Možnosti nových samohybných pásových minometů pro AČR

 17. 02. 2020      kategorie: Armáda ČR

Podle nedávno představené dlouhodobé koncepce svého rozvoje ( KVAČR 2025 a 2030) plánuje Armáda České republiky nákup celé řady bojových systémů – a to včetně samohybných minometů 120 mm. To je jen dobře, samohybné minomety patří mezi zbraňové systémy, které patří do standardní výzbroje vyspělých armád, a AČR po nich volá již dlouho. Na druhou stranu samohybné minomety představují celou rozsáhlou rodinu různých typů, často i zcela odlišné koncepce. Stojí proto možná za to si samohybných minometů jako takových blíže povšimnout.

AČR ovšem ještě nezveřejnila, o jaké samohybné minomety má zájem, zda o typy pásové či kolové. Vzhledem k tomu, že AČR provozuje jak pásová BVP, tak i kolové obrněné transportéry, lze ale předpokládat, že budou pořízeny jak pásové, tak i kolové samohybné minomety. Cílem této práce bude představit pásové typy.

120 mm ShM Pandur II 8x8 CZ
Foto: Vzhledem k tomu, že AČR provozuje jak pásová BVP, tak i kolové obrněné transportéry, lze ale předpokládat, že budou pořízeny jak pásové, tak i kolové samohybné minomety. (na snímku minometné vozidlo ShM Pandur II 8x8 vybavené zbraní Soltam Cardom ráže 120 mm) | EA

Samohybné pásové minomety 

Předem lze připomenout, že samohybné minomety nejsou žádnou novinkou. Již za druhé světové války samohybné pásové minomety používaly německá či americká armáda. A již tehdy samohybné minomety dosáhly celé řady úspěchů.

Kariéra pásových samohybných minometů ovšem pokračovala i po druhé světové válce. Zejména v době studené války se objevila celá řada typů. Příkladem může být americký samohybný minomet M1064, který představuje kombinaci minometu M-121 a obrněného transportéru M-113. Samohybné minomety M1064 se americké armádě velice osvědčily v celé řadě konfliktů (Irák, Afghánistán) a byly také rozsáhle exportovány.

Je zajímavé, že samohybné minomety M1064 v americké armádě slouží v jednotkách, postavených na bázi bojových vozidel pěchoty M2 Bradley, která přitom byla určena jako náhrada transportérů M-113. Bylo to dáno snahou ušetřit prostředky na stavbu zcela nových podvozků (BVP Bradley navíc bylo ve své době velice drahé) – a využít stávající podvozky transportérů M-113. A byla to idea velice úspěšná. Ukázalo se, že pro úkoly přepravy pěchoty je M-113 již nevyhovující, jako nosič 120 mm minometu ale stále postačoval.

Je také zajímavé, že v současnosti americká armáda realizuje podobný krok. Americká armáda v současnosti plánuje zavedení zcela nového BVP (v rámci programu OMFV) coby náhrady za typ M-2 Bradley. A zároveň přestavuje podvozky nadbytečných BVP Bradley na samohybné minomety AMPV a plánuje jimi nahradit již zastaralý M 1064. Důvody jsou opět stejné – úspora prostředků, využití stávající logistiky atd.

ampv
Foto: Americká armáda v současnosti přestavuje podvozky nadbytečných BVP Bradley na samohybné minomety AMPV a plánuje jimi nahradit již zastaralý M 1064 (na snímku vozidlo AMPV - Armored Multi-Purpose Vehicle) | BAE Systems

Jakousi protiváhou amerických minometů se staly známé sovětské minomety 2S9 NONA. Ty jsou zajímavé tím, že kombinují pásový podvozek odvozený od vozidla BTR-D s minometem 120 mm uloženým do otočné věže. Rozdíl je také v tom, že osazené 120 mm minomety jsou schopny i přímé střelby – a mohou tak plnit i úkoly lehkého kanonu. Je ale nutno podotknout, že typ 2S9 byl určen primárně pro výsadkové jednotky, a nikoliv pro běžnou pěchotu. Následovníkem typu 2S9 se stal typ 2S31 Vena, postavený již na bázi standardního BVP-3, který se ale dočkal jen poměrně malého rozšíření.

2S9_Nona-S
Foto: 2S9 NONA - Sovětský resp. ruský samohybný minomet ráže 120 mm | Wikimedia Commons

Stejně tak vznikly i další, obdobné samohybné minomety, např. francouzský typ AMX VTT/PM či japonský Type 96. Téměř vždy jde ale o kombinaci běžného minometu a podvozku odvozeného od obrněného transportéru, resp. BVP.

Je zajímavé, že samohybný pásový minomet byl vyvinut i v bývalém Československu. Jde o známý typ PRAM-S vz.85, který kombinoval podvozek vozidla BMP-2 (licenčně vyráběného československým průmyslem) s minometem odvozeným od taženého typu PRAM-L.

PRAM-S představoval velice vydařený typ, do jehož výroby ovšem neblaze zasáhl rozpad bývalého Československa. Samohybné minomety PRAM-S tak byly vyrobeny jen v omezeném množství a následně rozděleny mezi AČR a ASR, kde dosud slouží. Jejich životnost se ale stejně u technicky příbuzných vozidel BVP-2 blíží ke konci; je navíc zjevné, že nedostačují ani svým počtem pouhých 8 ks. Otázkou ale je, čím je nahradit.

pram0001
Foto: 120mm samohybný minomet PRAM-S | army.cz

Samohybné pásové minomety dnes

Obecně lze konstatovat, že samohybné minomety jako takové se osvědčily – a vše naznačuje, že jejich význam bude i nadále stoupat. Samohybné minomety se navíc díky své schopnosti pálit horní skupinou úhlů spojenou s vysokou pohyblivostí a pancéřovou ochranou ukázaly jako vynikající bojový prostředek pro současné asymetrické konflikty.

Je možná příznačné, že pozornost se soustřeďuje především na výkonné 120 mm typy. Takovéto samohybné minomety totiž mohou nahrazovat i lehká samohybná děla, jako byla např. známá sovětská děla 2S1 Gvozdika (sloužící kdysi i v československé armádě). Mohou tak vhodně sloužit jako systém palebné podpory na nižších úrovních. Co je důležité, mohou být integrální součástí jednotek, vybavených BVP. To je zajímavé právě pro AČR, jejíž dělostřelectvo je dnes tvořeno pouze malým počtem SHD DANA, která jsou navíc dislokována poměrně daleko od 7. mechanizované brigády, jediného těžkého útvaru AČR.

I proto v současnosti existuje či vzniká celá řada samohybných minometů. V prvé řadě jde o samohybné minomety postavené na bázi BVP. Lze zmínit např. velice známý švédsko-finský dvouhlavňový minomet AMOS, postavený na bázi BVP CV-90 a využívající otočnou věž. Jde o velice výkonný typ, jehož nevýhodou je ale vysoká cena. I z toho důvodu vznikla i jeho jednohlavňová, výrazně levnější varianta, minomet NEMO osaditelný na širokou škálu podvozků. Švédská armáda ovšem dala přednost typu Mjölner, opět využívajícím dvě hlavně. Do téže kategorie typů s otočnou věží patří i velice zdařilé, ale politicky vzdálené čínské typy. Lze připomenout také polský minomet RAK, existující i v pásové verzi, užívající podvozek LPG.

amos
Foto: Švédsko-finský dvouhlavňový minomet AMOS | BAE Systems

Vedle těchto minometů ovšem i nadále existují samohybné minomety, které nemají otočnou věž a minomet je u nich osazený v korbě. Jde například o typ 2R2M, kombinující minomet 120 mm s podvozkem ACV-S, případně švýcarský typ Bighorn, využívající stejný podvozek. Velice podobné jsou i turecké, či singapurské typy.

Takto koncipované minomety mají jednu zdánlivě druhotnou, přesto významnou výhodu.  Během transportu je u nich minomet zcela skrytý v korbě, takže samohybný minomet vypadá jako běžný obrněný transportér či jen pomocné vozidlo. Méně tedy přitahuje pozornost protivníka. Výhodou těchto minometů oproti typům s otočnou věží je i relativně nižší cena. Přesto cena některých těchto typů, např. zmíněného švýcarského minometu Bighorn zůstává vysoká.

Jistou specialitou jsou samohybné minomety, postavené na podvozku známých dvoudílných vozidel BV-206, jako je např. finský typ KRH-92. Obdobně specifickou konstrukcí jsou německé samohybné minomety postavené na bázi lehkých pásových vozidel Wiesel. Takto koncipované minomety se ale hodí jen pro určité podmínky, např. pro použití v obtížném terénu. V případě AČR lze ale očekávat snahu najít spíše konvenčnější řešení, které by ostatně bylo i vhodnější.  

Hagglunds_Bv206_25th_US_Marines_2
Foto: Bandvagn 206 (Bv 206) | Wikimedia Commons

Jaký samohybný minomet pro AČR?

Na první pohled by se zdálo, že ideálním řešením by bylo zavést samohybný minomet na stejném podvozku, jakým bude disponovat budoucí BVP. Ve skutečnosti takovéto řešení má i svá ale.

Především je nutno konstatovat, že ne každé BVP má i svou minometnou verzi. Je to především z toho důvodu, který již byl zmíněn – vysoká cena moderních BVP, resp. jejich podvozků. Stejně tak se ale ukazuje, že podvozek BVP, určený primárně pro zcela jiný účel, není vždy ideální platformou pro samohybný minomet.

Svou minometnou verzi nemá známé německé BVP Puma, které se donedávna účastnilo českého tendru na nové BVP. O minometnou verzi tohoto vozidla neprojevila zájem ani sama německá armáda, která přitom na minomety klade poměrně značný důraz. Vývoj minometné verze nepředpokládá ani výrobce, firma PSM. I to o lecčem vypovídá. Ani další účastník českého tendru, známé BVP ASCOD, minometnou verzi nemá. Pravda, jeho výrobce deklaruje možnost vývoj minometné verze. Je však nutno podotknout, že takovýto vývoj by byl poměrně drahý. Jeho náklady by přitom z části nesl první zákazník, tedy právě Česká republika.

Minometnou verzi nemá ani německé BVP Lynx. Zde je to ale do jisté míry dáno novostí tohoto vozidla, které dosud nikde není zavedeno do výzbroje. V případě tohoto BVP platí totéž jako u typu ASCOD. Firma Rheinmetall, výrobce BVP Lynx, by jistě dokázala vyvinout i minometnou verzi. Opět zde ale platí totéž jako v případě BVP ASCOD. Takovýto vývoj by stál poměrně značné množství financí, které by minimálně z části zaplatil první zákazník.

Svou minometnou verzi tak má pouze jediný účastník českého tendru na nové BVP, typ CV-90 – a to již zmíněný samohybný minomet Mjölner. Stejně tak by ale nebyl problém osadit BVP CV-90 jednohlavňovým minometem AMOS. S tímto řešením výrobce počítá, po stránce čistě technické by to tedy nepředstavovalo žádný problém.

I toto zdánlivě nejjednodušší řešení má ale svůj háček. V případě vozidel postavených na stejném podvozku je totiž nevýhodné, aby byly dva příbuzné tendry řešeny zvlášť. Pokud by byl sloučen tendr na nová BVP a na nové samohybné minomety, bylo by možno dosáhnout výrazně nižší jednotkové ceny. Nabízí se proto otázka, zda by nestálo za to současný tendr na nové BVP pozastavit – s tím, že bude rozšířen o zmiňovanou akvizici samohybných minometů na daném podvozku (210 ks BVP plus x samohybných minometů). Na druhou stranu, pokud by AČR, resp. MO postupovaly touto cestou, pak by ostatní účastníci tendru na nové BVP mohli protestovat, že tento tendr byl od začátku nastaven jen pro jeden typ, jednoho výrobce. Takový protest má samozřejmě svou právní, ekonomickou a politickou váhu – a neměl by proto být přehlížen.

Je ale otázkou, zda má nový samohybný minomet být postaven na podvozku BVP – a zda by nebylo lepší postavit nový samohybný minomet na bázi zcela jiného pásového podvozku.

Předně lze konstatovat, že by to nebylo nic výjimečného. Jak již bylo řečeno, zdaleka ne každé BVP (nejde jen o již zmíněné typy) má i svou minometnou verzi. Celá řada armád používá pro nesení samohybných minometů – které jsou přitom obvykle určeny pro palebnou podporu jednotek vybavených BVP- zcela jiné podvozky. Většinou jde o podvozky lehčí, méně pancéřované, ovšem s vysokou pohyblivostí. Příkladem může být např. řešení americké armády, ale i jiných armád. Často jde o podvozky odvozené od starších obrněných transportérů atd.

Situace AČR je ovšem poněkud jiná. AČR nemůže jít zmíněnou cestou a osadit samohybné minomety na podvozek staršího BVP. Je to dáno především tím, že vozidla BVP-2 české armády jsou již stará a především značně opotřebovaná. Vozidla BVP - 2 pro daný účel nevyhovují ani technicky, omezeným vnitřním prostorem a nízkým stupněm balistické ochrany.

bvp2_02
Foto: Situace AČR je ovšem poněkud jiná. AČR nemůže jít zmíněnou cestou a osadit samohybné minomety na podvozek staršího BVP. Je to dáno především tím, že vozidla BVP-2 české armády jsou již stará a především značně opotřebovaná. | army.cz

Nabízí se ale možnost osadit nový samohybný minomet na zcela jiný pásový podvozek. Takovým vhodným podvozkem jsou např. zmíněná vozidla řady ACV-S. Jde o vozidla poměrně lehká, s dostatečnou pancéřovou ochranou a vysokou pohyblivostí. Tato vozidla navíc byla opakovaně použita pro stavbu samohybného minometu. Existují ovšem i další, obdobné pásové podvozky.

Na první pohled se zavedení dalšího pásového podvozku zdá být neúčelné, jako zbytečné tříštění sil, logistiky. Ve skutečnosti ale má své opodstatnění. Je třeba si uvědomit, že takto koncipované podvozky jsou mnohem jednodušší, což se obráží i v jejich logistice. Jejich pozitivem je i nízká cena, výrazně nižší než u podvozků odvozených od BVP. Kombinace dvou podvozků by tak mohla být jak technicky, tak i ekonomicky velice výhodná.

Jak bylo nastíněno, možností výběru je poměrně dosti. Jde ale možná o to nenechat se ukvapit, nenechat se zmást zdánlivě jednoduchými řešeními, která ve skutečnosti mohou mít své komplikace a která se mohou i značně prodražit. Stejně tak by ale bylo vzhledem k relativně nízkému počtu požadovaných kusů chybné hledat nějaké zdánlivě ideální, ale komplikované řešení. Je proto otázkou, jaké řešení, jaký konkrétní typ samohybného pásového minometu si AČR vybere. 

 Autor: David Khol