Prodloužíme-li úvahu „co by, kdyby“ týkající se případné nedohody během ohlášeného jednání o akvizici nadzvukových bojových letounů 5. generace Lockheed Martin F-35A Lightning II, a neoficiálně švédským velvyslancem v médiích sdělené nabídky převzetí stávajících Gripenů C/D a jejich modernizace, podívejme se nyní na třetí krok v takové hypotetické cestě, tedy nákup gripenů v nejnovější verzi E, sledujme jejich parametry, schopnosti, výhody a potenciál dalšího vývoje.

Foto: Švédský Gripen E | Saab

Převzetí a modernizace operačního systému současné české flotily Gripenů C/D, zvýšení schopností letounů, které ještě nejsou ani v polovině svého životního cyklu, a to včetně pořízení nejmodernějších zbraní (zejména střel dalekého dosahu vzduch-vzduch Meteor), je cesta, která by si na první pohled vyžádala nejnižší představitelné náklady. Česká republika by získala bojový letoun šitý na míru svým potřebám. Letoun, s nímž má dlouholeté zkušenosti, a to za zlomek ceny nových stíhaček. Toto řešení lze přitom zařídit nepochybně velmi rychle, a ze švédského pohledu (byť bylo nabídnuto neoficiální cestou a možná ne diplomaticky zcela vhodným způsobem), zní logicky, a tedy důvěryhodně. Kromě předání gripenů České republice a jejich další služba, včetně údržby a modernizací, jsou všechny ostatní alternativy ze švédského pohledu neatraktivní. Pro AČR pak neznamená prakticky žádné nové nároky na personál ani infrastrukturu (aniž bychom tímto zpochybňovali platný argument, že své letecké základny musí Česká republika modernizovat, aby byly schopné přijímat letouny 5. generace spojenců i v případě, že by prozatím nebyly ve výzbroji českých vzdušných sil).

Jakkoli byl a zůstává krok ministryně Jany Černochové vystaven kritice, nelze jí upřít, že jej učinila v dostatečném předstihu, a i případný krach jednání s USA (nebo průtahy dané mj. velkou poptávkou, omezenou výrobní kapacitou, apod.) nemusí nezbytně vést k situaci, jakou poznávají aktuálně na Slovensku, které kombinací průtahů dodávek nakoupených F-16 a přerušených vztahů s Ruskem dočasně přišlo o schopnost stabilně zajistit vzdušný prostor vlastním nadzvukovým letectvem. V roce 2027, kdy vyprší současná smlouva o pronájmu (s opcí do roku 2029), bude Gripenům C/D zbývat více než 50 % životnosti.

Foto: Nadzvukový bojový letoun F-35 Lightning II | Lockheed Martin

Jejich případnou modernizaci pak může následovat plynulý přechod na Gripeny E, které mohou starší stroje ve službě doplnit a kolem roku 2035 pak plně nahradit. Hlavní, mnohokrát diskutovanou výhodou takového řešení jsou relativně nižší provozní náklady a náročnost údržby letounů Gripen ve srovnání s F-35, což lze jistě relativizovat poukazem na schopnosti letounů 5. generace. V absolutních částkách může ovšem rozdíl znamenat, že modernizace nadzvukového letectva nezatíží dlouhodobě obranný rozpočet tak výrazně, a bude možné více investovat do jiných oblastí.

Oproti Gripenu C je Gripen E asi o 3 % větší (je delší – 15,2 m – a má i větší rozpětí – 8,6 m), těžší (maximální vzletová hmotnost dosahuje 16 500 kg), hlavní podvozek byl přemístěn, což umožní natankovat o 40 % více paliva, takže maximální dolet činí okolo 4 000 km, a operační dosah více než 1 300 km. Nový motor F414 produkuje o 25 % vyšší tah (ve velké výšce dosahuje rychlosti Mach 2, v nízkých hladinách kolem 1 400 km/h).Uvnitř je pak letoun prakticky zcela nový. Je postaven na podobném principu elektronického boje jako F-35, ovšem s tím rozdílem, že vše je snadno vyměnitelné, modernizovatelné a nahraditelné.

Nový Gripen E se od Gripenu C/D liší nejen větším doletem, ale může nést i větší užitečné zatížení díky deseti závěsníkům, má nový radar AESA, má schopnost vedení pokročilého elektronického boje se sférickým pokrytím (sebeobranné systémy jako varování při zachycení radarem, varování před blížící se střelou, rušička, aktivní protiopatření; ale také ofenzívní schopnosti v této oblasti využitelné nejen pro potírání protivníkovy protivzdušné obrany), má intuitivní HMC (Human-Machine Collaboration, spolupráce člověka a stroje) s umělou inteligencí a četné pasivní senzory, které významně posilují situační povědomí pilota. Jde o letoun nabitý nejmodernějšími technologiemi, a v základních ohledech lze říci, že za F-35A nezaostává o mnoho a v některých ohledech ho překonává.

Na rozdíl od F-35 gripenu přirozeně chybí integrace jaderné výzbroje. Liší se od americké konkurence způsobem, jak přistupuje k problematice stealth (viz níže). Relativně nižší dolet verzí C/D se u varianty E podařilo významným způsobem navýšit, přičemž pro potřeby České republiky nejde o nejdůležitější ukazatel.

Gripen E nese ve standardní konfiguraci šest střel vzduch-vzduch, tedy stejně jako F-35A, ale jeho velkou výhodou je integrace střely Meteor, která je považována za výrazně lepší než AIM-120D z výzbroje F-35. Gripen má také tu výhodu, že může přistávat na provizorních přistávacích drahách, včetně běžných dopravních komunikací, kdežto F-35A potřebuje k provozu letiště spíše náročnějších parametrů.

Foto: Švédský a brazilský Gripen E | Saab

Se svým předchůdcem pak sdílí odolnost a spolehlivou provozuschopnost v obtížných klimatických podmínkách a schopnost operovat z provizorních vzletových a přistávacích ploch, jako mohou být silnice. Význam nejen v rámci švédské doktríny nasazení nadzvukového letectva má posílení nezávislosti na GPS a odolnost proti jeho rušení díky rozšířené navigační schopnosti, které využívá sledování výškového profilu terénu a jeho porovnání s databází, odometrii (sledování dat z pohybu k odhadu změn polohy v čase), a porovnávání obrazů z optických senzorů s uloženou databází.

Střely vzduch-vzduch na letounu Gripen E zahrnují infračerveně naváděné střely krátkého dosahu IRIS-T a zmíněné střely Meteor, které mají dosah za hranicí viditelnosti (BVRAAM). Letoun může být také samozřejmě i nadále vybaven střelami Sidewinder nebo AMRAAM. Může být vybaven i dalšími zbraněmi dlouhého dosahu (R-Darter a Derby) a krátkého dosahu (ASRAAM a Python). Posílené jsou také protizemní schopnosti stroje v podobě chytré munice různého určení, schopnosti zaměřovat cíle za každého počasí a síťového propojení nasazených letounů s možností měnit cíle, ověřovat zásahy a vyhodnocovat bojové škody.

Velká variabilita druhů a původu nesené výzbroje, která je k dispozici bez potřeby integračních projektů, patří mezi další výhody švédského letounu, který tak poskytuje svému uživateli velkou flexibilitu a snižuje míru závislosti systému na dodavatelích. V evropském prostředí je výhodné a přirozené žádat munici od evropských dodavatelů.
I proto například Italové a Britové integrují do svých F-35 výkonné střely Meteor a Spear, ovšem jde o časově i finančně náročný projekt, na kterém se podílejí jak výrobce letounů Lockheed Martin, tak společnosti BAE Systems a MBDA.

Jedinečným prvkem Gripenu E, který jej posouvá o další krok dál než všechny ostatní současné stíhačky, je systém avioniky. Vyznačuje se především modulární avionikou s oddělenou architekturou. To znamená, že jakýkoli hardware nebo software působí odděleně. Hardware lze vyměnit nezávisle na softwaru a naopak, a to bez vlivu na kritické systémy letu. V rámci systému lze bez jakéhokoli rizika spouštět beta verze softwaru pro vyhodnocení. Podobně jako u Gripenu C se tak výrobce drží konceptu krátkých modernizačních cyklů – revoluční architektura avioniky podporuje plynulý růst schopností pro udržení technologické převahy a hladké přizpůsobení novým operačním potřebám. Takto byly hlavní rozdíly nové verze proti starším strojům představeny zástupci společnosti Saab v květnu během konference Future Air Force – New Generation Aircraft.

Pokud jde o schopnost stealth letounů F-35 a srovnání s Gripenem E, ten na technologii stealth postaven není. Má přesto menší RCS (efektivní odrazovou plochu, Radar Cross-Section) než jakýkoli jiný provozovaný stíhací letoun kromě právě F-35 a F-22. Díky zmíněným technologiím elektronického boje (EW-suite) využívající GaN (nitrid gallia) lze tvrdit, že Gripen E rozhodně nebude pro protivníka snadno zjistitelným cílem.

Požadavky na údržbu letounu F-35 jsou u jednomotorového stíhacího letounu stále velmi vysoké a míra provozuschopnosti relativně nízká, zatímco Gripen je mezi západními stíhacími letouny vysoko ceněn pro svou bezkonkurenčně snadnou údržbu. Ve srovnání s odpovídajícím počtem F-35A (v našich budoucích podmínkách 24 strojů, tedy dvě letky) lze udržovat v bojové pohotovosti více gripenů než náročnějších F-35A (což se zřejmě postupem času do jisté míry vyrovná). 

Jak Gripen E/F, tak F-35A mají mnoho společného. Jsou navrženy s ohledem na nízké náklady na výrobu i provoz ve srovnání s jinými letouny své generace (což tedy u F-35 zatím není s ohledem na absenci možnosti spolehlivého srovnání potvrdit). Oba stroje mají současně ve své kategorii na první pohled nepříliš výrazné letové výkony (Např. co se týká nejvyšší udávané rychlosti, tak u F-35 tato činí Mach 1,6. Gripen E pak dosahuje Mach 2. Obě rychlosti jsou tak nižší než u dvoumotorových strojů F-15, Su-27, ale i u jednomotorového letounu Mirage 2000). Tento fakt však americké F-35 i švédské Gripeny E více než kompenzují pokročilou avionikou a schopnostmi působit proti nepříteli mimo vizuální dosah (u F-35 přistupuje navíc fakt, že výzbroj je krytá v šachtách a své maximální rychlosti tak letoun dosahuje plně vyzbrojen). Jestliže letounů F-35 lze v řádu desítky let očekávat ve službě po celém světě na dvě tisícovky, Gripenů E/F budou létat určitě jednotky stovek maximálně. Kromě domácího Švédska se dosud prosadil jen v Brazílii.

Zdroj: Saab, theaviationgeekclub.com, militarywatchmagazine.com