Ministerstvo obrany nedávno vyhlásilo další výběrové řízení na zjištění zájemce o koupi nepotřebného nemovitého majetku, které zahrnuje 25 zcela nových dosud neinzerovaných nemovitostí. Ministerstvo obrany nabízí 47 nemovitostí, z nichž téměř polovinu představují pozemky různých kategorií a výměr. Minimální požadovaná kupní cena v souhrnu dosahuje téměř osmi milionů korun.

Zajímavé jsou pozemky v Plzeňském kraji v obci Tymákov mezi Rokycany a Starým Plzencem. Tyto mají výměru dva tisíce metrů čtverečních. Ještě o něco větší je nabízený pozemek v Týnci u Janovic nad Úhlavou na Klatovsku. Tento pozemek se nalézá u zámeckého parku. Nabízené jsou také dva pozemky těsně za hranicí uvedeného kraje u Střelských Hoštic s výměrou téměř čtyři tisíce metrů čtverečních. V Praze jsou nabízeny menší pozemky v Praze Michli a na Žižkově. V nabídce jsou dále pozemky na bývalém cvičišti u Benešova u Prahy, v Kolíně a severočeském Jiříkově.

Foto: Na prodej je také ŘOPík ve Stěbořicích | army.cz

Již tradičně jsou nabízeny často poptávané objekty bývalého pohraničního opevnění. Tentokráte se jedná především o nově nabízená opevnění na jižní Moravě. Čtyři objekty se nacházejí v Podhradí nad Dyjí nedaleko Vranovské přehrady. Devět opevnění za příznivou cenu je nabízeno v Dyjákovicích nedaleko státní hranice s Rakouskem jihovýchodně od Hrušovan nad Jevišovkou. Nabídku doplňují ještě dva řopíky u Mikulova.

Z pevnostních objektů ve Slezsku je třeba zmínit především opevnění většího rozsahu, tzv. pěchotní srub s názvem „Štěrkovna“ u Dolního Benešova. Dále jsou to tři nově nabízené řopíky v Opavě – Jaktaři, v Bělé pod Pradědem a u Horních Životic.

Další nabídka nemovitostí bude zveřejněna již 1. a následně 29. září tohoto roku. K prodeji se připravuje téměř dvacet nových nemovitostí.

Foto: Další objekt na prodej je ŘOPík s pozemkem v Podhradí nad Dyjí | army.cz

Internetové stránky www.onnm.army.cz obsahují uvedené i další nemovitosti, jejich fotografie a koncepty kupních smluv. Na stránkách lze nalézt podrobné informace o všech nabízených objektech, podmínky prodeje, termíny pro podání přihlášek a složení požadované kauce, termíny prohlídek a povinný formulář Prohlášení zájemce o koupi. Pro zájemce o pohraniční opevnění je na uvedených stránkách zveřejněn aktualizovaný dokument o základních podmínkách a možnostech nabytí těchto objektů.

Československé pohraniční opevnění

Čs. obranný systém sestával z malých "bunkrů" tzv. ŘOPíků (název podle Ředitelství opevňovacích prací ). Jednalo se převážně o železobetonové lehké opevnění vzor 37. Standardně byl Řopík osazen (v různých kombinacích) naším lehkým kulometem vz.26 a těžkým kulometem vz.37. Tehdy se jednalo o jedny z nejvýkonnějších a nejspolehlivějších zbraní na světě. ŘOP byl opatřen také periskopem, kterým se dal bezpečně sledovat nepřítelův pohyb. Do vybavení objektů patřil i ruční ventilátor, který v případě potřeby (útok plynem nebo kouřem) vháněl do objektu čerstvý vzduch a vzduch zkažený se na základě vznikajícího přetlaku automaticky odváděl ven mimo objekt. Celkově byl objekt velmi soběstačný a odolný. Každý objekt se betonoval najednou a každý beton procházel přísnou kontrolou tvrdosti a odolnosti. Na střeše objektu si i dnes můžeme povšimnout "zakroucených drátů", kterým se říkalo "prasečí ocásky" a primárně sloužily k uchycení maskovacích sítí. Tyto ocásky byly často i po vnějším obvodu bunkru a sloužily k uchycení ostnatého drátu jako protipěchotní překážky. Po širším obvodu objektu spolu s protipěchotní překážkou byly zapouštěny do země i odolné železobetonové sloupy nebo umísťovány tzv. rozsocháči (ježci), které sloužily jako protitanková překážka. Dnes je naprostá většina těchto Řopíků silně zanedbaná, vandaly poničená a znečištěná, což je velká škoda.

Foto: Lehký objekt vzor 37 tzv. ŘOPík | Matěj Baťha, Wikimedia Commons

Dálší, mnohem mohutnější, objekty byly pěchotní a dělostřelecké sruby, které měly 2. patra (nadzemní a podzemní) a měly být soběstačné (munice, potraviny, vlastní studna) až po dobu několika týdnů. Horní patro (bojové) bylo vybaveno především místnostmi potřebnými pro vedení boje, což byly především střelecké místnosti s hlavními i obrannými zbraněmi objektu, vchod do srubu, stanoviště velitele a telefonní ústředna a zvonové šachty, kterými byl za pomoci žebříku možný přístup na podlážku pancéřového zvonu či kopule. V dolním (týlovém) patře byla umístěna strojovna, filtrovna, ubikace mužstva, sklady paliva, střeliva a proviantu, ale i studna a umývárna s WC.

Jejich úkolem bylo, s pomocí lehkého opevnění (již zmiňovaných ŘOPíků) a protipěchotních / protitankových překážek střežit státní hranici. Rozmístění těžkých objektů muselo být odborně vyměřeno a vypočítán jejich palebný vějíř tak, aby se kryl vždy se sousedním srubem. V případě potřeby, kdyby se nepřítel dostal do bezprostřední blízkosti srubu, bylo povoleno i přímé postřelování objektu ze sousedního srubu.

Foto: Zrekonstruovaný pěchotní srub K-S 14 „U cihelny" | Vojenské muzeum Králíky, armyfort.cz

V nejočekávanějších místech potenciálního útoku Wehrmachtu bylo naše opevnění logicky nejtěžší a nejkoncentrovanější. Vybrané pěchotní / dělostřelecké sruby byly mezi sebou propojené podzemními chodbami a spolu s pozorovacími a dalšími podpůrnými objekty dohromady tvořily tzv. dělostřelecké tvrze. První používané rozdělení bylo dle odolnosti (síla stěn a stropu). V československém opevnění bylo používáno 6 variant. Jednalo se o čtyři stupně označené římskými číslicemi I - IV, které byly přejaty od objektů francouzské Maginotovy linie a dva stupně označené arabskými číslicemi 1 a 2 dodatečně zřízené pro potřeby v našich podmínkách. Toto dělení platilo nejen pro pěchotní sruby, ale i pro všechny ostatní druhy objektů československého těžkého opevnění.

Nadčasové nebylo jen rozmístění, orientace a zpracování samotných obranných objektů, ale také jejich vybavení a výzbroj.