Možné scénáře dalšího vývoje pořízení BVP pro AČR

 15. 05. 2020      kategorie: Armáda ČR

Globální ekonomická krize, spojená se zdravotní, výrazně změní mnohé, co se ještě včera zdálo jako pevná konstanta. Především budou vládám chybět peníze. Do této nové reality bude patřit i české zbrojení posledních let, přesněji nákupy vojenského materiálu ze zahraničí. Výše uvedená krize by měla ujasnit, co a k čemu opravdu potřebujeme.

Některé projekty bude třeba zrušit, jiné odložit. Logicky bude třeba podpořit především domácí obranný průmysl a preferovat jeho zaměstnance a jeho zisky zdaněné do naší státní pokladny, před zahraničními, a to i v případě mírně dražšího výsledného výrobku. Že resort obrany je dlouhodobě podfinancovaný a domácí obranný průmysl strádá, věděl kdekdo a nikdo to systémově neřešil desítky let.

bvp2_02
Foto: Jen malá část ze stávajících českých BVP-2 (na snímku) je skutečně bojeschopná. Oněch oficiálně udávaných cca 180  BVP-2 představuje do jisté míry jen papírovou hodnotu. | army.cz

Do skupiny odložených se mohou dostat také bojová vozidla pěchoty (BVP). Výsledek neustále protahovaného výběrového řízení je přesně takový, jak předvídali odborníci, už před rokem. Už tehdy se vědělo, že nastupuje velká ekonomická krize. Při výběrovém řízení, které by mělo zajistit akvizici nejlepšího BVP pro naši armádu bez politického či korupčního podtextu, je třeba vycházet z hodnocení velkého množství faktorů. Nelze však přehlédnout fakt, že armáda je obvykle symbolem státu a jeho nezávislosti. Nebo, aspoň by to tak mělo být.

Akvizice lze rozložit na zbytečné a potřebné a na výhodné a nevýhodné. Vzhledem k tomu, že byla do budoucna aspoň částečně vyřešena otázka protiletecké obrany, konkrétně radiolokátory, jsme na nejlepší cestě řešit komplexně otázku hlavního ohrožení z hlediska klasického vojenského konfliktu. Letectvo je sice málo početné, ale v poměrně dobré kondici. Gripeny se osvědčily jako dobrá akvizice a cvičné proudové, lehké bitevní a lehké transportní typy dokážeme vyrábět sami. Dobu služby Gripenů lze prodloužit, případně je do budoucna systémově nahradit modernější verzí, což je nejefektivnější a nejlevnější řešení. Těžké a stárnoucí vrtulníky Mi-24 a Mi-17/174š mohou sloužit ještě deset let. Jejich nahrazení lehčími stroji UH-1Y a AH-1Z z hlediska porovnání s konkurenčními typy se jedná o krok vpřed. Disponujeme značným počtem moderních kolových obrněných vozidel domácí výroby Pandur II a TITUS a zahraničních lehkých LOV. Máme dlouhodobě zanedbané hlavní dělostřelectvo, částečně mechanizovanou pěchotu a značně ojeté terénní automobily. Dělostřelectvo, ať už hlavňové, nebo raketové jsme schopni systémově modernizovat a přezbrojit vlastními silami, případně výhodnou spoluprací s osvědčenými zahraničními partnery.

Ve srovnání se současnými konflikty v Asii a Africe je ohrožení BVP na evropském bojišti rozsáhlejší a komplexnější, než v případě misí v islámském prostoru. Tam většinou chybí na straně nepřítele letectvo, tanky, BVP i moderní dělostřelectvo, nebo se vyskytuje v malých počtech a s nevalně vycvičenými obsluhami. Evropská BVP s evropskými osádkami tam slouží většinou k průzkumu, doprovodům zásobovacích konvojů, jako dopravní prostředky, případně prostředky palebné podpory při obraně základen. Osádka BVP a přepravovaní vojáci (družstvo/roj) se setkávají mimo základny především s nepřátelskou lehkou pěchotou využívající moment překvapení a známý terén a především městské aglomerace tvořící efekt husitské vozové hradby, přičemž mají většinou zajištěnu i podporu obyvatelstva. Tak je do značné míry vyrovnána technologická a místy i početní převaha na straně sil, které většinou reprezentují státy NATO a EU. Zkušenosti z misí proto nejsou v Evropě příliš použitelné.

Pět základních možností

Mechanizovaná pěchota a její výzbroj tvoří páteř pozemních sil kterékoli evropské armády. Na její výzbroj, včetně BVP proto nelze rezignovat. Pokud si položíme otázku, zda potřebujeme nová pásová BVP, odpověď je jasná. Pokud chceme mít armádu vysoké kvality, rozhodně ano. Z praktického hlediska však existují i další řešení.

Lynx_IMG_5970 (002) lr
Foto: Pokud si položíme otázku, zda potřebujeme nová pásová BVP, odpověď je jasná. Pokud chceme mít armádu vysoké kvality, rozhodně ano. (na obrázku Bojové vozidlo pěchoty Lynx KF4) | Rheinmetall

1) První možností je přejít na program pouze lehké armády na kolových podvozcích, bez pásových BVP. Z tohoto hlediska nás saturuje výroba nových kolových typů KBVP/OT Pandur II 8x8 a TITUS 6x6 koncepce MRAP. TITUS je mimořádně vhodný rovněž z hlediska vnitřních konfliktů, především pro potřeby policejních sil vojenského typu.

2) Druhou možností je kombinace zavedených nových kolových typů a rozsáhlé modernizace zastaralých BVP-2/BVP-1, bez akvizice zahraničního typu. Tak řeší otázku mechanizované pěchoty například Slovensko. Důvodem zachování pásového BVP je opakovaně potvrzený fakt, že průchodivost pásových podvozků je ve středoevropském terénu lepší ve srovnání s kolovými, především od hmotnosti vozidla kolem 14 tun výše. To je podstatný taktický faktor, bez ohledu na neméně reálný fakt, že podvozek koncepce Tatra vozidel TITUS se blíží průchodností pásovým typům nejvíce, ze všech kolových obrněných vozidel. Takové řešení by dávalo práci domácímu obrannému průmyslu a snížilo náklady na akvizice ze zahraničí. Nicméně nelze přehlédnout, že Pandur II má nižší balistickou odolnost ve srovnání se současnými pásovými BVP druhé generace ASCOD, CV90, Lynx, Puma, T-15 Armata a Kurganec 25. Pandur II a TITUS rovněž nemají palebnou sílu a „tankovost“ srovnatelnou s pásovými BVP druhé generace, což není dáno jen ráží hlavní zbraně.

3) Třetí možností je zachování současného programu přezbrojení, tedy akvizice pásových BVP druhé generace ze zahraničí pro část pozemních sil. Výhodou je získání toho nejlepšího v globálním srovnání. Důležitý je rozsah podílu českého obranného průmyslu z hlediska výroby, následného provozu a oprav, cena a způsob platby. Akvizice BVP druhé generace je každopádně vojensky nejefektivnějším řešením problému modernizace našich pozemních sil pásovými BVP. Aktuálně i do budoucna zajišťuje nejlepší dosažitelnou kombinaci palebné síly, mobility, ochrany a obložnosti pro mechanizovanou pěchotu. Lze ji odložit, nebo z finančního hlediska rozprostřít, případně kombinovat oboje, ale rozhodně není vhodné na ni rezignovat. Variantou třetí možnosti je kombinace akvizice BVP druhé generace, vyřazení zastaralých BVP-2 a rozšíření výroby typu Pandur II pro potřeby záloh.

P1850949
Foto: Bojová vozidla pěchoty, účastnící se českého tendru, si jsou technicky velice blízká (na snímku pásové obrněné vozidlo ASCOD 2). Jsou si blízká hmotností okolo 40 tun, svou výzbrojí představovanou věží s kanonem 30-35 mm. Jsou si ale blízká i svým technickým zpracováním, která je u všech tří typů na velmi vysoké úrovni. | archiv CZD

4) Čtvrtou možností je kombinace akvizice nižšího počtu pásových BVP druhé generace, a to v základní bojové a velitelské verzi, kombinovaná s navýšením výroby kolových obrněných typů TITUS, nebo Pandur II a dalších domácích specializovaných, především minometných, zdravotnických, mostních, vyprošťovacích, spojařských a dalších vozidel. Tato vozidla buď už existují, nebo není problém je konstruovat na bázi zavedených typů Pandur II, nebo TITUS. Vznikla by taktická sestava, odpovídající zhruba Bundeswehru, kde první linii tvoří pásová BVP Puma druhé generace v základní verzi a druhou kolová OT Boxer a další prostředky. Doplnění stavů BVP druhé generace na vyšší počty by bylo otázkou vzdálenější budoucnosti, přičemž, by byly zároveň odstraněny veškeré problémy se sériovou výrobou. Uvedené řešení zachovává z velké části růst bojové hodnoty mechanizované pěchoty a zároveň v krizovém období snižuje náklady na akvizici zahraničního typu, přičemž posiluje domácí obranný průmysl. Zároveň lze počítat s relativně nižšími dlouhodobými provozními náklady ve srovnání s rychlým a celkovým přezbrojením na pásová BVP druhé generace.

5) Poslední možností je vývoj a výroba pásového BVP druhé generace vlastními silami. Podobný program uskutečnili Poláci vývojem BVP Borsuk. Nástup přezbrojení by se ovšem odsunul o dobu vývoje. Je otázkou, zda by se v současné situaci jednalo o výhodu, či nevýhodu. Současné BVP je v podstatě skládanka motorů, převodovek, zbraní, optoelektronických přístrojů, závěsů kol, pásů a komunikačních prostředků několika málo světových výrobců. Nikdo mimo nich už pohonné soustavy, výzbroj a další materiál nevyvíjí a nevyrábí. To vše v, nebo na, pancéřové korbě a věži. Dokoupit lze rovněž systémy aktivní a reaktivní ochrany. Je otázkou, zda by náš současný obranný průmysl něco takového zvládl. Česká republika má však již praktické zkušenosti s výrobou vozidel Pandur II, TITUS, modernizací tanků T-72, funkčními vzory kolového obrněného vozidla Patriot, raketomety Vampire, modernizačními programy samohybných kanonových houfnic DANA, nebo modernizací BVP Šakal.

Závěrem lze konstatovat, že potřeba pásových BVP pro naši armádu je vskutku aktuální, nicméně existuje řada různých řešení s využitím kapacit domácího obranného průmyslu.