Svět vstupuje do období, v němž se geopolitické soupeření neodehrává pouze mezi státy, ale stále více se soustřeďuje na kontrolu strategických prostorů, kritických tras a globálních sítí. Kdo ovládá klíčové námořní koridory, energetické toky, datové kabely, technologické řetězce nebo geopoliticky významné regiony, získává rozhodující výhodu v ekonomické, vojenské i politické oblasti. Tradiční geopolitika území se tak stále více propojuje s geopolitikou konektivity a technologické dominance. 

Válka na Ukrajině, sílící rivalita mezi Spojenými státy a Čínou, militarizace Arktidy, boj o polovodiče, soupeření o kritické suroviny nebo ochrana podmořských datových kabelů ukazují, že mocenská soutěž 21. století se odehrává v prostředí komplexních závislostí. Moderní geopolitika již není pouze otázkou hranic a armád. Stává se otázkou uzlů, koridorů, sítí a technologických ekosystémů.

Od geopolitiky území ke geopolitice konektivity

Klasické geopolitické školy reprezentované Halfordem Mackinderem, Alfredem Mahanem či Karlem Haushoferem pracovaly s představou kontroly klíčových geografických prostorů jako předpokladu globální moci. Současný svět tuto logiku nejen potvrzuje, ale významně rozšiřuje. Vedle územní kontroly získává zásadní význam schopnost ovlivňovat dopravní koridory, energetické trasy, digitální infrastrukturu, informační toky a technologické řetězce. V tomto kontextu lze identifikovat několik strategických geopolitických prostorů, které dnes určují podobu mezinárodního systému.

Euroatlantický prostor: Obrana liberálního řádu

Euroatlantický prostor představuje základní pilíř současné bezpečnostní architektury Západu. Po druhé světové válce vznikl kolem institucí, jako jsou NATO, Evropská unie, OECD nebo Mezinárodní měnový fond, a po desetiletí tvořil páteř liberálního mezinárodního řádu. Ruská invaze na Ukrajinu však ukázala, že bezpečnost Evropy nelze považovat za samozřejmost. 

Dnešní euroatlantický prostor čelí několika souběžným výzvám:

• pokračující ruské agresi a hybridním operacím,
• debatě o evropské strategické autonomii,
• přesměrování americké pozornosti směrem k Indo-Pacifiku,
•  růstu obranných výdajů a posilování vojenských kapacit.

Pro Českou republiku zůstává NATO základním garantem bezpečnosti a euroatlantická vazba klíčovým strategickým pilířem zahraniční a obranné politiky. 

Indo-Pacifik: Hlavní geopolitické bojiště současnosti

Pokud byl Atlantik dominantním prostorem 20. století, Indo-Pacifik představuje centrum geopolitiky století jednadvacátého. Region soustřeďuje více než polovinu světové populace, největší obchodní toky a zároveň nejintenzivnější soupeření mezi Spojenými státy a Čínou. Klíčovými body napětí jsou Tchajwanský průliv, Jihočínské moře, Malacký průliv a Indický oceán.

Právě Tchajwan představuje potenciálně nejnebezpečnější geopolitický uzel současnosti. Ostrov je nejen symbolem americké schopnosti odstrašovat Čínu, ale především domovem společnosti TSMC, která vyrábí většinu nejpokročilejších světových polovodičů. Případný konflikt by proto měl bezprostřední dopady na globální ekonomiku, technologický průmysl i obranné systémy západních států. 

Eurasie: Návrat Heartlandu

Eurasijský prostor, označovaný Mackinderem jako Heartland, zůstává prostorem střetu mezi Ruskem, Čínou, Indií a dalšími regionálními mocnostmi. Válka na Ukrajině významně proměnila mocenskou rovnováhu a urychlila proces, v němž se Rusko dostává do stále větší ekonomické a technologické závislosti na Číně. Klíčovým nástrojem čínského vlivu se stala iniciativa Pásu a stezky (BRI), která prostřednictvím infrastruktury, železnic, přístavů a energetických projektů propojuje Asii, Evropu a Afriku. Nejde pouze o ekonomický projekt, ale o dlouhodobý geopolitický nástroj budování čínského vlivu. Současně se Eurasie stává prostorem soutěže o Střední Asii, Jižní Kavkaz, Írán či Afghánistán – regiony, které mají zásadní význam pro energetickou bezpečnost, logistické koridory i bezpečnostní stabilitu širšího okolí Evropy.

Arktida: Nová geopolitická hranice

Ještě před několika desetiletími byla Arktida považována za okrajovou bezpečnostní oblast. Dnes se mění v jeden z nejdůležitějších strategických prostorů světa. Tání arktického ledu otevírá nové námořní trasy, zpřístupňuje obrovské zásoby ropy, zemního plynu a kritických nerostů a mění vojenské kalkulace velmocí.  Arktida ukrývá významnou část dosud neobjevených světových zásob uhlovodíků a kritických minerálů. Současně umožňuje vznik nových dopravních koridorů mezi Evropou a Asií, které mohou zásadně zkrátit dobu přepravy. Rusko zde buduje vojenskou infrastrukturu, Čína investuje do výzkumu a infrastruktury a NATO posiluje severní křídlo prostřednictvím Finska a Švédska. Arktida se tak stává novým strategickým bojištěm mezi Západem a revizionistickými mocnostmi.

Grónsko: Nový strategický prostor Arktidy

Zvláštní postavení v rámci arktické geopolitiky získává Grónsko. Největší ostrov světa se v posledních letech proměnil z geografické periferie v jeden z nejdiskutovanějších strategických prostorů planety. Jeho význam spočívá v kombinaci geografické polohy, vojenské infrastruktury, surovinového bohatství a dopadů klimatických změn. Grónsko leží mezi Severní Amerikou, Evropou a Arktidou. Kontrola tohoto prostoru znamená možnost ovlivňovat severoatlantické koridory a přístup do arktické oblasti. Strategický význam dále zvyšuje americká základna Pituffik (dříve Thule), která je klíčovou součástí systému včasného varování a protiraketové obrany Spojených států. 

Neméně významný je surovinový potenciál ostrova. Grónsko disponuje rozsáhlými zásobami vzácných zemin, uranu, ropy, zemního plynu a dalších strategických surovin. V době, kdy Evropská unie i Spojené státy hledají alternativy k čínské dominanci v oblasti kritických materiálů, představuje Grónsko potenciálně významný zdroj strategické autonomie. 

Geopolitický význam Grónska dokládá také rostoucí zájem Spojených států, Dánska, Evropské unie i Číny. Ostrov se tak stává testem budoucího uspořádání Arktidy i soudržnosti euroatlantického prostoru. Pro Českou republiku představuje Grónsko především otázku alianční solidarity, bezpečnosti dodavatelských řetězců a přístupu ke kritickým surovinám. 

Kyberprostor a vesmír: Nové domény konfliktu

Významná část dnešního mocenského soupeření se již neodehrává na pevnině ani na moři, ale v digitálním a kosmickém prostoru. Kybernetické operace umožňují napadat kritickou infrastrukturu protivníka bez překročení hranic a za minimálních nákladů. Terčem se stávají energetické sítě, nemocnice, finanční instituce, státní správa a dopravní infrastruktura.

Současně roste význam vesmíru jako nové operační domény. Satelitní systémy zajišťují komunikaci, navigaci, průzkum i vedení moderních vojenských operací. Zkušenosti z války na Ukrajině potvrdily, že kontrola kosmických technologií může rozhodujícím způsobem ovlivnit průběh konfliktu. 

Strategické trasy: Kdo ovládá koridory, ovládá svět

Vedle samotných prostorů získávají zásadní význam strategické trasy. Přibližně osmdesát procent světového obchodu je přepravováno po moři, a proto představují klíčové námořní průlivy a průplavy strategické body globální ekonomiky.  Mezi nejvýznamnější patří Hormuzský průliv, Malacký průliv, Suezský průplav, Bospor a Dardanely a Severní arktické koridory. Vedle námořních tras rostou na významu také euroasijské železniční koridory, energetické potrubní systémy, letecké koridory a podmořské datové kabely.

Právě datové kabely představují jednu z nejkritičtějších infrastruktur současnosti. Přes podmořské kabelové systémy proudí téměř veškerý mezikontinentální internetový provoz a jejich narušení by mělo zásadní ekonomické i bezpečnostní důsledky. 

Geopolitika sítí: Moc v propojeném světě

Stejně důležité jako území nebo koridory jsou dnes sítě. Bezpečnostní, finanční, technologické a informační vazby vytvářejí novou infrastrukturu globální moci. Mezi nejvýznamnější patří NATO, Five Eyes, QUAD, AUKUS, SWIFT, CIPS, globální cloudové platformy a sítě výrobců polovodičů.

Současně probíhá soutěž o podobu technologického řádu budoucnosti. Boj o umělou inteligenci, polovodiče, 5G a 6G technologie, cloudovou infrastrukturu nebo kvantové technologie se stává jedním z hlavních bojišť geopolitického soupeření mezi Spojenými státy a Čínou. 

Česká republika mezi prostory, trasami a sítěmi

Přestože Česká republika není globální mocností, je hluboce integrována do všech hlavních geopolitických procesů současnosti. Bezpečnost země závisí na stabilitě euroatlantického prostoru, prosperita na fungování globálních obchodních tras a budoucí konkurenceschopnost na přístupu ke kritickým technologiím a surovinám. 

Mezi klíčové české strategické priority proto patří:

• posilování obranných schopností NATO,
• rozvoj kybernetické bezpečnosti,
• ochrana kritické infrastruktury,
• diverzifikace energetických zdrojů,
• zajištění přístupu ke kritickým surovinám,
• podpora bezpečných technologických řetězců.

Zvláštní význam získává také schopnost orientovat se v nově vznikajících geopolitických sítích a koridorech, které budou stále více určovat podobu mezinárodní bezpečnosti.

Závěr

Geopolitika 21. století již není pouze geopolitikou států. Stává se geopolitikou prostorů, tras a sítí. Mocenské soupeření se odehrává současně v euroatlantickém prostoru, Indo-Pacifiku, Eurasii, Arktidě, Grónsku, kyberprostoru i ve vesmíru. O výsledku tohoto soupeření rozhoduje schopnost kontrolovat strategické uzly globální konektivity, chránit kritickou infrastrukturu a budovat odolné alianční, ekonomické a technologické sítě.

Pro Českou republiku z toho vyplývá zásadní poznatek: bezpečnost již nelze chápat pouze jako obranu státního území. Stále více jde o schopnost obstát v propojeném světě, kde strategické prostory, trasy a sítě představují základní pilíře národní bezpečnosti, ekonomické prosperity a mezinárodního vlivu.