Na nedávné bezpečnostní konferenci Naše bezpečnost není samozřejmost, která pravidelně sdružuje představitele české politické scény, armády, bezpečnostní komunity i odborné veřejnosti, vystoupil mimo jiné i ministr obrany Jaromír Zůna. Ten ve svém projevu zdůraznil nutnost systematického posilování obranyschopnosti České republiky, modernizace armády i širší politické shody na investicích do bezpečnosti.

Zůna ve svém vystoupení upozornil, že bezpečnostní situace v Evropě i ve světě se dlouhodobě zhoršuje a státy musí reagovat na nové typy hrozeb. „Vnímáme negativní trend vývoje bezpečnostního prostředí a stále širší škálu rizik a hrozeb, které z tohoto vývoje pro naši zemi vyplývají,“ konstatoval. Podle něj je proto cílem vlády „zajistit bezpečnost státu, stabilitu veřejných financí a funkční stát, který dokáže chránit své občany i v krizových situacích“. Aktuální konflikty podle ministra zároveň jasně ukazují, jaké schopnosti jsou pro moderní obranu státu klíčové. „Průběh aktuálních konfliktů a krizí ukazuje, jak zásadní je například kvalitní protivzdušná obrana, strategické zásoby – nejen munice – a funkční systém varování obyvatelstva.“

Jedním z projektů, na které se resort obrany zaměřuje, je podle ministra budování moderní protivzdušné obrany. „Připravovaná koncepce pozemní protivzdušné obrany se zaměřuje na ochranu kritické infrastruktury a obyvatelstva a počítá s vybudováním několikavrstvého systému protivzdušné obrany pokrývajícího celé území státu,“ uvedl Zůna. Zároveň upozornil, že takový systém bude finančně velmi náročný. „Náklady na to budou velmi vysoké. Musíme proto dosáhnout konsensu, abychom byli ochotni a schopni tyto prostředky vyčlenit a rozumně investovat.“

Ministr ve svém projevu hovořil také o proměně globální bezpečnostní architektury. Podle něj dnes svět směřuje k výraznější rivalitě mezi velmocemi. „Jsme svědky eskalace strategického soupeření v globální rovině, v nastupující multipolaritě rivalita přetlačuje spolupráci, mezinárodní normy a pravidla jsou zpochybňována,“ uvedl. Zároveň připomněl změny v přístupu Spojených států. „Spojené státy v souladu se svou strategií činí kroky, aby Evropa převzala hlavní odpovědnost za svou bezpečnost a bezpečnost svého regionu,“ řekl Zůna. Podle něj to znamená nutnost přizpůsobení jak pro NATO, tak pro Evropskou unii.

Ministr obrany ve vystoupení otevřel také debatu o efektivitě obranných výdajů v posledních letech. „Jestliže v období let 2014 až 2025 vzrostly výdaje na obranu o 400 procent, proč se adekvátně nezvýšila bojová hodnota a úroveň připravenosti a modernizace armády?“ položil ministr otázku. Podle něj musí být podobné debaty vedeny především na základě reálných dat. „Odpovědi na tyto otázky existují, nikoliv ale v podobě tezí, ale v podobě dat a faktů,“ řekl Zůna a zdůraznil, že moderní a důvěryhodné ozbrojené síly představují základní pilíř státní suverenity. „Silná, moderní a důvěryhodná armáda představuje jeden ze základních pilířů státní suverenity, bezpečnosti obyvatel a plnění mezinárodních závazků,“ řekl.

Prioritou vlády je proto podle něj budování profesionálních a technologicky vyspělých ozbrojených sil. „Prioritou vlády je budování profesionálních, technologicky vyspělých a efektivně řízených ozbrojených sil, které budou schopny účinně bránit území České republiky, její obyvatele a současně přispívat ke kolektivní obraně spojenců.“ Vedle modernizace techniky upozornil ministr také na význam lidského faktoru. „Bez kompetentního, motivovaného a dostatečně početného personálu Česká republika své politicko-vojenské ambice nenaplní,“ uvedl ministr.

Modernizace armády podle něj bude pokračovat v souladu s dlouhodobými plány a bude zahrnovat zavádění nových technologií. „Rozvoj konkrétních schopností ozbrojených sil zahrnuje zavádění moderních systémů protivzdušné obrany, bezpilotních prostředků, posilování pozemních sil a modernizaci klíčové infrastruktury, včetně leteckých základen.“

V závěru projevu ministr zdůraznil, že Česká republika má pro posilování obranyschopnosti dobré předpoklady. „V naší armádě, ekonomice, obranném průmyslu i v celém bezpečnostním systému státu a celkově v naší zemi máme velký potenciál, který bude základem našeho dalšího postupu v budování armády a posilování obranyschopnosti země,“ uvedl ministr obrany.

Ministrovi Zůnovi jsme po jeho projevu položili následující otázky týkající se primárně protivzdušné obrany:

Pane ministře, ve svém projevu jste mimo jiné hovořil o nutnosti budování protivzdušné obrany, což je dlouhodobý proces. Jaké jsou podle vás současné úkoly a priority naší armády, co se schopností PVO týče?

Prvním krokem je dokončit implementaci systému SPYDER. První baterie je dnes v České republice testována a celkem by měly být dodány čtyři baterie. Naším úkolem je, aby byly do roku 2028 plně integrovány do systému protivzdušné obrany. Nejde jen o samotné dodání techniky. Musíme tento systém propojit s radarovými prostředky, se systémy velení a řízení a také s aliančním systémem protivzdušné a protiraketové obrany. Právě implementace je tedy klíčová. Dalším krokem je postupné vybudování vícevrstvého systému protivzdušné obrany. První vrstvou je tzv. alianční protivzdušná obrana. Do té dnes přispíváme například letouny Gripen v rámci systému NATINAMDS. Tento systém je základem celé obrany a do budoucna v něm bude hrát důležitou roli také letoun F-35, který je do něj již koncepčně integrován.

Druhou vrstvou je protivzdušná obrana státu. Do ní patří právě systémy SPYDER a další prostředky, které bude potřeba v budoucnu pořídit. Patří sem také nové radarové systémy, například radar MADR, ale i pasivní radarové technologie. Třetí vrstvou je protivzdušná obrana vojsk. Bojové jednotky musí mít vlastní prostředky krátkého dosahu, například systémy RBS-70. A nakonec je tu ochrana jednotlivých zbraňových systémů. Moderní bojová technika musí být odolná nejen proti střelám a munici protivníka, ale také proti dronům. K tomu slouží aktivní ochranné systémy (APS – Active Protection System). Ty budou mít například nová bojová vozidla pěchoty CV90 i tanky Leopard 2A8. Celý tento vícevrstvý systém se musí postupně vybudovat. Je to mimořádně náročné jak finančně, tak organizačně.

Přesně tak, jde o nákladný projekt, navíc současná bezpečnostní situace neposkytuje dostatek času.

Ano, je to obrovsky nákladný proces a zároveň máme velmi omezený čas. Navíc je tu ještě jeden faktor – výrobní kapacity. Když si dnes někdo objedná například systém SPYDER, dodací lhůta je čtyři až šest let a implementace může trvat další čtyři až šest let. A teď si představme, že například Rumunsko objednalo celkem 24 baterií těchto systémů. To znamená práci na dlouhá léta pro výrobce. Pokud tedy dnes někdo chce podobné systémy pořizovat, musí se buď postavit do dlouhé fronty, nebo se spojit s někým, kdo nakupuje ve velkém množství, aby bylo možné uzavřít doplňkovou smlouvu a dostat se k výrobní kapacitě dříve. Často se mluví o tom, že je potřeba procesy „urgentně“ urychlit. Ve skutečnosti je ale problém někde jinde. Existuje řada neveřejných informací, které nemůžeme otevřeně sdílet, a proto někdy vzniká dojem, že věci nejdou dostatečně rychle. Ve skutečnosti ale samotná urgence nic neřeší – podstata problému je jinde, například ve výrobních kapacitách a komplexnosti celého procesu.

Stačí systém SPYDER pro zajištění dostatečné ochrany českého vzdušného prostoru?

Systém SPYDER představuje protivzdušnou obranu středního dosahu, i když existují varianty raket s delším dosahem. Z pohledu schopností je ale stále součástí kategorie Medium Range. Pokud jde o schopnosti protiraketové obrany, tedy systémy typu Patriot, jde o specifickou kategorii. V našem případě je v tomto ohledu realistickým řešením především spolupráce v rámci evropských a aliančních projektů kolektivní protiraketové obrany.

Letos se konal již třináctý ročník bezpečnostní konference Naše bezpečnost není samozřejmost. Pamatujete si i ten první ročník?

Ano, pamatuji si ho velmi dobře – dokonce jsem byl tehdy osobně u toho. Bylo to v době, kdy jsem působil jako velitel logistiky v Mladé Boleslavi a připomínali jsme si patnácté výročí vstupu České republiky do NATO. Protože jsem byl jediný z lidí kolem, kdo byl přítomen i u samotného podpisu vstupu do Aliance, vnímal jsem to jako osobní záležitost. Říkal jsem si, kde se vlastně bude patnácté výročí slavit – a zjistil jsem, že nikde. Napadlo mě tedy uspořádat v Brandýse nad Labem na zámku konferenci podobnou té dnešní. Tehdy byl místostarostou Brandýsa nad Labem generál Jiří Nekvasil, bývalý náčelník Generálního štábu. Když nastoupil do funkce náčelníka generálního štábu, byl jsem jeho prvním vojenským asistentem. Ta funkce tehdy vlastně vznikla. Oslovil jsem ho s tím, co bych chtěl uspořádat. Řekl mi: „Rozumím, co chceš dělat. Uděláme to. Dám ti k dispozici zámek a celé to zaplatíme.“ Pozval jsem tehdy hosty z Bruselu, politology – například tehdejšího poslance Ivana Gabala – a také bývalé náčelníky generálního štábu, generály a velitele útvarů. Sál byl plný, podobně jako dnes, a zazněly čtyři hlavní přednášky. Po nich následovala velmi otevřená diskuse. Už tehdy – bavíme se o březnu roku 2014 – tam zaznívalo poměrně jasné hodnocení toho, kam směřuje Rusko. Týden poté poslanec Ivan Gabal předložil poslaneckou výzvu ke zvýšení výdajů na obranu. A tím vlastně celý proces znovu začal.