Munice pro CAESAR: Generační skok schopností českého dělostřelectva

 08. 10. 2021      kategorie: Vojenská technika
Přidat na Seznam.cz

V loňském roce se Česká republika rozhodla pro pořízení samohybných houfnic CAESAR od francouzské společnosti Nexter. Tento dělostřelecký systém byl zvolen mezi několika dalšími typy ráže 155 mm, protože zavedení houfnic právě tohoto kalibru bylo a stále je vnímáno jako vysoce významný krok při přechodu Armády ČR na alianční standardy. Většina členů NATO a také řada dalších zemí používá dělostřelecké zbraně ráže 155 mm a není bez zajímavosti, že na tento standard od počátku nového století postupně přechází též Čína, která se dlouho držela sovětského kalibru 152 mm. Přechod na novou ráži dělostřeleckých zbraní však nepředstavuje pouhou změnu průměru střely, nýbrž výrazný kvalitativní posun. Právě široké spektrum druhů střeliva patří také mezi přednosti houfnice CAESAR.

caesar_strelba
Foto: 155mm ShH CAESAR 8x8 | Nexter Systems / CC BY-NC-ND

Hned na úvod je nutno zdůraznit, že „západní“ a „východní“ (resp. původně vlastně americká a sovětská) munice pro houfnice se neliší pouze průměrem střely, ale také řešením pohonných náplní, resp. metodou skladování střelného prachu. V případě ráže 152 mm se totiž standardně užívají kovové nábojnice, zatímco u kalibru 155 mm se nábojnice obvykle nevyskytují. Úlohu prachových náplní dříve zastávaly zejména textilní vaky, od kterých se ale postupně přešlo na plně nebo částečně spalitelné obaly (ačkoliv i ty starší textilní se dají stále používat a některé armády to dosud dělají).

Munice-Nexter_01
Foto: Munice pro houfnici CAESAR | DP

Velkou výhodu těchto náplní představuje modularita, protože různí výrobci dodávají široké spektrum různě dimenzovaných náplní, které tak lze dle potřeby kombinovat, takže lze dosahovat různých úsťových rychlostí střely. Jediným omezením je tak nutnost vejít se do max. objemu nábojové komory, který v případě standardu NATO odpovídá 23 litrům (ačkoli některé firmy dodávají na přání i děla s většími komorami). Jako kuriozitu je možno uvést, že již zmíněná Čína sice přešla na houfnice ráže 155 mm, ovšem navzdory tomu u nich dosud používá náplně v mosazných nábojnicích.

caesarIDET_02Foto: 155mm ShH CAESAR 8x8 na veletrhu IDET 2021 | Martin Šiška / CZ Defence

Příčinou je zřejmě skutečnost, že logistika dělostřelectva v čínské armádě je zařízena právě na zacházení s municí s nábojnicemi a tomu logicky odpovídá také výcvik obsluh. Někdy se jako důvod uvádí také větší odolnost nábojnic vůči necitlivému zacházení, nehodám atd., což může hrát velkou roli právě u armády s povinnou vojenskou službou, jako je ta čínská. Je však třeba dodat, že též moderní západní náplně jsou poměrně odolné, a to i proto, že jejich obaly bývají relativně pružné, zatímco kovové nábojnice se mohou nárazem zdeformovat, takže ona údajná vyšší odolnost je spíše relativní. Nepochybnou zásadní výhodu textilních či spalitelných obalů pro kalibr 155 mm pak reprezentuje fakt, že jsou pochopitelně mnohem lehčí a jednodušší pro manipulaci, protože chybí ona těžká nábojnice. Další výhoda se projevuje po výstřelu, protože není třeba se starat o rozpálenou kovovou nábojnici. Kovové nábojnice navíc mohou prozrazovat často používané dělostřelecké pozice.

Munice-Nexter_02aFoto: Munice pro houfnici CAESAR | DP

Další významnou výhodou je pak samozřejmě právě modularita současných moderních náplní standardu NATO, jež dovoluje dosahování velice rozsáhlého spektra úsťových rychlostí střel. Díky tomu se většina soudobých samohybných houfnic kalibru 155 mm vyznačuje zajímavou schopností, pro kterou se obvykle užívá zkratka MRSI (Multiple Round Simultaneous Impact, tzn. současný zásah více střelami). V podstatě jde o to, že se připraví sekvence střel s různými prachovými náplněmi a jim odpovídající sekvence nastavení palebných prvků. Zbraň následně vypálí první výstřel s největším náměrem a nejmenší úsťovou rychlostí, načež se u každé další rány snižuje náměr a zvyšuje se úsťová rychlost. Díky tomu se tedy dosahuje výsledku, kdy je cíl zasažen několika střelami v krátkém čase. Např. v případě houfnice CAESAR je možno za jednu minutu vystřelit sekvenci až šesti granátů, které potom dopadají na svůj cíl prakticky zároveň, resp. v časovém rozmezí zhruba dvou až tří sekund. V časovém rámci asi 10 sekund by bylo možné vypálit ještě více střel, což má ten efekt, že nepříteli není odhalen skutečný počet zbraní umístěných v palebném postavení, přičemž účinek na cíl je stejný jako při použití více dělostřeleckých systémů ve stejném čase.

Munice-Nexter_03Foto: Munice pro houfnici CAESAR | DP

Prachové náplně pro houfnice ráže 155 mm (resp. odpovídající standardu NATO) dnes vyrábí řada firem v mnoha zemích světa, a to včetně České a Slovenské republiky. Totéž ovšem platí rovněž o střelách, protože mezi výhody aliančního standardu 155 mm náleží také široká škála dostupných granátů nejrůznějšího původu a s různými účinky. Pro houfnici CAESAR je tudíž k dispozici vskutku pestrá nabídka munice. Základ samozřejmě představují standardní granáty s unitárními tříštivo-trhavými náplněmi, ale v současnosti se běžně používají též kontejnerové střely nesoucí náplň protipěchotní nebo protitankové bojové hlavice. Kontejnerové střely se dají používat i pro dálkové pokládání min, vypouštění elektronických rušičů či rozhazování letáků. Pochopitelně existují i granáty osvětlovací, dýmové nebo cvičné a jako kuriozitu lze dodat, že v minulosti byly zavedeny ve službě také střely s nukleárními hlavicemi a náplněmi bojových chemických látek, avšak ty už byly vyřazeny. Vývoj granátů ráže 155 mm se nyní soustřeďuje především na zvyšování dostřelu a přesnosti.

caesarIDET_01Foto: 155mm ShH CAESAR 8x8 na veletrhu IDET 2021 | Martin Šiška / CZ Defence

Současné houfnice ráže 155 mm s hlavněmi o délce 52 násobků ráže většinou střílejí klasicky koncipovanými granáty s max. dostřelem okolo 30 km. Vyšší schopnosti pak nabízejí granáty s tzv. dnovou složí (base-bleed), což je zařízení, které do značné míry eliminuje turbulence za zádí letícího granátu. S těmito granáty tak současné 155mm houfnice (včetně zbraně CAESAR) dosahují svého nejčastěji deklarovaného max. dostřelu kolem 39 km. V omezeném měřítku se uplatňují i granáty opatřené pomocnými raketovými motory (RAP, Rocket Assisted Projectile), jejichž slabinou je samozřejmě vysoká složitost a cena, ale i nižší koncový efekt na cíl díky menší bojové hlavici, ale jejich dostřel se může dostat i přes hodnotu 70 km. Hledají se však i další metody prodlužování dostřelu, mezi kterými se často používají např. výsuvné aerodynamické plochy. Granát se tak na krátkou dobu mění v kluzák, takže neletí jenom po balistické křivce, a tudíž dokáže dolétnout na podstatně delší vzdálenosti. Studují se ale i další zajímavá řešení, např. granáty používající náporový motor (ramjet).

Současné houfnice a granáty se nepochybně vyznačují působivou přesností, ovšem i navzdory tomu se při střelbě na dlouhou vzdálenost nevyhnutelně projevují i ty nejmenší chyby, a proto se stále více pozornosti věnuje koncovému navádění granátů. Svého času byly dosti populární granáty s koncovým laserovým naváděním, ty však logicky vyžadují přítomnost předsunutých pozorovatelů s laserovými zaměřovači pro ozáření cílů, které ovšem nejsou použitelné na zakouřeném bojišti. Vhodnější řešení představuje satelitní a inerciální koncové navádění, u něhož stačí (obrazně řečeno) jen zadat souřadnice cíle. Právě tak pracuje např. dnes patrně nejznámější 155mm naváděný granát, a to M982 Excalibur, jenž vznikl jako produkt spolupráce firem Raytheon a BAE Systems. Díky využití již zmíněných aerodynamických ploch nabízí dosah až 40 km a satelitní a inerciální navádění zajišťuje dopad s chybou do 10 m od cíle, což potvrdily i reálné výsledky bojového nasazení. Zkušenosti z Iráku dokazují, že přes 90 % střel Excalibur dopadne ve vzdálenosti do 2 m od cíle.

Mezi zbraně schopné střílet granáty Excalibur patří také houfnice CAESAR, pro kterou se ale počítá i s dalším „chytrým“ typem granátu, na němž aktuálně pracuje sama společnost Nexter. Perspektivní střela jménem Katana využívá moderní technologie včetně inerciálního a satelitního navádění s očekávaným dosahem v první verzi přes 40 km. Skutečně mimořádná je zamýšlená přesnost, protože Katana by měla díky vynikajícímu ovládacímu systému zajišťovat zásah s rozptylem do 10 m kolem cíle, který by mohl být drasticky snížen přidáním poloaktivního laseru (ba méně než 1 metr). 

Střela v současné době prodělává rychlý vývoj, přičemž k dispozici by měla být od roku 2023. Vedle toho může houfnice CAESAR využívat ještě další zajímavý typ naváděné munice, a sice granát BONUS, který společně vyvinuly zbrojovky Nexter a Bofors. Střela BONUS je určena pro ničení tanků a transportuje dvě samostatně naváděné bojové hlavice, které uvolňuje nad prostorem výskytu cílů. Hlavice se oddělí od střely a potom během fáze klesání k zemi vyhledávají pomocí infračervených a 3D značkovacích senzorů cíle odpovídající parametrům v databázi a nakonec uskutečňují útok na horní, tzn. nejslaběji pancéřovanou část vozidel. Max. dostřel granátu BONUS činí okolo 35 km, pokud je vystřelen z dělostřeleckých systémů s hlavní ráže 155 mm a o délce 52 ráží. Bonus je jediná bojově ověřená munice se senzory, byla například použita francouzskou armádou v roce 2018 v Iráku, kde ji odpalovaly právě systémy Caesar, a to s efektivními a velmi ničivými účinky. Je to munice kategorie odpal a zapomeň použitelná proti statickým nebo pohybujícím se cílům.

caesarIDET_03Foto: 155mm ShH CAESAR 8x8 na veletrhu IDET 2021 | Martin Šiška / CZ Defence

Další provozní výhoda týkající se munice v případě systému Caesar je velká rychlost při doplňovaní palebného průměru. Ta činné méně než 3 minuty pro 36 kusů munice, což je zásadní vlastnost například v případě hrozby útoku vyčkávací munice. Další vlastností týkající se logistiky, která vedla k výběru systému Caesar 8x8 pro českou armádu, je použití podvozku Tatra s nižší hmotností a s nízkou spotřebou paliva oproti plně pancéřovaným dělostřeleckým systémům s dělovými věžemi. Právě spotřeba paliva určuje míru závislosti dělostřeleckého systému na systému logistiky paliva a provozních látek, a tedy i na zásobovacích trasách. To je klíčová otázka při nasazení na bojištích s přítomností nepřátelského dělostřelectva, kde otázka přežití do značné míry závisí na pohybu a manévru jednotek. Bez zajímavosti také není fakt, že statistiky dosud nezaznamenaly žádná zranění obsluh během činnosti systémů Caesar při střelbách, což je ojedinělý výkon u houfnic velké ráže.

Díky zavedení samohybných houfnic CAESAR se tedy Armáda České republiky začlení mezi státy používající dělostřelecké zbraně standardu NATO, což bude v řadě ohledů reprezentovat opravdu výrazný posun. Už jenom samotný fakt přechodu na kalibr 155 mm přinese důležitou výhodu v podobě efektivnější spolupráce se spojenci, ale vedle toho nabídne možnost sáhnout do širokého spektra 155mm munice, která odpovídá aliančním standardům a poskytuje dostřel a přesnost na výrazně vyšší úrovni než stávající 152mm střelivo. Kromě klasických granátů se jedná též o „chytré“ střely, tedy zejména přesně naváděná munice jako granáty Excalibur a Katana a protitanková munice BONUS. V kombinaci se schopnostmi houfnice CAESAR, jež nabízí i režim současných vícenásobných zásahů (MRSI), tudíž mohou dělostřelci Armády ČR počítat se skutečně dramatickým zvýšením svých možností.

 Autor: Redakce CZD