Bezpečnostní prostředí příštích dvou desetiletí nebude určováno jen počtem tanků, letadel nebo raketových systémů. Hlavní proměna se odehraje v oblasti, která je méně viditelná, ale strategicky zásadní – ve vědě, technologiích, datech, biotechnologiích, přístupu ke zdrojům a v informačním prostoru. Právě zde se bude rozhodovat o budoucí vojenské převaze, odolnosti států i o tom, kdo bude schopen obstát v éře permanentní technologické soutěže.

Na tento vývoj systematicky upozorňuje i alianční analýza makrotrendů vědy a technologií pro období 2025–2045 (NATO STO Science and Technology Trends 2025-2045 VOL.1) zpracovaná v rámci vědecko-technologické komunity NATO Science & Technology Organization.

Dokument ukazuje, že technologie přestávají být pouze nástrojem moci. Stávají se samotným prostředím, ve kterém se bude odehrávat geopolitika, ekonomická soutěž i konflikty budoucnosti.

Základní trendy:

Bezpečnostní prostředí jako technologický ekosystém

Zásadní posun spočívá v tom, že bezpečnost už není jen otázkou vojenské síly v tradičním smyslu. Je výsledkem komplexního technologického ekosystému, v němž se prolínají obranné schopnosti, civilní infrastruktura, digitální sítě, soukromé firmy, vědecký výzkum a veřejné mínění.

Technologická převaha se tak stává nejen prostředkem odstrašení, ale i zdrojem zranitelnosti. Čím vyspělejší a propojenější společnost je, tím větší má potenciál k inovacím – ale zároveň tím širší je spektrum míst, kde může být narušena.

1. Proměna oblastí strategické soutěže: válka bez frontové linie

Jedním z nejzásadnějších trendů je přesun strategické soutěže z tradičních bojišť do nových domén. Kyberprostor, vesmír, informační prostředí a šedá zóna se stávají primárními arénami konfliktu.

• Hybridní působení jako nový standard

Hybridní nástroje – kybernetické útoky, ekonomický nátlak, manipulace informací, sabotáže nebo využívání zástupných aktérů – umožňují státům oslabovat protivníka, aniž by překročily práh otevřené války. Technologie zde hrají dvojí roli: umožňují přesné, rychlé a obtížně přičitatelné operace, a zároveň zvyšují závislost cílových států na zranitelných systémech.

Budoucí konflikty proto mohou probíhat dlouhodobě a skrytě, bez formálního vyhlášení války, ale s kumulativními strategickými dopady.

• Vesmír jako kritická zranitelnost

Zvláštní pozornost si zaslouží vesmírná doména. Satelitní systémy dnes zajišťují navigaci, komunikaci, meteorologická data, finanční synchronizaci i vojenské velení a řízení. Jejich narušení – ať už fyzickými prostředky, kybernetickými útoky nebo rušením signálu – může ochromit vojenské operace i civilní fungování státu.

Z vesmíru se tak stává nejen prostředek podpory operací, ale i samostatné bojiště, kde může docházet ke konfrontaci pod prahem otevřeného konfliktu.

2. Závod o umělou inteligenci a kvantové technologie

Druhým klíčovým trendem je zrychlující globální soutěž v oblasti umělé inteligence (AI) a kvantových technologií. Tyto oblasti mají potenciál zásadně změnit charakter vojenských i civilních schopností.

• AI jako multiplikátor moci

Umělá inteligence proniká do plánování operací, zpracování zpravodajských dat, ochrany sítí, řízení autonomních systémů i logistiky. Jejím hlavním přínosem není nahrazení člověka, ale zvýšení rychlosti a kvality rozhodování v prostředí zahlceném daty.

Stát, který dokáže efektivně integrovat AI do vojenských struktur, získá výhodu v rychlosti reakce, přesnosti úderů i schopnosti adaptace. Zároveň však vzniká riziko závislosti na algoritmech, jejichž fungování může být složité vysvětlit nebo kontrolovat.

• Kvantová revoluce v bezpečnosti

Kvantové technologie představují další potenciální zlom. Kvantové senzory mohou umožnit detekci objektů dosud obtížně zjistitelných, kvantová navigace nabídne alternativu k satelitním systémům a kvantové počítače mohou prolomit současné kryptografické standardy.

To má přímé bezpečnostní důsledky: ochrana komunikace, uchovávání utajovaných informací i bezpečnost finančních systémů budou muset projít zásadní transformací.

• Ekosystém je důležitější než samotná technologie

Rozhodující však nebude jen samotný technologický pokrok, ale celý ekosystém kolem něj – přístup k datům, výpočetní kapacity, energetické zdroje a především lidský kapitál. Boj o talenty v oblasti AI, kvantové fyziky a datové vědy se stává strategickou soutěží srovnatelnou s bojem o nerostné suroviny.

3. Biotechnologická revoluce a nová dimenze bezpečnosti

Biotechnologie, zejména syntetická biologie, jsou považovány za další velkou technologickou vlnu. Jejich dopady se projeví v medicíně, zemědělství, materiálových vědách i energetice.

• Přínosy i rizika

Personalizovaná medicína, rychlý vývoj vakcín, odolnější plodiny nebo biomateriály mohou zásadně zvýšit kvalitu života i odolnost společnosti. Zároveň však klesají bariéry pro zneužití biologických procesů.

Kombinace genového inženýrství, pokročilých datových nástrojů a AI může zrychlit vývoj nebezpečných biologických látek. Hrozba biologických zbraní nové generace, potenciálně cílených na konkrétní skupiny, se tak stává bezpečnostním tématem, které nelze ignorovat.

• Biologie jako strategická doména

Biotechnologie se postupně stávají strategickou oblastí podobně, jako tomu bylo u jaderné energie ve 20. století. Rozdíl spočívá v širší dostupnosti technologií a menší možnosti jejich centrální kontroly. Ochrana výzkumu, etické normy a mezinárodní spolupráce tak budou klíčovými prvky bezpečnostní politiky.

4. Rostoucí propast v přístupu ke zdrojům

Technologický rozvoj zvyšuje poptávku po energii, kritických surovinách a stabilních dodavatelských řetězcích. Současně klimatická změna zvyšuje tlak na vodu, potraviny a obyvatelnost některých regionů.

• Technologie jako řešení i problém

AI, nové materiály nebo zelené technologie mohou pomoci optimalizovat využívání zdrojů a zmírnit dopady klimatických změn. Zároveň však mohou prohlubovat nerovnosti, pokud zůstanou koncentrovány v technologicky vyspělých státech.

Výsledkem může být svět, kde technologicky vyspělé země posilují svou odolnost, zatímco jiné regiony čelí kombinaci environmentálních, ekonomických a bezpečnostních krizí.

5. Informační prostředí a eroze důvěry

Digitální prostředí se stává klíčovým bojištěm o mysl obyvatelstva. Generativní AI umožňuje vytvářet přesvědčivý, ale falešný obsah v nebývalém měřítku. Důvěra v instituce, média i vědu je oslabována.

Pro protivníky je to levný a účinný nástroj strategického působení. Pro státy to znamená, že obrana už není jen otázkou fyzických hranic, ale i ochrany informačního prostoru a společenské soudržnosti.

6. Závislost na technologiích jako nová zranitelnost

Moderní armády budou stále více závislé na civilních technologiích a soukromém sektoru. Inovace v oblasti AI, kosmických systémů nebo biotechnologií vznikají převážně mimo tradiční obranný průmysl.

To přináší nové schopnosti, ale i závislosti na komerčních dodavatelích a globálních dodavatelských řetězcích. Interoperabilita mezi spojenci se stává složitější, protože jednotlivé státy mohou mít rozdílné technologické úrovně a regulační rámce.

Implikace pro Českou republiku a AČR

Pro Českou republiku tyto trendy znamenají, že bezpečnost budoucnosti bude stát na schopnosti:

• integrovat pokročilé technologie do obranného plánování
• systematicky pracovat s daty a digitálními schopnostmi
• chránit informační prostředí a společenskou odolnost
• rozvíjet spolupráci mezi obranou, akademickou sférou a průmyslem
• budovat technologickou gramotnost uvnitř ozbrojených sil

Armáda ČR nebude soupeřit o globální technologické prvenství, ale může si vybudovat silné pozice v konkrétních specializacích – například v kybernetické obraně, datové analytice, bezpilotních systémech nebo ochraně kritické infrastruktury.

Závěr: Bezpečnost jako schopnost adaptace

Bezpečnostní prostředí do roku 2045 bude formováno především rychlostí technologických změn. Státy, které dokážou propojit inovace, obranu a odolnost společnosti, získají zásadní výhodu. Ty, které zůstanou technologicky závislé a institucionálně pomalé, se mohou stát prostorem, kde budou soupeři své technologické konflikty vést.

Technologie už nejsou jen nástrojem moci. Jsou samotným prostředím bezpečnosti. A schopnost se v tomto prostředí rychle adaptovat se stává jedním z hlavních měřítek strategické síly státu.