Osud 152mm houfnic DANA: napřed modernizace, nyní na odpis. Otočku způsobil tendr na systém řízení palby

 21. 08. 2020      kategorie: Armáda ČR

Marketingovým heslem Armády České republiky je "víme, co chceme." Vymyšleno bylo dobře a bylo by opravdu skvělé, kdyby armáda po letech opravdu věděla, co chce. Resp. kdyby jí do toho, co chce, nepromlouvaly vnější vlivy způsobem, který původní záměr obrátí zcela naruby... a uloží ho do skladu. Jako se to pravděpodobně stane samohybným houfnicím DANA. Nedávno jsme psali, že armáda bude chtít po přezbrojení DANY ponechat v modernizačních zálohách a nadále je využívat pro Aktivní zálohu, která s těmito houfnicemi roky cvičí a dokonale je ovládá. Je také fakt, že konkrétně tyto zbraně sousední spojenecké armády nadále využívají. V České republice je však do věci již delší dobu zatnutý háček.

Bojová rychlost střelby při automatickém nabíjení jsou 4 výstřely z minitu
Foto: Samohybná kanónová houfnice vz. 77 DANA | 13. dělostřelecký pluk "Jaselský"

Armáda v současnosti disponuje 89 samohybnými kanónovými houfnicemi vz. 77 DANA ráže 152 mm. Není to tak dávno, kdy ještě na počátku roku 2017 tatáž armáda chtěla část svých starých houfnic, 33 kusů, modernizovat a doplnit o sedmnáct nových systémů ráže 155 mm, díky kterým by byl splněn požadavek schopnosti přímé a všeobecné palebné podpory vojsk na vzdálenost 40 km definovaný v Koncepci výstavby AČR 2025 z roku 2015. 

Bez ohledu na mnohem velkorysejší počet v blízké budoucnosti pořízených moderních francouzských systémů CAESAR kanónové houfnice DANA svůj potenciál ještě nevyčerpaly, a to nejen pro velkou zásobu munice ráže 152 mm. "Pokud máme desetitisíce funkčních nábojů, tak není nesmyslné za relativně dostupné peníze část děl DANA dostat do stavu, kdy by mohla ještě patnáct dvacet let sloužit," řekl v roce 2016 tehdejší náměstek pro akvizice Daniel Koštoval. A jde kromě munice a dalšího také samozřejmě o příležitost pro český obranný průmysl. Houfnice DANA prošly již dvojí modernizací provedenou z iniciativy několika společností (Tatra Trucks, Excalibur Army, RETIA), a zkušenosti s modernizacemi polských houfnic má společnost STV Group.

Jenže v cestě dalšího využití houfnic DANA stojí balvan v podobě od poloviny roku 2017 preferovaného systému řízení palby (SŘP) dělostřelectva ODIN. Jestliže se ještě začátkem roku 2017 hovořilo o modernizaci 33 houfnic DANA, již v červnu 2017 bylo vlastně vše jinak. Ministerstvo obrany zadalo marketingovou studii, která posoudila systémy řízení palby AFATDS od americké společnosti Raytheon, ODIN od norského Köngsbergu zastoupeného zde OMNIPOLem a TOPAZ od polské WB Electronics zastoupeného společností RETIA. Výsledek studie byl nejvlídnější k norskému řešení, a od té chvíle to s perspektivou houfnic DANA šlo jen z kopce: západní systémy řízení palby totiž "neumějí" řídit dělostřelecké ráže bývalé Varšavské smlouvy. Marketingová studie tuto vlastnost zmiňuje jako výhodu polského systému TOPAZ - polská armáda má 85 modernizovaných systémů DANA-T, které právě tento SŘP využívají.

A již v květnu 2018 odpovídala tehdejší ministryně obrany Karla Šlechtová na interpelaci poslankyně a předsedkyně výboru pro obranu Jany Černochové, která se ptala, zda bude AČR vyžadovat zapojení stávajících 152mm děl do nově pořizovaného systému: "V souvislosti s ukončením modernizace 152 mm samohybných kanonových houfnic vz. 77 ve prospěch pořízení 155mm samohybných děl (dělo NATO), nebude systém integrován do stávajících 152 mm samohybných kanonových houfnic vz. 77. Podstatným důvodem pro tento postup je přímá závislost funkčnosti SŘP, tedy příjem a distribuce dat na propojení SŘP s moderním digitálními radiostanicemi, jejichž  nákup se pro  stávající děla neplánuje, byl by značně nákladný, zdlouhavý a instalace značně  problematická, ne-li nemožná (technické a bezpečnostní hledisko)." Systém ODIN byl tehdy brán za hotovou věc, a bez ohledu na to, jaký systém nakonec uspěje (ve hře jsou dnes Ministerstvem obrany a VTÚ preferovaný ODIN, a dále ADLER III z Německa a THOR z Dánska), houfnice DANA jsou ze hry venku.

Podle Ministerstva obrany budou stávající ShKH vz. 77 "uloženy a bude u nich zachována stávající schopnost výpočtu prvků." To znamená, že zbraně, se kterými již nadále armáda nepočítá, uloží na své náklady ve skladech, přičemž jejich jakékoli budoucí nasazení je prakticky vyloučené. Nezapojení těchto účinných zbraní do systému řízení palby a bez integrace do dalších systémů velení a řízení bude mj. znamenat, že o jejich palbě by nevěděly ani naše vlastní jednotky, natož jednotky spojenců.

Otázkou potom je, proč mají vlastně být uloženy, proč nebudou odprodány. Ve skladech postupně ztratí i poslední zbytky své hodnoty, a ve finále budou odepsány a sešrotovány. Od doby, kdy byly označovány za modernizovatelné a schopné služby po dalších 15-20 let, do situace, kdy jsou zcela neperspektivní, uběhla velmi krátká doba. Koncepce výzbroje dělostřelectva se tak změnila lusknutím prstu, aniž by bylo zřejmé, co takovou změnu motivovalo - snad kromě "jistoty", že norský systém řízení palby, nasazovaný jen norskou armádou, je pro Armádu České republiky a její francouzskými děly vyzbrojené dělostřelectvo, ten nejvhodnější.

 Autor: Jakub Samek