Válka na Ukrajině ukázala, že západní státy se vedle asymetrických konfliktů musí znovu připravovat i na dlouhodobý konvenční konflikt vysoké intenzity. Klíčovým faktorem úspěchu se v současné době stává schopnost dlouhodobě bojovat a plynule zásobovat armádu municí. Na tuto výzvu v podobě opotřebovávací války je nutné se připravovat roky dopředu. Nejen Armáda ČR tak stojí před historickým milníkem, kdy zavádí moderní technologie, které jsou kompatibilní se spojenci v NATO, a zároveň čelí různým výzvám v podobě produkčních limitů i byrokracie. Schopnost vést dlouhotrvající opotřebovávací konflikt se netvoří pouze v zákopech a přímých taktických strategiích, ale i ve zbrojovkách, chemických továrnách a dodavatelských řetězcích.

Zásadní proměna globálního bezpečnostního prostředí, která je v ČR viditelná zejména díky válce na Ukrajině, znamenala pro evropské obranné plánovače nutnost radikálního přehodnocení dosavadních doktrín. Doba, kdy byl ve vojenském plánování kladen důraz zejména na asymetrické konflikty a případné expediční mise, ustoupila hrozbě konvenční opotřebovávací války s vysokou intenzitou a technologicky vyspělým protivníkem. V tomto směru se jeví jako logická cesta k úspěchu budování co největší bojové udržitelnosti a masivní vojenské logistiky.

Konflikt na Ukrajině například ukázal, jak vysoká může být spotřeba dělostřelecké munice. V některých obdobích se ruská denní spotřeba pohybovala kolem 10 000 dělostřeleckých granátů, ukrajinská pak řádově v jednotkách tisíců. V řadě evropských zemí se po skončení studené války zásoby a výrobní kapacity munice výrazně zmenšily, což právě válka na Ukrajině odhalila jako významnou slabinu.

Budování schopnosti dlouhodobě bojovat a s tím spojená nutnost tvorby větších zásob je samozřejmě viditelná i v nejnovějších strategických dokumentech ČR. Obranná strategie ČR z roku 2023 jasně pojmenovává hrozby a definuje úkol připravit stát na dlouhotrvající obrannou válku s důrazem na využití celospolečenského přístupu.

Koncepce výstavby Armády ČR do roku 2035 (KVAČR 2035) na to navazuje. Tato koncepce vychází ze zákonného ukotvení 2 % HDP na obranu, díky čemuž počítá s dlouhodobým plánováním. Samotný KVAČR 2035 jasně stanoví, že tvorba zásob je jednou z nejdůležitějších priorit, a to zejména v první etapě do roku 2030. S tím souvisí také důležitá podpora domácího obranného průmyslu a potřeba vybudování schopnosti rychlého přechodu na válečnou produkci v případě krize.

Zvláště dělostřelectvo v kontextu dnešního válčení prožívá jakousi renesanci. Pořízení francouzských samohybných houfnic CAESAR představuje generační skok dopředu, který ukončí dobu, kdy AČR používala sovětskou ráži 152 mm. S přechodem na alianční standard v podobě ráže 155 mm přichází řada výhod, jako jsou například modulární spalitelné náplně, které zásadně zjednoduší logistiku a umožní přesné škálování úsťové rychlosti střely.

Poznatky z Ukrajiny však odhalily zásadní problém. Formální mechanická shoda munice s normami NATO nezaručuje nutně balistickou interoperabilitu. Ukrajinští dělostřelci zjistili, že když se zkombinují hlavně, střely, prachové náplně a zapalovače od různých spojeneckých výrobců, bez kalibrovaného softwaru údajně klesá přesnost. Pro AČR z toho plyne důležitý závěr: armáda musí průběžně ověřovat chování jednotlivých kombinací munice a aktualizovat balistická data systému řízení palby. Jinak by mohlo docházet nejen k plýtvání municí a méně přesným zásahům, ale také k prodlužování doby zastřelování, čímž se zvyšuje hrozba odhalení.

Schopnost státu produkovat potřebné objemy střeliva je zásadním prvkem odolnosti. MO ČR proto uzavírá dlouhodobé rámcové dohody. Příkladem je kontrakt na výrobu 155mm munice s českou firmou STV Group jako systémovým integrátorem, přičemž pláště střel dodává slovenská firma ZVS Holding a prachové moduly dodává státní Explosia. I přes velké úsilí a masivní zdroje však projekt v roce 2024 narazil na veřejné spory o odpovědnost za zpožděnou certifikaci. To představuje strategické varování, že pouhé zapojení velkých finančních prostředků do vojenských schopností nepřinese výsledky bez dobré mezifiremní a resortní kooperace.

Fyzickou distribuci má v ČR na starosti Agentura logistiky, a to zejména prostřednictvím Centra zabezpečení munice v Týništi nad Orlicí. Úkolem tohoto centra je starat se o skladování a prodlužování životnosti munice. K podpoře celkové odolnosti slouží i Správa státních hmotných rezerv, která spravuje mobilizační zásoby.

I když se obrat českého zbrojního průmyslu v posledních letech značně zvýšil, produkční kapacity stále narážejí na určité problémy. Jedním z nich jsou kapacity výroby energetických materiálů, tedy výbušnin, hnacích náplní a dalších složek nezbytných pro výrobu munice. Evropa stále nemá dostatečné výrobní kapacity některých klíčových surovin. Například výroba nitrocelulózy zůstává do značné míry závislá na dovozu bavlníkového linteru, jehož významná část pochází z Číny. Omezené zůstávají i kapacity na výrobu TNT, i když již vznikají projekty na jejich rozšíření.

V minulosti představovala značný problém pro rozvoj zbrojního průmyslu celé Evropy politika samotné EU spojená s ESG. To řadě zbrojařských firem komplikovalo přístup ke kapitálu. Tento přístup se však v posledních letech zlepšil a očekává se, že do budoucna řada omezení i ze strany komerčních bank vůči zbrojařským firmám zmizí.

Dalším limitem je dostupnost kvalifikovaných pracovníků. Průmyslu zcela zřejmě chybí dostatečná pracovní síla, od balistiků a inženýrů až po obsluhu CNC strojů, což omezuje schopnost firem zvládat masivní zakázky v krátkém čase.

K řešení těchto problémů má Evropská unie k dispozici například evropské granty ASAP (Act in Support of Ammunition Production), díky nimž společnosti Explosia či STV GROUP získaly finance na rozšíření svých výrobních kapacit.

Pro dosažení deklarovaných bojových schopností AČR v dlouhodobém konfliktu nelze spoléhat jen na nákup moderních technologií. Stát musí aktivně budovat své zásoby, skladovací kapacity a schopnost spolupráce se zbrojním průmyslem. Je také nutné přijít se systémem co nejlepší spolupráce mezi firmami a samotným resortem obrany. Současně se ukazuje jako nezbytné chránit produkci chemických podniků, investovat do náhrady asijské bavlny a podporovat výstavbu decentralizovaných, zodolněných armádních skladů. Logistika a schopnost kontinuálně vyrábět výbušniny a munici se ukázaly být skutečnou cestou k bezpečnosti.