Mladá Boleslav je odjakživa symbolem českého automobilového průmyslu. Není tak náhodou, že právě mladoboleslavské Muzeum Škoda Auto 10. června hostilo konferenci DEFENCEO & DUAL-USE Networking nesoucí podtitul „Od aut k obraně“, v jejímž rámci diskutovali představitelé byznysu, zájmových organizací a Armády ČR o příležitostech a rizicích spojených s propojováním civilního průmyslu a strmně rostoucího obranného sektoru. Konference, pořádaná za mediálního partnerství a odborné garance magazínu CZ DEFENCE, se zúčastnilo přes 250 návštěvníků, a to především z řad vysokého a středního managementu tuzemských firem. Hosté si vyslechli prezentace více než 20 řečníků a následné diskuse. Význam konference podtrhly udělené záštity od 1. místopředsedy vlády a ministra průmyslu a obchodu ČR Karla Havlíčka, místopředsedy vlády a ministra obrany ČR Jaromíra Zůny, Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR a Svazu průmyslu a dopravy ČR. 

Video: Od aut k obraně: Na konferenci v Mladé Boleslavi se diskutovalo o vstupu automotive průmyslu do obranného sektoru / CZ DEFENCE

V posledních letech prochází evropský automobilový průmysl stagnací. Celkové objemy výroby stále čelí krizi a nejsou schopny dosáhnout rekordních hodnot, kterých automotive dosahoval před pandemií covidu-19. Kombinace drahých energií, nedostatku čipů, obchodních válek, vyspělé konkurence z Asie, přísnější regulace související s tlakem na odklon od spalovacích motorů a v neposlední řadě slabší poptávky spotřebitelů vrhá na automobilové producenty i jejich subdodavatele děsivý stín budoucnosti. 

Evropské automobilky musí každý rok rušit desítky tisíc pracovních míst a čelit otázkám, jak transformovat svou výrobu. „V letech 2024 a 2025 bylo v evropském automobilovém sektoru propuštěno 104 tisíc lidí,“ upozornil hlavní organizátor konference a zakladatel společnosti  Defence Consulting Jan Homola ve své úvodní řeči. 

Automotive sektor je přitom páteří evropského hospodářství. Ať už přímo nebo nepřímo, evropské automobilky zaměstnávají více než 6 % populace EU. Důležitost automobilového sektoru je navíc obzvláště patrná v kontextu České republiky. Jak uvedl Homola, ten tvoří až 10 % tuzemského HDP. „Skoro čtvrtina veškeré průmyslové produkce v Česku je vázaná na automobilový sektor, který pokud trpí, tak to pocítí celá Česká republika. V automobilovém sektoru pracuje 180 000 lidí přímo a zhruba 500 000 lidí v navazujících profesích, které jsou na tom sektoru naprosto závislé,“ upřesnil pořadatel konference.

Oproti tomu obranný průmysl dosahuje rekordních zisků. Po začátku války na Ukrajině v únoru 2022 se globální i evropská bezpečnostní architektura od základů proměnila, což vyvolalo bezprecedentní investiční boom. Státy EU sahají ke znovuvyzbrojení svých armád, což vede k nadměrné poptávce po zbraňových systémech, a společnosti jako německý Rheinmetall nebo česká skupina Czechoslovak Group (CSG) Michala Strnada dosahují rekordních zisků. 

Homola v této souvislosti připomněl, že export české obranné produkce mezi lety 2021 a 2024 vzrostl z přibližně 15 miliard na 94 miliard korun, přičemž pro rok 2025 se očekává další nárůst. Potenciál růstu je zde tak stále velký. EU se navíc plánuje výrazně podílet na posilování obranných kapacit kontinentu. Do segmentu obrany a dual-use hodlá v následujícím víceletém finančním rámci vyčlenit více než 131 miliard eur v dotacích.

Na tuto situaci reaguje civilní průmysl, včetně automobilového odvětví. „Obranný sektor roste a automobilky přemýšlejí, že do něj vstoupí, nebo do něj dokonce již vstupují – například Renault bude vyrábět velké vojenské drony, to už je hotová věc,“ pokračoval Homola. Současně však v rámci své klíčové řeči upozornil, že přechod od automobilového k obrannému sektoru není automatickým řešením pro všechny podniky a vyžaduje důkladné zhodnocení kapacit, kompetencí i investičních nároků. 

Firmy vstupující do obranného průmyslu podle něj dále musí počítat s vysokou konkurencí, odlišnými obchodními modely, náročnými regulačními požadavky i specifiky výroby, která se od velkosériové produkce typické pro automobilový sektor výrazně liší. Je také vhodné podotknout, že obranný sektor je ve srovnání s automobilovým průmyslem výrazně menší a nemůže sám o sobě absorbovat problémy celého automotive ekosystému.      

Od mýtů k realitě

Na výše uvedené poznatky přímo navázal první panel konference, který svou prezentací zahájila viceprezidentka Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR Kristýna Helm, ve které se zaměřila na mylné (leč zažité) představy spojené se vstupem společností z civilního do obranného sektoru. Mediální obraz obranného průmyslu totiž často vytváří na straně civilního průmyslu nereálná očekávání.

Mezi nejrozšířenější mýty podle Helm patří představa, že obranný průmysl nabízí mimořádně vysoké marže, rychle rostoucí zakázky a okamžitou možnost nahradit výpadky civilní výroby. Ve skutečnosti je ale obranný sektor charakteristický velmi dlouhými obchodními cykly, nákladným vývojem, složitými certifikacemi a vysokou mírou regulatorních požadavků. Helm připomněla, že získání významné zakázky může trvat i deset let a že ani rámcové kontrakty nezaručují výrobcům skutečný odběr. Odmítla rovněž představu, že firmy z automotive mohou bez větších úprav jednoduše přesunout svou produkci do obranného sektoru: „Jsou to dva úplně jiné světy,“ shrnula rozdíly mezi oběma odvětvími.  

Viceprezidentka AOBP však současně upozornila na příležitosti, které bývají často přehlíženy. Za nejperspektivnější označila oblast dual-use technologií, kde se překrývají potřeby civilního a obranného sektoru. Klíčová je dle ní mezinárodní spolupráce a zapojení do dodavatelských řetězců velkých zahraničních výrobců, které podle ní často představuje rychlejší cestu k zakázkám než snaha prosadit se prostřednictvím domácích programů. V neposlední řadě podotkla, že ačkoliv obranné zakázky nepředstavují řešení krátkodobých problémů průmyslových podniků, mohou se stát mimořádně stabilním zdrojem příjmů díky životním cyklům produktů, které běžně dosahují 25 až 40 let.

Jak mohou firmy z automotive uspět v obranném sektoru?

Na prezentaci navázala panelová diskuse, které se zúčastnili Jan Mikulecký, CEO společnosti RETIA, ředitel provozu Excalibur Army Pavel Hortlík nebo obchodní ředitel Tatra Export Vladimír Sokolovský. Panelové diskuse se zúčastnil i Marek Šantavý, který z pozice ředitele zastupoval společnost Kentigen – českou firmu zaměřenou na průmyslové testování, automatizaci výroby a vývoj specializovaných testovacích zařízení pro automotive a další průmyslová odvětví včetně obranného segmentu. Složení panelu tak nabídlo pohled jak etablovaných výrobců z oblasti defence, tak i společnosti, která do obranného sektoru vstupuje z civilního prostředí. Debata se soustředila především na praktické zkušenosti s přechodem mezi oběma odvětvími, rozdíly v obchodních a výrobních modelech a na aspekty obranné výroby, kde mohou firmy z automobilového sektoru nabídnout své kompetence.  

Jan Mikulecký, který do obranného průmyslu přešel z automobilového sektoru, upozornil především na odlišnou kulturu řízení projektů. Zatímco automotive je podle něj charakteristický vysokou mírou standardizace, přesně definovanými procesy a důsledným projektovým řízením, obranný průmysl pracuje s výrazně větší komplexitou a flexibilitou. 

Ředitel pardubického výrobce radarů i přesto však zdůraznil, že právě některé osvědčené postupy z automotive mohou být pro obranné firmy velmi přínosné. Zmínil zejména schopnost systematického plánování, řízení kritických cest projektu, přesné dodržování termínů a strukturovaný přístup k řešení problémů. 

Na poznatky týkající se managementu projektů přímo navázal Pavel Hortlík z Excalibur Army, který vymezil i rozdíly ve způsobech výroby, čímž pouze potvrdil to, co bylo naznačeno již v úvodní klíčové řeči. Jako zásadní rozdíl totiž identifikoval odlišnosti mezi sériovou výrobou automobilů a malosériovou či kusovou produkcí vojenské techniky. Zatímco v automobilovém sektoru je dle něj klíčová efektivita, standardizace a vysoké objemy výroby, obranný průmysl je založen na individualizovaných zakázkách, dlouhých inovačních cyklech a vysokých požadavcích na odolnost, spolehlivost a certifikaci výrobků.

Třetí jmenovaný řečník, Vladimír Sokolovský z Tatra Export, se zaměřil na specifika obchodních vztahů s armádami a státními institucemi. Opět připomněl, že obranné projekty mají mnohaletý charakter a jejich příprava vyžaduje dlouhodobou komunikaci se zákazníkem, který postupně formuluje své požadavky a ověřuje dostupná technická řešení. Významnou roli podle něj hraje nejen samotný produkt, ale také schopnost zajistit dlouhodobý servis, logistickou podporu a bezpečnost dodavatelského řetězce. Jedná se přitom o ty aspekty výroby a dodávek průmyslové produkce, které společnostem z civilního sektoru nejsou tradičně vlastní. 

Cenný vhled do procesu zapojení do defence odvětví nabídl CEO firmy Kentigen Marek Šantavý. Popsal, že firma nehledala možnost vyrábět kompletní obranné systémy, ale soustředila se na identifikaci konkrétních částí hodnotového řetězce, kde může využít své stávající know-how. Za klíčové označil schopnost rozpoznat, jak lze existující technologie a kompetence aplikovat na nové potřeby obranného průmyslu. 

Dobrým příkladem takové praxe je právě společnost Kentigen, jejíž služby týkající se průmyslového testování nacházejí tradiční uplatnění v civilních průmyslových odvětvích, jako je automotive. Firma však dokázala uzpůsobit vlastní kompetence potřebám obranného sektoru, a prosadila se tak například v ověřování elektroinstalace a kabelových svazků u pozemních vozidel a jejich komponentů.  

Co se týče samotné firmy, Šantavý rovněž vysvětlil, že impulzem k částečné reorientaci společnosti směrem k obrannému průmyslu byly strukturální změny v automobilovém sektoru a rostoucí tlak globální konkurence, zejména z Asie. Na základě zkušenosti s firmou Kentigen dále potvrdil platnost již dříve zmíněného poznatku: obranný průmysl nepředstavuje náhradu automotive, ale jen jednu z cest, jak rozšířit portfolio a zvýšit odolnost firmy vůči budoucím tržním výkyvům. 

Na konferenci promluvili také zástupci Armády České republiky

Pohled AČR na budoucí vývoj pozemních sil představil plukovník Karel Zetocha ze Sekce rozvoje sil Generálního štábu AČR. V úvodu zdůraznil význam spolupráce mezi armádou a průmyslem, která je podle něj nezbytná pro úspěšný rozvoj vojenských schopností. Zároveň poděkoval za zpětnou vazbu, kterou Armáda ČR od průmyslu získává. „My vojáci máme spousty potřeb, požadavků, představ, ale nakonec jste to vy zástupci průmyslu, kteří máte obrovskou technickou znalost a know-how a dokážete nám dodat informace, bez kterých by ty naše záměry a plány nebyly realistické,” uvedl plukovník Zetocha. 

Ve své prezentaci se pak zaměřil na proměny operačního prostředí a jejich dopad na budoucí podobu pozemních sil AČR. Hovořil o měnících se požadavcích na vojenskou techniku, nových přístupech k vojenské mobilitě, významu technologických inovací a také o výzvách, které přináší nástup bezosádkových systémů, digitalizace bojiště a rychlý technologický vývoj.

Ve svém vystoupení se následně zaměřil především na proměny operačního prostředí, které podle něj přímo formují požadavky armády na novou techniku. Připomněl rozdíl mezi érou stabilizačních a protiteroristických operací, v níž se do popředí dostala vozidla kategorie MRAP (Mine Resistant Ambush Protected), a současným návratem k požadavkům vycházejícím z možnosti rozsáhlého konvenčního konfliktu.

Jako jeden z konkrétních příkladů technologického vývoje zmínil pryžové pásy, které Armáda ČR zavede s příchodem bojových vozidel pěchoty CV90. Ty podle něj představují zajímavý kompromis mezi kolovou a pásovou platformou, protože umožňují přesun po komunikacích bez jejich poškození, a zároveň zachovávají vysokou průchodivost terénem. Tato technologie může být příkladem řešení s přesahem mezi civilním a obranným sektorem.

V závěru se věnoval také standardizaci a otevřené architektuře vojenských systémů, konkrétně aliančnímu standardu NGVA (NATO Generic Vehicle Architecture). Ten má podle něj umožnit, aby bylo možné techniku během jejího dlouhého životního cyklu průběžně modernizovat a adaptovat na nové technologie. „Ta rychlost té změny je taková, že my se neobejdeme bez modulární a otevřené architektury, která nám umožní s různou technologií, o které ještě ani nevíme, že bude existovat, ale ona nám umožní vstoupit do toho systému,“ uzavřel plukovník Zetocha. 

Na vystoupení plukovníka Karla Zetochy navázal plukovník Martin Štochl. Ve své prezentaci se zaměřil především na řízení životního cyklu vojenské techniky, standardizaci a praktické aspekty spolupráce mezi armádou a průmyslem. 

V úvodu upozornil na rostoucí význam standardizace v prostředí, kde armáda pořizuje nové platformy a současně musí zajistit jejich dlouhodobý provoz a modernizaci. Za klíčové označil zejména oblast řízení konfigurace a managementu zastarávání. Připomněl, že dosavadní systém je zatížen velkým množstvím dokumentů a pravidel, která jsou často nepřehledná a obtížně aplikovatelná i pro samotný průmysl. „Ta standardizační struktura a celý ten obsah je nepřehledný, je roztříštěný a v některých případech, konkrétně v této oblasti, je značně vágní a nekonkrétní,“ konstatoval.

Právě z tohoto důvodu se resort obrany zaměřil na zjednodušení celého procesu a zavádění jednotných postupů, které mají usnadnit komunikaci mezi armádou, dodavateli a poskytovateli služeb. Cílem je „zbourat zeď mezi dodavatelem a námi jako uživatelem a vůbec zadavatelem těch požadavků na ty zbrojní systémy.” 

Významnou součástí nového přístupu má být také změna způsobu hodnocení pořizované techniky. Resort obrany se podle plukovníka Štochla nechce soustředit pouze na pořizovací cenu, ale stále více zohledňovat náklady spojené s provozem, údržbou a modernizací během celého životního cyklu systému. „Budeme se snažit řídit pořizování nejen z pohledu pořizovací ceny, ale i s přihlédnutím na předpokládané náklady celého životního cyklu,“ uvedl.

Plukovník Štochl také hovořil o postupné digitalizaci dokumentace a využívání provozních dat získaných z techniky. Cílem je nahradit rozsáhlé papírové manuály elektronickou dokumentací a interaktivními nástroji pro obsluhy i technický personál.  

NATO DIANA

Po vystoupení zástupců AČR představila Kateřina Nováková, Preincubation Manager Defence Hub agentury CzechInvest, možnosti zapojení českých firem do programu NATO DIANA (Defence Innovation Accelerator for the North Atlantic).

Obranné rozpočty v posledních letech výrazně rostou, skutečnou výzvou zůstává proměnit tyto investice v konkrétní schopnosti využitelné v praxi. Právě proto vznikl Defence Hub. „Naším cílem v Defence Hubu není jenom pomáhat startupům, ale propojovat je zároveň s R&D centry, univerzitami, startupy a celým průmyslem,” dodala Nováková. 

Podle ní se jednotlivé skupiny často potýkají s odlišnými prioritami a očekáváními. Armáda požaduje ověřené a certifikované technologie, které lze bez problémů začlenit do stávajících systémů, zatímco startupy přicházejí s inovativními řešeními, která jsou teprve ve fázi vývoje a potřebují zpětnou vazbu od budoucích uživatelů i podporu investorů. Úkolem Defence Hubu je proto vytvářet prostor, kde se tyto světy mohou efektivně potkávat.

Cílem NATO DIANA je podpora takzvaných disruptivních technologií s potenciálem budoucího vojenského využití. Český Defence Hub je součástí sítě šestnácti aliančních akcelerátorů rozmístěných napříč členskými státy NATO. Vybrané startupy díky programu získávají přístup k rozsáhlé síti testovacích center, odborných mentorů, průmyslových partnerů i investorů. Součástí programu jsou rovněž specializované workshopy, účast na významných mezinárodních konferencích a možnost představit své technologie přímo potenciálním zákazníkům z řad ozbrojených sil nebo obranného průmyslu.

V závěru svého vystoupení upozornila na aktuálně otevřenou výzvu NATO DIANA pro rok 2027 a vyzvala české technologické firmy, startupy i menší podniky, aby se do programu zapojily. Podle Novákové představuje obranný sektor stále větší příležitost pro inovativní společnosti, které dokážou nabídnout technologická řešení s potenciálem využití v bezpečnostní a obranné oblasti.

Co dokáže český průmysl nabídnout obrannému sektoru?

Takto zněl název následujícího panelu, v němž vystoupila a zároveň ho moderovala viceprezidentka Svazu průmyslu a dopravy ČR Milena Jabůrková, kterou v debatě doplnil Jan Balatka, investor a analytik společnosti Luminova Ventures, a Radomír Smolka, člen představenstva společnosti Tatra Trucks a ředitel výzkumu a vývoje Tatra Defence Vehicle. 

Na otázku, co se musí změnit, aby český průmysl zůstal konkurenceschopný i v nových ekonomických a bezpečnostních podmínkách, Radomír Smolka připomněl, že válka na Ukrajině během posledních let zásadně změnila přístup k firmám působícím v obranném sektoru. V případě společností skupiny Tatra však podle něj nešlo o zásadní obrat, protože firma má s dodávkami pro obranný průmysl dlouholeté zkušenosti a v tomto segmentu působí již řadu let.

Smolka zároveň zdůraznil, že největší příležitost pro český průmysl nespočívá primárně ve výrobních kapacitách, ale především v oblasti inovací, vývoje a technického know-how. Vyjádřil obavu, že tradiční výrobní kapacity automobilového průmyslu nebudou schopny v budoucnu samy pokrýt rostoucí požadavky obranného sektoru. Za klíčovou konkurenční výhodu proto označil schopnost českých firem přicházet s novými řešeními a využívat „české chytré hlavy, českou chytrost, české schopnosti, rychlost a improvizaci“, které podle něj představují největší potenciál domácího průmyslu v oblasti výzkumu a vývoje. 

Na stejnou otázku reagoval také Jan Balatka, který upozornil, že zachování konkurenceschopnosti českého průmyslu vyžaduje změny napříč celým ekosystémem, od státní správy přes finanční sektor až po samotné firmy. Kriticky se vyjádřil zejména k přístupu, kdy je při veřejných zakázkách hlavním kritériem nejnižší cena. Podle něj takový model neodpovídá současným požadavkům na odolnost dodavatelských řetězců ani schopnost dlouhodobě rozvíjet strategické kapacity.

Radomír Smolka v další části diskuse přiblížil překážky, kterým firmy čelí při vstupu do obranného sektoru. Podle něj představují největší výzvu odlišné požadavky, standardy a certifikace, které se výrazně liší od prostředí běžného automobilového průmyslu. Upozornil, že cesta od civilní výroby k přímým dodávkám pro obranný sektor je zpravidla dlouhá a vyžaduje zásadní změnu přístupu k vývoji i výrobě. Podle něho se firmy musí připravit na zcela odlišný soubor technických a bezpečnostních požadavků, než na jaké jsou zvyklé z civilního sektoru. Současně však zdůraznil, že vstup do obranného průmyslu představuje dlouhodobou příležitost.

„Ta cesta dostat se do toho přímého defense segmentu, nebo minimálně jako dodavatele, tak je velmi dlouhá,“ uvedl Smolka. Zároveň však dodal, že „stojí to určitě za to, protože ta perspektiva potom je dlouhodobá.“ Právě dlouhodobost projektů a možnost podílet se na dalším rozvoji a modernizaci techniky obecně představují jednu z hlavních výhod obranného sektoru pro nové dodavatele.

Na dotaz, co může firmám pomoci k rychlejší adaptaci na nové příležitosti v obranném sektoru, odpověděl Smolka, že klíčová je především otevřenost změnám a schopnost rychle reagovat na nové požadavky. Jako příklad uvedl vývoj třetí generace vozidel Tatra Force, který společnost zahájila ještě před vypuknutím války na Ukrajině. V průběhu vývoje však firma podle něj průběžně upravovala původní zadání na základě zkušeností a zpětné vazby přicházející přímo z ukrajinského bojiště. Právě schopnost pružně reagovat na měnící se podmínky označil za jednu z klíčových vlastností úspěšných firem v obranném průmyslu.

Příležitosti a rizika pro automotive 

Zastřešujícím tématem celé konference byla otázka, jaká konkrétní rizika a příležitosti leží v obranném průmyslu. Nejen o tom hovořili Zdeněk Bašta, ředitel DS SolidWorks, Tomáš Dvořák, CEO firmy JD Dvořák, a Michal Nevěřil, Director – Industrial Manufacturing ve společnosti PwC Czech Republic. 

Panelisté se shodli na tom, že český automobilový průmysl má obrannému sektoru co nabídnout, ale nebude to jednoduchý ani automatický přechod. Hlavní příležitost viděli v přenosu know-how z automotive, zejména v oblasti procesního řízení, kvality, dodavatelských řetězců, digitalizace a automatizace výroby. Současně však opakovaně zaznívalo, že obranný průmysl má vlastní specifika, jiné normy, certifikace a technické požadavky, které nelze podcenit.

Panelisté se také shodli, že budoucnost průmyslu bude stát na větším využívání digitálních technologií, automatizace a efektivnějšího řízení celého životního cyklu výrobků. Zaznívaly příklady z automotive i letectví, kde již dnes fungují digitální dvojčata, cloudová řešení nebo vysoce automatizované provozy. 

Dalším tématem byl nedostatek kvalifikovaných lidí. Řečníci upozorňovali na význam vzdělávání, rekvalifikací a zapojení mladých lidí do technických oborů. Zaznělo také, že s ohledem na demografický vývoj bude stále důležitější využívat automatizaci a robotizaci, protože lidských zdrojů bude ubývat. Vedle technologií tak budou rozhodující právě znalosti, schopnost učit se nové postupy a pružně reagovat na měnící se požadavky trhu.

Tématem také bylo vnímání obranného průmyslu. Zdeněk Bašta upozornil, že se v posledních letech výrazně změnilo vnímání obranného průmyslu ze strany firem i finančních institucí. Připomněl, že zatímco dříve bylo financování projektů v obranném sektoru problematické, dnes banky i průmysloví partneři přistupují k této oblasti výrazně otevřeněji.

Evropský automotive a čínská konkurence

Závěrečným bodem konference byla debata mezi Janem Homolou a Petrem Knapem, seniorním poradcem společnosti EY. Diskuse se soustředila na aktuální stav evropského automotive sektoru, dopady nástupu elektromobility a rostoucí konkurenci ze strany Číny. 

Knap hned v úvodu odmítl vysvětlování současných problémů evropského automobilového průmyslu jako důsledku samotné elektromobility. Podle něj jde především o důsledek dlouhodobých geopolitických a technologických změn, na které Evropa reaguje se zpožděním. Zásadní roli přitom hraje Čína, která si elektromobilitu stanovila jako strategickou prioritu již před více než dvěma desetiletími a systematicky začala budovat celý průmyslový ekosystém od těžby surovin přes baterie až po finální výrobu vozidel. 

To dokládají i data. Čína produkuje až tři čtvrtiny světové výroby lithium-iontových baterií. Z velké části navíc kontroluje i světovou produkci a zpracování kritických nerostných surovin nutných pro výrobu těchto baterií. I díky rozsáhlé státní podpoře, které se dostává čínským výrobcům v automotive sektoru, je dnes Čína největším trhem s elektromobily na světě a společně s Německem patří mezi největší exportéry elektromobilů.

Tato skutečnost se projevuje i v Evropě, protože v uplynulých letech strmě narostl dovoz čínských elektromobilů na jednotný trh. V souvislosti s čínským vzestupem Homola upozornil na paradoxní situaci, kdy evropské firmy v minulosti přenášely know-how do Číny, zatímco dnes čínští výrobci přebírají nebo využívají evropské výrobní kapacity.  

Výkonnost čínského automobilového průmyslu podle Knapa představuje strukturální výzvu, se kterou se Evropa dosud nedokázala efektivně vypořádat. Co se týče samotné výroby, EU dle něj správně rozpoznala nastolený trend v podobě elektromobility, její regulatorní přístup však často postrádá potřebnou flexibilitu. S ohledem na ochranu před čínskou konkurencí Knap zdůraznil příklad Spojených států: zatímco USA zvolily cestu výrazné ochrany domácího trhu, evropské státy zatím hledají společnou odpověď, a to navzdory tomu, že EU v roce 2024 uvalila na dovoz čínských elektromobilů cla. 

Knap v neposlední řadě upozornil, že evropský automobilový průmysl čelí od pandemie covid-19 řetězci krizí. V důsledku toho podle něj vstupují výrobci a dodavatelé do období mnohem vyšší nepředvídatelnosti, které bude vyžadovat větší flexibilitu, diverzifikaci zákaznického portfolia i budování nových partnerství. Současně odmítl představu, že by rychle rostoucí obranný průmysl dokázal nahradit význam, který má automotive sektor s ohledem na hospodářství a pracovní trh.

Trend snižování zaměstnanosti v evropském automobilovém průmyslu proto podle něj bude pokračovat zejména v západní Evropě, kde řada výrobních závodů dlouhodobě funguje pod optimální kapacitou. Určitou příležitost však vidí v přesunu části výroby do střední Evropy, z čehož by mohl český průmysl v následujících letech těžit. 

Co konference přinesla

Konference DEFENCEO & DUAL-USE Networking s podtitulem „Od aut k obraně“ ukázala, že propojení automobilového a obranného průmyslu není jednoduchým receptem na současné problémy evropského automotive sektoru, ale představuje jednu z možných cest, jak využít zkušenosti, technologie a know-how vybudované během desítek let rozvoje českého průmyslu. Během celého dne se opakovaně potvrzovalo, že obranný sektor hledá především inovace a technické znalosti, které se v automobilovém průmyslu nalézají. 

Vstup do obranného sektoru není automatický. Firmy musí počítat s odlišnými standardy, certifikacemi, dlouhými akvizičními procesy i specifickými požadavky zákazníků. Právě proto měla konference význam nejen jako platforma pro sdílení zkušeností, ale také jako prostor pro navazování konkrétních kontaktů mezi obranným a civilním prostředím. Konferenci v Mladé Boleslavi tak lze hodnotit nadmíru pozitivně.