V roce 2014, kvůli ruské invazi na Krym a východní Ukrajinu, se začal postupně po malých krůčcích zvyšovat rozpočet Ministerstva obrany České republiky. Další výraznější nárůst pak nastal z důvodu totální ruské agrese v roce 2022, avšak v důsledku obrovského vnitřního dluhu armády tato zvýšení financování obrany nedokázala zatím pokrýt potřeby technické modernizace, budování infrastruktury, personálního rozvoje a stavu armády a celkové navýšení bojové hodnoty a připravenosti našich sil.

Sekera v obranném rozpočtu jako kostlivec z minulosti

Doba velké finanční krize zanechala v plánech budování AČR výraznou díru. Snížení počtu pořizovaných vozidel Pandur, pronájem místo nákupu v případě letounů Gripen (řešení, které mělo být pouze „prozatímní“, přesto pronajaté letouny budou zřejmě aktivně sloužit i za rok 2030), minimální personální nárůst, odprodej infrastruktury, odkládání projektů, zrušení raketového dělostřelectva a výrazná či úplná stagnace těžkých mechanizovaných sil, protivzdušné obrany, dělostřelectva nebo ženijního vojska.

Tyto problémy a mnohé další představovaly po „budíčku“ v roce 2014 překážky, které bylo nutno odstranit na cestě k obnově AČR jako bojeschopné síly pro konvenční peer-to-peer konflikty vysoké intenzity. Bohužel, tento budíček nebyl brán až tak vážně a jako jinde na západě a v Alianci do značné míry ignorován. To se ukazovalo i na pouze velmi pozvolném navyšování rozpočtu kapitoly MO ČR. K aliančnímu závazku na 2 % HDP na obranu se Česká republika reálně dostala až v roce 2024, tedy poprvé od roku 2004, po dlouhých dvou dekádách. I ono „reálně“ má však jedno ale, tedy zakomponování přidružených výdajů na obranu státu do těchto 2 %, díky čemuž došlo i k nízkému překročení této hranice. Nyní je naopak zcela možné, že po pouhých dvou letech obranný rozpočet opět klesne pod 2 % HDP, a to ve chvíli, kdy naprostá většina našich spojenců v prostoru východního křídla evropské části NATO své obranné výdaje již razantně navýšila a nadále navyšuje i nad hodnoty jako 3 či v některých případech dokonce 4 % HDP.

Výsledkem tak je, že i přes množství důležitých probíhajících, nových a už dokončených akvizic, stále zbývá dlouhý seznam potřebných projektů pro výstavbu schopností, které jsou zcela zásadní pro naplnění jak aliančních závazků, tak tolik potřebného navýšení schopností AČR jako takové. Projekty, které vzhledem k inflaci a rostoucím cenám zbrojního materiálu budou stále dražší v čase, tedy porostou náklady na jejich úspěšné dokončení.

Budování jednotek a schopností jako dlouhodobý a komplexní proces, nejen nákupní seznam

Obecně platí, že pro akceschopnost sil samotná bojová technika nestačí. Leopardy 2A4 či nedávno pořízené Leopardy 2A8 samy o sobě netvoří schopnost tankového praporu. Investice zahrnují servisní zázemí, infrastrukturu, jako jsou garážová stání, komunikace v posádce a jejím okolí, modernizaci výcvikového zázemí, dále logistická a podpůrná vozidla, munici, pohonné hmoty a náhradní díly. Jedná se o proces vyžadující čas a adekvátní finance, pro úspěšné získání a také udržení schopnosti nasadit do pole takovou jednotku. Stejný princip platí pro všechny druhy sil. Právě na příkladu 73. tankového praporu a v širším kontextu celé 7. mechanizované brigády (což je jeden z našich klíčových aliančních závazků – takovýmto svazkem disponovat a mít schopnost ho aktivně nasadit) je možné ukázat, že i přes pozitivní kroky nedávných let, půjde kvůli dlouhodobému zanedbání těžkých sil ještě o delší proces, než bude celá brigáda skutečně modernizována, převedena na nový standard a v plné míře (FOC – full operational capability) připravena. Akvizice 42 Leopardů 2A4, 44 Leopardů 2A8 (s opcí na dalších 14) a 2 vyprošťovacích tanků BpZ3 Buffel je jen jeden z nutných kroků, nikoliv celý proces. Do očí bijící je například současná absence pořízení moderních podpůrných tanků jako jsou mostní tanky Leguan či vyprošťovací a ženijní tanky ve vyšších počtech.

Po pořízení techniky budou následovat dodací lhůty, dodávky, proces zavádění, výcvik personálu, získání počátečních operačních schopností (IOC) až po již zmíněnou FOC a nutnosti jednotky secvičit a získat certifikaci pro alianční nasazení. Původní koncepce počítala s plnou připraveností 7. brigádního úkolového uskupení na rok 2025. Z důvodu značného odložení a průtahů v pořízení nových pásových BVP a dalších projektů je nyní časový rámec stanoven na rok 2030. Také zde však hrozí, že ještě v roce 2030 tento klíčový prvek pozemních sil Armády České republiky bude mít množství „hluchých míst“ a v některých směrech bude muset spoléhat na zastaralé systémy či improvizace.

Čekající „hluchá místa“ AČR – klíčové modernizační projekty potřebné k přezbrojení a rozvoji současných jednotek AČR

Armáda České republiky, respektive její pozemní síly nyní mají 3 bojové manévrové prvky v podobě již zmíněné 7. mechanizované brigády, 4. brigády rychlého nasazení a 43. výsadkového pluku. Asi není překvapením, že ani jeden z těchto prvků není plně modernizován a všechny mají „hluchá místa“.

Paradoxně v současném stavu nám z hlediska uzavřených akvizic, na které se jednotlivé útvary pozemních sil mohou těšit, vychází nejlépe dlouho zanedbávaná 7. mechanizovaná brigáda z Hranic. Na rozdíl od „Brnky“, tedy 4. brigády, která alespoň na přelomu první a druhé dekády získávala na tu dobu moderní KBVP Pandur II, vozidla již kompatibilní s Aliancí z hlediska ráže a dalších řešení, byla (a v případě BVP stále je) „těžká brigáda“ odkázána na zastaralá BVP-2 a v první polovině první dekády modernizované tanky T-72M4CZ, řešení provizorní a již dlouho nedostatečná.

7. mechanizovaná brigáda na své přezbrojení dlouho čekala a v uplynulých letech se i konečně dočkala, skrze podpis smlouvy na 246 BVP a POV CV90 Mk.IV a 44 hlavních bojových tanků Leopard 2A8, s tím, že první CV90 se již testuje ve Švédsku za přítomnosti našich vojáků. Na první Leopardy 2A8 se dle uveřejněných informací bude čekat do roku 2028, avšak díky německému daru za pomoc Ukrajině a následně nákupu dalších 14 kusů tanku Leopard 2A4, bude 73. tankový prapor nejspíše již koncem tohoto roku disponovat 42 kusy těchto starších typů, určených pro výcvik a přechod na tanky západní konstrukce. 7. mechanizovaná brigáda tak obdrží stroje patřící ke špičce současné západní konstrukční školy. I tak ale stále chybí akvizice již výše zmíněných podpůrných tanků.

Oproti tomu 4. brigáda rychlého nasazení disponuje zastarávajícími a již cca 15 let starými Pandury u 41. a 42. mechanizovaného praporu a podobně starými lehkými obrněnými vozidly IVECO 4x4 se zbraňovými stanicemi Protector. Všechny 3 prapory jsou v očekávání výběru a akvizice nových kolových BVP, které by Brnku posunuly dál do úrovně moderní střední brigády. Očekávání, které se nyní dle vyjádření MO ČR minimálně o rok posouvá. Jak 7., tak 4. brigádu navíc trápí stav nepřímé palebné podpory na úrovni jednotlivých praporů, tedy samohybných minometů, nyní zastoupených ve většině jednotek obou brigád v podobě starých tažených minometů Vz.82 PRAM-L, vezených na korbách Tatry 8x8 FORCE – řešení, které se dá pokládat za provizorní a s limitovanými schopnostmi, zejména v podmínkách moderního bojiště.

Posledním manévrovým prvkem je 43. výsadkový pluk, který dodnes používá upravená vozidla Land Rover Defender 130 Kajman. Vozidla, která už mají nejlepší léta za sebou, jak z hlediska zastaralosti technické, tak technologické. I zde je v očekávání (spolu se 102. průzkumným praporem, který také Kajmany nadále využívá) projekt LÚV (lehkých útočných vozidel), který by jak 43. pluk, tak 102. prapor zabezpečil adekvátní novou technikou pro plnění náročných úkolů.

U pozemních sil ještě chvíli zůstaneme. Jednotky bojové podpory a bojového zabezpečení, tedy zcela klíčové součásti úkolových uskupení budovaných na bázi 7. a 4. brigády, taktéž očekávají nový hardware. V případě 13. dělostřeleckého pluku z Jinců je situace v rámci akvizic dalo by se říct nejlepší, ale zároveň komplikovaná. Vedle vozidel Titus (která jako spojovací a velitelské verze působí již napříč AČR a zásadně pozvedly úroveň velení a řízení sil) ve verzi „místo koordinace palebné podpory“ a dalších nových průzkumných, velitelských a podpůrných vozidel, ať už těch současných nebo objednaných, je samozřejmě hlavním projektem „dělo ráže 155 mm NATO“, v podobě houfnic ShH Caesar CZ 8x8, které mají nahradit již zcela zastaralé houfnice ShKH vz.77 DANA. Tento projekt, který počítá s dodáním 62 těchto moderních francouzských dělostřeleckých prostředků, však nabral citelné zpoždění, a i když plán počítá s dodávkami již v tomto pololetí, není jasné, zda se podaří tento harmonogram dodržet. To zpomaluje modernizaci této jednotky, která jak ukazuje ukrajinské bojiště, je pro moderní válčení i nadále kriticky důležitá. O zavádění prostředků MLRS, tedy obnově raketového dělostřelectva, které nyní v evropských armádách zažívá renesanci, zatím bohužel není zpráv a vzhledem nejen k finančním, ale i personálním restrikcím je pravděpodobné, že v dalších letech takový projekt na pořadu dne ani nebude.

Z nové techniky v podobě vozidel Scania, Tatra a nových jeřábů Liebherr a Grove se těší 14. pluk logistické podpory. Moderních logistických, opravárenských, evakuačních a přepravních vozidel však bude třeba více i v kontextu budování těžkých mechanizovaných sil, které využívají pásy.

15. ženijní pluk, jako další klíčová součást obou brigádních úkolových uskupení, nadále používá zastaralé doprovodné mosty AM-50, vezené ještě Tatrou 813 a zastaralé pontonové mosty PMS. I zde očekávají novou techniku pro náhradu obou těchto systémů určených k překonání vodních toků a terénních překážek. Spolu s projektem UKPŽ (univerzální kolová platforma ženijního vojska), který má zabezpečit ženisty obrněnými vozidly 4x4 pro zvýšení ochrany. K tomuto projektu se navíc má připojit i vojenská policie a vojenští zdravotníci. V úrovni nové techniky se ženisté mohou radovat zatím pouze z nových výše zmíněných jeřábů a vozidel Volvo. I zde jsou tedy výrazné mezery, které se promítnou do celkové připravenosti a schopností obou bojových brigád a celé AČR.

31. pluk z Liberce je sídlem našich CBRN jednotek. Ty byly v průběhu let postupně modernizovány a v současnosti probíhá několik dalších projektů, přesto i zde je prostor k výměně hardwaru a dalšímu rozvoji.

Poslední z hlavních součástí pozemních sil je pak 53. pluk průzkumu a elektronického boje. Jak již bylo řečeno, 102. průzkumný prapor očekává náhradu LR 130 Kajman. Lépe je na tom 532. prapor elektronického boje, kterému se dostávalo značné pozornosti. Nové systémy jako STARKOM, DPET a nově pořizované komplety ES-RA, SRTP a systémy dálkové pasivní detekce PLESS zaručují komplexní modernizaci a rozvoj schopností této jednotky. 533. prapor bezpilotních systémů, který se přesouvá na letiště Přerov, pak v minulých letech obdržel další novou techniku. Je však jasné, že vzhledem k rapidnímu rozvoji bezpilotních prostředků díky konfliktu na Ukrajině je otevřen velký potenciál, jak nejen tuto jednotku, ale celou AČR rozvíjet.

V úrovni vzdušných sil je situace, chce se říct, o něco pozitivnější než v případě sil pozemních, ovšem zdání může klamat. Největším projektem je již dlouho probíraný nákup 24 letounů 5. generace F-35A Block 4, pro přezbrojení obou taktických letek z čáslavské 21. základny. To umožní (spolu s potřebnou infrastrukturou), aby se české vzdušné síly dostaly na nejvyšší možný standard aliančních letectev. Zároveň 22. vrtulníková základna v Náměšti se těší novým vrtulníkům Viper a Venom systému H-1, díky pomoci Ukrajině se počet zvýší na 20 strojů. Mezitím transportní vrtulníky Mi-171š jsou nadále modernizovány, aby vyhovovaly standardům NATO a sloužily za horizont 2030. Kbelská 24. základna pak napjatě očekává 2 střední transportní letouny C-390, jako další rozvoj schopností vzdušné přepravy AČR. Nutno však poznamenat, že pořizovaný počet je z hlediska kontinuální nasaditelnosti menší než ideální minimum a je pravděpodobné, že se časem ještě zvýší. Zároveň nejistý osud 243. vrtulníkové letky, jejíž páteř tvoří končící vrtulníky W-3A Sokol, vrhá na rozvoj 24. základny jistý stín.

V úrovni pozemní protivzdušné obrany se významné modernizace brzy dočká i 25. pluk ze Strakonic, a to v podobě moderních systémů PVO typu SPYDER CZ v počtu 4 baterií jako náhrada zastaralých prostředků sovětské provenience typu KUB. Rovněž rozvoj je již zajištěn i pro systémy RBS-70NG, které budou početně rozšířeny a osazeny na obrněná vozidla 4x4 za účelem zvýšení mobility. Přestože jsou tyto kroky vítané, je nutné si zároveň přiznat, že v současnosti pořizovaná zásoba munice je velmi omezená a taktéž tyto schopnosti PVO budou spíše základní. Chybět bude i nadále jak větší pokrytí republiky, tak schopnost působit proti hrozbám letící po balistické křivce či rozvinuté schopnosti působení proti úderům levných bezpilotních prostředků. Některé nové projekty mají tyto nedostatky řešit, a je také možné, že se AČR dočká rozvoje systému SPYDER o konfiguraci AIO (All-in-One), ovšem všechny tyto kroky budou vyžadovat značné finanční prostředky. V případě 26. pluku velení a řízení, který zajišťuje přehled o vzdušné situaci nad naším územím a může být nasazen i ve prospěch spojenců, došlo k přelomovému posunu v podobě zavedení 8 izraelských radiolokátorů EL/M-2084S. Přesto v případě obrany proti balistickým raketám bude třeba dalších investic.

Modernizace jako záruka prosperity a bezpečnosti státu

Z předchozího výčtu celkem jasně vyplývá, že i když zvýšení financí pomohlo rozjet množství potřebných a roky odkládaných projektů, které započaly historicky největší modernizaci české armády, přesto za dlouhé roky podfinancování a tím akumulovaného vnitřního dluhu nejde vyřešit vše naráz (a o to méně s necelými 2 % HDP - které nejsou jen procentním nejasným vyjádřením, ale v důsledku téměř pevným - za ideálního stavu minimálním a v čase postupně rostoucím - číslem finančního obnosu vydávaného k budování obranyschopnosti země, v závislosti na jejím ekonomickém výkonu) a stále zbývá velmi dlouhý seznam zcela zásadních projektů nutných ke komplexní modernizaci a finalizaci budování sil ve prospěch obrany naší země i spojenců v Alianci. Již nyní máme oproti deklarovaným plánům ve prospěch NATO zpoždění, navíc blízko nám zuří již 4 roky největší konflikt na evropském kontinentě od dob 2. světové války a řekněme si zcela otevřeně, dlouhý proces modernizace našich sil vyústí stále „jen“ v to, že české pozemní síly budou, co se bojových jednotek týče, disponovat dvěma brigádami a jedním plukem, což v kontextu například nebo – vzhledem k velikosti populace – švédských ozbrojených sil není zrovna dechberoucí počet. Rozvoj sil – i co se do počtu týče – je proces, který probíhá v nejedné evropské zemi a naši sousedé, jako je Polsko, Německo nebo spojenci, jako skandinávské a pobaltské země, pracují jak na kvalitativním, tak kvantitativním posílení svých armád.

Je proto nutné se o obranném financování vážně bavit a důležitá není jen výsledná částka na roční bázi, ale zejména střednědobý či dokonce dlouhodobý výhled, který umožní adekvátní propracované plánování výstavby sil. Zároveň je třeba připomínat, že AČR má obrovský vnitřní dluh a zde vypsané projekty představují jen špičku ledovce. Jak již bylo zmíněno výše, tank bez vycvičené osádky (a dalšího personálu), paliva, munice, zázemí a servisní a opravárenské infrastruktury nefunguje příliš dobře, což ostatně platí o každém kusu techniky. Infrastruktura, nákupy munice, vývoj, výcvik, retence a nábor, tyto položky nejsou v důsledku levné, a přesto jsou klíčové pro akceschopnost armády jako celku. Navíc máme i další druhy sil, jako jsou síly Informační a Kybernetické a také Teritoriální síly, které nově disponují 14 prapory, avšak prozatím s nižší bojovou hodnotou, kvůli stavu výzbroje a typům vozidel, kterými disponují, zde je též velký prostor pro rozvoj. Nemluvě o agentuře logistiky, zdravotnictví, Vojenské policii či Speciálních silách. Samotná otázka osobní výzbroje a výbavy je taktéž ožehavé téma. Nyní sice dochází k výraznému posunu (viz nové tlumoky, prostředky balistické ochrany, radiostanice, či dlouho očekávaná zimní výbava), který navazuje na modernizaci posledních let, ale nadále jsou aspekty, jako například modernější prostředky nočního vidění či nové polní uniformy, obuv a přilby, které by opět pozvedly celkové schopnosti Armády České republiky.

Nezbývá než doufat, že trend posledních let vedoucí k postupné akceleraci modernizace AČR bude pokračovat i nadále. Protože armáda je pilířem bezpečnosti a bezpečnost i stabilita jsou důležitými pilíři prosperity státu a jeho obyvatel tváří v tvář hrozbám.