S proměnou bezpečnostního prostředí v Evropě, diktovaného zejména ruskými expanzivními ambicemi, se evropské armády opět zaměřují na konvenční boj na kontinentu proti technologicky i početně zdatnému nepříteli, který zároveň prokázal snahu a schopnosti vést boj i daleko za liniemi, v zázemí. Kromě rozšiřování a přezbrojování jednotek pravidelných armád, tedy motorizovaných, tankových či mechanizovaných útvarů, které jsou tvořeny zejména profesionálními vojáky, se ve stále větší míře objevuje i podstatný rozvoj sil teritoriální obrany, obecně označované jako TDF (Territorial Defence Forces), které jsou v současném kontextu tvořeny nezřídka dobrovolnými záložníky.

Teritoriální obrana jako druh sil

Jednotky nebo síly teritoriální obrany, domobranecké útvary, národní garda, či “domácí” garda (Home Guard) není v západním vojenství novým konceptem, právě naopak. Například v severských zemích, či Spojených státech má tento typ sil poměrně dlouhou tradici. A není divu. Jednotky teritoriální obrany představují rychle povolatelný komponent sil se znalostí prostředí své primární operační oblasti, který má množství užitečných schopností a doktrinálních úkolů, od pomoci civilnímu obyvatelstvu a bezpečnostním a záchranným složkám v krizových scénářích, přes ostrahu zápolí, tedy důležitých objektů a kritické infrastruktury, až po bojové nasazení v poli, během obrany své svěřené oblasti v otevřeném konfliktu. Tato škála úkolů a jejich význam v dnešním bezpečnostním prostředí, pak představují jasný argument pro jejich existenci. Toto je zejména patrné pro východní křídlo aliance, kde státy jako Litva, Lotyšsko, Estonsko, Polsko, Norsko, Švédsko, či Finsko mají dedikované jednotky teritoriální obrany, v mnohých případech i jako samostatný druh sil. A samozřejmě, Ukrajina, která má v rámci svých sil desítky brigád, pluků a praporů teritoriální obrany, kde některé z nich byly převedeny pod pozemní síly či sbor námořní pěchoty a jejíž síly tohoto typu představují klíčovou součást ukrajinské obrany od začátku ruské invaze v roce 2022, je přímo do očí bijící důkaz významu jednotek TDF.

Teritoriální obrana v českém kontextu

V našem prostředí se teritoriální obrana do širšího povědomí dostala v roce 2019, kdy došlo ke vzniku Velitelství Teritoria, jakožto nového druhu sil na taktické úrovni, který byl založen jako reakce na zhoršení bezpečnostního prostředí. Následně v roce 2021 bylo pod Velitelství teritoria převedeno 14 Krajských vojenských velitelství s jejich podřízenými prvky, včetně pěších rot AZ, které v praktické rovině představovaly “svaly” nového velitelství. Svůj současný název získalo Velitelství teritoriálních sil k 1. lednu 2023.

Další výrazná událost se stala nedávno, když začátkem tohoto října oficiálně došlo ke vzniku 14 – ti praporů územní obrany (prÚzO). Tyto prapory vznikly na bázi současných krajských pěších rot a budou tedy vznikat rozšířením těchto jednotek. Každé KVV, má jeden prapor územní obrany, tvořený zejména příslušníky Aktivních záloh. Není žádným nadnesením, či přeháněním, že se jedná o výrazný posun v rozvoji a budování AČR jako celku a jde o největší jednorázové rozšíření struktury naší armády v její novodobé historii.

Úkoly těchto nových útvarů jsou prakticky identické jako ty, které měly dosavadní pěší roty a také jako ty, které byly vypsány na začátku tohoto textu. Tedy pomoc IZS a bezpečnostním sborům, ostraha ODOS (objektů důležitých pro obranu státu) a kritické infrastruktury a samotná bojová obrana svěřených krajů spolu s dalšími jednotkami pozemních sil. Dále se musí zmínit ještě dva neméně důležité úkoly. A to zabezpečení a pomoc zajištění hladkého průjezdu spojeneckých sil přes naše území, a mobilizační doplnění AČR. Jen z tohoto výčtu je jasně patrné, že současné roty nestačily na tuto škálu úkolů, budování praporů je tak logickým krokem.

Velitelství teritoriálních sil nabývá na schopnostech

Dle dostupných informací má každý prapor územní obrany disponovat zhruba 600 osobami, většinu mají tvořit příslušníci Aktivních záloh. Budování praporů se pak předpokládá cca do roku 2030. Přesná struktura není známá, je však pravděpodobné, že se bude jednat o několik pěších rot a dále jednotky podpory a zabezpečení (velení, logistika, spojaři, ženisté, zdravotníci). To že jednotky teritoriální obrany jsou zejména pěšího typu, je pak víceméně evropským standardem. Vedle budování profesionální pravidelné armády, nezbývají velké finance pro budování jednotek pro obranu teritoria jako mechanizovaných či tankových svazků. Ovšem i na Ukrajině se stále ukazuje, že pěchota i nadále hraje prim, pro vytvoření většího počtu bojově nasaditelných sil. Toto tedy není chybou ani překvapením. Dle KVAČR2035 má Velitelství teritoriálních sil dále získat i “Prvek podpory teritoriálních sil”. Zřejmě se bude jednat o útvar bojové podpory/bojového zabezpečení určený k podpoře a zajištění činnosti praporů.

Možnosti a další potenciál rozvoje jednotek teritoriálních sil

Již v minulých letech tehdejší pěší roty AZ při KVV počaly pomalu obnovovat svou výzbroj, výstroj a další výbavu, která do té doby byla značně neuspokojivá (tento proces byl jednou z deklarovaných priorit současného náčelníka Generálního štábu). Zbraně jako vz.58, pistole vz.82 či kulomet UK Vz.59 byly postupně nahrazovány útočnými puškami CZ Bren 805 a Bren 2, pistolemi CZ 75 Phantom a kulomety Minimi Mk.2. I když šlo o zbraně vyřazené od jiných jednotek AČR, stále se jedná o vítaný posun. Stejně tak zavedení ochranných přileb, které užívá zbytek armády, či vozidla Hillux nebo nákladní vozy Tatra Force. Přesto je stav výbavy jednotek Teritoriálních sil nadále neuspokojivý, např. když jde o balistickou ochranu, batohy a další součástky osobní výstroje, jako jsou vysílačky nebo přístroje nočního vidění. Ovšem zde by opět nemělo jít o překvapení, když se podíváme na stav u dalších druhů sil AČR. Zároveň však může svítat na lepší časy, vzhledem k počínající modernizací tohoto typu materiálu u profesionálních jednotek.

Dalším aspektem je vozový park. Nová nákladní vozidla provedení valník a hákový nakladač, či vozidla typu Hillux zvyšují mobilitu a možnosti logistického zabezpečení, zároveň však nepředstavují prostředky chráněné mobility či bojová vozidla. Přitom obrněné kolové platformy 4x4 či 6x6, ať už ty vyřazované ze služby od profesionálních útvarů AČR, či nízkonákladové nové typy, by mohly pomoci výrazně zvednout bojovou hodnotu nových praporů.

Stejně tak nyní chybí výkonnější zbraňové prostředky, ať už se jedná o ty protitankové typu PTŘS, dále těžké kulomety, automatické granátomety či minomety. A taktéž významná součást moderního bojiště, bezpilotní prostředky, ať už úderné či průzkumné. Všechny tyto systémy by také pozvedly celkové schopnosti praporů územní obrany. Možnou inspirací v některých kategoriích tu mohou být polské prapory a brigády WOT (Wojska Obrony Terytorialnej), které například protitankovými řízenými střelami disponují.

V neposlední řadě, absence prostředků obrany proti vzdušným hrozbám. Pokud se opět podíváme na ukrajinské brigády a prapory teritoriální obrany a zároveň údery ruských bezpilotních prostředků proti ukrajinské infrastruktuře, zejména tento faktor se může ukázat jako významný nedostatek, pokud vezmeme v potaz doktrinální úkoly teritoriálních sil. Všechny tyto aspekty jsou však s vyšším důrazem na budování AČR, seriózním zájmem o obranu České republiky spolu s vyšším obranným rozpočtem dosažitelné a řešitelné.

Závěr

Rozvoj a budování teritoriálních sil jakožto pevné součásti Armády České republiky je bezpochyby správným krokem, který výrazně přispěje k vyšší odolnosti a obranyschopnosti naší země, a to jak v krizích, tak ve všech fázích případného konfliktu. Zároveň se zde naskýtá množství příležitostí a progresivních přístupů, které pokud budou správně uchopeny a zakomponovány do nově budovaných praporů a širší struktury Velitelství teritoriálních sil, dále zvýší význam a efekt těchto kroků. Je zde tak unikátní možnost za poměrně malé finanční vstupy, získat jednotky pro teritoriální obranu s ucházející bojovou hodnotou, které vedle mechanizovaných brigád a dalších jednotek AČR, budou představovat odstrašující prvek a další dílek do mozaiky budování národních i aliančních sil.