Digitální suverenita se během poslední dekády proměnila z politického sloganu v tvrdý bezpečnostní parametr. Státy dnes nesoutěží pouze o území, zdroje či vojenské kapacity, ale o kontrolu nad daty, polovodiči, cloudovou infrastrukturou, platformami a umělou inteligencí. 

Digitální závislost se v krizové situaci může stát strategickou zranitelností – stejně jako energetická či surovinová závislost. Pandemie, narušení dodavatelských řetězců i technologická rivalita mezi Washingtonem a Pekingem ukázaly, že digitální infrastruktura je integrální součástí obranného potenciálu státu.

Pro systematické srovnání vznikl analytický rámec Index digitální suverenity (IDS 1.0), který hodnotí státy podle pěti klíčových dimenzí:

• infrastrukturní suverenity,
• polovodičové a hardwarové autonomie,
• datové a cloudové kontroly,
• platformové autonomie,
• kapacity v oblasti kybernetické obrany. 

Každá dimenze je hodnocena v rozsahu 0–20 bodů, maximální skóre je 100. Index nehodnotí politickou kvalitu režimu ani úroveň demokracie, ale schopnost státu kontrolovat digitální vrstvy své moci. Ve světovém měřítku dnes dominují dva aktéři: Spojené státy a Čína. Obě mocnosti dosahují téměř srovnatelného celkového skóre, avšak jejich modely se zásadně liší.

Spojené státy staví svou digitální suverenitu na technologické dominanci. Klíčovou roli hraje inovační ekosystém Silicon Valley, dominance hyperscalerů a kontrola nad návrhem pokročilých polovodičů. Přijetí zákona CHIPS and Science Act představuje pokus obnovit výrobní kapacity na domácí půdě a snížit závislost na asijských továrnách. V oblasti kybernetické bezpečnosti disponují USA rozsáhlými ofenzivními i defenzivními schopnostmi, reprezentovanými například agenturou National Security Agency. Slabinou amerického modelu zůstává závislost na tchajwanské výrobě nejpokročilejších čipů a fragmentovaná regulace ochrany dat. Celkové skóre USA v rámci IDS dosahuje přibližně 88 bodů, což je řadí mezi plnohodnotné digitální velmoci.

Čína naproti tomu buduje komplexní model kontrolované digitální suverenity. Vytvořila vlastní digitální ekosystém, v němž hrají klíčovou roli společnosti jako Huawei a Alibaba Group. Prostřednictvím zákonů o kybernetické bezpečnosti a ochraně dat, systému lokalizace dat a kontroly přeshraničních toků informací si stát udržuje přímý dohled nad digitálním prostředím. Čínský model dosahuje mimořádné úrovně kontroly nad daty a platformami, jeho slabinou však zůstává přístup k nejpokročilejším litografickým technologiím. Celkové skóre Číny v IDS se pohybuje kolem 89 bodů, což ji staví do pozice strukturálního konkurenta USA.

Evropská unie představuje odlišný typ digitální moci. Její síla spočívá především v normotvorné kapacitě. Prostřednictvím iniciativ, jako jsou Digital Services Act, Digital Markets Act či evropský Chips Act, se snaží regulovat globální digitální prostředí a zároveň posílit vlastní průmyslovou základnu. Významnou roli hraje European Commission, která prosazuje strategii digitální autonomie na úrovni celé Unie. EU však postrádá dominantní globální platformy i srovnatelnou polovodičovou výrobu. Její průměrné skóre v IDS dosahuje přibližně 67 bodů. Unie je tedy silná v oblasti regulace a ochrany dat, ale zůstává technologicky závislá.

Zvláštní pozornost si zaslouží Jižní Korea a Tchaj-wan. Obě ekonomiky patří mezi klíčové články globálního polovodičového řetězce. Společnosti jako Samsung Electronics a TSMC kontrolují významnou část světové produkce pokročilých čipů. Jejich digitální suverenita je vysoká v oblasti hardwaru, avšak geopolitická expozice představuje zásadní riziko. IDS obě země hodnotí přibližně 77 body, což odpovídá silné strategické autonomii.

Izrael nabízí další specifický model. Jeho digitální suverenita je postavena především na kybernetických schopnostech a bezpečnostních inovacích. Vojenská jednotka Unit 8200 vytvořila ekosystém, z něhož vyrostla řada technologických startupů. Izrael nedisponuje rozsáhlou výrobní základnou ani globálními platformami, ale jeho kybernetická kapacita výrazně zvyšuje jeho strategickou relevanci. Celkové skóre se pohybuje kolem 65 bodů.

Z komparativní perspektivy vyplývá několik zásadních závěrů:

• Digitální suverenita je vícerozměrná a žádný stát nekontroluje všechny vrstvy digitální architektury.
• Svět se formuje jako digitálně bipolární systém, kde USA a Čína představují dvě odlišné, avšak srovnatelně silné struktury.
• Polovodiče se staly klíčovým geopolitickým zdrojem – kontrola jejich výroby je obdobou kontroly energetických surovin ve 20. století.
• Kybernetická obrana funguje jako multiplikátor suverenity, který může i menším státům umožnit zvýšit svou strategickou váhu.

Pro Českou republiku z těchto zjištění plyne realistický závěr: plná digitální suverenita není dosažitelným cílem. Smysluplnou strategií však může být selektivní suverenita – tedy posílení těch vrstev, které mají přímý dopad na bezpečnost státu. Patří sem především:

• vysoká úroveň kybernetické odolnosti,
• bezpečnost kritické infrastruktury,
• zapojení do evropských polovodičových iniciativ,
• budování národní cloudové kapacity pro státní správu a obranný sektor.

Digitální suverenita není synonymem izolace. Neznamená ani uzavření trhu. Znamená schopnost státu činit autonomní rozhodnutí i v situaci geopolitického tlaku nebo technologické fragmentace světa. V prostředí, kde se digitální infrastruktura stává páteří ekonomiky i obrany, bude míra kontroly nad těmito systémy určovat skutečné rozložení moci v 21. století.