Mezinárodní operace v Sahelu mají smysl a je užitečné v nich pokračovat

 02. 08. 2021      kategorie: Armáda ČR
Přidat na Seznam.cz

Po stažení koaličních jednotek z Afghánistánu koncem června letošního roku nabývá tím více na významu nasazení jednotek Armády České republiky v západoafrickém Mali v rámci výcvikové mise Evropské unie EUTM, kde v současnosti působí vojáci především 13. dělostřeleckého pluku jako jádra 5. ÚU, nebo v rámci uskupení Takuba, kde jsou nasazeni příslušníci 601. skupiny speciálních sil. Cíle obou misí jsou společné, prostředky se liší. 

Vojáci devátého úkolového uskupení mise EUTMFoto: Mise EUTM je pro Českou republiku velmi důležitá | Ministerstvo obrany ČR

Není vzácné setkat se s nepochopením smyslu nasazení vojáků AČR v západní Africe, na území bývalých francouzských kolonií, v rámci misí Evropské unie a francouzské armády a jejích spojenců. Předně tedy jejich oficiální zdůvodnění a cíle:

Úkolem mise EUTM je "pomoc při výstavbě a výcviku malijské armády tak, aby byla v budoucnu schopna samostatně čelit útokům ozbrojených teroristických skupin a zajistit suverenitu a teritoriální integritu země" a také podpora výstavby Společných sil zemí G5 Sahel se stejným primárním účelem. Mise probíhá podle žádosti malijské vlády a v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Mise se účastní na 120 vojáků AČR, a Česká republika misi také od června 2020 do ledna 2021 velela. 

Uskupení Takuba v podstatě přebírá původní úkoly plněné v rámci operace Barkhane, kterou vedla Francie v Sahelu a v západní Sahaře od 1. srpna 2014 do 10. června 2021. V jejím rámci byly jednotky nasazeny nikoli k podpoře výcviku a výstavby domácích ozbrojených sil, ale k přímému boji proti ozbrojeným skupinám salafistických džihádistů hlásícím se mj. k Al-Kájdě a Islámskému státu, a návazně na předchozí operace Serval a Epervier. Průběh operace Barkhane poznamenaly státní převraty v Mali, vůči nimž západní jednotky zachovaly přísnou neutralitu, nicméně druhý z nich z konce letošního května vedl francouzského prezidenta Macrona k ukončení operace a principiální změně dalšího působení ozbrojených sil v oblasti - redukci jejich stavu a větší zapojení speciálních sil s přesnějším a efektivnějším působením proti vybraným cílům.

Zatímco Francie je dlouhodobě, nejen s ohledem na své historické vazby se zeměmi Sahelu, cílem velmi masivního přistěhovalectví, které kromě všeho usnadňuje dědictví koloniálního systému, tedy rozšíření francouzštiny v oblasti, pro obyvatele ostatních evropských zemí může být smysl velmi aktivního zapojení ozbrojených sil v Mauretánii, Mali, Burkině Faso, Nigeru a Čadu poněkud zastřený. Zjednodušeně ho lze vysvětlit třemi hlavními zájmy, které spolu souvisejí. 

Na prvním místě, nikoli nutně z hlediska priority, jde o spojenecký vztah s Francouzskou republikou. Náš spojenec identifikuje v dané oblasti problém a Česká republika patří mezi země, které Francii ve snaze problém řešit v rámci spojeneckých vztahů v NATO a EU podporují. Dále je zde širší zájem, který sdílejí všechny státy Evropy, tedy podle možností potírat hrozby mezinárodního islámského terorismu a v obecné míře násilného islámského fundamentalismu v místech, kde vzniká, kde má své zázemí a kde bez efektivního zásahu hrozí jeho šíření. Nejde zdaleka jen o Blízký východ, především Sýrii, Irák, nebo vzdálenější Afghánistán či Pákistán. Právě západní Afrika je oblastí, která v uplynulých desetiletích sílící vlnou tohoto nebezpečí trpí stále více, a odkud se také zhoubná ideologie islamismu šíří dále do světa. Jde o boj proti společnému nepříteli na jeho vlastním území, což je přirozeně efektivnější a nadějnější, a také levnější než muset mu vzdorovat později a/nebo v tím větší míře na území vlastním.

Může se jistě zdát, že jde o pověstnou sisyfovskou práci, ať již snaha podpořit výstavbu domácích pravidelných ozbrojených sil s výhledem, že převezmou plnou odpovědnost, nebo potírání konkrétních teroristických uskupení, nebo likvidace konkrétních jednotlivců a skupin. Nasazení zahraničních ozbrojených sil těžko může přinést definitivní a stabilní řešení - je nicméně nepominutelnou součástí snahy problém ne-li řešit, tedy alespoň omezovat jeho negativní dopady, ať již přímo do Evropy, nebo zprostředkovaně a návazně na nestabilitu situace v Sahelu. Nechat neklidnou oblast vlastnímu osudu znamená riskovat, že se problém tím rychleji a tím intenzivněji promítne do Evropy.

V neposlední řadě pak jde v současnosti prakticky o jediné místo, kde může Armáda České republiky nabývat zkušenosti z ostrého operačního nasazení. Zní to někomu možná cynicky, a leckdo se začne ošívat s tím, že přece zkušenosti nabyté kdesi v subsaharské Africe v našich zeměpisných šířkách vojáci neuplatní, ale to je absurdní argument plynoucí z nevědomosti a naivity. Mezinárodní operace tohoto charakteru nejsou vedeny proto, aby zde armády získávaly zkušenosti, ale současně nelze tento rozměr pominout a ignorovat, a v konečném důsledku, při splnění primárních úkolů, jsou tyto zkušenosti vítaným bonusem. Kromě toho obecné důvody samotné existence Armády České republiky nejsou opřeny "jen" o úkoly spjaté s přímou obranou vlastního území ČR a území našich spojenců, ale také z plnění mezinárodních závazků vyplývajících ze spojeneckých vazeb podle uzavřených smluv. Ve stále provázanějším a menším světě k nám rizika nepřicházejí jen přes naše vlastní hranice, a přímé i nepřímé ohrožení našich spojenců je ohrožením naším.

Položili jsme v této věci několik otázek kanceláři náčelníka Generálního štábu AČR:

V Sahelu se podle informací médií z tohoto měsíce zřejmě chystá velká změna v přístupu. Operaci Barkhane, které se aktuální účastní přes 5000 vojáků působících z deseti základen, má nahradit operace s přibližně poloviční početní silou a větším využitím speciálních sil. Vede k této změně vyšší připravenost domácích sil převzít standardní, méně náročné úkoly dosud prováděné evropskými jednotkami?

Oficiálně bylo deklarováno Francií, že bude stahovat 2,5 až 3 tisíce svých vojáků v rámci mise Barkhane. Vojáci budou v regionu posíleni vojáky mezinárodních jednotek, v rámci mise Takuba.

V současnosti jádro 5. ÚU v Mali tvoří vojáci 13. dělostřeleckého pluku, a jejich primárními úkoly jsou ochrana
velitelství a výcvikové základny a doprovod. Dojde-li ke změně v přístupu a k intenzívnějšímu využití speciálních sil, jaké budou jejich primární úkoly?

Vojáci 13. dělostřeleckého pluku momentálně působí v Mali v rámci výcvikové mise EUTM a vojáci 601. skupiny speciálních sil v rámci mise Takuba. Jde o dvě různé zahraniční operace Každá mise má své úkoly a mandát. 

Předpokládá se v kontextu této změny kromě 601. skss se zapojením příslušníků nového výsadkového pluku, případně 102. průzkumného praporu?

V plánu je pokračovat v operaci Takuba dle mandátu, který je platný po dobu příštích dvou let.

Bude i nadále pokračovat podpora AČR výcviku malijské armády s cílem, aby v budoucnu převzala za bezpečnostní situaci v zemi plnou odpovědnost?

Ano, je to společným zájem Evropské unie.

Do jaké míry je rozdílný přístup k výcviku našich a francouzských vojáků? Pro Francii je mentalita místních vojáků přeci jen známější než pro příslušníky AČR.

Zjednodušeně řečeno, výcvik, který zabezpečuje EUTM je prováděn v kempech a jde především o základní výcvik. Výcvik poskytovaný malijským jednotkám francouzskou misí je navazujícím výcvikem, v reálných činnostech a regionech reálného nasazení.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR, NATO

 Autor: Jakub Samek