salvových raketometů se jedná o provizorní konstrukce, často existující jen v několika exemplářích. Co je však zajímavé, takovéto lehké raketomety si našly svou cestu i do výzbroje moderních vyspělých armád, byť většinou jde o sofistikovanější konstrukce.

Vznikla tak celá řada typů lehkých raketometů, které si jsou velmi podobné. Typickým, nám geograficky blízkým, typem lehkého salvového raketometu je nový polský raketomet W-48 (o kterém se také psalo v časopise ATM).

fle_02Foto: Raketomety Flejta (80 mm) na vojenské přehlídce v Minsku, 9. květen 2020 | Militarium / CC BY-NC-ND

Na raketometu W-48 je pozoruhodné už to, že se polský zbrojní průmysl do takového projektu pustil, když polská armáda disponuje poměrně značným počtem raketometů WR-40 Langusta ráže 122 mm (modernizovaný BM-21 s novým podvozkem). I to ukazuje na význam lehkých raketometů, a na fakt, že mají své místo i ve výzbroji moderních armád, kde mohou sloužit vedle běžných raketometů střední ráže.

sel_01Foto: Lehký samohybný salvový raketomet "Sel" | Andrey Sergeyev / Mil.Press Today / CC BY-NC-ND 

Raketomet W-48 přitom představuje velice jednoduchou, technologicky nenáročnou konstrukci. Tento raketomet využívá rakety ráže 70 mm, odvozené od leteckých neřízených raket. Tyto rakety mají dostřel až 8 km. Na rozdíl od  zmíněných provizorních konstrukcí, které často přejímají celé letecké raketnice, v případě typu W-48 byla použita mnohem sofistikovanější konstrukce zcela nového raketometu, který obsahuje 48 odpalovacích trubic. Důležité je i to, že tento raketomet je poměrně lehký (1100 kg), a může tak být osazen i na podvozek lehkého terénního automobilu.

raketpol_01Foto: Polský raketomet W-48 | Militarium / CC BY-NC-ND

Díky poměrně vysokému počtu raketnic a dostřelu až 8 km představuje raketomet W-48 poměrně účinnou a efektivní zbraň. Zájem o tento raketomet projevila již polská vojska teritoriální obrany, WOT (příslušný kontrakt ovšem ještě nebyl uzavřen). Některé zprávy hovoří i o možnosti exportu do dalších zemí.

Lehký salvový raketomet a AČR

Předně lze konstatovat, že salvové raketomety obecně ve výzbroji AČR do jisté míry chybí. A nejde jen o známé středové raketomety 122 mm, jakými byl již vyřazený raketomet RM-70/85. České armádě chybí i nějaký systém palebné podpory, který by nabízel dostatečně mohutnou palebnou sílu, a byl by schopen působit na menší vzdálenost. Pro údery na menší vzdálenost AČR sice disponuje minomety 120 mm, schopnými pálit na přibližně stejnou vzdálenost jako lehké raketomety (7-8 km), minomety jsou však, vzhledem ke svým charakteristikám, schopny plnit jen část daných úkolů. Také zkušenosti jiných zemí navíc naznačují, že lehké salvové raketomety a minomety se velmi dobře doplňují.

Zkonstruovat takový lehký raketomet přitom není nijak složité, a jejich konstrukci by mohl případně zvládnout i český zbrojní průmysl. Tak jako u již zmíněného polského raketometu W-48 by tedy šlo o to zkonstruovat zcela nový raketomet, který by byl konstrukčně velice jednoduchý, výrobně nenáročný a tedy i levný. Je pak otázkou, jak přesně by měl takový raketomet vypadat, kolik by měl mít raketnic apod. Počty raketnic se u jednotlivých zahraničních typů raketometů naprosto různí, od typů mající pouze 32 trubic až po typy mající více než 100 trubic. Neexistuje tedy nějaké univerzální pravidlo, což ovšem konstrukci takového raketometu spíše usnadňuje.

Co se týká samotných raket, AČR v současné době disponuje leteckými raketami S-8 ráže 80 mm. Tyto neřízené rakety totiž stále v AČR slouží jako výzbroj bitevních vrtulníků Mi-35/24V. Podle mluvčí generálního štábu, plukovnice Magdaleny Dvořákové, se předpokládá spotřeba raket S-8 do konce provozu bitevních vrtulníků Mi-35/24V, což by mělo být, s ohledem na zavedení vrtulníků řady H-1, v roce 2024. Pokud by se z nějakého důvodu nepodařilo výše uvedené rakety spotřebovat, mohly by se tyto využít právě pro případný lehký raketomet. Pokud by rakety již k dispozici nebyly, stále by bylo možno je zakoupit v zahraničí – s tím, že lehké neřízené rakety tohoto typu jsou velmi levné a na dnešním trhu jsou snadno dostupné. Stejně tak se dají využít některé západní lehké letecké neřízené rakety, např. známé rakety Hydra 70 mm či jejich různé kopie. Zde lze připomenout, že na současném trhu jsou tyto rakety v dispozici i ve verzi s jednoduchým naváděcím systémem. Takové rakety jsou sice dražší než běžné neřízené rakety (přesto jsou stále velmi levné), na druhou stranu použití těchto řízených raket by hodnotu lehkého raketometu výrazně umocnilo.

Důležitou výhodou lehkého salvového raketometu vidím v jeho hmotnosti, díky které by se tento dal osadit na podvozek lehkého osobního terénního automobilu. Výsledkem by pak byl velice levný a přitom dostatečně efektivní lehký samohybný salvový raketomet. Takovýto lehký raketomet by se samozřejmě nehodil pro těžkou brigádu, jakou je v rámci AČR 7. mechanizovaná brigáda; pro tu by byl vhodnější nějaký těžší, výkonnější typ.

Lehký salvový raketomet tak možná představuje cestu, která je u nás poněkud přehlížená, avšak která by mohla levně posílit naši obranyschopnost a přitom by zároveň mohla prospět našemu zbrojnímu průmyslu.

 Autor: David Khol