Dne 5. února 2026 vypršela platnost smlouvy New Strategic Arms Reduction Treaty (New START), posledního platného nástroje kontroly strategických jaderných zbraní mezi Spojenými státy a Ruskem. Tato dvoustranná smlouva omezovala počet rozmístěných jaderných hlavic a nosičů a zaváděla mechanismy vzájemného ověřování. Její konec nepředstavuje pouze právní formalitu – znamená uzavření éry bilaterální jaderné regulace, která byla klíčová pro stabilitu globální bezpečnosti. Otázkou zůstává, jak bude vypadat systém kontroly jaderných zbraní bez ní a jaký dopad to bude mít na strategickou rovnováhu ve světě.

New START byla podepsána 8. dubna 2010 v Praze mezi prezidentem USA Barackem Obamou a ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem jako pokračování dekád snahy o omezení jaderných armád dvou největších jaderných mocností světa. Smlouva omezovala počet rozmístěných strategických jaderných hlavic na 1550 na každé straně a počet rozmístěných raket a bombardérů odpalovaných ze země nebo ponorek na 700 jednotek. Klíčovou součástí dohody byly mechanismy vzájemného ověřování – výměna dat i inspekční návštěvy na jednotlivých lokalitách – které poskytovaly oběma stranám přehled o skutečném stavu arzenálů.

Text smlouvy výslovně umožňoval pouze jedno prodloužení o pět let, ke kterému došlo v roce 2021. V únoru 2023 Rusko formálně neodstoupilo, ale pozastavilo svou účast na ověřovacích mechanismech, což smlouvu fakticky oslabovalo. Tím se postupně snižovala její účinnost ještě před samotným vypršením.

Vypršením New START přestává existovat právně závazný režim, který stanovoval limity a transparentní mechanismy pro nejrozsáhlejší jaderné arzenály dvou světových velmocí. Bez inspekcí, notifikačních režimů a pravidelné výměny dat roste prostor pro odhady založené na nejhorším možném scénáři, což zvyšuje riziko přeceňování hrozeb a strategické nedůvěry.

Ruský prezident Vladimir Putin v září 2025 navrhl neformální dodržování limitů i po vypršení smlouvy, avšak USA na tento návrh nereagovaly závaznou dohodou. Administrativa prezidenta Donalda Trumpa je otevřená vzniku nové smlouvy, avšak podmínkou má být širší rámec, který bude reflektovat nové třídy jaderných zbraní, včetně systémů s kratším doletem a dalších technologií, které v New START nebyly zahrnuty.

Strategická rovnováha je dnes komplikovanější než v době, kdy smlouva vznikla. Čína není její součástí, ačkoli její jaderný arzenál rychle roste. USA i Rusko mají rozsáhlé strategické kapacity, ale Čína svůj vlastní nukleární potenciál rozšiřuje a odmítá jej omezit v rámci režimů, které nevytvářejí proporcionální rámec pro všechny aktéry. Peking tvrdí, že jeho počet hlavic je výrazně menší než u USA a Ruska, a že by se dohoda neměla týkat pouze dvou států.

Bez závazných limitů se zvyšuje prostor pro různé interpretace strategických poslání: modernizace mezikontinentálních nosičů, rozvoj hypersonických zbraňových systémů schopných obcházet stávající obranu a rostoucí význam protiraketových kapacit mění parametry strategické rovnováhy, na níž byly předchozí dohody postaveny. Budoucí smlouvy by tak musely řešit nejen počet hlavic, ale i technologické změny a ověřitelnost nových systémů, což představuje politicky i technicky náročný úkol.

Konec New START neznamená okamžité zahájení nové nukleární závodní spirály, ale podstatně zvyšuje nejistotu. Kontrola zbrojení nebyla nikdy výrazem důvěry, ale nástrojem řízení nejistoty. Absence právně závazných limitů může vést k akcelerované modernizaci arzenálů, protože žádná ze stran nemá jistotu, zda druhá nepřekračuje dříve stanovené stropy. V prostředí, kde jsou diplomacie a bezpečnostní dialog omezené, může nejistota vyústit v opatrné, avšak nákladné modernizační programy, které by fungovaly paralelně s deklaracemi o stabilitě.

Z evropského hlediska je situace zvlášť citlivá. Evropa není přímou stranou těchto americko-ruských dohod, přesto by destabilizace strategické rovnováhy měla významné dopady. Po odchodu Spojeného království z EU zůstává jedinou jadernou mocností Evropské unie Francie. Ostatní evropské státy jsou součástí systému jaderného odstrašení NATO a spoléhají na americký jaderný deštník, včetně mechanismu jaderného sdílení rozmístěného na evropském území. Jakákoli změna v jaderných prioritách USA nebo posun ve strategickém plánování může mít bezprostřední význam pro bezpečnostní situaci na kontinentu.

Česká republika má k problematice i symbolický přístup. Smlouva New START byla podepsána v roce 2010 v Praze, která byla zvolena jako symbolický prostor dialogu mezi Východem a Západem. Již v roce 2009 se v Praze konal projev amerického prezidenta Baracka Obamy o „světě bez jaderných zbraní“, který se stal symbolickým odkazem na aspirace o redukci jaderných arzenálů. Historie zároveň ukazuje, že na území tehdejšího Československa se tyto otázky dotýkaly i konkrétních logistických kapacit: Sovětský svaz zřídil během studené války několik přísně utajených skladů určených pro uchovávání jaderných hlavic, které byly využívány až do odchodu sovětských vojsk v roce 1990.

Vypršení New START neznamená jen konec jedné smlouvy, ale symbolické uzavření kapitoly v historii jaderného řízení. V následujícím období pravděpodobně nepřijde jednoduchý návrat k bilaterálním limitům. Otevírá se období, v němž bude kontrola zbrojení muset přejít od bilaterálního modelu k širšímu, technologicky komplexnějšímu a pravděpodobně obtížněji vyjednatelnému rámce.

Pro Českou republiku a Evropu je klíčové tento vývoj sledovat nejen jako vzdálený geopolitický fenomén, ale jako součást širšího trendu, který formuje bezpečnostní prostředí 21. století. Stabilita nebude záviset pouze na počtech zbraní, ale především na schopnosti udržet dialog, transparentnost a institucionální mechanismy, které omezují nejistotu a snižují riziko náhodné eskalace. V tomto smyslu je otázka, co přijde po New START, jednou z nejdůležitějších výzev současné mezinárodní bezpečnostní architektury.

Zdroj: Reuters, europeanleadershipnetwork.org, SIPRI, CRF